Beseda, 1954 (VI/1-25)

1954-01-08 / No. 1

Dne s. ledna se aoziva oi tet uwi yiy íHU*imilianovič Malenkov, předseda Rady ministrů SSSR, Hen předsednictva ÜV KSSS. Slova, která pronesl s. Malenkov jako vedoucí sovltski delegace na IX. sjezdu KSČ, zůstanou navldy vryta v srdcích našeho lidu. ,,To nejdražší,“ řekl tehdy, „je přátelství našich národů.“ Ano, přátelství národů Sovštskiho svazu a Československa je zdrojem našich úspichů a zárukou, že cesta, kterou jsme po vzoru sovětského lidu nastoupili, bude vítězná! VŮDČÍ ÚLOHA VESNICKÉ ŽENY JAN SMETÁČEK Žijeme v době, kdy není oboru, kam by nevnikla žena. Ženy dnes ovládají všechny práce, všechna řemesla, všechna umění. Ženy jsou samozřejmě za našeho věku v lidově demokratickém státě rovnocenné s muži ve všech oborech života. Při výstavbě socialismu v naší vlasti přispívají velkým podílem jak v průmyslu, tak v zemědělství. Při výstavbě socialismu na vesnici počítají strana a vláda s vesnickými ženami jako s předními bojovnicemi za lepší a blahobytnější život na vesnici. V budování a upevňování jednotných zemědělských družstev jsou venkovské ženy rozhodujícím činitelem. Nyní, kdy mobilisujeme všechny síly ve státě a především na vesnici к dalšímu rozvoji zemědělství, abychom zvyšovali rostlinnou i živočišnou výrobu, musíme zvlášť obrátit pozornost к vesnickým ženám a apelovat na jejich pokrokovost a uvědomělost. Je správné, že počítáme s venkovskou ženou jako s pilířem, který nám drží a nese hlavní páky politického, hospodářského a kulturního života na vesnici. Vždyť bez venkovské ženy, trpělivé, upřímné a poctivé pracovnice, na niž se bylo možno vždy spolehnout, když šlo o blaho rodiny, blaho života dětí a rozkvět hospodářství, si dnes nikdo nedovede představit pokrok na vesnici. Naše venkovské maminky — a kolik jich bylo takových —• šly odjakživa z práce do práce, šly bez reptání, a to i tehdy, kdy práce nebyla radostí, naopak, kdy byla jenom úmornou lopotou, stále stejnou, z které často nic nezůstalo pro zabezpečení rodiny. Vyslovil-li jsem v souvislosti s venkovskou ženou slovo pokrok, potom je potřebí uvážit, že se především venkovská žena, ve svém gruntu a povaze tak pevná a oddaná vlastenka, nikdy nebála tohoto slova ani jeho účinku, naopak mohli bychom jmenovat dnes stovky a tisíce venkovských žen, které zakládaly jednotná zemědělská družstva, které s nadšením a s horoucí láskou říkaly mužům: „Tak se, muži, hněte kupředu!“ A myslily si: „Vždyť se musíme oprostit od té bezúčelné dřiny, která byla za kapitalismu často téměř robotou právě pro venkovskou ženu.“ Víme, že venkovská žena musela obstarat hospodářství, dojila krávy, krmila prasata, obsluhovala drůbež, vařila, drhla podlahu, starala se o muže a děti, šila a spravovala, běhala po nákupech, pracovala na poli, v zahradě a v sadě. Kde chyběla, soudruzi, vaše žena? Sotva byste vzpomínali, že někde chyběla. A to pracovala bez vyhlídek. Nyní ještě na ní chceme, a povíme si to upřiníně, také dost práce a někde hodně práce, ale to již pracuje s vyhlídkami, že touto poctivou prací si vybojuje lepší budoucnost a lepší materiální zabezpečení, že z její práce nebude kořistit žádný lichvář. V socialistickém zemědělství nehoníme ženu z práce do práce, abychom ji uštvali, naopak v socialistickém zemědělství si ženy našich rolníků už mohou i vybrat, že budou pracovat v té a oné skupině v JZD, že se budou starat o ošetřování hospodářských zvířat nebo zemědělských kultur na poli. Přitom není potřebí, aby každá družstevnice vařila obědy, aby hlídala děti, aby prala prádlo a honila prostě kdeco se komu jenom namane. Tak to ne! , Podíváme-li se pod touto perspektivou na život dnešní vesnické ženy, potom není důvodu ke škarohlídství, naopak ves- 1 nickou ženu organisovanou členku‘v JZD a vesnickou ženu, ženu drobného a středního rolníka, kterou chceme do jednotných zemědělských družstev získat, čeká zabezpečená a dobrá budoucnost. Už nemůže mluvit o bezúčelném a těžkém svém údělu a životě. V roce 1954 může být každá vesnická žena strůjcem lepšího a krásnějšího, věru mírového života. O její děti bude postaráno, čeká je slunná budoucnost. Strana a vláda republiky podnikají všechno, aby naše zemědělství spělo к dalšímu rozmachu, jak zřejmo z prosincového zasedání ÜV KSČ. V rostlinné i v živočišné výrobě chceme dosáhnout vyšších výrobních čísel. Víme, že nám к těmto číslům mohou pomoci jenom dobří a kvalifikovaní lidé. Přitom počítáme s uvědomělostí, ale současně také s vědomím, že každého hmotně odměníme podle jeho zásluhy. Věříme, že ty perspektivy, které nám ukázal ve svém projevu soudruh Jindřich Uher, náměstek předsedy vlády a ministr zemědělství, v předvánoční době minulého roku, budou směrnicemi a vodítkem v práci našich venkovských žen. Nepochybujeme o tom, že venkovské ženy v boji o lepší budoucnost nezklamou! S horoucí láskou pozdravil český a slovenský lid ze všech pracovišl prvního hospodáře země, presidenta republiky a člena politického sekretariátu ÖV ŘSČ Antonína Zápotockého v den jeho 69. narozenin. Na snímku: V závěru sobotního dopoledne přišly panu presidentovi gratulovat děti ze 37. mateřské školy se svými učitelkami a odevzdaly mu pěkně provedené omalovánku. V úterý 22. prosince se * sešli v STS Stará Boleslav úsekoví agronomové a brigadýři stanice s ředitelem STS Miloslavem Havlíkem,' aby projednali usneseni z posledního zasedáni ÚV KSČ, které se konalo 16. a 17. prosince 1953. V živé diskusi se zabývali každým odstavcem, který pojednává o práci STS a zejména tlm, jak upevnit vzornou spolupráci mezi pracovníky STS a JZD. Od I. ledna vychází Beseda o 16 stranách tříbarevná za 70 hal.