Zdravotnické Noviny, červenec-prosinec 1974 (XXIII/26-52)
1974-07-04 / No. 26
týdeník pracovníků zdravotnictví ROČNÍK XXIII (1974) • 4. ČERVENCE % CENA 1,50 Kčs ZKVALITNIT DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ Vlil. plenární zasedání ČVOS pracovníků zdravotnictví V PRAZE se dne 25. června sešli členové pléna CVOS pranovniků zdravotnictví na VIII. plenárním zasedání. Jako hosté se ho zúčastnili s. dr. M. Peltrámavá a dr. V. Klemenc z ministerstva zdravotnictví ČSR a s. K. Šafařík z COR. Jednání zahájila a řídila předsedkyně CVOS s. B. Nettlová. Informovala o činnosti předsednictva od poslední plenární schůze. Hlavní referát o úkolech na úseku ideově výchovné práce vyplývajících z usnesení VIII. plenárního zasedání ÜRO a V. plenárního zasedání OVOS pracovníků zdravotnictví přednesl tajemník ČVOS s. K. Špičák. Zhodnotil stav plnění závěrů na úseku ideově výchovné práce a ve výchově mladé generace. Konstatoval, že zkušenosti, které byly získány prověrkou asi v padesáti základních organizacích, na jedné straně ukázaly současný obraz v základních organizacích našeho svazu, na druhé straně umožňují zevšeobecnit dobré zkušenosti, aby výsledky proškolování funkcionářů a školení členů ve školním roce 1974/75 byly co nejlepší. Zdůraznil mimořádný význam školení a doškolování funkcionářů v našem svazu, kde pracující jsou prakticky denně ve styku s nemocnými a mohou na ně působit ať již v kladném nebo záporném smyslu. Školení, jak uvedl s. Špičák, musí být systematické, musí být diferencované v různých formách a musí jít o školení a výchovu v pracovním procesu. K tomu musíme připravit základní sbor lektorů a funkcionářů, kteří jsou schopni vychovávat naše členy v duchu marxismu-leninismu, v duchu internacionálních svazků. Pokud jde o školení funkcionářů a a školení vybraných členů, bude se toto zajišťovat ve Střediscích odborářské výchovy, kterých je v současné době 120, a to převážně u okresných výborů odborových svazů. Průzkum ukázal, že tato střediska ve většině případů velmi úzce spolupracují a v řadě případů jsou napojena na Kabinety odborářské výchovy při Okresních odborových radách. Při rozvíjení Ideově výchovného působení se nesmí zapomínat na velmi důležitou oblast ekonomické propagandy a agitace. Předsednictvo CVOS, jak s. Špičák zdůraznil vydalo k této' problematice nový dokument, a to především proto, že zásady, schválené již v roce 1973 nebyly v plné míře uplatňovány a rozpracovány. V ekonomické propagandě a agitaci vyvstávají do popředí v současné době tyto úkoly: maximálně přispět k realizaci konkrétních úkolů hospodářské politiky strany o státu; přispět k realizaci vědeckotechnického rozvoje ve smyslu rezoluce ŰV KSČ ze dne 16. května 1974; a konečně ve spojitosti s řeše ním konkrétních úkolů co nejvíce pomáhat růstu socialistického a internacionálního uvědomění socialistického člověka. Dalším problémem, kterému hlavni referát věnoval pozornost, je otázka prohloubení výchovy mladé generace. Soudruh Špičák hovořil o odpovědnosti závodních výborů spolu s vedoucími pracovníky ve zdravotnictví, kterou nesou za politické, pracovní a morální názory a postoje mladých lidí a spolupracovníků. V celém procesu výchovy a přípravy musí jít o to, aby mladí správně poznávali na: ši socialistickou skutečnost, její historický vznik, jako výsledek revolučních bojů naší dělnické třídy a pracujících. Aby ztotožňovali její dnešní úspěchy a neúspěchy se svou prací, aby se zařazovali do řad aktivních účastníků dnešního úkolu rozvoje socialistické