Zábĕr, 1968 (I/5-26)
1968-09-21 / No. 18
Ctěte dnes ... Jak je postaráno o filmového diváka str. 6 Potřebuje film spolupráci? str. 7 Paul — geniální podnikatel str. 8 Dspěchy, tragédie, nepochopení str. 2 Záhadný cizinec str. 3 Dialog na Kampě str. 4 Soutěž Záběru str. 5 ... A PŘÍŠTĚ Fotomodelka hvězdou číslo 1 V nové roli jiři Suchý Bohém, který miloval pořádek Třináctá komnata čtrnáctideník československého Číslo 18. — Ročník I. 21. září 1968 Kčs 1,- Toto jsou filmové postavy, které vytvořil doposud Jaromír Hanzlík, člen pražského Divadla na Vinohradech a ve filmech, které jsou již známy z našich kin, respektive se do kin dostanou v krátké době, anebo se teprve natáčejí (první tři jsou z roku 1965, další dva z roku 1966, následující z roku 1967, čtyři z roku 1968). Za tak krátkou dobu je jich skutečně dost, jsou nejlepším svědectvím toho, že naše kinematografie objevila potřebný a vyhledávaný typ, že objevila talentovaného herce, pro kterého se začínají psát postavy. Dvacetiletý mladík, světlohnědých vlasů, hnědozelených očí, vysoký 176 cm a vážící 60 kg. Stal se idolem mnoha mladých lidí. Více se o něm dozvíte v našem rozhovoru ... Kdo první zjistil, že máš herecký talent? První člověk, který mi řekl, že by moje touha po divadle mohla mít naději, byla paní Jiřina Stránská v Lidové škole umění, kam jsem chodil do dramatického oddělení. Kdy sis to po prvé uvědomil sám? Až si to uvědomím, dám ti vědět ... Zatím doufám. Chtěl jsi dělat herectví profesionálně sám, nebo tě k tomu někdo přemluvil? Sám. Co jsi cítil v prvním okamžiku, když jsi dostal nabídkn stát se členem pražského Divadla na Vinohradech? Měl jsem strach.... A co studium na DÁMU? Externí studium mi nebylo bohužel děkanátem DÁMU povoleno. Jak se v poslední době zdokonaluješ po herecké stránce? Pokouším se školní výuku nahradit soukromou cestou. Kolík svého já dáváš do postav, které vytváříš? Promiň, ale tahle otázka je příliš teoretická a nemám ještě ani dostatek zkušeností — abych se mohl posoudit. Setkal jsi se u kolegů se závistí, že se ti za tak krátkou dobu podařilo prosadit se nejen ve filmu, ale i v divadle a v televizi? Se závistí člověk musí počítat při každém, byť i zdánlivém úspě- Dokončení na str. 3. JEAN GABIN je čtyřiašedesátiletý francouzský herec, který ve filmu debutoval v roce 1930, vytvořil za osmatřicet let přes osmdesát rolí a byl na plátně vlastně vším. Neexistuje profese a povolání, jehož by nebyl jako herec představitelem. Stal se hvězdou, stálicí, magnetem pro všechny generace filmových diváků. Bulvární tisk neměl nikdy příležitost, aby jeho jméno mohlo býti zneužito a vláčeno. Nedal příležitost, ale ani možnost ke skandalizování, což je u filmové hvězdy první velikosti věc téměř nevídaná. Nevytvořil také nikdy kolem sebe hvězdný kult. Film je pro něho pracovna, laboratoř, továrna, v níž pracuje jako dělník a po práci jde domů čt do své hospůdky, aby tu vypil své oblíbené červené nebo calvados mezi obyčejnými Pařížany. Jean Gabin uměl vždy žít a ve složitém světě filmu si vybudoval takovou nezávislou pozici, že si může dovolit některým lidem nepodat ruku a nemluvit s těmi, kteří se mu nelíbí. Každá nepravost ho rozzuří. Jeho upřímnost je až otřesná. Není nikdy roztomilý, když k tomu nemá příčinu. Říkají o něm, že je bručoun, ale Gabin sám o sobě říká, že je veselá kopa. Jak se umí bavit a smát ví nejlépe Fernandel, s nímž před lety založil firmu Gafer, která vlastní i neveliké filmové ateliery. Říkají o něm, že je venkovský šlechtic a spekulant, protože koupil nějaké pozemky a dělá statkáře na své farmě. Ale Gabin dělá všechno jenom pro své děti a proto, že hledá oázu klidu a odpočinku. Gabin byl dvakrát ženat, ale neměl děti. To ho velmi trápilo. Když se oženil potřetí, a to až po válce, v roce 1949, obrátila se i tady karta. Má dvě dcery a syna — Florence, Valerii, Mathiase. Žije jenom pro ně. Učí je nelhat, nenávidět zbabělost a nízkost. Gabin je v ateliéru, v životě i v rodině autoritativní. — Z mladých herců má rád Belmonda, o němž je přesvědčen, že