Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
• Osiřeli1 (líté. 77 w ohromném a podiwnéin množslwí wýtworff těchto, lze slopowati 'jisté pralwary a praúkony, sílu organickau. W tomto oboru jest posud málo wčdecky pracowáno, mythy jen dosawáde důkladněji probrány. W badání tomto podlé dwau směrů se pokračowalo, jeden ideální, a druhý abych řekl materiální, jeden a priori, druhý a posteriori, aneb jak se to nazwalo w době, kde se horliwěji vv tomto předmětu pracowalo: symbolický a historický. (Creuzer a Voss.) Oba směry se dají a musí slaučit, symbolický musí uznat, že dějiny se w mythy proměnily a historický, že wlastně idea historické w mythické přetwořuje. Wrátíme se zase к úkazům power, bájí, báchorek a mythů, které se na smrt potahují. Nacházíme jich tu nejwetší množstwí, poňčwadž nic tak mocně nedojme duši lid— skau jako smrt. Temnau hrobku, w nížto člowěk zaniká,' ozdobilo si člowěčenstwo stwůrami podiwnými, jagnými a hrůznými, bizarními a ušlechtilými, tajuplné sfinxy jsau na konci dráhy žiwotní postaweny. My jen tra část těchto úkazů ohled wezmeme, na povvěru totiž, že duše i po smrti se zjewuje. Základ к této powěře jest w duši lidské. Láska mocnější než hrob by svvé mrtwé ráda z rakwe wydobyla, nechce wěřiti, žeby smrt s to byla svvazky, které duše pewně p au taj i, roztrhnauti, žeby hoře a lanka w srdci milujícím žiwaucího neplanuly také w srdci mrtwého; nechce wěřiti, žeby i miláček zemřelý míru a pokoje najiti mohl we spánku hrobowém. Odpowěd na wlastní tlukot hledá srdce hořekující w šustu wětýrka na hrobě, we hvvězdě se kmitající. Sila tnuliy a wášně, síla citu a myšlenky má překonali hlubokost a temnost spánku hrobowého, překonali moc smrti, srdce přeplněné hořem, tauhau a wášní newěří w jinau moc než swau wlastní, a chtělo by běh swěta proměnili dle míry swé. Trapná nejistota rozpaků, chce rniti odpowěd na swé otázky a wywolalaby ráda stíny zemřelých, aby z úst jich dostala jistoty. Welká wášeň, myšlénka celau duši pronikající buď