Český Zápas, 1974 (LVII/1-52)
1974-05-05 / No. 18
týdeník církve československé husitské Ročník 57 • 5. května 1974 • Cena 60 hal. V Brně Synoda o míru Hřejivé jarní slunce doprovázelo početné množství věřících a duchovenské' ho sboru brněnské diecéze, kteří se shromáždili v pátek 19. dubna v útulném sboru řečkovické náboženské obce ke své pravidelné mírové synodě. Nebylo to už z pouhého zvyku, ale z přesvědčení a zájmu o nejsvětější snahu současného času. Mírová synoda byla zahájena br. biskupem K. Pudichem. Úvodem pobožnosti mile a působivě zazpíval křesťanský song br. J. Bednařík ml. Pobožností posloužil předseda hodonínského okrsku br. farář VI. Drtina. Ve svém kázání, které vycházelo z textu o Kainově bratrovraždě, přesvědčujícím způsobem a zajímavou aplikaci dokázal, že křesťanská církev a její věřící se nemohou a nesmí uzavírat před okolním světem. Hlavním bodem jednání byl referát vzácného hcfsta, jímž byl br. Vasilij Novinskij, záslupce ruské pravoslavné církve v Křesťanské mírové konferenci. Hovořil o podílu své církve na mírovém úsilí křesťanů. Přítomní byli seznámeni s tím, co pravoslavná církev vykonala v minulosti (v historické retrospektivě např. při sjednocování malých ruských knížectví v národní celek, při hrdinské obraně Leningradu apod.). V době přítomné myslí pravoslavná církev na mírovou práci v modlitbách svých věřících jréž v liturgii je jedna tužba věnována míru, tzv. pokojná) i materiální podporou při konání mírových konferencí, jak tomu bylo v přípravě Světového kongresu mírových sil, který se konal v říjnu loňského roku v Moskvě a pravoslavná církev má na jeho úspěšných výsledcích nemalou zásluhu. Mírová práce pravoslavné církve se nejzřetelněji obráží v postavách jejích zasloužilých pracovníků, patriarchy Pimena a metropolity Nikodima. V podnětné a zajímavé diskusi byl referát doplněn poznámkami, které se vztahovaly k jednotné spolupráci sovětského státu a církve v otázkách míru, k výchově mladé duchovenské generace, ke vzájemnému obohacení z výsledků mezicírkevních kontaktů. V dalším jednání synody přednesl br. farář J. Bednařík referát nemocného br. Štěpánka o významu regionální práce v Křesťanské mírové konferenci. Závěrem mírové synody, která nad očekávání splnila ■ vůj účel, bylo přijato usnesení, aby při bohoslužbách v neděli 5. května bylo v modlitbách poděkováno při vzpomenutí výročí osvobození naší vlasti. Texty k bohoslužbám jsou otištěny na jiném místě listu. Dále byl přijat návrh, podle něhož se mírová synoda usnesla o konání okrskových mírových shromáždění a o realizaci autokarového zájezdu na památná místa, svědčící o bojích za svobodu našeho státu. Mírovou synodu uzavřel bratr biskup s poděkováním všem přítomným a přáním, aby do všech úkolů, které jsme si předsevzali v mírovém úsilí, nám Bůh žehnal. Srdečný dík náleží zvláště řečkovickým hostitelům, kteří připravili milé pohoštění a svou péčí vytvořili opravdové bratrské obecenství. VÁCLAV MERUŇKA Dvě návštěvy BRATR PATRIARCHA dr. M. Novák byl v pastýřské službě své církvi v nedělí 28. dubna v Uěěíně a o Teplicích. DĚČÍN. Cesta z Prahy v časném ránu vedla rozkvetlými stromy podél silnic a jarní zelení velkých lánů, Českým středohořím, plna nových a nových pohledů do údolí jarních lesních porostů. V církevním domě v Děčíně je malá modlitebna, upravená