Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 2

124 O národowédě. objektivvně národního w ten rozum, že je to wše, eo se hodí pro národ. Než i tento stupeň wýkladu odmršfuje zvvyk mluwení od sebe, jelikož bychom tnkowým způsobem museli nazwati i déšť i hromobití atd. národním. Musí tedy to, co se hodí pro národ, wýhrndně se hodili pro národ ten neb onen. A tato národu přiměřená, z národní totiž individuálnosti wynikající exclusivnost jest ona známka, jenžto učiní národním to, co se wůbec hodí pro národ. A pončwadž se w útwarech řeči národní individuálnost a půwodnost takřka vvyobrazuje, tedy se nejwíce vv řeči jewí to, co je objektivvně národním. W tom smyslu máme národní školy, bály, besedy, w tom smyslu nemáme ná­rodního diwadla atd. To jest wýznam objektivvně národ­ního w smyslu nejširším. Není vvšak wždycky řeč s to, ostře wytknauli tomu, co se pro národ hodí, ráz objektivvně národního. Začasté nen ani řeč podstatná známka objektivvně národního (n. p. národní obrana), časem toho žádá opatrnost, ba i politika nebrati ohled na řeč při tom, co je wýhodné pro národ (n. p. při obchodu a jiných wyjednáwáních národních tý­kajících se národností cizích); naopak může hýli často řeč jen pauhým rauškem toho, co je w skutku nenárodní, anebo co pro národ jen se zdá býti wýhodným. Nutno tedy, aby se wynořil pomysl objektivvně národního ze swé powšechnosti a ulkvvěl w rysech určitějších. Na tomto slupni objektivvnosti je tedy národní přede vvším to, co je wýhodné pro národ, aj co zárovveň s národem sauwisí úwazky buď wnějšími (právvy stanowenými), buď vvniter­­ními (z potřeb národních wzniklými). W tom ohledu máme: národní gardy, národní musea, nemocnice, vvyšší školy a jiné ústavvy, národní zastupilelstwo atd. Pomysl objektivvně národního je vvšak ještě jiného stupně schopen. Tento jest půwodnost národní. Národní půwodnost béře se zde vvšak vve smyslu národní obzvvlášl­­nosli, onoho totiž způsobu cítění a myšlení, jimž se národ liší od národů jiných. Ovvšem že tato obzwlášlnost ne-

Next