Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
Historická zpráva o sjezdu slovanském. 33 bažiwše nikdy po panstwí nad jinými národy, rozuměli tomuto dědictwí od jakžiwa mnohem lépe, nežli mnozí za našeho wěku chwálení kmenowé sausedůw našich, jenž i podnes tuším ještě swobody bez panstwí chápali a pojímali neumějí. Nuže, učtež se napolom od nás, kterak rownopráwnosti národů rozuměli a šetřili se má. Tat jest hlawní úloha sjezdu našeho, abychom upamatowali pobauřený za dnů těchto swčt na prostiěkau ale wěkowěkau prawdu : „čeho sobě nechceš, jinému nečiň,“ — hožský-to pramen wšeho práwa i wší sprawedliwosti. Weliký národ, jakowýž jest náš, nebylby nikdy lišil se půwodní swé wolnosti, kdyby w sobě sám byl se neroztrhnul, nerozptýlil, neodcizil se jeden druhému, nechodil každý po směru zwláštní a různé politiky: ale bylof toho tuším potřebí, abychom poučeni zkušeností mnohowěkau ale trpkau, porozuměli konečně a důkladně tomu, čehož nám jediné zapotřebí jest. Že jsme nyní opět dosáhli starého dědictwí swého, že jsme opět a zůstaneme nawždy swobodni, za to děkowati máme předewšíin probuzení swému a upamatowání se w tom, co nám jediné spásu nésti může; za to děkowati máme i dobrotiwému panowníku, císaři a králi Ferdinandowi, jenž ocholně uznal а к srdci swému při— winul práwa i potřeby naše; za to děkowati máme citu wřelému, jenž wšechny žíly we shromáždění našem probíhá: citu bratrské lásky a swornosti! Slowan jest a bude nepřemožitelným, pokudkoli heslo spojení swobody a swornosti ozýwati se bude w srdci jeho. Heslem lakowým zakládá se w žiwotě národu našeho wčk nowý a skwělý: blaženi jsme my, kteří ke slawnosli zrození jeho zde spojili jsme se. Já pak, znaje dáwní nehody a strasti jeho, a prohlédaje okem jasným do weliké budoucnosti národu mně celau duší milowaného, wolám vv nadšení, zároweň muži w ewangelium: „Nyní propaušlíš sluhu swého, Pane! neboť jsau widěly oči mé spasení, kteréž si připrawi! nám před obličejem wšeho swěta; swětlo к zjewoní národům a sláwu kmene slowanského !“ XXII. Koč. dil //. sw. 1. 3