Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

88 Přehled zemězpylního badáni. peneowých skalách tak často se wyskytující. К této řadě náleží také wápenec dolomitowý slaučen z uhlana wápni­­čitého a z uhlanu hořčíkowého. Třetí hlawní řada úfwarů jest rada uhlíkovvá. W pra­­wěku nalézají se jako při wápnité řadě jenom slabé stopy této řady. Nejdříwe ukazuje se jakožto tuha čili grafit a prozrazuje se také w břidlicích druhohorních a we wá­­pencích. Samostatně a mocněji wystupuje tato řada w dru­­hohorách jakožto anthracit (w Čechách w Budějowském kraji), a nejmocněji w třetíhorách totiž w^žernowech. Úplná řada uhlíku sestáwá tedy mimo anthracit a uhelní wrstwy z rozličných druhů horského dehtu, který často nesmírné spausty wápence, pískowce, slinu a hlíny proniká. Není jenom anthracit, grafit a diamant půwodní útwar hlacení, jak se obyčejně twrdí, nýbrž i ony mocné sluje kamenného uhlí w žernowištěch. Wýrok tento zpříčuje se owšem s přeswědčením skoro wšech geologů, ale zpyto­­wawše jej bez předsudku, nezbude nám nic nežli к němu se také přiznati. Kamenouhelní sluje býwají 50,100 ba i 300 střewíců mocné a střídají se několikráte s wrstwami lupku, pískowce, wápence a hlíny. Jaké wěky potřebowalo by twoření jedné wrstwy a jaké nesmírné množstwí bylin; jak často bylo by se muselo opakowati zničení celého bylinstwa a zase zrůst jeho-na zemi? A jak to přichází, že při tomto neustálém zahubení a obnowení bylinstwa wrstwy uhelní, pískowcowé, wápencowé, lupkowé a porfyrowé prawidelně a neporušeně se střídají. Stopy bylin, které se tak hojně w uhelništěch nalézají, stojí ku kamennému uhlí w tom samém poměru, jako we wápenec proměněné lastury we wápeništěch. Nikdo netwrdí, že wápenec powstal z lastur, taktéž jest nedůsledno twrditi, že kamenné uhlí powstalo z bylin prawěku. Saučasně s twořením kainenouhelných slují zrostlo bylinstwo, jehož zbytky we zmáhajícím se útwaru uhelním pochowány byly. Jako prawěké žiwočiš­­stwo s řadau wápnitau spojeno jest, tak zase prawěké by-

Next