Zdravotnické Noviny, červenec-prosinec 1978 (XXVII/27-52)
1978-07-06 / No. 27
týdeník p racovníků zdravotnictví Každoroční konference ministrů zdravotnictví socialistických zemi jsou obzvláště důležitým fórem, na kterém se řeší zásadní směry rozvoje zdravotnictví, způsoby a formy spolupráce. Devatenácté zasedání, které bylo organizováno již potřetí polskými zdravotníky, se uskutečnilo ve dnech 19.—21. června v Zakopaném, za účasti delegací z Bulharska, Československa, KĽDR, Kuby, Mongolska, NDR, Polska, Rumunska, Madarska, Vietnamu a Sovětského svazu. Ústředním tématem konference byly hlavní směry rozvoje hygienicko-epidemiologické služby v socialistických zemích. Tato problematika byla tak poprvé řešena v širokém záběru a komplexně na zasedání ministrů. Rozbor na této úrovni sl vyžaduje současná hygienicko-epidemiologická situace, která je v mnoha zásadních otázkách v socialistických zemích 19. KONFERENCE MINISTRŮ velmi podobná, a to především pro'o, že dochází k nebývalému rozvoji průmyslu, urbanizace, intenzívně se rozvíjí motorismus i doprava vcelku, mechanizace a chemizace zemědělství. Tyto procesy ves*něs nepříznivě působí na životní prostředí člověka. Vyvstávají zde nové důležité úkoly především v oblasti hygienicko-epidemiologických služeb, a tím nepoměrně vzrůstá jejich úloha. Vedlé hromadného preventivního očkování občanů a likvidace nakažlivých onemocnění stává se stále aktuálnější otázka životního prostředí člověka, boj proti nebezpečnému znečišťování ovzduší, půdy a vod, který probíhá ve spolupráci s průmyslem i ostatními odvětvími národního hospodářství tak, aby byly zajištěny co nejlepšT podmínky pro práci, vědu, bydlení i odpočinek. To představuje rozsáhlou preventivní činnost, kterou musí hygienicko-epidemiologické služby i současná medicína v našich zemích neustále rozšiřovat. Mnohem aktuálnější se stávají otázky boje proti civilizačním chorobám i nakažlivým onemocněním a stále lepšího uspokojováni zdravotních potřeb obyvatelstva. Konference ustálila a zkoordinovala hlavní směry rozvoje hygienicko-epidemiologických služeb, naznačila zásady nové spolupráce a oblasti společných vědeckých výzkumů, Bezprostředně po zakončení konference se ve dnech 22.-24. června uskutečnilo v Zakopaném 6. zasedání Stálé komise RVHP pro spoluprácí v oblasti zdravotnictví. Kromě účastníků konference se tohoto zasedání zúčastnila í delegace ministerstva zdravotnictví SSR. Stálá komise, která zahájila svoji činnost od podzimu roku 1975, hraje stále důležitější roli v plánování a koordinaci spolupráce ve zdravotnictví, ve společných výzkumech, výměně zkušeností a postupující integraci. Na zasedání Stálé komise v Zakopaném se řešilo mnoho současných aktuálních zdravotnických problémů. Zejména otázky vybavení základním zdravotnickým zařízením, materiálem a farmaceutickými prostředky do roku 1990. Plánuje se rozšíření spolupráce v oblasti vědeckotechnické i ekonomické se zaměřením na specializaci a kooperaci výroby, vzájemných dodávok surovin, očkovacích sér, alergenů i živých půd. Během zasedání se provedla analýza podmínek předcházení a boje proti karanténním nemocem a jiným zvlášť nebezpečným nakažlivým onemocněním. Výsledky konference í zasedání Stálé komise budou sloužit dalšímu zdokonalování zdravotnických služeb, zlepšování systému ochrany zdraví a prohloubení bratrské spolupráce všech socialistických zemí. M. CZESNIN-STR ASZEWICZOV4, šéfredaktorka Služby zdrowia (K jednání konference se v ZN vrátíme). 