s uměleckým vkusem, kde hosty přivítal místní farář Frant. Nejdi a předseda rady starších Vojtěch Liška. Bratr patriarcha kázal na texty Janova evangelia a epištol o velikonoční radosti a následování Krista v opravdové a účinné lásce, od malých společenství rodiny, sousedství, církve k širokému společenství budování pokojného světa. Děčínští mají pravděpodobně nejkrásnější elektrofonické varhany v církvi — nejsou tudíž chudí. Před nemnoha léty byl život církve v těchto okrajových oblastech naší země poznamenán problémy různorodosti nových usedlíků. Dnes je to již domov rodin a jejich dětí, které zde plně zakotvily; také církev zde vytváří společenství, které v mnohém často předčí „vnitrozemské“ tradiční formy v náboženských obcích. TEPLICE. Odpoledne v Teplicích měli důvod k slavnému dni Páně. Padesát let od založení náboženské obce, ovšem s přestávkou neblahých let 1938—1945. Také místní farář J. Mlčkovský, jeho 65. narozeniny a činnost v Teplicích od roku 1945 byly příležitostí k poděkování za obětavou kněžskou službu. Bratr patriarcha kázal na slova Janova evangelia o dobrém pastýři, jímž je Kristus sám všude, kde církev plní své úkoly; připomněl skromné počátky naší církve a také vděčnost vůči těm, kteří zde v Teplicích sloužili. Ale vzpomínky nás nesmí vést v církvi k historicismu, církev stále vytváří hodnoty v moci Ducha svátého, hodnoty pro život; liturgie v nás obnovuje duchovní obdarování ze zvěsti Písma. A celé velké shromáždění v pěkné modlitebně farního domu zpívá, vyznává, má účast na liturgickém dění, vyzařuje ze všech radost. Slavnosti byli přítomni také duchovní z okolí: předseda okrsku J. Hrubý z Lovosic, ústecký farář J. Fiedler a Fr. Nejdi, také věřící z těchto farností a sousedních Trnovan. Byli zde i ti, kteří pamatují život náb. obce před 50 léty. Za nejstarší přinesla krásnými slovy vyznání svědectví sestra Kvizová, devadesátiletá. Při bohoslužbách vzpomněl br. farář Mlčkovský zesnulých duchovních, kteří v Teplicích působili: bratří Globočníka, Rakušana, Vojty a K. Hradce, dále obětavých laických pracovníků bratří Doška, Rozkoše a Havlíka. Také v Teplicích mají elektrofonické varhany, které slavnostně zněly. Byl již večer a světla Prahy nás vítala z požehnaného dne ve službě Pánu. Na žíznící pole, sady a lesy se snesl májový tichý déšf. A v naší duši ještě zaznívá slavné: Bože, Tobě dík a čest. —vek Nabídls nám, Bože, nový čas, čas kvetoucího máje a my Ti odpověděli, jak nejlépe umíme. SbrStřili jsme se a šli jsme v řadě jeden vedle druhého jako lidé jednoho srdce a jedné mysli. KÓfž jsme sledovali tuto velkou jednotu lidí, bylo nám jakoby nový oblak zápalné oběti stoupal ik Tvým me-i běsům. Bože, posvěť tuto vnitřní zápalnou oběť lidského pobratření a třeba jsme ještě někdy uvnitř nestejnorodí, utvrď ji svým otcovským milováním. Ať je oblakem Tvé slávy naše vlast Tebou posvěcena a požehnána. A když celý svět se raduje, tím více naše země Ti, Bože, zpívá píseň chvály, neboť právě v tyto dny míru přišel k nám s poselstvím svobody. Po šest let jsme byli ponižováni a uráženi, květy pro nás nevoněly, hvězdy se neodrážely na vodách, neboť my jen slyšeli křik nepřítele, který přišel jako zloděj a vrah. Zlomils, Bože, tuto satanskou pýchu násilí a my Ti děkujeme. Nečiníme to na kamenných oltářích se zabitými zvířaty, ani proudem