Beseda, 1954 (VI/26-52)

1954-07-02 / No. 26

MALÉ, ALE BOHATÉ KRÁLOVSTVÍ Anna Rottová stála u kolébky novorozeného družstva v Lenešicích na Lounsku. Se zakládajícími členy musela překonávat začáteční odpor rolníků k společné práci a potíže, jichž bylo dost. Už je to pryč. Z počátku nešlo hospodaření tak, jak si mnozí představovali. Přišel rok, kdy si v okolních obcích vypůjčovali omastek na koláče tradiční pouti. S málo penězi a skromnými zásobami ve špižírnách — a přece poctivě pracovali. I když si zahubovali, přece každý věřil své síle, která se v kolektivu zmnohonásobila. A zvítězili. Všichni družstevníci byli už loni spokojeni s pracovní jednotkou i natu­­raliemi. Byla spokojena také Anna Rottová, dvou­­hektarová rolnice, dnes ošetřovatelka v družstevní drůbežárně. Loni byla v lenešickém JZD starost o dodávku vajec. Slepice byly na sedmi místech a ne a ne je donutit, aby snášely. A tak družstevníci se pustili do adaptace bývalého ovčína. Při rozhodování, kdo bude slepičky opatrovat, padla volba na Annu Rottovou a jejího muže, kteří si prací vydobyli uznání a důvěru ostatních družstevníků. Někteří lidé ze vsi je zrazovali: ,,Že se vám chce do cizího, máte baráček za vsí a tam, do drůbežárny, je takový kus cesty ..." — „Však jdu také do svého,“ odpo­vídala jim soudružka Rottová, „jdu přece do druž­stevního.“ Domek, sousedící s drůbežárnou, družstvo opra­vilo, postavilo kůlny, v domku jsou nová okna a dveře a kuchyň má zbrusu nová kamna. Nový domov obsadily také slepičky, Leghorny a Rhode-Islandy. Snůška vajec se začala stupňovat. Očekávalo se, že v krutých mrazech nebudou sná­šet. Ale v kurníku byla stále teplota kolem 12 stup­ňů a slepicím mrazy neškodily. Soudružka Rottová si každý den ráno přivstane, uvaří slepicím bram­bory a ještě teplé s otrubami a vojtěškovou etrus­kou je předkládá jako první potravu. Odpoledne sype zadinu pšenice a napájí celý den vodou, desin­­fijíovanou skalicí. Ted se pasou slepice na třiceti hektarech strání kolem drůbežárny. Pro tisíc slepic je to bohatá pastva. A tak se pomalu mění ve skutek dřívější slova předsedy družstva Steigera, která tehdy zněla jako proroctví: „Budeme mít továrnu na vajíčka.“ Jak by ne? Soudružka Rottová mohla začátkem května ohlásit, že z její továrny a malého království došlo pro zásobováni 22.800 kusů vajec, t. j. celoroční dodávka. Nad plán bylo slíbeno v závazku, že JZD dodá 27.000 vajec a tento závazek je již rovněž splněn. Za pět měsíců letošního roku vyrobila soudružka Rottová v družstevní drůbežárně tolik vajec, kolik družstvo získalo za celý loňský rok, kdy byly slepice na několika místech. Text i snímky B. Spittank, dopisovatel, Litoměřice Soudruíka Anna Rottová, vzorná ošetřovatelka drůbeže v lenešickém JZD. Drůbežářka Rottová ve svém království bílých leghornek, ' odkud prameni znalné příjmy pro celé JZD. К DOBRÝM DNŮM Podvečerní slunce házelo na zubčickou náves dlouhé stíny. Před okny chalup si hrály děti. Barev­ný míček vylétl a padl zrovna doprostřed cesty. Předseda Šíma, který se zamyšleně ubíral po cestě ke kravínu, se zastavil. Míček ho vyrušil z myšlenek. A snad to byl on, či osmahlá chlapecká ruka, která jej sbírala s cesty, co přinutilo předsedu vzpomenout na některé, dnes spěšně po obědě přečtené zprávy v novinách. „Už by bylo na čase, aby všecky děti na světě si mohly hrát, jako ty naše!