Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

Přehled aemiipylního budám. 91 towiíní složených nerostů a tím wstupuje do oboru ze­­niěznalectwí. Dwojatá Ыaf jest nerost složený ze dwau jedhotníků, které swau polohau, jistým zákonům podrobenau, roze­znali se dají. Známe tvvar každého jednotníka, ale žádný z nich není dokonaný. Oba jednotníci mají stejného po­dílu na vvzniku dwojčete, oba se dotýkají na ploše, která nenáleží к twaru ani jednoho jednotníka ani druhého, ač­­koliw s Iwary jejich w jistém poměru stojí; tato plocha jest tedy od obau jednotníkň společně wylvvořena, a ií?­­byla by powslala, kdyby jeden jednotník dříwe a druhý později byl vvznikl; nabudeme ledy z tohoto pozorowání jasného pojmu o wzájemném slohu hlatí a spolu poznáme obzwláštní druh ploch a jejich pňwod: totiž 'plochy sloiní, které jsau nejjistější měřidko pro saučasnost hornin. Neb o horninách, o kterých se dokázali dá, že se dotýkají na složních plochách, o těch lze twrditi, že powstaly sauča­­sně. A tak jako hlafowé dwojče a trojče, krychlowé bal­­wany vv žulowištích, plástowité a mnohohranné balwany w porafyrištích-, piliřowité a slaupowité w čedištích sauča­­snélio půwodu jsau: taktéž jsau celá horniště, z rozličných hornin složený, saučasného píiwodu, dá-li se dokázati, že se dotýkají na složních plochách. Již tím nahlídneme hlauběji do zeměznaíectwí a do­staneme se na wysoké stanowiště, odkud se tato wěda přehlednauli dá, pokud w oboru zkušenosti leží. Wšak i přes zkušenost dají se ze saučasnosti hornin důležité wý­­sleilky odwoditi, jakož z druhé strany zase w ohromných omylech uwáznauli lze, pustí-li se s očí pravvý náhled o složních plochách. Neb drží-li se složili plochy za skuliny pozdějším roztrhnutím skal povvstalé nebo za mezery wrslevv zpone­­náhlu nad sebau usazených, musí se jakási hýbající síla přijmauti, která jednau kůru zemskau násilně' přelomila, překotila a roztrhla. Tím se zase přijde do vulkanismu a piulonisniu a do říše oněch báječných přewratů, které w

Next