České Listy, 1964 (V/1-22)
1964-01-15 / No. 1
leden 1964_____________________________________________________________ČESKÉ LISTY_________________ EVROPSKÉ POZNÁMKY Pokračování se str. 2 lény návštěvy Západního Berlína. Zdá se, že v příštích volbách budou svobodní demokraté poukazovat na to, že propustky jsou jejich zásluhou. Při zasedání ministrů Evropského Hospodářského Společenství v Brusselu došlo к dohodě o prakticky všech bodech. Dohody týkají se agrárních výrobků států Evropského hospodářského společenství a také společného postoje při nastávajících jednáních mezi Společenstvím a Spojenými státy v otázce cel na zemědělské a průmyslové výrobky (Kennedy-Round). Francouzská delegace, která je spokojena s tím, že dohoda se stala skutkem, postupovala v jednotlivostech velkoryse. Německofrancouzská spolupráce se prokázala tím, že oba partneři své názory nevyměňovali před všemi delegacemi jako dříve, nýbrž se předem dohodli na společném stanovisku. Francouzský soud vynesl rozsudek doživotního žaláře nad plukovníkem Argoudem, členem francouzské protidegaullovské tajné armády. Plukovník byl předtím unesen z Mnichova a německá vláda žádala notou jeho vydání zpět do Německa. Bonnská místa nyní prohlásila, že případ Argoudův nebude mít žádný následek v poměru francouzsko-německém. Francouzská místa prohlásila, že de Gaulle nehodlá uznat Východní Berlín a že považuje nadále francouzsko-německou smlouvu za jeden ze svých základních bodů zahraniční politiky. Poukazuje se také na to, že de Gaulle neposlal Chruščovovi žádná novoroční přání. AMERICKÉ POZNÁMKY Po skončení měsíčního příměří po smrti presidenta Kennedyho zaujal senátor Barry Goldwater opět stanovisko к politice vlády presidenta Johnsona. Prohlásil, že kongres byl přinucen odhlasovat zákon o zahraniční pomoci, obsahující možnost dát komunistickým zemím úvěry na dodávky obilí ze Spojených států. Četní kongresmani museli se vrátit do Washingtonu, aby zákon dostal většinu a podle Goldwatera to byly hlavně vánoce, které přiměly členy kongresu к tomu, aby zákon vůbec odhlasovali. Významná organisace Vysloužilých amerických vojáku, The American Legion, přijala na svém 45. výročním zasedání v Miami resoluci, žádající přerušení kulturních výměn mezi svobodným světem a komunistickými zeměmi. Takovéto výměny prospívají komunistům, kteří posílají na Západ špiony a jsou dále užívány komunisty za účelem propagandy. V městě Phoenix v Arizone oznámil senátor Barry Goldwater, že se bude ucházet o republikánskou kandidaturu na místo presidenta Spojených států. Goldwater bude současně kandidovat na místo senátora Spojených státu. Podle posledních dotazů po smrti Kennedyho u republikánských funkcionářů v USA vede senátor Goldwater jako možný republikánský kandidát s dvojnásobným náskokem vůči dalšímu Nixonovi. Senátor Paul Douglas měl v senátě řeč o 100. výročí Amerického Sokola, které bude slaveno dne 14. února 1965. Senátor zdůraznil, že přes 250.000 Američanů je nyní členy Sokola a vyslovil se pro vydání zvláštní sokolské známky v USA к tomuto významnému americkému jubileu. Předseda republikánského volebního výboru v domě representantů, kongresman Bob Wilson z Kalifornie, uvedl v sněmovně resoluci, žádající svobodné volby ve všech ujařmených národech. Wilson žádá, aby Adlai Stevenson, US zástupce ve Spojených národech, celou věc žádal v UNO. Kongresman Wilson prohlásil, že komunismus je u ujařmených zemích udržován jen mocí zbraní. Četni republikáni se dodatečně vyslovují kriticky ke smlouvě o zastavení atomových pokusů. Tak publikace „Newsletter“ republikánského kongresního výboru přináší hlas kongresmana Craiga Hosmera z Kalifornie, který vypočítava nebezpečí smlouvy. Sovětský svaz bude moci dohnat ná- Pokračování na str. 4 strana 3 Woodrow Wilson DNE 3. ÚNORA 1924 BUDE TOMU 40 LET, CO ZEMŔEL, TÉMĚŘ ZAPOMENUT, JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH PRESIDENTŮ SPOJENÍCH STÁTŮ SEVEROAMERICKÝCH. Narodil se 28. prosince 1856. V dětských letech měl jediného učitele ve svém otci. Tento presbyteriánský kněz, nejlepšího zrna, měl hluboký vliv na svého syna; svědčí o tom věnování první synovy knihy: , Mému otci, trpělivému průvodci mého mládí, laskavému druhu mužnosti, nejlepším и učiteli a nejshovívavějšímu kritikovi". Když byl předtím chodil do jiných škol, mladý