společnosti. Přitom nejde o to, aby mladí měli vytvořeny podmínky, kde už je vše hotové, ale o to, aby se učili bojovat proti potížím, aby jim byla vštěpována politická i pracovní odpovědnost. Základním principem veškeré politické práce a celého ideově výchovného působení mezi mladými lidmi se musí stát pravdivost, opřená o jednotu slov a činů výchovného činitele, tedy odborového funkcionáře, propagandisty, lektora, ale i nadřízeného pracovníka na pracovišti. Je třeba, řekl s. Špičák, vést mladé pracovníky k účasti na zlepšování léčebně preventivní péče, plnění úkolů výroby a hospodárnosti. Podporovat veškerou pracovní iniciativu, ať již ve formě BSP, hnutí Reflektor mladých, Zenit i v kolektivech ostatních starších pracovníků. Ve spolupráci se SSM je nutno tuto pracovní iniciativu vyhodnocovat, popularizovat mládežnické kolektivy, pomáhat mladým při sestavování záměrů, usměrňovat jejich vědeckou činnost a aktivitu v souladu s potřebami zdravotnictví. Velmi obsažně a podrobně se s. Špičák ve svém referátu zabýval prací úsekových, důvěrníků. Ze zjištění, které bylo provedeno, vyplývá, že závadní výbory ROH se začínají prací úsekových důvěrníků systematicky zabývat, řídit ji a je možno říci, že mnohé ZV ROH již pochopily, že dobrá, promyšlená, cílevědomá a konkrétní práce s úsekovými důvěrníky přináší dobré výsledky. Bylo také zjišťováno, jak se rozvíjí vztahy mezi funkcionáři na odborovém úseku a příslušnými hospodářskými pracovníky. Ukazuje se, že v tomto směru je vcelku ve většině případů dobrá a užitečná .spolupráce. Z Východočeského kraje upozorňují soudruzi, že mají některé případy, kdy hospodářští pracovníci nechtějí projednávat mzdové otázky s úsekovými důvěrníky. Proto byla tato zásada zakotvena do kolektivní dohody a nyol se odborové úseky o tuto zásadu opírají. Pro pomoc úsekovým důvěrníkům přispívá i jejich školení a péče o to, aby si neustále zvyšovali svoje politické a teoretické znalosti. Na závěr soudruh Špičák připomněl, že je třeba v plné míře prohlubovat a zkvalitňovat a postupně rozšiřovat ideově výchovné působení na všechny členy ROH, aby se dařilo beze zbytku plnit rozhodující úkoly zdravotnictví, zdravotnické výroby a lázní, tak jak je vytyčil XIV. sjezd KSČ. Diskusní příspěvky členů pléna přinesly nejen další Zkušenosti k přednesenému referátu, ale i některé podnětné návrhy pro další jednání. Na závěr bylo přijato usnesení, které uveřejňujeme na 4. straně. ls O plieni cirkulaci II. mezinárodni sympozium opět Z POVERENÍ Evropské společnosti pro patofyziologii dýchání uspořádala ve dnech 17.—19. června v Praze Společnost pro fyziologii a patologii dýcháni Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně II. mezinárodní sympozium o plieni cirkulaci. tor Záštitu nad jednáním převzal rekKarlovy university prof. MUDr. B. Švestka, DrSc., v Čestném předsednictvu byli také ministři zdravotnictví ČSR a SSR prof. MUDr. J. Prokopec, CSc., a prof. MUDr. E. Matějíček, DrSc., předseda ČSAV akademik J. Kožešník, primátor hl. m. Prahy JUDr. Z. Zuska a předseda České lékařské společnosti prof. MUDr. B. Špaček, DrSc. Presidentem sympozia byl doc. MUDr. J. Widimský, DrSc., přednosta II.' interní výzkumné základny Institutu klinické a experimentální medicíny. Československé lékařství 1 věda má v problematice plieni cirkulace světově uznávanou tradicí. Byla to také iniciativa československých pracovníků, která vedla v roce 1966 při kongresu o klinické fyziologii v Praze ke vzniku Evropské společnosti pro patofyziologii dýchání; doc. Widimský je v