Zábĕr, 1970 (III/1-26)

1970-05-28 / No. 11

■ DNES V ČÍSLE: KAREL KONRÁD VZPOMÍNÁ NESTÁRNOUCÍ SVŮDCE CARY GRANT TŘI ZÁVISTI JIŘÍHO BRDEČKY BELMONDŮV PÁD NA GABINOVU POČEST Před deseti lety natočil tehdy sedm­advacetiletý režisér Philippe de Broca jako svou režijní prvotinu film Hry lásky, který se teprve nyní dostává i do našich kin. Tvůrce filmu je na­šim divákům velmi dobře známý z fil­mu Pán ze společnosti, Muž z Ria, Muž z Hongkongu. Všechny tyto fil­my měly u našich diváků velký ohlas. O jeho režijním debutu Hry lásky se .před deseti lety často psalo — a to nejen ve Francii. Lehkost této kome­die učarovala nejen mnohým kritikům, ale i divákům. Byl obdivován její poe­tický šarm, podivuhodný rytmus. Ko­lem filmu byla kdysi i diskuse, pro­tože druhá část kritiků, ale i diváků, nesnášela jefí lehkovážnost, přílišnou rozpustilost, opovážlivost, dokonce ne­­eudnost, prostě frivolnost. Režisér byl dokonce nazván cynikem a byl kriti­zován jeho nedosti citlivý přístup k životu. Všichni však byli nuceni přiznat, že v postavě Viktora, mistrov­sky vystižené mladým francouzským hercem jean-Pierrem Casselem, tato eyničnost t frivolita dostává zvláštní půvab. Jean-Pierre Cassel byl tehdy 0 rok starší než režisér filmu; bylo mu osmadvacet let. Naši diváci už ho dobře znají jako lupiče-gentlemana 1 filmu Arsen Lupin contra Arsen Lupin, v němž vytvořil efektní dvojicí s Jean-Claudem Brialym. Hrál také ve filmu Philippe de Broca Pán ze spo­lečnosti. Ve Francii přebíral role po Phtlippovt Nicaudovi (televizní diváci ho velmi dobře znají ze seriálu o ins­pektorovi Leclercovij, ale dokonce t role po Jean-Paulovl Belmondovi. Jean-Pierre Cassel je štíhlý Pařížan, který se vlastním jménerti jmenuje Jean-Pierre Crochon. Už mnozí mu předpovídali budoucnost. Nejdříve se tvrdilo, že je to nový výrazný typ mladého francouzského komika. Poz­ději se ukázalo, že je i dokonalým milovníkem. Jeho chůze, pohyblivost, smysl pro tanec, zvláštní šarm vzbu­zovala u jiných naději, že to bude znamenitý tanečník. Začalo se o něm dokonce psát jako o francouzském Fredovi Astalrovi. Snad to vzniklo i tím, že jean-Pierre Cassel rád tančí — ■ ■ ■ LEHKOMYSLNÝ MILOVNÍK I KOMIK A TANEČNÍK 4 a když natáčel v Paříži slavný americ­ký tanečník Gene Kelly, Jean-Pierre se s ním osobně seznámil a toto setkání dosti ovlivnilo i další umě­lecký vývoj talentovaného Francouze. Původně neměl být totiž vůbec her­cem, protože se narodil v rodině lé­kaře, který měl jediné přáni, aby jeho syn Jean-Pierre vystudoval. Od studia ho odvedl skutečně tanec — a možná i Gene Kelly. Už doma hrál velmi dobře na klavír a jeho filmy prozra­zují, že má nejen dobrý hudební sluch, ale i smysl pro rytmus. Dříve, než se objevil na stříbrném plátně, hrál v di­vadle. A právě tady prokázal, že je nejen dobrý tanečník, ale i herec. Ja­ko úspěšný divadelní herec hostoval nejdříve v rozhlase, kde byl oblíbený pro svůj sympaticky znějící hlas. Po­chopitelně, že o herce projevila zájem i televize. Teprve v roce 1953 jako jednadvacetiletý vstupuje i na filmové plátno, aby tu vytvořil řadu postav mladých, většinou trochu lehkomysl­ných, ale vždy nesmírně sympatických mužů-mllovníků i komiků. Když se u nás hrál zajímavý francouzsko-špa­­nělský koprodukční film slavného re­žiséra J. A. Bardema Tudy prošla že­na, možná, že si někteří diváci vzpo­menou na postavu španělského pro­fesora francouzštiny Juana, do jehož života zasahuje mladá revuální hereč­ka. Nuže, tuto postavu zahrál Jean- Pierre Cassel, který měl ve fámu ště­stí, že se o něho zajímali režiséři a tvářet zvučných jmen. Byl to Claude Autant-Lara i Gilles Grangier, dále Norbert Carbonnaux a mnozí další. Všichni věřili v jeho talent — komic­ký i milenecký. Kdysi