Zábĕr, 1979 (XII/1-26)
1979-01-12 / No. 1
Kčs 1,20 ROČNÍK XII. 12. I. 1979 ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA S NÁRODNÍM UMĚLCEM MARTINEM ROŽKEM jsme se sešli k novoročnímu rozjímání — ale nejen k němu. Na B. straně tohoto čísla hovoří o dramaturgické tvorbě a jejích interpretech, o své lásce k hudbě i o své současné práci Civilní snímek: Martin Po* OHLÉDNUTÍ Já vím, že se na Nový rok sluSÍ pohlížet dopředu, ale mně to nedá. Musím se ohlédnout nazpět. Je to dáno už tématem dnešního zamyšlení, je to způsobeno i doznívajícími ohlasy vánočních svátků. To téma zní: dítě a film. A lze přitom nevzpomenout na první setkání s náznaky sedmého umění, jak se tehdy před půl stoletím realizovaly v podobě primitivní laterny magiky trůnící pod rozsvíceným stromečkem? Ještě dnes cítím to podivné okouzlení a dodneška nevymizel pocit křivdy, když štastný vlastník podivuhodného stroje zjistil, že jej nesmí obsluhovat a že jediným pánem nad laternou bude dospělý, to jest otec. V podstatě to byl dar z rodu nevděčných, s nimiž si víc vyhráli vždycky dárci a méně obdarovaní. Rok před laternou to byl nádherný vlak se čtyřmi vozy, jedním tunelem a malým nádražím. Ještě rok předtím přepychová stavebnice, tuším že značky Merklín. Laterna byla tedy vstupem do světa fy.-niL t'elmi primitivním, nebot co '•nřže yýt jednoduššího šiet bedýnka s petrolejkou a sklíčko se čtyřmi barevnými obrázky, promítanými na ubrus! Ale síla emocí v umění nezávisí na dokonalosti technických prostředků, jimiž je tlumočena, to je stará věc, a tak zážitky před laternou se rovnaly svou silou pocitům, které v malém človíčku vzbuzovala první knížka, první samostatný výlet na náves, první cesta do školy a první láska. Nešlo prostě o nic menšího než je objevování světa. Po celý život plní umění tuto funkči — kromě mnoha jiných — ale v oné době mají tyto objevy kouzlo něčeho naprosto neznámého a nového. Jsou to totiž vůbec první objevy světaI A proto je tak nesmírně důležité, po jakých cestách se tyto objevy budou brát. Proto je tak důležitá volba první četby od obrázkové, poslouchané až po opravdickou, kdy dítě poprvé bere do ruky knihu, aby si v ní samo četlo. V dobách, na které jsem v úvodu vzpomínal, byla knížka vlastně jedinou branou do světa. Dnes mají děti rozhlas, S VÝHL mají film a mají televizi. Od nejůtlejšího dětství, ještě dávno předtím, než začínají vnímat a chápat, útočí na ně zvuky a obrazy, vytvářející v malých hlavách asi notný chaos. Jde pak o to, aby se tento chaos překonal a aby se do těch zvuků a obrazů vnesl náležitý pořádek. Vhodně volená knížka, správně vybraný rozhlasový či televizní pořad a dobrý dětský film jsou touto usměrňující silou, jež vede děti na správnou cestu. Na první pohled by se mohlo zdát, že děti jsou dnes bohatě saturovány uměleckými projevy, jež správně formují jejich duševní vývoj. Vzpomeňme jen na včerejšekI Ale včera byl svět mnohem jednodušší, míra vědomostí mnohem skromnější a požadavky na děti rovněž. Svět techniky stál skromně v pozadí, zatímco dnes hraje prim skoro ve všech oblastech života. Co tím chci říci? Že dítě dnes potřebuje mnohem víc prostředků pro citový a emotivní růst, aby jeho dušička neutonula jednoho dne v systémech automatů a počítačů. Že při této novodobé citové výchově hraje film stále důležitější roli, netřeba ani zdůrazňovat. Však o tom asi v letošním roce hodně uslyšíme v souvislosti