České Listy, 1962 (III/1-12)
1962-01-20 / No. 1
Ш ČGSKé LISTY /VW I.AdmckUcke ßlättüi о Олеск OieuM. C*fa>A=j£y O^s S£ (PeHádica dheca o Ol ßiMnale deccko. 4*V'1 ° °^e Ям/Ллй^ Эякёцие о Adresa: München 9, Scharfreiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roč. III., číslo 1 (21) MNICHOV, 20. LEDNA 1962 Cena 50 pf. Akademie svobody SETKALI JSME SE S AMERICKÝM SENÁTOREM MUNDTEM V PAŘÍŽI. SENATOR ZASLAL NYNÍ ČESKÝM LISTŮM NÁSLEDUJÍCÍ CLÄNEK JAKO PŮVODNÍ PŘÍSPĚVEK. 1. Nutnost vědy o komunismu Předložil jsem (spolu s jinými senátory) návrh zákona na vytvoření „Komise svobody“ a „Akademie svobody“, které by se věnovaly badání a vytvoření jednotné praktické nauky o tom, jak vyhrát nevojenskou část světového zápasu mezi svobodou a komunismem a které by školily zaměstnance vlády, soukromé občany a příslušníky cizích národů v této vědě. 31. srpna 1960 schválil senát tento zákon. Zákon má jeden hlavní cíl: podstatné zvýšení možností Spojených států a svobodného světa ve studené válce s komunisty. Za prvé má být vytvořen vládní úřad, mající zodpovědnost za vybudování systematické vědy o nevojenských akcích. Za druhé má být školen široký okruh jednotlivců, včetně vládních zaměstnanců, učitelů, odborářů, obchodníků, duchovních, představitelů spolků, organisací a jiných osob. II. Nacházíme se ve válce s komun sty Nacházíme se ve válce s komunistickým světem, o čemž by nikdo neměl pochybovat. Tato válka má nevojenský charakter. Jejími zbraněmi jsou plánované stávky, propaganda, diplomatické vydírání, puče a ostatní technika politické války. Válka, kterou proti nám vedou komunisté, neobsahuje jen vojenskou hrozbu, nýbrž také hospodářskou, propagační a edukační činnost. Hrozba, kterou představuje pro bezpečnost a život svobodného světa tento nevojenský zápas, není o nic menší než hrozba atomickým útokem. III. Důvody dosavadních komunistických vítězství Komunisté získali takřka miliardu lidí během doby v níž komunistický svět byl vysloveně pozadu v technice, vědě, vojenské kapacitě a v průmyslové výrobě. Komunistický svět byl ve skutečnosti inferiorní prakticky ve všech oborech studené války, s výjimkou posílání školených emisařů komunismu do každé země světa. Divíme se, proč přes všecka naše vydáni a všecky naše oběti bylo vítězství ve studené válce jen velmi zřídka na naší straně. Zatím co se komunisté systematicky připravovali déle než 40 let na svoji nevojenskou agresi a soutředili po více než 16 let koordinovanou a dobře plánovanou válku proti nám, vyhýbali jsme se stále přípravě na tomto poli a zůstávali jsme naprosto pasivní, bez protiútoků, jsouce jisti, že právo musí samo zvítězit nad pouhou mocí. Naše politické akce byly podnikány na základě improvisace. Přicházející návštěvníci z Ruska jsou vyškoleni v komunistické nauce, rozumějí komunismu, věří v něj, ale jsou také školeni v našem způsobu života, neboť jej studovali po mnoho let a znají slabiny i pracují v tom směru, aby slabiny našeho způsobu života byly zvětšeny a jeho silné stránky zeslabeny. Jsou s to vést propagační útoky, podle jejich zkušeností nejúčinnější. My posíláme do světa diplomaty, techniky, zemědělské odborníky a vojenské poradce — ale bez možností školení a informací o metodách komunismu. Když posíláme lidi do světa, posíláme dobré lidi, Otázka boje proti náboženství se nyní pokládá za přednostní otázku a spojuje se s bojem proti zaostalosti, kapitalismu a kolonialismu. Z toho plyne, že se celá věc přehání a stává se směšnou, jako vše, co se žene do absurdnosti. Ve školství se náboženská otázka komplikuje ještě tím, že mládež se vedena к sledování každého slova učitelova, donášaní a špiclování. Druhá stránka je neméně