Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
Historická zprátca o sjezdu slotrtmském. 39 swau a nowě nabytau bratrskau jednomyslností swých kmenů, zůstáwá nicméně wěren swé přirozené powaze i zásadám otců swých: nežádáf panstwí ani wýboje, ale žádá swobodu, jak pro sebe tak i pro každého, žádá wšeobecně bez wýminky, by uznána byla co nejswětější práwo človvěka. Protož my Slowané zawrhujeme a w oškliwosti máme každé panstwí pauhé síly, stawící se zákonům w bok; zawrhujeme wšecka privilegia i nadpráwí, jakož i wšecky politické rozdíly slawůw ; žádáme bez wýminky rownost před zákonem i stejnau míru práw a powinností pro každého; kdežkoli mezi milliony i jeden porobek se rodí. tainf ještě prawé swobody neznají. Ano, swoboda, rownost a bratrstwi wšech we státu žijících jest, jako před tisíciletím, tak i dnes zase heslem našim. A wšak my netoliko pro jednotliwé osoby we státu pozdwihujeme hlasů swých a předkládáme žádosti swé. Neméně swatý, nežli člowěk we přirozeném swém práwu, jest nám i národ s auhrnkem dušewních jeho prospěchůw. Byť i dějepis přiřknul dokonalejší lidské wywinutí některým národům před jinými, wždy předce ukazuje, že schopnost к wywinowání-se těchto jiných národů nikoli obmezena není. Příroda neznajíc ani ušlechtilých ani neušlechtilých národů sama w sobě, nepowolala nižádného z nich ku panowáni nad druhým, aniž určila kterého к tomu, aby slaužil druhému za prostředek к jeho zwláštním účelům; stejné práwo wšech к nejušlechtilejší lidskosti jest zákon boží, jehožto žádný z nich bez trestu přestaupiti nesmí. Pohříchu wšak zdá se, že zákon takowý za našich dnů ještě ani u nejwzdělanějších národů není uznán a zachowáwán, jakby náleželo; čeho naproti jednotliwým osobám již dobrowolně se odřekli, wrchnosti totiž a poručnictwí, to ještě wždy osobují sobě naproti jednotliwým národům; přiřikají sobě panstwí we jménu swobody, neumějíce tuším dělili je od sebe wespolek. Takto zdráhá se swobodný Britan uznali Ira za auplné sobě rownorodého, tak wyhrožuje Němec mnohému kmenu slowanskému násilím, ne