Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
152 Přehled dějin fysické astronomie. odrážením naších zemí a moří od hladkého powrchu luny, tím méně smíme se diwiti domněnkám Berosa Chaldejského, který luně připisowal jednu polowici ohniwau, druhau jasnomodrau, aneb Oenopidesa, který wčtrem odrážejícím se od měsíce wyswëtluje odliw a přiliw mořský. W Egyptě Pelosiris a Nakapsos, wyměřiwše vvzdálenost měsíce a slunce od země, nalezli směšný résultât, 49 mil pro měsíc a 74 mil pro slunce! Málo wýminek tvvoří někteří geniální mužowé, jako: Anaxagoras, Aristarch, Euklides, Apollonius, Archimedes a j., kteří měli welmi krásná a prawdiwá ponětí o saustawě nebes. Než jejich domněnky na zkauškách založené nalezly málo* úspěchu při známém chodil Řeckého přírodozpytu, který byl čistě spekulativní. Hipparch, nejgenialnější hwězdář starého wěku, jehož pilnosti a oslrowtipu se podařilo rozluštění mnohé těžké záhady a jehož práce ještě i pro nás důležité jsau, byl tuze bystrého ducha, aby nebyl nahlédnul dareinnost pauhých domněnek a dohadů we wědě tak přísné jako jest hwězdářstwí. On pilně pozorovval a wywedení zákonů ze swých pozorowání zanechal potomkům. Po něm málo dobrého wywedeno, a záslužné práce Ptolemaea, jakož později Arabů, a konečně přewrat spůsobený w hwězdářstwí praktickém nesmrtelným Tychonem, w theoretickém ale naším Koprníkem astronomie fysické se netýkají, která wůbec po celý střédowěk byla rejdišlěm nejbludnějších a nejsměšnějších důmínek. Paracelsus powažowal měsíc a hwězdy za odraz slunce od mosazných nádob, nesených w powětří od duchů powětrných ! Jak již praweno, astronomie fysická wlastně se začíná wynalezcním dalekohledu, w Nizozemsku, ke konci 16. neb na začátku 17. století. O wynalezení a wynálezci dalekohledu psáno welmi mnoho. Nejdůležitčjší bez odporu o tom pojednání jsau od Van Swindena a od Wilde. Van Swinden, maje při ruce archiwy Haagské a pozůstalé papíry Huygensa, delší čas se oddal rozluštění záhady historické o wynálezci dalekohledu. Spis jeho teprwa po smrti