Wilson vstoupil do Pricenton College, kde 1879 nabyl akademické hodnosti. Později byl tam profesorem práva a národního hospodářství; roku 1902 stal se jejím presidentem. Roku 1911 stal se guvernérem státu New Jersey a roku 1913 presidentem USA. Vládnouti nebylo mu hrou, kdo s koho, ale přímou povinností, absolutní a neohebnou. Vládnouti znamenalo mu používati nesmrtelných zásad a pravd pro denní, potřeby organisavané společnosti. Neptal se, co je populární, ale co je pravda a právo. Nehleděl se zabíbiti obecenstvu, ale hleděl býti zadobře se svým svědomím. Napsal knihu: Stát, výbornou učebnici, používanou na universitách v jeho době. Jiné jeho dílo: Nová svoboda, jest výzvou к osvobození sil ušlechtilosti národa. Jeho životopis o Washingtonovi jest naplněn duchem působivé a strhující síly. Ve své přednášče o duchu amerických dějin vzdává poctu průkopníkům Západu a ukončuje ji poutavým líčením osobnosti Lincolnovy. V něm naléza výkvět svého kmene. Wilson byl hluboce oddán náboženství a křesťanství. Pro Wilsona byly zákony spravedlnosti a milosrdenství odvozeny z vůle Boží, jež jeví se v lidské povaze a v toku dějin. Než se Wilson stal presidentem, mluvil čas od času o náboženských otázkách, vždy s velikou vážností u vědomí, že jde o otázku velkého a trvalého významu. Ve své vstupní řeči, jako hlava státu, pravil: „City, se kterými zíráme do nového věku práva a zásad, uchvacují struny našich srdcí jako melodie z přítomnosti samého Boha, kde spravedlnost a milosrdenství jsou smířeny a soudce a bratr jedno jsou. Víme, že náš úkol není jen úkolem politiky, ale úkolem, který projeví, zda jsme s to rozuměti své době, potřebám svého lidu, zdali budeme opravdu jeho mluvčími a tlumočníky; zda máme ryzí srdce pochopiti a očištěnou vůli zvoliti vznešený směr činu. To není den vítežství; je to den zasvěcení . . . Volám všechny dopředu zírající lidi ku svému boku. S pomocí Boží jich nezklamu, budou-li mi radou a podporou“. „Jest mým snem“, pravil měsíc před vypuknutím I. světové války, v červenci 1914, „aby se svět průběhem doby, při lepším poznání právé podstaty Ameriky, mohl obrátiti na Ameriku, k vůli oněm morálním inspiracím, jež jsou základem každé svobody. Svět nepotřebuje se báti Ameriky, jestliže se nedal na cesty, odporující právům lidstva; snad přijde den, který všem projeví, že vlajka Ameriky není jen vlajkou její, nýbrž vlajkou lidstva“. Když Amerika vstoupila do války, vydal Wilson prohlášění o 14 bodech, směrnici to pro podmínky mírové. Nejdůležitější z nich byly: zásada veřejné diplomacie a sebeurčení národů. Po skončení války Wilson odejel do Evropy к jednání mírovému do Paříže. O mírové konferenci v Paříži, napsal Thomas A. Bailey; profesor historie na universitě v Kalifornii: „Jest těžko nalézti očitého svědka, který by nebyl dotčen její zmäteností a desorganisací“. Wickham Steed, vynikající anglický novinář, napsal, že pravá historie o konferenci nebude nikdy napsána, jelikož sebe více slov nemůže podati ovzduší 1919. Mašinérie konference zdokonalena byla postupem doby pokusnými a mylnými metodami. Jestliže, která konference měla míti počlivě vypracovaný program o přesně definovány podmínky, byla to tato. Nelze zapomenouti, že základem úmluvy o uzavření příměří, bylo 14 bodů, jež byly neurčitě definovány a zdráhavé přijímány. Na konferenci Wilson byl nejznámější a nejvlivnější, neboť představoval mohutnou energii nejbohatšího a nejmocnějšího národa. Srdcem skotský-presbytarianský duchovní, akademicky vzdělaný, byl laskavý ve svém chování. Od narození plachým a sensitívním, idealista, filosof, muž morálky a náboženství, narozený, jak bylo řečeno, na půl cesty mezi Biblí a slovníkem, muž, který neztratil nikdy víru v účinnost slova. Na konferenci projevoval se skvělým způsobem. Respektoval fakta a toužil po nich. Pracoval tvrdě a zdlouhavě, dlouho do noci; také nad materiálem, jenž mohl býti přenechán druhým. Zdráhal se učiniti rozhodnutí, neměl-li poruče všechna fakta; svět však nemohl zůstati stát, zatím co on pokračoval ve svém zkoumám. V mnohém směru postavou, konferenci ovládající, byl Clemenceau, ačkoliv méně známou a méně vlivnou, něž Wilson, na dějišti světovém. Clemenceau, bouřlivák francouzské politiky, byl tenkráte 77 let stár. Žil dlouho, a znal stinné stránky lidského rodu. Realistický, cynický