s celosvětovou akcí, která je dítěti věnována. V Roce dítěte se tyto otázky nemohou obcházet. A jedním z hlavních úkolů bude zajistit dítěti dostatek vhodných uměleckých projevů, aby je nemuselo hledat na místech ne právě nejvhodnějších. Ze se tu naskýtá výborná příležitost vrávě pro nás, netřeba rovněž zdůrazňovat. Vždyt v oblasti dětského filmu jsme bez nadsázky velmocí. Jen bychom si to měli plně uvědomit a zařídit se podle toho. Rok dítěte je obrovskou příležitostí, které musíme využít. Opravňuje nás k tomu dlouholetá práce, která už přinesla své ovoce. Pravda, je těžké shromažďovat v tomto směru důkazy. Ale i úspěchy komerční cosi napovídají, i když tím hlavním argumentem zůstává, že naše dětské filmy mají tak velké umělecké a lidské kvality, že jsou přijímány dětmi celého světa. gf Určitou bilanci své tvorby od roku 1970, kdy došlo k zásadnímu přehodnocení jejích cílů, jsme provedli na tvůrčí konferenci závěrem roku 1977. Při té příležitosti jsme si také řekli, jak budeme postupovat dál. Kromě základního poslání především v oblasti pravdivého uměleckého zobrazení naší současnosti z pozic aktivních účastníků na jejím rozvoji, položili jsme hlavní důraz na zvýšení umělecké úrovně naší tvorby jako prostředku k rozšíření jejího vlivu na diváka u nás i mimo Československo, celkové zvýšení úrovně tvorby a tím i přiblížení se k dílům, která bychom mohli hodnotit jako špičková. Splnili jsme tyto své záměry? V roce 1978 byl podíl filmů ze současnosti vysoký — dokonce vyšší než v předešlých letech. Dvě třetiny příběhů našich děl se odehrávají v současnosti. To je ovšem jen jeden ukazatel. Hlavní otázkou je, zda se podařilo vytvořit příběh silný, s dostatečnou věrohodností a zachycením vážných, nejen okrajových problémů dneška. Domnívám se, že v některých případech Uiiv, ..»myslím si, ce diváci irně dají za pravdu. Nebudu jmenovat jednotlivé filmy, ale radostné je, že na většině těch filmů, o kterých si myslím, že splňují vyšší nároky na tvorbu, se podílejí v daleko větší míře než dříve mladí tvůrci. Byli to bezesporu mladí scenáristé, kteří přispěli k dobrým výsledkům např. filmů Hrozba, Mladý muž a bílá velryba. Schopnosti mladých režisérů byly prověřeny např. na příbězích filmů Sólo pro starou dámu, Past na kachnu, ale i na filmech Střepy pro Evu, nebo Kočičí princ a jiných. Tím samozřejmě nechci pomíjet výsledky režisérů a scenáristů již osvědčených. Kladné je i to, že se některými filmy jako např. Baladou pro banditu rozšířila žánrová paleta nynější naší tvorby. Celkově se zdá, že můžeme k nadprůměrným filmům počítat asi jednu třetinu loňské tvorby. Kromě jiných k ní bezesporu bude patřit jeden z koprodukčních filmů natočený společně s 'í»ío.,, i line m t, Máfilmem ..eiitauii, jehož režisérem je V. Žalakjavičus. A pozitivní je konečně i to, že jak u filmů, které jsem jmenoval, ale i u dalších, jako je Setkání v červenci, Skandál v Gri-gri baru, Já jsem Stěna smrti, Panna a netvor, Tajemství Ocelového města, Píseň o stromu a růži se tvůrci neubírali vyježděnou cestou, ale hledali nový výraz, nové pohledy. Přesto máme ještě několik filmů, které chuť k výbojům ani úsilí o vysokou profesionální úroveň neprokázaly — a konečně i některé prohry. Nebudu je jmenovat, ale bylo by si přát, aby v příštích letech bylo takových filmů co nejméně. Ke kladům loňského roku patří bezesporu i to, že se opět zvýšila pozornost našich