Zábĕr, 1968 (I/5-26)
1968-10-19 / No. 20
Ctěte dnes ... Karel HaSler — nedoceněná osobnost str. 2 Počepické hvězdy a Jak skončil jeden farář str. 3 Spalovač mrtvol str. 4 Martin Frič a veselohra str. 5 Jedenácté Gran Premio Bergamo str. 5 Bezuzdný John str. 6 Hovory s herci str. 8 ... A PŘÍŠTĚ Hvězdy, idol, Claudia Co určovalo Hašlerův osud Muži v pozadí: Jaroslav Dietl čtrnáctideník československého umu Číslo 2 0. — Ročník I. 19. října 1968 Kčs 1,— JEAN MARAIS — hrdina diváků, kteří miluji na plátne dobrodružství, odvahu a rušné napínavé scény. — Foto: archiv redakce Svrchovaná jednoduchost, nehledanost, prostota. To je prvnf dojem, který vás napadne. Když tato mladou půvabnou ienu zahlédnete náhodou na ulici někde v blízkosti jejího obydli (tam v tom kopci bokem od podolské kryté plovárny), ani vám nepřijde na mysl, že by právě tohle měla být herečka. Neni ani trochu výstřední, dalo by se říct, le je přímo nenápadná. Nevím, vždycky znova mě to překvapí. Není to ovšem jediné překvapeni, které mě (a možná i mnohým jiným) Milena Dvorská připravila. Sedím proti ní v pokoji, který je stejně tichý, půvabný a nevtíravý jako ona sama, a konečně se dostávám k tomu, vyslovit impertlnencl, kterou jsem měl už kolikrát na jazyku. Ne, nedovedu si Jaksi dát dohromady ono děvčátko z dávných filmů Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král a Anděl na horách a dnešní členku Divadla E. F. Buriana Milenu Dvorskou. Ne snad proto, že by ta plachá dívenka tehdy byla nějak zvlášť velké „dřevo“ ve srovnání s jinými začínajícími adeptkami stříbrného plátna. Ale tenkrát by mě opravdu nejméně napadlo, že právě ona vystuduje DÁMU a stane se herečkou. Trpím představou, že ženy mají větší sklon k nedůtklivosti a urážlivosti než muži. Milena Dvorská tedy ne. Nejen že mě neprobodla pohledem (snad to ani neumí, ačkoliv jako herečka vlastně musí umět), ale směje se, bezprostředně a srdečně, netušil jsem, že se ml podaří takhle ji rozesmát. A k tomu tímhle. Hráze obvyklých konvenčních hovorů jsou rázem prolomeny. Můžeme se s ní klidně vypravit třeba do Prostějova jejích čtrnácti let. Tady v cirkusovém stanu uviděla na estrádě poprvé živého Jana Wericha. Chodila jsem tam tak dlouho, až si mě všiml a prohodil se mnou pár slov. Slovo dalo slovo, ■ — „nechtěla byste filmovat"? Kdo by to bral vážně? To ještě ani on sám netušil, že budou hledat s režisérem Zemanem princezničku pro jeho Krále. Byla to všechno vlastně, jak Milena Dvorská říká, shoda podivných náhod. Mladých tváři bylo ve filmu málo, studenti z DÁMU tehdy nesměli filmovat. Jenže Jan Werich zapomněl adresu i jméno. Pamatoval si jen Prostějov a zajímavou dívčí tvářičku. Naštěstí přes známé se ji podařilo najit. A pak už to šlo jako na drátku. Z Prostějova do filmové pohádky Byl jednou jeden král, z pohádky Byl jednou jeden král do veselohry Anděl na horách. A tady v Andělu další náhodné setkáni, které mělo pro ni rozhodující význam. Setkáni s představitelkou matky Vlastou Fabiánovou. S velkou herečkou, která má vpravdě mateřskou zásluhu o její vstup do DÁMU. „Vidíte, další rest. Každý den bych ji měla dávat kytky nebo co. Já nevím, co to je, asi ten nevděk, nevím, jak to definovat (my bychom nejspíš řekli, že shon blázinec, v jakém dnešního života, žijeme). Ona ohromně umí dát člověku sílu, je to jeden z lidí, co to dovedou... Ještě při zkouškách mi podstrčila lísteček nosila jsem ho dlouho jako talisman, než jsem ho ztratila ..." Vypadá to trošku jako nějaký opožděný, ale zato opravdovský Lízin let do nebe v podmínkách budování pětiletek. Ale byl to spíš nervák a dřina. „Chytilo mě to, v těch čtrnácti, samozřejmě. Jako všechny, co do toho náhodou vplujou. Už se toho drží. Pak je to tragédie. Má taky. Ty první výsledky byly strašné ... Kritiky po Králi byly tak hrozné, že mě to porazilo. Říkala jsem si, měla bych se vrátit co nejrychleji zpátky do zdravotnictví..Ale nakonec zvítězilo rozhodnutí nevzdát se, touha zdolat všechny překážky. Herectví se stalo Mileně Dvorské životním údělem. Jako jedné z mála mezi těmi, kdo hledají „u filmu“ své štěstí. Byla jiná, než dívky, které touží „k filmu“. Jak to o nich říká? „To jsou typy, které mají film rády. Já jsem se ho naučila nenávidět. Abych čekala na nějakou roli z milosti." A o sobě? „Já ve filmu nejsem myslím dobrá. Zdá se mi, že jsem šíleně neuvolněná, já to prostě neumím. JEAN