Zábĕr, 1970 (III/1-26)
1970-05-28 / No. 11
■ DNES V ČÍSLE: KAREL KONRÁD VZPOMÍNÁ NESTÁRNOUCÍ SVŮDCE CARY GRANT TŘI ZÁVISTI JIŘÍHO BRDEČKY BELMONDŮV PÁD NA GABINOVU POČEST Před deseti lety natočil tehdy sedmadvacetiletý režisér Philippe de Broca jako svou režijní prvotinu film Hry lásky, který se teprve nyní dostává i do našich kin. Tvůrce filmu je našim divákům velmi dobře známý z filmu Pán ze společnosti, Muž z Ria, Muž z Hongkongu. Všechny tyto filmy měly u našich diváků velký ohlas. O jeho režijním debutu Hry lásky se .před deseti lety často psalo — a to nejen ve Francii. Lehkost této komedie učarovala nejen mnohým kritikům, ale i divákům. Byl obdivován její poetický šarm, podivuhodný rytmus. Kolem filmu byla kdysi i diskuse, protože druhá část kritiků, ale i diváků, nesnášela jefí lehkovážnost, přílišnou rozpustilost, opovážlivost, dokonce neeudnost, prostě frivolnost. Režisér byl dokonce nazván cynikem a byl kritizován jeho nedosti citlivý přístup k životu. Všichni však byli nuceni přiznat, že v postavě Viktora, mistrovsky vystižené mladým francouzským hercem jean-Pierrem Casselem, tato eyničnost t frivolita dostává zvláštní půvab. Jean-Pierre Cassel byl tehdy 0 rok starší než režisér filmu; bylo mu osmadvacet let. Naši diváci už ho dobře znají jako lupiče-gentlemana 1 filmu Arsen Lupin contra Arsen Lupin, v němž vytvořil efektní dvojicí s Jean-Claudem Brialym. Hrál také ve filmu Philippe de Broca Pán ze společnosti. Ve Francii přebíral role po Phtlippovt Nicaudovi (televizní diváci ho velmi dobře znají ze seriálu o inspektorovi Leclercovij, ale dokonce t role po Jean-Paulovl Belmondovi. Jean-Pierre Cassel je štíhlý Pařížan, který se vlastním jménerti jmenuje Jean-Pierre Crochon. Už mnozí mu předpovídali budoucnost. Nejdříve se tvrdilo, že je to nový výrazný typ mladého francouzského komika. Později se ukázalo, že je i dokonalým milovníkem. Jeho chůze, pohyblivost, smysl pro tanec, zvláštní šarm vzbuzovala u jiných naději, že to bude znamenitý tanečník. Začalo se o něm dokonce psát jako o francouzském Fredovi Astalrovi. Snad to vzniklo i tím, že jean-Pierre Cassel rád tančí — ■ ■ ■ LEHKOMYSLNÝ MILOVNÍK I KOMIK A TANEČNÍK 4 a když natáčel v Paříži slavný americký tanečník Gene Kelly, Jean-Pierre se s ním osobně seznámil a toto setkání dosti ovlivnilo i další umělecký vývoj talentovaného Francouze. Původně neměl být totiž vůbec hercem, protože se narodil v rodině lékaře, který měl jediné přáni, aby jeho syn Jean-Pierre vystudoval. Od studia ho odvedl skutečně tanec — a možná i Gene Kelly. Už doma hrál velmi dobře na klavír a jeho filmy prozrazují, že má nejen dobrý hudební sluch, ale i smysl pro rytmus. Dříve, než se objevil na stříbrném plátně, hrál v divadle. A právě tady prokázal, že je nejen dobrý tanečník, ale i herec. Jako úspěšný divadelní herec hostoval nejdříve v rozhlase, kde byl oblíbený pro svůj sympaticky znějící hlas. Pochopitelně, že o herce projevila zájem i televize. Teprve v roce 1953 jako jednadvacetiletý vstupuje i na filmové plátno, aby tu vytvořil řadu postav mladých, většinou trochu lehkomyslných, ale vždy nesmírně sympatických mužů-mllovníků i komiků. Když se u nás hrál zajímavý francouzsko-španělský koprodukční film slavného režiséra J. A. Bardema Tudy prošla žena, možná, že si někteří diváci vzpomenou na postavu španělského profesora francouzštiny Juana, do jehož života zasahuje mladá revuální herečka. Nuže, tuto postavu zahrál Jean- Pierre Cassel, který měl ve fámu štěstí, že se o něho zajímali režiséři a tvářet zvučných jmen. Byl to Claude Autant-Lara i Gilles Grangier, dále Norbert Carbonnaux a mnozí další. Všichni věřili v jeho talent — komický i milenecký. Kdysi