diváků k barrandovským filmům a i když vycházím jen z neúplných výsledků je potěšitelné, že z celkové návštěvnosti je to téměř jedna čtvrtina diváků, kteří zhlédli naše snímky. Také výměna a prodej našich filmů do zahraničí se opět zvýšily. Jsou to bezesporu výsledky dlouhodobého úsilí dramaturgie i celé barrandovské tvorby, výsledky, které nás zavazují k ještě většímu zvýšení náročnosti. Základem současné i budoucí tvor« by a jejích příštích výsledků je dramaturgie. Provedli jsme některé změny, zejména z hlediska posílení pravomoci a odpovědnosti dramaturgů a vedoucích dramaturgických skupin, což přineslo přinejmenším ten výsledek, že máme tiyní dostatek scénářů a můžeme si při rozhodování o tom, co máme realizovat, vybírat z větší zásoby. Přesto se domnívám, že při hledání dalších cest v dramaturgii i ve způsobu jejího řízení jsme učinili sice kladné, ale přece jen první kroky, a že před námi stojí rozsáhlé možnosti hledání. Mnoho záměrů, které máme v oblasti tvorby, se zatím realizovat nepodařilo. Je to jednak proto, že mnohdy sami hledáme další cestu vpřed a že ne vždy se nám daří napřít úsilí všech i mimo oblast tvorby k tomu jedinému a rozhodujícímu — k soustřeefování všech sil na zvýšení ideově-umělecké úrovně tvorby. Půjdeme přitom již delší dobu osvědčenou cestou vytyčování si dalších, náročnějších úkolů s postupným odhalováním vlastních rezerv, • které jsou značné, vděčni za možnosti, které naší filmové tvorbě naše společnost dává. Jinak řečeno: maximální požadavky na nás samé, ne však požadavky maximalistické na ty mimo nás. Vždyť to, že můžeme dnes na Barrandově natáčet okolo 35 filmů ročně, kromě toho pak značné množství programů pro televizi, to nám závidějí mnozí tvůrci ce zemí, kde k»nematografie zatím nebyla znárodněna a kde rozhodují o možnostech natáčení převážná otázky zisku a ne umělecká a společenská hodnota díla. Hlavním úsilím v příštích letech proto bude udržet vývojový trend barrandovské kinematografie a zvvšovat náročnost na ideově-uměleckou úroveň tvorby. A pokud můžeme vvslovit nějaká přání, rádi bychom, kdyby toto naše úsilí bylo chápáno a podporováno na všech úsecích, se kterými tvorba spolupracuje. Přáli bychom si také, aby naši diváci nám zachovali tu přízeň, kterou našim dílům věnují a přijímali a hodnotili výsledky naší práce jako práce občanů této země, kteří se chtějí aktivně podílet na rozvoji naší společnosti a přispět k cel« kovému úsilí všech svou vlastní tvorbou. LUDVIK TOMAN ústřední dramaturg Filmového studia . Barraodof BARRANDOV DNES A ZÍTRA I když to není žádný předěl v procesu lidského snažení, je dávným zvykem při změně ročního kalendáře hodnotit výsledky dosavadní práce, konfrontovat je s cíli, ktere jsme si před rokem dali, a zamýšlet se nad perspektivami, které jsou před námi. Pokud jde o barrandovskou filmovou tvorbu nechtěl bych předcházet bilancování, které hodlají tvůrčí pracovníci spolu s vedením studia provést v lednu na svém setkání. Přesto je už dnes možno, i když s malým odstupem, pokusit se kriticky podívat na uplynulý rok, vážit, zda jsou plněny cíle dané usneseními stranických sjezdů a zda se tvůrčí úsilí barrandovských filmařů rozviji žádoucím směrem, odpovídajícím potřebám naší socialistické společnosti. Z filmu Píseň o stromu a růži — s Vjačeslavem Tichonovem v hlavní roli Snímek: Karel Ješátko Scéna z filmu pro děti Kočičí princ Snímek: Ivan Minář