Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Drobné příspévvky к žiwotopisu českých spisowatelů a umělců. 1. Památky a muži památní z Laun. Od Fr. Jos. Dobicera. Minuly obyčeje nešetrné, rušící co bylo aby nebylo, poněwadž to staré bylo, minuly časy newšímavvé, zlostné a rauhawé, pominul tak nazwaný vandalismus (??). Na starém stawěti začíná wčk mladý, zachoyváwaje řeči, jména, skutky i díla slawných předkůw w požehnané památce. I zdá se mladé přítomnosti heslem býti slovvo to: „Pamatujte na skutky otcůw sutých, a dojdete za to sláwy iceliké a jména icěčnélio.“ — Starowěká minulost, mladá přítomnost a weliká budaucnost přátelsky sobé nyní podáwají ruce, jakož tři geniovvé člowččcnstwa stárnaucího a rozkwílajícího, jedna z druhé se wywihuje a wywinujíc roste, a rostauc se rozkládá, a žene se co lípa do yvýšky spanilý pohled poskytujíc. Na wšech stranách šetrná powinnost к starobylým a dáwným památkám, kteréž jsau obrazy a typy žiwota minulého, a takměř prameny wywinutí dušewního w ohledu mnohonásobném, pozornost obecnau na se obrací, vvolajíc к sobé ctitele wërné a péstauny pilné. Nenif národu, jenž by u swém wzdelání a pokračowání na dráze historické nehleděl pilně za sebe, okolo sebe a před sebe, w zrcadle minulosti spatře přítomnost, prohlížeje к budaucnosti, pokudž zrak stačí a podobnost. Není národu osvíceného, jenžby památky a poklady slawných swých předků nehledal. Čechovvé sobě welice zakládají nyní na hledání, sbíráni a použiwání řečí a skutků, wěd a umění, nápisů, slaweb, soch, maleb, jakož i písemních památek předkůw 21*