současné době jejím 1. vicepresidentem. Rovněž 1. sympozium o plieni cirkulaci se konalo v Praze (1989) a na základě úspěšnosti jeho jednání pověřila Evropská společnost organizací' dalšího setkání po pěti létech opět naše odborníky. Na rozdíl od prvního sympozia, které se zabývalo problematikou patofyziologie malého oběhu v plné šíř!. zasedalo v Praze koncentrovala 6e tematika letošního sympozia na tři oblasti — plieni hypertenzi při chronické bronchitidě a emfyzému, změny plieni cirkulace při levostranné srdeční insuficienct u pacientů s akutním infarktem myokardu a vliv výškové hypoxie na malý oběh. Jednání se zúčastnilo téměř 300 vědeckých pracovníků z 20 zemí. Byli mezi nimi i prof. A. Cournand, nositel Nobelovy ceny za lékařství z roku 1956 (srdeční katetrizace), prof. P. Sadoul, první předseda Evropské společnosti a doc. dr. B. Söderholm, prof. H. Denolin, nynější předseda společnosti a současně generální se'kretář Evropské kardiologické společnosti, jimž bylo uděleno čestné členství Čs. společnosti pro fyziologii a patologii dýchání. K významným hostům patřil oficiální zástupce SSSR, náměstek ředitele Mjasnikovova kardiologického institutu AMN v Moskvě prof. Mucharljamov, početná delegace NDR, kterou vedl doc. H. /Dokončení na str. i] TEPLICE fsou nejstaršími lázněmi v Čechách. Jsou však také organizaci, která dosahuje mimořádných výsledků, za které jim před několika dny udělily vláda ČSSR a ŰRO vysoké vyznamenání. Fotografie a základní údaje o Teplicích najdete na 12. straně tohoto čísla ZN. Foto: B. TALÄB Význam rychlé zdravotnické Domoci PO NÁVRATU z budapěštské konference ministrů zdravotnictví socialistických zemí, o níž jsme již informovali, odpověděl nám vedoucí čs. delegace ministr zdravotnictví CSR prof. MUDr. J. Prokopec, CSc., ria několik otázén. Proč byly na pořad konference zařazeny otázky rychlé zdravotnické pomoci? Protože v technicky vyspělých státech jde o jeden z důležitých úkolů moderního zdravotnictví. Rychle postupující civilizační pokrok vnáší do života lidí kromě mnohostranného prospěchu i zvýšená zdravotní rizika. Mohutný rozvoj techniky ohrožuje člověka svými negativními vlivy na zdraví i na životě — jednak přímo (úrazy, otravy a násilí jsou u nás v příčinách smrf: na třetím místě a jen dopravní nehody si v ČSR vyžádaly roku 1972 1407 životů a přivodily 32 485 zranění, z toho bezmála čtvrtinu těžkých), jednak nepřímo; většina nemocí oběhového ústrojí např. nepochybně souvisí . s rychlým chilizačním procesem a jen na ischemickou chorobu srdeční připadá dnes v ČSR takřka čtvrtina všech úmrtí. Moderní, technika však zároveň vytváří možnosti zachraňovat podstatnou část dříve neodvratně ztracených životů; její účelné nasazení je spolu s dokonalou organizací nejdůležitějším předpokladem úspěšně pracující rychlé zdravotnické pomoci. V socialistických zemích připadá ovšem hlavní váha na prevenci směřující k odstranění nebo podstatnému omezení vedlejších nepříznivých vlivů vědeckotechnického pokroku. K jakým závěrům konference dospěla? Zdůraznila význam rychlé zdravotnické pomoci v podmínkách prudkého roz-' voje socialistické ekonomik", formulovala její organizační principy a základní funkce, vymezila stavy, které tento druh zdrafotnické péče vyžadují a vytyčila i úkoly a cíle, které v této oblasti mají sledovat ministerstva zdravotnictví. Jako základní úkoly rychlé zdravotnické nomoci uvádí rezoluce, připravená na poradách expertů, poskvtování kvalifikované lékařské pomoci v nejkratší možné době od vzniku patologického stavu