1 Je chybná představa těch pracovníků, kteří by jednu nebo druhou činnost chtěli diferencovat, že totiž péči o zdraví člověka v socialistickém státě nelze objektivně ekonomicky ovlivnit ve prospěch kvality. Hovoříme-li o tom, že společnost uvolňuje pro péči o zdraví člověka prostředky, pak jejich výše je úměrná možnostem, které máme k dispozici. A zde musí do popředí .vystoupit vedle zdravotnických pracovníků i profese ekonomů se svou doplňující činností signalizační, kontrolní a vyhodnocovací. V žádném ..případě nejde o činnost brzdící, potlačující nebo znemožňující realizaci hlavního cíle. Není to úloha lehká. Je-li podceňována, škodí stejně tak, jako je-li chápána jako hlavní, které musí být vše ostatní podřízeno. Pracovníci musí přesně znát své úkoly ve všech činnostech, musí mít zpřesněny pracovní náplně a musí se zajímat nejen o mechanické plnění svých povinností, ale i o jejich efekt, účelnost, prosperitu ' a hospodárnost. Řada vedoucích by mohla potvrdit, že to není jednoduché. Prozatím ještě mnohdy vedoucí pracovníci vykonávají práce raději sami^ než by je přidělili příslušným pracovníkům, učinili je odpovědnými a pro okruh řízení a odpovědností získávali širší kolektiv. Takový vedoucí pracovník si pak nesmí stěžovat, že je přetěžován. Dělba práce i v oblasti tvůrčí činnosti se musí stát zásadou. Jde v prvé řadě o vyloučení všech prvků zbytečného byrokratismu. Lékař musí být plně vrácen svému původnímu poslání — péči o nemocné — ovšem s vědomím a odpovědností hospodáře, organizátora. Vedoucí ekonom pak musí respektovat rozdělení úloh v jednotlivých činnostech. Je jeho povinností znát nejen programové cíle daného ústavu, ale znát zejména společenskou závažnost, případně vědeckou činnost zbavedou pozlátka prosazovaného jednotlivci, materiální a technické možnosti zajištění programových cílů, signalizovat včas rozpory a navrhovat vedení ústavu příslušná opatření. V žádném případě nesmí ekonom požadovat více evidenčních činností, než kolik je v souladu s platnými směrnicemi nadřízených orgánů a než je jich zapotřebí k Zjištění kádrových a materiálních potřeb na splnění stanovených úkolů, a to jak v etapě tvorby plánu, tak v celém realizačním procesu. K tomu musí vést tvrdě své spolupracovníky. Lékař, vědecký i hospodářsko-technický pracovník je odpovědný za formy, jakými bylo dosaženo cíle. Jak souvisí tyto formy s ekonomickými dopady na vědeckovýzkumnou činnost? Odpověd je jasná. Řízení jako soubor koordinovaných opatření dává vyniknout všem činnostem. Vždyť čtvrtým faktorem výrobních sil se stala věda. V socialistické soustavě, kde dochází k soustředění zdrojů, musí ovšem zůstat hnacím motorem ekonomika. Společnost dala prostředky, vytvořila podmínky a chce znát protihodnotu objemu kvality a ceny. Nechce na lékaři, aby byl účetním, ale hospodářem, nechce na hospodářském pracovníkovi, aby byl lékařem. Oba však musí vědět, v čem spočívá jejich vzájemný vztah. Hodnotou je celospolečenská potřeba, důležitost i výsledky vědeckovýzkumné práce uvedené do praxe. Ekonom si musf uvědomit, co svojí činností sleduje, v jakém rozsahu a na jakém stupni může vyžadovat podklady, musí vážit, k jakému účelu budou sloužit zpracované podklady. Musí také zvažovat úroveň ekonomického vzdělání tvůrčích pracovníků a nechtít něco příliš převyšujícího tuto úroveň. Nikdy nesmí dosažené výsledky sloužit jen ekonomům, ale v prvé řadě těm, kteří zpracované podklady potřebují pro svoji činnost organizační, řídící i kontrolní a musí si být vědom, že o tzv. potřebě v jejich prospěch je často bude muset trpělivě přesvědčovat. V tomto směru také ekonom navrhuje a doporučuje nástroje řízení. Co je nutno především společně sledovat? Jde v prvé řadě o výchozí údaje, což je evidence zdrojů, jejich využívání a péče o ně. Druhýjn údajem je množství finančních prostředků a jejich účelné vynakládání; Třetím údajem je personální a kádrová oblast, kde dochází k decentralizací na úrovni vedoucích pracovníků z hlediska potřeb, kvality, využití. Rozdělení úkolů je jednoduché, známe-li proces proporcionality, který ovšem musí respektovat i integrační vazby vnitroorganlzační, vnitroústavní, meziorganizační i mimoústavní. Jestliže například