přijel i do Prahy, když se tu konal obvyklý Týden francouzského filmu. Už tehdy měl natočeno ast dvacet filmů. Byla to příležitost nahlédnout trochu do jeho soukromí a novináři se skutečně ptali na všechno mgžné. Jean-Pierre Cassel má i v civilu sympatický úsměv. Je skutečně vysoký, urostlý a jeho tmavě kaštanové vlasy tvoři vhodné pozadí pro výrazné modré oči. Je svobodný a dává přednost ženám upřímným. Ze zpěvaček st váží Edith Piajjo-vé, ale neobdivuje se žádným herečkám. Mluví anglicky a pěstuje řadu sportů, nejvíce šerm a jezdectví ale má v oblibě i akrobuď Režiséři o něm tvrdí, že je nadaný, ale vznětlivý a neklidný. Režisér Philippe de Broca, který je jeho přítelem, prozradil, že jean-Pierre snadno podléhá depresím, ale že tyto stavy překonává vytrvalostí a trpělivostí. Když ho myšlenka, námět, film strhne, dovede se soustředit. Nemá rád licoměrnost a podlost, umí být dobrým společníkem. Sám nekouří, nemiluje letadla, má vlastni vůz a jezdí rád, protože ho to uklidňuje. Nejvíce však ze všeho miluje jaro, zvláště květen, kdy se příroda probouzí a v sadech to voní květy. Třebaže sť v poslední době oblíbit Londýn, zůstává stále zamilovaným Pařížanpm. Paříži je věrný proto v ní žije. Když nastane v Paříži jaro, nikdy neopomene jít po bílých schodech k chrámu Sacré Coeur Na Montmartru je docela jiné než jaro u Eiffelovky a na bulvárech. Má rád kla~ sickou kytaru, ale i vážnou hudbu a dobré autory, je předsedou Svazu umělců a na vrcholu umělecké kariéry. Uznává ho nejen celá filmová Paříž, ale i cizina. ' hbs JEAN-PIERRE CASSEL ve filmu Hry lásky, režijní prvotině Philippe de Broca. Film je uváděn do naěich kin Snímek: archív jlRI BEDNAŘ patří k naší mladé herecké generaci, kterého znají naši diváci z filmu Nebeští jezdci. Je členem divadla S. K. Neu.nanna; je i autorem. NáJI fotoreportér František Bednář ho zastihl v nestřežené chvilce v soukromí HORROR• HERCÍKOVA • HOBL • HUMOR HORROR čili hrůzyplný film byl doposud výsedni doménou mužů, snad ještě více neä( normálni detektivka. V té totiž mužský monopol narušil« ve světovém rozsahu Agáta Christie. V domácím měřítku se teď však 1 v oblasti horroru pokouš’ prosadit žena — Iva Herciková, autorka scénáře se slibným názvem Velká nezná* má._ Tato mladá spisovatelka není ve ífilmu nováčkem: v posiedrúGh letech realizoval její scénář Pět holek na krku režisér Evald Schorm. Ovšem jak tehdy, tak I nyní existoval scénář nejprve v podobě literární novely... HERClKOVÁ: Scénář k Velké nenámé yznikl ze záměru natočit jednu povídku z mé knihy Pavouk, který kulhal (kniha nedávno vyšla v nakladatelství Melantrtch). Jenže právě ta povídka — jmenuje se Oko — se nakonec ukázala jako příliš strašidelná a bezvýchodná a nenašli jsme pro nl uplatněni. .Tak Jsme se pustili do jiných námětů. — Jak jste se jako autorka někdejšího seriálu kreslených dětských filmů o štěňátkách a pak dívčího románu Pět holek na krku dostala k tak zvláštnímu žánru? Nejspíše by se dalo říci, že na základě vlastních zážitků. Člověku se neustále stávají rozumově nevysvětlitelné věci. Třeba právě ten přfpad s detektivkou, o níž se hrdina mé povídky Noc v hotelu domnívá, že ji už někde četl, ačkoliv právě vyšla a nemohl se s ní tedy dosud nikde setkat — to je v podstatě můj případ. Stalo se mi něco podobného, pátrala jsem po tom dlouho a bezvýsledně, až jsem toho nakonec nechala. Snad z pověrčivostl. A raději jsem o tom napsala tu povídku, abych se celé záležitosti zbavila. • — Jaká byla vaše spolupráce s režisérem Hoblern? Výborná. Myslím, že jsem v něm IDokončení na str. 9f Jana Sulcová a Bohuslav Čáp v jedné z povídek filmu Velká neznámá, nazvané Vznášejíc! se docent Snímek! j. Panáček