vážná. Mládež nemá dnes již naprosto žádný pojem o kulturním a morálním odkazu křesťanstva. My, jako učitelé a přitom věřící římskokatolící, jsme se ocitli ve velmi těžké situaci, jež nás nutně vedla ku konfliktu se sebou samými. Své povolání jsme měli rádi, způsob práce však byl pro nás neobyčejně vyčerpávající. Samozřejmě, proti atheismu jsme nemohli mezi mládeží veřejně vystupovat. To by znamenalo okamžitou ztrátu místa a tím také možnosti na mládež dále působit. Přenášeli jsme proto naše působení do oblasti historie. Ovšem výsledky byly málo slavné. Tak ku př. můj manžel, aby osvětlil určitou historickou dobu, vykládal studentům náboženské směry v této době a jejich odraz na oblast uměleckou. Poněvadž velmi výraznou a nedílnou součásti umění je hudba a zpěv, zpíval při této příležitosti staré liturgické zpěvy, o jejichž kráse dnes ví už málo lidí... A za nějakou dobu měl zakázanou činnost v historickém oboru od vysoké školy až po školu obecnou a bylo mu doporučeno, aby se šel ideologicky upevnit mezi lid, nejlépe к zedníkům. Já jsem, vzhledem к svému věku, měla možnost učit jen krátkou dobu. Abych zachovala mezi mládeží úctu к minulým časům, založila jsem kroužek, kde jsem děale ani jeden ze sta nyní informován o komunismu tak, jak je neprimi ti vnější emisár z Ruska informován o našem způsobu života dávno před tím, než vůbec opustí svou domovinu. IV. Potřebujeme bojovníky za svobodu A přece takové školení je nutné, jestliže naši představitelé mají vykonat účinnou práci v okrajových oblastech, kde je den co den bojován ve studené válce zápas zemi komunismem a svobodou. Potřebujeme nutně instituci, v níž bychom vytvořili nástroje a taktiku a vyškolili personál pro boj a vítězství ve studené válce. Mu.íme zavrhnout chybné pojetí, že pouhé posl ání amerických dolarů do ciziny nám koupí bezpečnost nebo porazí komunismus. Je naprosto nutné, abychom školili naše lidi v poznání pravého komunistického spiknutí a v technice, jak možno odrazit a porazit komunisty. Potřebujeme školené jednotlivce a vedoucí, bojovníky za svobodu a potřebujeme je v občanském životě. To je to, o co usilujeme s „Akademií svobody“. lala krátké přednášky a besedy s ukázkami o odrazu jednotlivých etap na oblast výtvarného umění. Material mi pak dával možnost, abych promluvila též o věcech, které v názvu přednášky obsaženy nebyly: episody ze života Kristova a p. Nebyla jsem žádnou hrdinkou, ale dvě příznačné episody musím zde vylíčiti. Na náměstí jednoho malého městečka stojí barokní sloup neobyčejné umělecké ceny. Jednou z večera viděla jsem hejno dětí, které s velkou obratností šplhaly po sloupu a s velkým elánem otloukaly nosy baculatých andělíčků a vážných světců. Děti nebyly mými žáky, takže jsem nemohla proti nim nic začíti. A kromě toho, nic není těžšího, než odlákat děti od hračky, která je těší. Když jsem nemohla na děti, pustila jsem se alespoň do strážníka, který na to s úsměvem hleděl. Zeptala jsem se ho proč nebrání státní majetek. A on na to s andělským úsměvem: „Vše to tady dávno nemá co dělat. Aspoň ti mladí dělají něci užitečného!“ Druhá episoda se mně stala v jednom krajském městě. Po výkladu o 12.