slov chvalořečení, ale novou přestavbou světa ve svět lidí čistých a spravedlivých. Takový chrám Ti chceme vystavět, takový oltář zbudovat, jaký dosud nikdo na světě ke cti Tvého jména nezbudoval. Už nadešla, Pane, tato chvíle? Už vykvetl takový máj, už Ti byla vzdána taková čest, jaká patří Stvořiteli nebe i země? Přiidiž tedy, Synu Boží, přijdiž, Pane Ježíši, a požehnej nám svým vladařstvím. BVh NÁVRH TEXTÜ A PŘÍMLUVNÝCH MODLITEB PRO 1. NEDELI KVĚTNOVOU ZA ODZBROJENÍ A MÍROVOU SPOLUPRÁCI V EVROPĚ „Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Matouš 5,9 TEXTY Vstupní čtení: Žalm 106, verše 1—4 a 8—11. Epištola: Izaiáš 2,3—5 nebo 26,12—15. Evangelium: Matoušovo 5,9 (ekumenický překlad). Další texty: Jk 3,18; Ab 2,12—14 nebo Dn 2,44. TUŽBY 1. S myslí mírnou a pokojnou modleme se k Hospodinu. 2. Aby nám dal sílu překonávat v sobě lhostejnost, která nás odvádí od účasti na zápasu světa o pokoj na naší zemi, modleme se k Hospodinu. 3. Za mír mezi všemi národy a za svornou práci všech, kteří podle svých si) pracují o klid a pokoj mezi lidmi, modleme se k Hospodinu. MODLITBA SVATÝ BOŽE, NÁS STVOŘITELI A DÁRCE ŽIVOTA, chválíme Tě za to, že jsi nám dal život a mnohé dary, které smíme každý den užívat. Velebíme Tě, že stojíš při svých dítkách a dáváš jim nové možnosti, aby rozmnožovaly všechno, co je Tvým požehnáním a svěřenstvím. Děkujeme Ti za Tvou láskyplnou péči o nás a o svět, ve kterém žijeme. Ty ovšem sám nejlépe víš, Pane, jak my sami chceme často Tvoje svaté záměry mařit a jak často prosazujeme své myšlení a chtění nad Tvou svátou vůli. Kolikrát už právě pro tento hřích stál náš svět na pokraji své vlastní záhuby. Kolikrát už jsme stáli v nebezpečenství, že satanská moc vezme vládu do svých rukou a zahladí život na této zemi. Přijmi náš vroucí dík za to, že jsi mnohé takové nebezpečí od nás odňal, že jsi vzbuzoval našemu světu lidi statečné, vyzbrojené nebojácností a milující svobodu, kteří neváhali obětovat i svůj život, aby vrátili nemocnému světu Tvůj pokoj a lidský mír. Děkujeme Ti, že jsi rozbíjel pouta našeho hříchu a že jsi dal i nám novou příležitost a nové úkoly. Dej, abychom byli toho velikého obdarování hodni. Přispěj nám, abychom sami svobodni svobodu druhým přáli, abychom sami neutiskováni ani druhé nepřipustili utlačovat, abychom se. zastávali slabých a trpících. Kéž sami především dokážeme svědčit službou spravedlnosti a Tvého svátého pokoje. Prosíme Tě zároveň, nechť i všichni ostatní pochopí, že tento svět je místem, kde jsi dal lidem prostor k životu, a ne ke smrti a umírání, že země je místem pro lásku, a nikoli pro ničení a zmar. Kéž lidé opravdu zkují a přemění všechny meče v nástroje užitečné pro zachování a budování života na naší zemi. Vyzbrojuj silou všechny ty, kteří se o to ze všech svých lidských sil snaží a k tomu spějí. Ty sám, Hospodine, se přiznej i k našemu lidskému snažení, a požehnej nám v tomto díle pokoje a lásky. Ne pro naši dovednost a moudrost, ale pro zásluhy Ježíše Krista, Panovníka pokoje a lásky. AMEN. Květnový počátek fe složen z dnů docela právem slavnostnich, protože docela právem radostných. Den práce, osvobození a vítězství vytvářejí spolu trojici, která si zaslouží být oslavena vskutku všemi a její význam třeba znovu připomínat těm, kdo se narodili či dospěli později než my. Je