“ pomyslel si. Dvakrát zasáhla válka rušivě do života Františka Šímy, dnešního předsedy JZD Zubčice. Prvou po­znal v raném dětství a druhou jako těžce nezaměst­naností zkoušený prostý občan prvé republiky. A proto tady v Zubčicích pomáhal zakládat druž­stvo. Proto už od jeho založení tu pracuje ve funkci předsedy tak, jak nejlépe umí. Času nelituje. Což čas! Letí. Ale život, který stavíme, je víc! A žádná obět pro něj není zbytečná. To proto, aby naše děti nikdy nezažily válku. * Tahle cesta, která vede ke kravínu, tu dřív ne­bývala. Tady byl nejpěknější kus sadu za Šímovým stavením. Šímův sad. S láskou pohladil předsedův pohled dokvétající jabloně a hrušky. Vzpomínal. Tady v cestě taky byly stromy, ale pro tuhle cestu jich nelitoval. Věděl, že povede к dobrým dnům jeho vesnice. Nemýlil se. Doopravdy družstevně začínali žít v Zubčicích až když dostavěli kravín. Postavili si ho dobře a co je důležité, vlastními silami. Jsou na něj pyšní. Má velikou skladovací plochu na seno a vojtěšku v pod­­střeší a vespod sklep. Veliký. Celých 2.600 centů buriny v něm měli letos v zimě uskladněno. Dobrá věc! Zajedeš s naloženým vozem do přípravny krmiva .a řepa se otvory v podlaze už do sklepa ukládá skoro sama. Byl to nápad družstevníka Volfa, dnešního předsedy místního národního vý­boru v Zubčicích. — Opravdu, pěkný kravín. • A kravky v něm jedna radost. Však se okolo nich ženské — družstevnice Bínová, Oldřichové, Šímová a Volfová, veselá čiperná Mařenka Bicková a jiné — naotáčejí jen což! Večer sem chodívá předseda družstva. Také dnes sem měl namířeno. Několik kroků před kravínem jej předjel motocykl. „Kdopak tak pozdě?“ pomyslil si, ale v mžiku se upamatoval, že odpoledne sám telefonoval do inse­minační stanice. „Dobře to dělají v Červeném Dvoře,“ konstatoval a šel přivítat technika. A nebyl by ani předsedou Františkem Šímou, kdyby nepřihlížel, jak Standa Boudů rozložil náčiní, jak oblékl bílý plášť, umyl ruce a opatrně vyndával pečlivě zabalené zkumavky z brašny. Standa je zručný chlapec. Ještě s ním prošel Šíma kravínem a popovídali si, než se roz­loučili. Doprovodit Standu už nešel. Zastavil se v oddě­lení Mařenky Bickové. Pozoroval dvě strakatá telátka-dvojčátka, spoko­jeně dřímající v suché slámě. „Je na ně pěkný po­hledl“ řekl spokojeně. Kráva se к nim skláněla a Aí dole na Krumlovsku v cípu jilnlch Čech je obec Zubčice. spokojeně vdechovala vůni svých mládat. A před­seda družstva myslil na to, jaké pěkné zkušenosti mají tady v Zubčicích s inseminací, že čím víc bude takových zdravých přírůstků, tím bohatší bude družstvo.* A aby tomu tak opravdu bylo, zajišťují zubčičtí družstevníci především krmiva pro svoje chovné stádo. Krmivo, to je základ dobrého hospodaření. Krmivo to je mléko, to je máslo a maso, to je veliká pomoc národnímu hospodářství. Proto tu nelitují práce. A louky, které se širokým pásem táhnou za kravínem, ji obracejí v zelené bohatství své úrody. Za loňský podzim a zimu odvodnili zubčičtí družstevníci celých 20 hektarů luk, všechny louky (a je jich 68 ha) přihnojili struskou, draselnou solí a kainitem a na přiseté traviny dávali navíc i síran. Dva hektary pastvin přeorali. Také s ústrojnými hnojivý hospodařili na lukách dobře. Na podzim rozvezli na tři hektary luk kompost a 12 hektarů močůvkovali. A jednou ...* „Jednou budeme hnojit hadicemi přímo z jímky,“ a předseda Šíma propočítával, kolik takto v bu­doucnu ušetří družstevníci práce, času i pracovních jednotek. Být předsedou to už samo nutí člověka, aby uvažoval, předvídal a propočítával, chce-li být dobrým hospodářem. Je jím a musí jím být stále také předseda zubčického družstva Šíma, který se, jako poslanec lidu stal předsedou klajské zeměděl­ské komise. Růžena Zahrádková - Foto Martinovský Také s inseminací tu mají dobré zkuSenosti. Proto technik z Červeného Dvora tu bývá vítaným hostem.

Next