přijel i do Pra­hy, když se tu konal obvyklý Týden francouzského filmu. Už tehdy měl natočeno ast dvacet filmů. Byla to příležitost nahlédnout trochu do jeho soukromí a novináři se skutečně ptali na všechno mgžné. Jean-Pierre Cassel má i v civilu sympatický úsměv. Je skutečně vysoký, urostlý a jeho tma­vě kaštanové vlasy tvoři vhodné po­zadí pro výrazné modré oči. Je svo­bodný a dává přednost ženám upřím­ným. Ze zpěvaček st váží Edith Piajjo-vé, ale neobdivuje se žádným hereč­kám. Mluví anglicky a pěstuje řadu sportů, nejvíce šerm a jezdectví ale má v oblibě i akrobuď Režiséři o něm tvrdí, že je nadaný, ale vznět­livý a neklidný. Režisér Philippe de Broca, který je jeho přítelem, pro­zradil, že jean-Pierre snadno podléhá depresím, ale že tyto stavy překonává vytrvalostí a trpělivostí. Když ho myš­lenka, námět, film strhne, dovede se soustředit. Nemá rád licoměrnost a podlost, umí být dobrým společníkem. Sám nekouří, nemiluje letadla, má vlastni vůz a jezdí rád, protože ho to uklidňuje. Nejvíce však ze všeho mi­luje jaro, zvláště květen, kdy se pří­roda probouzí a v sadech to voní kvě­­ty. Třebaže sť v poslední době oblíbit Londýn, zůstává stále zamilovaným Pařížanpm. Paříži je věrný proto v ní žije. Když nastane v Paříži jaro, ni­kdy neopomene jít po bílých scho­dech k chrámu Sacré Coeur Na Mont­­martru je docela jiné než jaro u Eif­felovky a na bulvárech. Má rád kla~ sickou kytaru, ale i vážnou hudbu a dobré autory, je předsedou Svazu umělců a na vrcholu umělecké karié­ry. Uznává ho nejen celá filmová Pa­říž, ale i cizina. ' hbs JEAN-PIERRE CASSEL ve filmu Hry lásky, režijní prvotině Philippe de Broca. Film je uváděn do naěich kin Snímek: archív jlRI BEDNAŘ patří k naší mladé herecké generaci, kterého znají naši diváci z filmu Nebeští jezdci. Je členem divadla S. K. Neu.nanna; je i autorem. NáJI fotoreportér František Bednář ho zastihl v nestřežené chvilce v soukromí HORROR• HERCÍKOVA • HOBL • HUMOR HORROR čili hrůzyplný film byl do­posud výsedni doménou mužů, snad ještě více neä( normálni detektivka. V té totiž mužský monopol narušil« ve světovém rozsahu Agáta Christie. V domácím měřítku se teď však 1 v oblasti horroru pokouš’ prosadit žena — Iva Herciková, autorka scé­náře se slibným názvem Velká nezná* má._ Tato mladá spisovatelka není ve ífilmu nováčkem: v posiedrúGh letech realizoval její scénář Pět holek na krku režisér Evald Schorm. Ovšem jak tehdy, tak I nyní existoval scénář nej­prve v podobě literární novely... HERClKOVÁ: Scénář k Velké ne­­námé yznikl ze záměru natočit jednu povídku z mé knihy Pavouk, který kul­hal (kniha nedávno vyšla v naklada­telství Melantrtch). Jenže právě ta po­vídka — jmenuje se Oko — se nako­nec ukázala jako příliš strašidelná a bezvýchodná a nenašli jsme pro nl uplatněni. .Tak Jsme se pustili do ji­ných námětů. — Jak jste se jako autorka někdej­šího seriálu kreslených dětských fil­mů o štěňátkách a pak dívčího romá­nu Pět holek na krku dostala k tak zvláštnímu žánru? Nejspíše by se dalo říci, že na zá­kladě vlastních zážitků. Člověku se neustále stávají rozumově nevysvětli­telné věci. Třeba právě ten přfpad s detektivkou, o níž se hrdina mé po­vídky Noc v hotelu domnívá, že ji už někde četl, ačkoliv právě vyšla a ne­mohl se s ní tedy dosud nikde se­tkat — to je v podstatě můj případ. Stalo se mi něco podobného, pátrala jsem po tom dlouho a bezvýsledně, až jsem toho nakonec nechala. Snad z pověrčivostl. A raději jsem o tom napsala tu povídku, abych se celé záležitosti zbavila. • — Jaká byla vaše spolupráce s re­žisérem Hoblern? Výborná. Myslím, že jsem v něm IDokončení na str. 9f Jana Sulcová a Bohuslav Čáp v jedné z povídek filmu Velká neznámá, nazvané Vznášejíc! se docent Snímek! j. Panáček

Next