vedoucí oddělení nebo pracoviště má zájem sledovat využívání základních prostředků, pak musí být zavedena příslušná evidence, kterou lékař nezpracovává, ale předává ekonomovi podklady pro vyhodnocení. Oba společně pak dělají závěry. Má-li vedoucí zájem o kvantifikací v určité činnosti, dohodne s ekonomem postup. Prostě ekonom může zpracovávat pouze to, co je potřeba znát k řízení ústavu, jednotlivých organizačních stupňů, ale také v rozsahu, v jakém vyžadují informaci nadřízené orgány. Tam, kde nedojde ke spolupráci na této úrovni, existuje anarchismus s liberální a kompromistickou formou řízení. Stejně tak je nutné zkoumat, kdy dochází k algoritmickému rozhodovacímu procesu nebo redundanci — přehlcení informacemi. Ekonomická činnost musí vždy a jedině vést k potřebě těch, Kteří řluí, organizují a kontrolují. Ovšem tam, kde bude řídící, organizační nebo kontrolní proces váznout, musí ekonomická činnost plnit také rolí signalizační. Při nástupu na tento model řízení se projevily v našem ústavu první výsledky. Tak například loni jsme společným využíváním základních prostředků mezi ústavy mohli vykázat úspory na základních fondech — v oblastí investic — půl miliónu korun. Kvalitní přejímka základních prostředků přinesla ústavu zisk ve výši 180 tisíc korun. O deset procent, jsme snížili náklady na autoprovoz, vnitropodnikovou dopravu, nákup DKP, spotřebu energie apod., takže nebylo nutné žádat ministerstvo o dotaci na zřízení technicko-hospodářského úseku, protože náklady byly dotovány z úspor v jiných oblastech činnosti. Díky přehodnocení struktury dosud používaných forem v odměňování, jsme mohli zvýšit základní platy. Ve všech položkách, kromě léků, zdravotnickéhc materiálu a mzdových prostředků, letos docílíme dalších dvou procent úspor. Každý ústav, každá zdravotnická organizace se musí propracovat k ekonomickému modelu řízení vlastním systémem organizace, řízení a kontroly. Lékaře nechrne léčit a zkoumat, ovšem kvalitně a s vědomím hospodárnosti. Teprve tam, kde se tak nestane, ať vstoupí do tohoto procesu ekonom. Jisté je, že bez vzájemné spolupráce nesplníme dané úkoly. Všem nám přece jde o kvalitní práci s celospolečenským prospěchem, s úměrnou mírou vynaložených prostředků, a těch naše společnost pro zajištění zdraví našich občanů vynakládá tolik, že nám jiné státy právem mohou závidět. nám. ředitele VÜCHR Prahl ISSN 0044-1996 Při zobecňováni zkušenosti z přfpravy dlouhodobých cílových programů RVHP jsme posuzovali i další souvislosti, zejména podmínky našeho hospodářského vývoje v osmdesátých letech. Zamysleli jsme se nad tendencemi tohoto vývoje jak uvnitř našeho společenství, tak i ve světové ekonomice, jsme toho názoru, že v součinnosti s ostatními státy společenství musíme v naší hospodářské politice zajistit, aby proces adaptace na nová podmínky byl nej&n plynulý a účnuný, ale aby též zajišťoval potřebnou míru kontinuity s dosavadním hospodářským vývojem při trvalém úsilí o zvyšování jeho efektivnosti. Z těchto hledisek vycházíme při práci na dlouhodobém výhledu našeho národního hospodářství, při určování základních proporcí sedmého pětiletého plánu, jakož i při stanovení efektivnějšího zapojení naší ekonomiky do mezinárodní dělby práce. (Z projevu soudruha Lubomíra-Strougala na XXXII. zasedáni RVHP) Jde o vzájemnou spolupráci V. 6. ČERVENCE ROČNÍK XXVII (1978) CENA 1,50 Kčs 27 Předstupuje-li ekonom před zdravotníky, zejména před lékaře, jsou většinou na obou stranách rozpačité pocity, které se pohybují ve dvou rovinách subjektivních názorů motivovaných specifikou cílené činnosti obou partnerů. Jde především o problém vzájemného pochopení funkcí činnosti, které mají jeden cíl. V našem případě je to péče o zdraví člověka, tak jak nám určuje zákon č. 20, který vychází ze základního zákona našeho státu — Ústavy. Foto R. VAŽANSKÝ. KARPIANUS