nasnadě, že se ke dnům májovým budou jinak stavět ti, kdo je prožili v jejich počátku, než ti, kdo už jen slyšeli o vzniku těchto svátků. Ale ani jeden z těch tří momentů slávy není významu pouze generačního, nýbrž každý má význam trvalý. Má-li však tento trvalý význam podržet, je nevyhnutelné, aby z generace pamětníků přešel do krve generací potomních. Aby se obsah oslavo- Květnová ouvertura váných dnů stal chtivě a radostně uchopeným dědictvím po otcích, aby se pokolení dorůstajících a dospívajících cítila vždy pokolením šťastných a bohatých dědiců, kteří si toho, co jim dědové a otcové odkázali, opravdu váží a jsou ochotni to vše rozmnožit, ubránit a uhájit proti, všem. Svátek práce, slavený sice už před druhou světovou válkou, ale naplněný až po ní, je a nikdy by neměl přestat být dnem radostného překonání těžkých krizových let mezi dvěma válkami. Těch let, kdy skutečně byli lidé, kteří nebydlili a nejedli, protože, nepracovali, a nepracovali, protože neměli kde a na čem. Kdo neviděl pochody nezaměstnaných, kdo neviděl vagónové kolonie a díry na pražské Ladronce, ve kterých se bydlelo, kdo nepoznal učitele a učitelky, kteří učili zadarmo, jen aby nebyli bez práce, nepochopí oslavy prvomájové jako oslavy vítězství lidské důstojnosti nad člověka nedůstojnou žebrotou a nicneděláním. A právě o tom je třeba svědčit, že práce, a to nejen dobrá a výnosná, ale především budovatelská, zaměstnanost současné doby není vůbec nic samozřejmého, ale že je to něco, co chtělo houževnatý a úporný zápas o to, aby národ nebyl rozdělen na ty, kdo mají hodně, a na ty, kdo nemají nic. A že tedy lenost a narušená pracovní morálka jsou hříchem na vítězství lidu, pracujícího svou společenskou službou a láskou. Stejně tak by generace dětí a vnuků mohla zůstat bez zájmu o pátý květen, kdyby nebylo ustavičně živého svědectví o druhém konci samostatnosti české před druhou světovou válkou. Kdybychom nepředali těm, kdo přijdou po nás, zkušenosti nástupu fašismu a nacismu, o tom, jak metastázy lidské zhovadilosti prostupovaly Evropou a rozežíraly kulturnost národů až do obludnosti koncentračních táborů a masových poprav, kdyby toto vše zůstalo jen naším zkušenostním majetkem, pak by také tato všechna zkušenost s námi odešla. Bylo by si to přát. To tehdy, kdyby nebyly na světě neofašismus a neonacismus. Protože však jsou, je právě toho pátého května potřebí v oslavné trojině květnových dnů, kdy je nutno ukázat na vážnost toho, co by už dnes mnohým mohlo být jen a jen minulostí, stránkou dějepisu, kterou možno přečíst anebo i vynechat. A ona je to zatím stále vážná aktualita, která nutí být na stráži. Na stráži hrdinné lásky k národu, hrdinné odpovědnosti za svébytnost státního celku, jakožto vlasti v zemi milované. (Pokračováni na str. 30 Snímek Josef Chrousl JE ZŘEJMÉ, že kdyby knězi žili podle Kristova evangelia a vedli své svěřené stádo cestou následování Pána, vytvářeli by mírové vztahy poddaných, takže by lid žil v míru jak s Bohem, tak i s nimi. Jestliže se však duchovenstvo zpronevěřuje tomuto úkolu, tím spíš se mu zpronevěřují světské stavy. A tu je začátek rozkolů, válek mezi královstvími, rozbrojů a vražd. Je totiž nezbytné, má-li mír s bližním vůbec nastat, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka s člověkem, se sebou samým. MISTR JAN HUS v Řeči o míru