-15. století chtěla jsem uspořádat odpolední vycházku do místních kostelů, abych mládež uvedla do ovzduší té doby. К vycházce nedošlo, poněvadž jedna dcerka nemeškala a běžela к předsedovi stranické organisace KSČ a pověděla mu o plánu naší vycházky. Výsledek byl, že jsem obdržela „poučení“ z mnoha oficielních i neoficielních míst. Bránila jsem se, že znalost architektury patří к všeobecnému vzdělání. Na tuto námitku jsem dostala oficielní doporučení, abych s dětmi navštívila blízkou továrnu na panely a staveniště panelových domů. Takových historek by bylo ještě více, ale tyto postačí к osvětlení poměrů! Marie Krpecká III. Lednovým číslem vstupuje náš list prakticky do třetího ročníku. Pri zpětném pohledu na rok 1961 nelze konstatovati žádné podstatné zlepšení situace, která by nám, exulantům z východní a střední Evropy, dávala velké naděje, že rok 1962 přinese konečné rozřešení a že naše touha vstoupit ni svobodnou půdu vlasti a pozdravit se s drahými a přáteli, dojde splnění. Přesto však pro nás kolem ČESKÝCH LIŠTO přinesl uplynulý rok mnohé poznatky a uskutečnil naši snahu, soustřediti kolem listu širší okruh českých exulantů a starousedlíků jako i přátel z řad nečeských národů bývalého Československa a jeho sousedů, kteří nevidí „klad“ politiky v tříštění a v denucování, nýbrž v přátelské shodě, i když mnohdy názory jsou různé. Bohužel v současném exilu panuje mnoho nepěkných zvyků. Přímá řeč a výměna názorů byla vystřídána intrikami a separovaním zájmových skupin, jež si činí nárok na osvobození okupované vlasti. Tito sepisují černé listiny o osobách v exilu a i doma, které bude nutno „vyřídit“, zničit, zavřít.. . Metody „humánního násilí“ straší i nadále v hlavách některých krajanů a to zvláště od té doby, kdy se objevil náš list s jinými názory na semknutí exilu. Toto nutno uvésti ve známost i našim čtenářům, jelikož nemine téměř dne, aby někdo z nich neobdržel dopis neb telefonický „rozhovor“, z kterého vychází najevo, že náš list je údajně zaměřen na propagaci židovských zájmů, aneb že je to list i fašistický, kapitalistický, agentský a konečně list zakuklených komunistů. Tato nevraživá agitace, ať se vede s kteréhokoliv místa, však přináší listu zisk hodnotných spolupracovníků a přátel jasné linie, jelikož i mezi exulanty je hodně zdravého a kritického. S touto podporou vstupujeme do nového ročníku, jehož hlavním úkolem bude česká politika smířlivosti s každým jedincem dobré vůle. Další semknutí může přinésti i další úspěchy na vnitřní frontě antikomunistického zápasu. Naším programem nebude odsuzovati chyby minulosti, ať již se přihodily nekritickým nacionalistům neb popleteným internacionalistům. Náš čtenář se musí v příštím roce ještě více dočíst, co jej skutečně zajímá a nesmí býti otravován osobními útoky a uspávacími články. Naopak, čtenář musí býti získán к tomu, aby se rozhodl к myšlenkovému souručenství proti komunismu a pro smířlivé uspořádání v Evropě. Nelze však zapomenouti na objektivní informování národa za „Železnou oponou“ o tom, že nemusí se obávati žádného strašáka „revanšismu“. Velký zřetel bude nutno klásti otázce uspořádání států, nejen dnes ujařmených komunismem, ale i svobodných, které podle mého mínění bude docela jiné, než si jej představují komunisté a političtí kariéristé, kteří jsou antikomunisty jen z toho důvodu, že komunisté ukončili předčasně jejich politickou „ministrantskou“ kariéru. Ale ani proti těmto a jiným nesmí býti postupováno s kolektivním obviněním, jelikož každý pozemšťan má právo se mýlit a každý má právo, aby mu bylo odpuštěno, nejde-li neb nešlo-li o zločiny na osudech lidí a životech národů. Něchtějme býti něčím nadpozemským a snažit se uskutečnit nebe na zemi, poněvadž lehce se nám může podařit, jak nás historie poučuje, připravit druhým pravé peklo. Cílem nesmí býti msta a vnucování jen vlastních názorů, nýbrž jen ukončení tyranie a zajištění spokojeného života mezi lidmi a národy. M. Svoboda ...o jejichž kráse dnes vi už málo lidí Opustili jsme před krátkou dobou Československo a pokládáme za svou povinnost informovat veřejnost objektivně o způsobuživota v této zemi. Pozastavujeme se nad otázkou náboženskou. US Senátor Karl E. Mundt