Zábĕr, 1970 (III/1-26)
1970-11-26 / No. 24
ČÍSLO 24 ROČNÍK lil. 26. XI. 1970 KČS 1,20 DNES V ČÍSLE: ■ MĚSÍC PŘÁTELSTVÍ NA STŘÍBRNÉM PLÁTNĚ F NATÁČÍ SE KLÍČ ■ CO JE TO, KDYŽ SE ŘEKNE CINDERELLA? ■ PŘEKVAPENÍ NA DRUHOU Vzdát hold leně je pro mule vidy cky vzácná, mimořádná a Slastná přílelitost. Zejména, kdyl tuto okázalou poctu mdleme pronést na adresu umělkyně-herečky, která se s udivujícím šarmem a zdánlivou lehkostí přenesla přes velmi tělký herecký úkol. jil v Karlových Varech — a někteří z nás jil mnohem dříve — jsme byli strlent výkonem, který podala ve jilmu Velvyslankyně význámá divadelní herečka Julija Konstantinovna Borisovová. Abychom pochopili v celé hloubce, před jakým úkolem tato umělkyně stála, musíme si nejdříve říci něco o hrdince, kterou měla představovat. Alexandra Michajlovna Kollontajová Ikterá se ve filmu jmenuje Jelena Nikolajevna Kolcovováj skutečně existovala. Relisér GeorglJ Natanson — a zvláště scenáristé Artadna a Petr Turovi — čerpali svůj námět ze lívota skutečně existující mimořádné osobnosti. Nebyla to herpčka, ani umělkyně, ale revoluctonářka, Leninova spolupracovnice a později první velvyslankyně na světě j předtím i první lidová komtsařka). Kdyl tato léna vstupovala na diplomatickou půdu, byla to v dějinách diplomacie revoluce. A poněvadl zastupovala Sovětský svaz Idokonce vtělkém období druhé světové války/ v neutrální zemi, v jejími čele stál král, byla to pro ni situace, jakou sl ani nedovedeme dost přesně představit. Tato žena, aby zvítězila, aby obstála, musela rozvinout všechny klady a schopností své osobnosti. Nebyla to malá energie, kdyl měla zvítězit nad předsudky — ale t nad muži, jejichž doménou přece diplomacie nejen byla, ale dosud je. Zena je léna — a má zbraně, které ládný mul nemůle mít. Zena může okouzlit l nepřítele svým šarmem. Mule se stát okouzlující t na půdě, která je tenká a kluzká jako led. Pochopitelně, le k tomu potřebuje jedno — aby byla krásná, přitallivá, půvabná. Ale stačí to? Bez inteligence, houlevnatostl, diplomatického taktu, bez víry ve své poslání a lásky k němu by to těžko dokázala. Ale musí být k tomu ke všemu duchaplná, protole politika a diplomacie se odehrává všude, nejen v pracovně, audienční síni, ale také na parketech, kde se tančí, pří sklence vína, ve společnosti, při všech soukromých setkáních. A musí. mít ještě něco, co se obvykle podceňuje, ale Co Je zbraň nejvyšší — musí mít prostou lidovou moudrost. Nebot tato moudrost vyrostla z tradice, ze zkušenosti všech předků, ze země, z vlasti, v nil jsme se zrodili. A protole jde o lenu-diplomatku, která zastupuje první socialistický stát na světě, musí mit oddanost socialismu. A i kdyl má všechny tyto zbraně, nikdy neví tato léna, pohybující ■ se na diplomatické půdě, jaké nečekané překážky jí mohou potkat, jaké rafinované intriky se jí postaví do cesty. A tu je třeba, aby rněía další vlastnost — předvídavost, aby dovedla hledět dopředu a uměla domyslit jako geniální šachista všechny tahy a jejich důsledky. Scenáristé Ariadna a Petr Turovi i režisér Georgij Natanson pravděpodobně příliš dobře vědí, kdo rozhodl o úspěchu jejich Jilmu Velvyslankyně, kdo způsobil, le divák je strlen a dojat. Julija Borisovová, které patří náš hold, dokázala, le všechno, co vidíme na plátně, je pro nás, diváky, přesvědčivé a věrohodné. Aby mohla zahrát tak slolitou roli, musí mít k tomu jako herečka ještě jednu zbraň — bohatý herecký rejstřík. Vldyt její hrdinka se nám představuje v mnoha podobách, z nichl můleme zaznamenat jenom ty nejzákladnějšl. Nejdříve je to poloha základní — duchaplná, vtipná, okouzlující t moudrá léna. Tvář druhá — státnická, diplomatická, proto i rezervovaná, tak trochu záhadná, ve společenských stycích až aristokraticky odměřená. A konečně podoba nejvnitřnější — matky, která se daleko od své vlasti dozvídá o smrti svého syna. Všechny tyto podoby, polohy, tváře zahrála Julija Borisovová s naprostou hereckou suverenitou. Komu vděčí tato herečka za to, le dosáhla tak přesvědčivého úspěchu? At se na mne všichni filmaři na celém světě nezlobí pro mou odpověd. Julija Borisovová vděčí jenom jednomu — svému talentu, ale především divadlu IDEÁLNÍ xPŘEDSTAVITELKA