na místě události i při přepravě nemocného na lůžko odpovídajícího zdravotnického zařízení. Předpokládá se přitom využití resuscitační techniky, která umožňuje obnovit a udržet základní životní funkce. Nasazení rychlé zdravotnické pomoci přichází v úvahu při stavech, které by jinak nutně končily smrtí, při stavech, u kterých může nastat krize kdykoli nebo které mohou mít za následek trvalé poškození některých orgánů. Cílem je zároveň i snaha ušetřit nemocného bolesti a utrpení. Organizace této péče má vycházet z těchto nrincipů: bezplatnost pro všechny občany, operativnost a včasnost zásahu, vysoká kvalifikace zdravotníků a hospitalizace postižených na resuscitačních odděleních nebo na jednotkách intenzívní péče. Důležitým faktorem je i začlenění stanic rychlé zdravotnické pomoci do příslušných nemocnic s poliklinikou a tím vytvořit těsnou vazbu mezi terénní a Ústavní péčí, mezi lékaři anesteziologicko-resúscitačních oddělení, specializovaných jednotek intenzívní péče a lékaři rychlé zdravotnické pomoci. Této ‘ jednoty je pak třeba využít i pro doškolování lékařů a přípravu mediků. Aby rychlá zdravotnická pomoc mohla své Doslání úspěšně plnit, musí být vybavena technicky i kádrově na odpovídající úrovni. Sanitní vozy musejí být oboustranně radiofonicky spojeny se zdravotnickým zařízením a jejich činnost jednotně řízena ústředním dispečinkem. Konference rovněž doporučila, aby ministerstva zdravotnictví socialistických zemí organizovala výchovu obyvatelstva, zaměřenou na poskytování první pomoci, výuku mediků i doškolování zdravotníků v oboru rychlé zdravotnické pomoci. Ministerstva mau též studovat výskyt náhlých onemocnění, jejich příčiny a strukturu, stanovit potřeby obyvatelstva a zaměřit vědecký výzkum na všestranné zdokonalování rychlé zdravotnické pomoci. Jak se na konferenci podílelo Československo? Kolegium ministra zdravotnictví ČSR projednalo už loni návrhy .organizace tzv. diferencované péče, která vychází ze zásady poskytovat občanům léčebnou péči odpovídající závažnosti jejich onemocnění. Péče o stavy bezprostředně ohrožující život představuje v této soustavě první článek, jemuž musí ovšem ještě předcházet první pomoc občanská. V souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ byly pak tyto materiály dále rozpracovány a začátkem letošního roku předloženy v Budapešti poradě expertů, která předcházela konferenci ministrů. Byly zde velmi kladně hodnoceny a některé jejich principy byly pak vtěleny do rezoluce konference ministrů. Až na některé drobnosti odpovídají koncepce závěrům konference. Po jejich konečné redakci počítáme s jejích publikací, aby se i u nás mohlo postupovat jednotně. Některé otázky bude třeba ještě dořešit. Jde zejména o standardní vybavení vozů rychlé zdravotnické pomoci, anesteziologicko-resuscitačních oddělení, případně i pokojů, na jejichž lůžka se budou akutně ohrožení pacienti přijímat. Spolu s problematikou případné samostatné specializace lékařů v akutologíi a nadstavbové specializace středních zdravotníků se budou touto problematikou zabývat další porady expertů v průběhu příštího roku. Jaká je úroveň rychlé zdravotnické pomoci u nás v porovnání s ostatními socialistickými státy? Vzhledem k tradicím naší medicíny 1 vyspělosti naší techniky ji nelze pokládat za uspokojivou. Ačkoli příslušné předpisy byly vydány už v letech 1953 a 1958, nezbývá než konstatovat, že naše zdravotnictví v realizaci nezbytných předpokladů zaostalo. V současné době je v ČSR jen osm stanic rvchlé zdravot (Dokončení na str. 2)