Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
124 O národowédě. objektivvně národního w ten rozum, že je to wše, eo se hodí pro národ. Než i tento stupeň wýkladu odmršfuje zvvyk mluwení od sebe, jelikož bychom tnkowým způsobem museli nazwati i déšť i hromobití atd. národním. Musí tedy to, co se hodí pro národ, wýhrndně se hodili pro národ ten neb onen. A tato národu přiměřená, z národní totiž individuálnosti wynikající exclusivnost jest ona známka, jenžto učiní národním to, co se wůbec hodí pro národ. A pončwadž se w útwarech řeči národní individuálnost a půwodnost takřka vvyobrazuje, tedy se nejwíce vv řeči jewí to, co je objektivvně národním. W tom smyslu máme národní školy, bály, besedy, w tom smyslu nemáme národního diwadla atd. To jest wýznam objektivvně národního w smyslu nejširším. Není vvšak wždycky řeč s to, ostře wytknauli tomu, co se pro národ hodí, ráz objektivvně národního. Začasté nen ani řeč podstatná známka objektivvně národního (n. p. národní obrana), časem toho žádá opatrnost, ba i politika nebrati ohled na řeč při tom, co je wýhodné pro národ (n. p. při obchodu a jiných wyjednáwáních národních týkajících se národností cizích); naopak může hýli často řeč jen pauhým rauškem toho, co je w skutku nenárodní, anebo co pro národ jen se zdá býti wýhodným. Nutno tedy, aby se wynořil pomysl objektivvně národního ze swé powšechnosti a ulkvvěl w rysech určitějších. Na tomto slupni objektivvnosti je tedy národní přede vvším to, co je wýhodné pro národ, aj co zárovveň s národem sauwisí úwazky buď wnějšími (právvy stanowenými), buď vvniterními (z potřeb národních wzniklými). W tom ohledu máme: národní gardy, národní musea, nemocnice, vvyšší školy a jiné ústavvy, národní zastupilelstwo atd. Pomysl objektivvně národního je vvšak ještě jiného stupně schopen. Tento jest půwodnost národní. Národní půwodnost béře se zde vvšak vve smyslu národní obzvvlášlnosli, onoho totiž způsobu cítění a myšlení, jimž se národ liší od národů jiných. Ovvšem že tato obzwlášlnost ne-