MARAIS Je pětapadesátiletý francouzský herec, který se narodil v Cherbourgu a zatím nato čil Již přes padesát filmů. Na moskevském festivalu před péti lety si získal sympatie dokonce i našich novinářů, Jinak Je už dávno miláčkem diváků nejen ve Francii, u nás, ale v celém světe. Obdivují se mu i vedoucí kin, což Je Jistě neméně pozoruhodné. Třebaže Je svobodný, přiznal se veřejně k svému synovi v době Je ho jedenadvacátých narozenin. — Syn Serge Je vzpomínkou na ro manci mládí z válečných čtyřicátých let v městečku Auch v jižní Francit. Jean Marais francouzské armádě a sloužil ve za svou činnost ve válce získal významné řády — Válečný kříž, řád Rytíře Cestné legie. Když se hrál před třemi lety v Paříži Jeho film Fantomas, bylo vidět, že Jean Marais neztratil nic ze své obrovské popularity. Fantomas, v němž hrála i Milěne Demongeotová a Olivier de Funěs, syn známého komika byl nejúspěšnějším fantastickým francouzským filmem. Nemenší ůspěch měl ve filmu Christiana - Jacquea Gentleman z Cocody, kde mu byla partnerkou Liselotte Pulverová a partnerem Philtpe Clay. Jean Marais je znamenitý Jezdec, lyžař, plavec a vůbec sportovec. Je o něm známo, že Je odvážný, pohrdá nebezpečím, proto si vysloužil i válečný kříž. Ve filmu nikdy nepoužívá náhradníků pro nebezpečné scény, nenechává se zastupovat dvojníkem. Při filmování Gentlemana z*Cocody se dokonce třikrát vážně zranil, když z pětimetrové výšky balkónu skákal na Jedoucí vlak a minul Jej. Jeho snaha o pravdivost filmu do všech důsledků Je skutečně ojedinělá. Když nefilmuje, bydlí v krásném prostředí Marnes la Coquette u prostřed Jedinečné přírody. Tam má dům, ateliér, otevřený oheň v krbu, věrného německého vlčáka. Tam také maluje, což je stále jeho koníček. Je vášnivým čte nářem a milencem Středozemního moře, kam v létě odjíždí při prv ní volné příležitosti. Je fatalista, věří v osud a osudové náhody. Kdysi byl fotografem a učitelem golfu, ale toužil po tom stát se hercem. Nyní má všechno, po čem toužil. Je optimistou, ale z jeho obrazů vane smutek. Lidé, kteří ho dobře znají, tvrdí, že le znamenitým vyprávěčem a že mezi Jeho vděčnými posluchači bývají často děti. To v něm asi ožívá skutečný Hratě Monte Christo či Kapitán Fracasse nebo Ruy Bias. Pro mladé a nejmladší diváky zůstane dlouho rytířem, který nezná strach a Je ochráncem slabých a utlačených, osvoboditelem slabých žen a opuštěných dětí, bojovníkem proti zlu, falši, obhájcem lásky, skutečným hrdinou bez bázně a hany. Pro starší diváky nezapomenutelným představitelem básnických filmů, spojených s představami básníka Jeana Cocteaua, hrdinou křehkých filmů Věčný návrat a Kráska a zvíře. Jean Marais nikdy nezapomíná na své začátky, na první setkání s Jeanem Cocteauem, Jemuž dělal léta sekretáře a který mu dal první příležitost k výraznému uplatnění. Jean Cocteau byl podivuhodný člověk, velký básník i dramatik, který své vědomosti a zkušenosti rozdával těm, jtmž věřil a jež měl rád. Jean Marais od něho získal vše — znalost, lásku k umění i životu, smysl pro film, divadlo i ostatní umění. Od roku 1952 Je Jean Marais členem Comédie Frangaise. Kdyby nebylo nekonečných rozhovorů s Cocteauem, nikdy by Marais tak nevnikl i do podstaty sugestivního kouzla divadla. I dnes je ještě obklopen památkami na velkého básníka lidského hlasu, který okouzloval i naše mládí. Když Jean Marais cítil, že už nikdy nemůže opakovat básnické filmy svého mládí, stál před rozhodnutím, zda má odejít navždy z plátna nebo se pokusit znovu zvítězit v Jiném žánru. Marlene Dietrichová byla přesvědčena, že člověk a umělec se nemá nikdy vzdávat — i kdyby okolnosti byly sebenepříznlvější. A tak také radila svému příteli — a Jean Marais se pustil znovu do boje. Pokusil se vytvořit novou poezii — poezii nebezpečí, strachu, odvahy, dobrodružství. Proto působí tak svěže, mladě. Jean Cocteau ho učil sebekrlttčnostt a životní laskavostt. Marlene Dietrichová odvaze. Po druhé světové válce plntl naše kina Jednoduchý plakát: Hraje Jean Marais. V současné době Je tomu právě tak. Je to Jiný Jean Marais? Ne, stále týž. Nezradil svůj charakter. Je stále hrdinou Cocteauovým. Kdo slyšel Jeho desku Mluvené písně, které napsal před lety Jeho přítel — básník Jean Cocteau, Jistě to potvrdí. hbs BYL HRDINOU COCTEAUOUÝM Jednoduchost, nehledanost, prostota — to Je Milena Dvorská. — Foto: M. KHUN (Pokračováni na str. 3)