ZENYDIPLOMATKY Její obětavá činnost v divadle způsobila, le všechno, co jí divadlo dalo, vrátila i s úroky filmu. Tak ul to v Itvotě bývá — jeden dává, druhý bere. Nechci filmu ubližovat, protole pravdou je,le často teprve film ukáže všechny tváře a molnosti herce, objeví v celém rozsahu jeho bohatý herecký rejstřík. Julija Borisovová patří divadlu, ale teprve film ji proslavil v celém světě. To je další zákon — co nemůle nikdy divadlo, můle hravě film. Nebýt filmu — nikdy bychom nemohli vzdát hold této divadelní herečce. Kdysi o jejím talentu nepochyboval Sergej Jutkevič, Vsevolod Pudovkln, Alexander Ptuško, velcí a slavní režiséři. Patřil mezi ně i Ivan Pyrjev, který dobře věděl, proč jí svěřuje postavu Nastasjt Filipovny ve filmové verzi Dostojevského románu Idiot. To bylo před dvanácti lety. Ale teprve potom, kdyl přijala po dlouhém zdráhání nabídku Georglje Natansona a zahrála titulní rolí v jeho filmu Velvyslankyně, stala se tato národní umělkyně slavnou l daleko za hranicemi vlasti, hbs WATERLOO ZNAMENÁ VÍTĚZSTVÍ Sovětsiký režisér Sergej Bondarčuk dokončil jedno z velkých filmových bitev — snímeik Waterloo. Na rozdíl od hrdiny filmového příběhu, pro něihož znamenala krutou porážku a jeho definitivní konec, přinesla tato bitva Bondarčukovi rozhodné vítězství. Svědčí o tom první ohlasy, které se objevily při pařížské premiéře filmu. Bondarčuk má s Napoleonem velmi dobré zkušenosti. Pětidílná Vojna a miř, natočená podle stejnojmenného románu L. N. Tolstého, mu kromě domácího úspěchu vynesla 1 nejvyšší ocenění americké filmové akademie — Oscara. Proč tedy pochybovat o tom, že nové setkání s vel-kým vojevůdcem bude stejně šťastné? Kromě režisérova jména tu byly i další záruky úsipěchu v podobě tak vynikajících herců, jako jsou Američané Rod Steiger (Napoleon) a Orson Welles (Ludvík XVII.), jako jsou pečlivě propracované scény bitevní, které Bondarčuk řídil z helikoptéry. Těsně před pařížskou premiérou si povzdechl: „Raději velím 40 000 vojákům u Waterloo, než se jednou navlékám do smokingu. Raději tři dny bojů, než jedna galapremiéra.“ Nezůstalo pochopitelně jen u jedné slavnostní premiéry, protože po Paříži se musel Bondarčuk účastnit představení ještě v Londýně, v Římě a v Bruselu. A kdoví, zda nebude n%cen jet 1 do Ameriky. Film je totiž společnou produkcí italsko-sovětskoamerickou. Bondarčuk je ovšem zvyklý tvrdě pracovat. Po deseti letech herecké práce se vrhl na režií, přičemž nelze řícil že by svou původní profesi zanedbával. Právě v minulých dnech dokončilo studio Mosfilm kinematografický přepis Čechovovy hry Strýček Váňa, v němž Bondarčuk vytvořil postavu doktora Astrová. Kdo zatím doplácí na Bondarčukovu práci, je jeho manželka Irina Skobcevová. Ve Vojně a míru jí ještě Bondarčuk dovolil hrát, ale ve Waterloo už nikoli. „Chtěl jsem, aby se o mne trochu starala, zatímco budu pracovat na filmu Waterloo. A tak mě manželka doprovázela do Říma, kde jsem si připravoval scénář a potom i do Neapole, kde jsme točili některé scény. Na pařížskou premiéru také přijela a to je dobře; obstará aspoň nějaké dárky pro děti. Musíme koupit pro tříletého Fedora nějakou loď, protože chce být kapitánem. Pro osmiletou Helenu vybereme panenku. Má už doma celou sbírku, protože jsem jí je vozil ze všech koutů světa. Nj a pro .edenadvacetiletou Natašu, která je už provdaná, to musí být něco maži nebo midi. je herečkou, má prý talent — aspoň to říká její profesor, který byl i mým učitelem, totiž Gerasimov — ale chce dělat režii.“ Bondarčuk doufá, že si po slavnostních premiérách trochu odpočine. „Co děláte, když máte volno?“ zeptala se sovětského umělce před slavnostní premiérou jedna francouzská novinářka. „Piju vodku, chodím na ryby a hrozně rád se procházím. Pochopitelně s fotografickým aparátem nebo s kamerou.“ cl Třikrát Julie Borisovová jako sovětská diplomatka Kolcovová v Natansonově filmu VelvyslankyněSnímky: archív RADOVAN LUKAVSKÝ se nedávno vrátil z natáčení ve Španělsku; o tom, jak se mu tam pracovalo i o jiných věcech vypráví na str. 8 Snímek: František Bednář Sergej Bondarčuk ve své nejnovějsi filmové roli — jaku doktor Astrov v kinematograf'1 ém opisu Cechu vovy hry Strýček Váňa Snímek: CTK