je prostý, sympatický a čestný. Velmi se mu líbí Alain Delon, který je zcela jiný typ, ale fantastický. Jinak nemá rád hlupáky, zbabělce, slabochy, sobce, pochlebovače a říká to nahlas a všude. Nejhorší jsou podle něho takoví, kteří do očí lichotí a potom zasadí ránu do zad. Jean Gabin vlastně nikdy nechtěl být hercem, ale naopak — strojvůdcem, zemědělcem, mechanikem. Dnes jméno Gabin znamená jednu velkou epochu francouzského filmu. Kdysi byl jeho otec hercem z music-hallů a matka subretou. Pseudonym otce Gabin, který tehdy znalo málo diváků, je dnes znám v celém světě. Snem otce bylo, aby syn pokračoval v herecké tradici rodiny. Jean se tomu zoufale bránil a dělal všechno, aby se to nestalo. A přece film, když promluvil — vtáhl Gabina do svých osidel a už ho nepustil. Dnešní mladí diváci znají Gabina jako komisaře Maigreta; znají ho i z filmů Melodie podzemí, Stará garda, Burziáni, Tulák Archimedes nebo Bídníci. My, kteří pamatujeme třicátá léta v kinech, známe i jeho mladou tvář, když hrál ve filmech Pevnost ztracených, Pépé le Moko, Na dně či Velká iluze. Mno- Gabine hé Jeho předválečné filmy byly promítané později po válce i u nás, například Nábřeží mlh, Den začíná, Velká iluze. Postava Jeana Valjeana v Bídnících byla pro mnohé diváky nezapomenutelná. Teprve jako filmový herec mohl prožít své mladistvé životní přání — a stát se aspoň ve filmovém příběhu strojvůdcem. Obraz pravého chlapství, člověčenství, obraz geniální prostoty a lidského zápasu ukázal ve filmu Noc je mým královstvím. Když jsem chodil Paříží, viděl jsem všude Gabina, člověka pa řížského předměstí. Nedivím se tomu, že za války byl v Hollywoodu nešťastný. Je spjat s Paříží, která mu dala vše, dětství, souručenství s obyčejnými lidmi i slávu hvězdy, kterou však nikdy nevyužil. Gabin, který znal zákulisí Folies - Bergěre jako Štatista, stál i po boku kdysi největší revuální hvězdy Mistinguetové na prknech Moulin Rouge. V současné době si přeje, aby se dožil ještě doby, kdy jeho děti dorostou a jeho otcovská povinnost bude splněna. V bytě v Neuilly, kam se přestěhoval z předměstí Vlncennse, žije jenom pro svou rodinu. Přítel Fernandel si ho čas od času dobírá, ale Gabin mu nezůstane nic dlužen, však i Fernandel má syna Franka a děti jsou obvykle starosti, i když jsou už velké. Gabin si však na život nemůže stěžovat; dal mu vše. Vt velmi dobře a sám to říká — kolik výborných herců Je na dlažbě, protože neměli štěstí, nebyli právě v módě nebo se na ně nespravedlivě zapomnělo. hbs O Jean Gabin — nejvýznačnější francouzský charakterní herec. DESET FILMOVÝCH TVÁŘÍ JAROMÍRA HANZLÍKA 1. Sedmnáctiletý Honza, který utíká se svým přítelem Tondou před vidinou zločinu (Finský nůž režiséra Z. Sirového). 2. Vojín Petrus, který odmítá vystřelit z tarasnice, protože „ono to dává strašnou ránu“ (Každý mladý muž režiséra P. Juráčka). 3. Mladík Michal, který hledá nejen smysl života, ale i pochopení u svých rodičů (Bloudění režisérů A. Maši a J. Čuříka). 4. Rakouský vojáček, který se ocitá na sklonku II. světové války v Čechách (Kočár do Vídně režiséra K. Kaclhyni). 5. Student Vojta, který v dobách prázdnin prožije nejen svoji první lásku, ale jako kontrapunkt k ní smrt svého dědečka (Romance pro křídlovku režiséra O. Vávry). 6. Miki Karásek, kluk, který by měl připravit o poctivost jednu z holek spolku středoškolaček, které se zavázaly, že do maturity nebudou panny (Zmluva s diablom režiséra J. Zachara). 7. Osmnáctiletý Ruda, který uprchne z pankrácké věznice v den vypuknutí pražského májového povstání roku 1945 (Maratón režiséra I. Nováka). 8. Příslušník SNB při vyšetřování největšího podvodu paní poštmistrové (Nejlepší ženská mého života režiséra M. Friče). 9. Poručík. (Žert režiséra J. Jireše). 10. Karel IV. ještě jako mladík v pubertě (Slasti otce vlasti režiséra K. Steklého). Dobrý den, pane Jaromír Hanzlík, zcela nefilmově, v podzimním a jarním provedení, tedy v texaskách, mohérové šále a zimníku. Jinak na schodech, o nichž nelze nic bližšího uvést. Foto Jiří Jelínek. Foto archiv