Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
136 O národnirědé. nej přímější a pejpohodlnější cestu к ní. Že ale ta annlysis není tak tuze obyčejná, aby se sama sebau rozuměla, wyswítá již z toho, že mi bylo možná její pomocí wraziti na mnohé zakrnělé a posud wehni slabě pěstowané odwětwí wědecké, ano i onu sílu organickau we stromu wědectwí к tomu příměti, aby pučila a wysula se w nowé, posud newidané odnoží, kwety a bohdá časem i w owoce, jak se již i w tomto článku poněkud okáže. Synthetický stupeň národowědy je wěda národní kultury. I zde možná pozorowati onen opáčně již uwedený zákon wědeckého wywinowání. Thetický stupeň ukončí se dějepisem národowým, tím co nazwal Šafařík Starožitnostmi. Awšak i zde wyniká již onen organický trojlist; nebo tak nazwané starožitnosti mají w sobě opět obsahowati: popis čili geografii wšech zemí, jaké totiž tenkrát byly, když se jimi proplétal národ we swém spojení s národy jinými, a wšech wlastí, jež wzděláwal, a wšeho toho, co stálého a památného w nich zanechal (stup. thet.j; nápotom popis a odůwodnění žiwota čili biografii národu samého a jeho spojenců přirozených, popis jeho wywinowání tělesného i dušewního a wšech wplywů domácích i cizích, jenžto působily w jeho wywinowání (stup. synth.j; konečně psychologii téhož národu, popis totiž wšeho toho, co se utwoří. Co w duchu národowě naznačenými wplywy již cizími již domácími znamenitého totiž a obzwláš.tního (stup. genet.). Dejme tomu, že welebné dílo našeho Šafaříka úkolům těmto ohledem na národ slowanský slawně dostálo, tedy nezbýwá ničeho jiného, než aby se tento ohromný' material i organicky w celek národowědy urownal. Jinak to ale wypadá u synthetického a genetického stupně národní kultury. Synthetický stupeň ukončí se zde wytknutí.m toho, co národ utwořil znamanïtého, a poněwadž jenom krása a dobro a jejich opak je znamenité, znamenitá wšak nekrása neb nedobro spíše ku genesi stupně předešlého náleží, tedy můžeme říci, že záleží synthesis národowědy w tom, když se udá co možná wše,