Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národowédě. 137 со utwořil národ krásného a dobrého. Awšak to, co učinil národ krásného a dobrého je tíže wyprawowati, než ono, co učinil wůbec znamenitého. Znamenité, byfby to i we zlém smyslu bylo, zaznamenalo se we spisech aneb utkwělo jinak w památkách času wzdorujících ; ale co krásného ^ šlechetného umyslil a utwořil národ, to odwál wětřík nejprwé přišlý, roznesa to na perutích swých bud w paušf zapomenulí, bud wšak к národům jiným, jenžto si to časem i přiwlastnili. — Než w nynějším wěku, kdo se hroby tisícileté otvvírají, kde se již mnohý pergamen, mnohá svvatá památka wčků již odumřelých wyjasnila — w nynějším wělui, prawíin, možná již pomyslili na to, aby se' kladly základy ku syr.thetiee národowčdné i u národu • • českého. 7) Záleží wšak synthetika historie národní kultury opět ze třech stupňů. Na prwním wyšetřuje se to, co národ utwořil krásného na látkách smyslných, tedy w uměních wýtwarných. Owšcm že se krása ta musí pozorowali wíce ze stanowiště historického, než ze stanowiště nynější kritiky aesthetické. Ostatky těmito má se wyswětliti stupeň umění, jehož národ došel we wěku tom a jiném. Zároweň se má jimi odůwodniti pokrok téhož umění jako i způsob jeho wywinowání. Na druhém (synlhctickém) stupni wyšetřuje se, co národ krásného zanechal ne we hmotě nýbrž w myšlenkách. Owšem že musely myšlénky ty dříwe welnauti we smyslnost, aby mohly utkwíti pro wěky budaucí. Takowé utkwění stalo se písmem, a tudy spočíwá druh krásy té w památkách písemních, čímž se i dělí od památek stupně předešlého, kde aučinkuje forma na limolě wytknutá, zde wšak jen forma myšlénky, onen stupeň spoléhá na zírání, tento na mysli. Tento druh krásy lpí na poesii národní. Na třetím (genetickém) stupni wystupují již tcèdy, a poněwadž tyto býwaly wždy w úzkém spojení — ■■■ — • • • 7) Nemyslím zde wsak na to, co učinil znamenitého národ pauze co stát anebo co and státu, nebo to náleží do slátowidij, o které zde docela nemluwím.