a logický, neměl důvěru v Ligu Národů. Francie byla zachráněna bajonety, ne ideály. Bude-li znovu napadena, Amerika přispěchá jí snad na pomoc, po 3 dlouhých letech, se 2 milióny slov. Slova, dobře, ale napřed musí býti bajonety. Clemenceau byl vtělením „Starého Rádu“ Evropy, jak byl. Wilson byl vtělením „Nového Rádu“ Evropy, jak doufal, že bude. Clemenceau nemohl to vše pochopiti. Soudil, že lidstvo nutno bráti tak, jak je a ne, jak bylo, nepravděpodobně, že bude. Jmenoval Wilsona Jupiterem a činil kousavé poznámky o jeho 14 bodech. Plukovník House byl Wilsonovým důvěrníkem. Tomu jednou Clemenceau právil: „Vám rozumím, protože jste praktický, ale hovořiti s Wilsonem je jako hovořiti s Ježíšem Kristem“. Anglický zástupce na konferenci byl její ministerský předseda David Lloyd George, ministr oportunity. Byl-li Wilson pro Nový Rád, Clemenceau pro Starý Rád, byl Lloyd George pro jakýkoliv řád, jen když bude vyhovovati zájmům Anglie. Jeho směrnicí bylo: Nedovotiti Clemenceau-ovi, aby Francie se stala dominující mocí v Evropě, aby Německo nebylo tak seslabeno, aby nemohlo platiti reparace a Anglie neztratila cenného zákazníka. Zástupcem Itálie byl její ministerský předseda Orlando, neméně vlivný, skvělý právník jihoitalské školy. Wilson, sotva přijel do Paříže, a před zahájením konference, dopustil se chyby: přislíbil Italům, že jejich severní hranice bude vedena po Brennern, což znamenalo, že více než 200.000 Němců z Rakouska, bude podčiněno jiné vládě. Bylo to očividné porušení dvou ze 14 bodů. Nebylo dovoleno, aby 7 milionů Němců z Rakouska se přičlenilo к Německu. „Mírová konference v Paříži uložila Německu“, píše Bailey, „tak těžké podmínky, jaké, kdy jeden civilisováný národ uložil druhému, zatím co všude k nebesům vznášel se povznešený idealismus smlouvy o Lize Národu. Símě války bylo zaseto v některých článcích smlouvy mírové v Paříži. Senát USA smlouvu mírovou neschválil a Amerika po 40 letech smrti Wilsonovi je formálně s Německem ve stavu válečném“. Dne 10. února 1919 M. Capus, napsal do francouzského časopisu Figaro článek obsahu: „President Wilson převzal nerozvážně na sebe zodpovědnost, již málo lidí kdy neslo. Úspěch postaví ho, nepochybně, mezi největší postavy světa. Jest třeba však říci zcela otevřeně, ztroskotá-li uvrhne svět do chaosu, jehož obraz podá slabě jen ruský bolševismus, a jeho zodpovědnost před svědomím člověčenstva převýší vše, co jednotlivec může snésti“. President Wilson čelil této žurnalistické jasnozřivosti pohrůžkou přeložení konference do Ženevy. Historie dala M. Capusovi za pravdu. J. Kohánek, Itálie DOMA: • Vánoce 1963 v Československu dostaly opět ráz dřívějších křesťanských svátků. Stromeček opanoval opět vánoční trh a „Děda mráz“ upadl ještě více do zapomenutí. Zásobování masem a ovocem bylo rovněž lepší než loňského roku i když hospodyně musely státí hodiny v „Národní frontě“. Bylo však hodně novot к povídání hlavně pokud šlo o připravované jízdy do Rakouska. Někdo již měl visum v kapse, druhý se těšil, že visum dostane jako opožděného Ježíška. Doma bylo veseleji, více optimismu a víry, že zlom situace bude možno přivodit zevnitř. Této skutečnosti jsou si vědomi i režimisté a policejní hlídači. • Na čs. vánočním trhu se objevily nečokoládové cukrovinky Sofia. Šlo o furé s tomátovou náplní představující socialistický pokrok a pokus využiti zeleniny v cukrovinkářském průmyslu. První zkušební dodávka ukazuje na příznivý ohlas u spotřebitelů. Co však bylo zamlčeno — je okolnost, že u spotřebitelů byla zaznamenaná horentní spotřeba klosetového papíru a novin světového formátu. • Uštěpační občané v Praze sestavili „socialistický“ jídelníček: I. chod — příchod, II. chod — pochod gladiátorů, III. chod — co týden dal ä la fašírka, IV. chod — uhlové dráty jako socialistická náhražka uhlohydrátu, V. chod — na záchod, VI. chod — odchod. • Mezi vánocemi a Novým rokem bylo na „Špindlu“ (Špindlerův mlýn) na 15.000 hostů, m. j. ze Švédska, Spolkové německé republiky, Francie, Anglie. • OVONA jsou nealkoholické ovocné nápoje čs. výroby velmi dobré kvality. • Na 18.000 propagačních brožůrek o Československu bylo vytištěno pro ČEDOK. V každé je přes 50 fotografií nejvýznamnějších stavebních a přírodních památek, rekreačních míst, lázní, plán Prahy, silniční mapa (s označením všech děr ve vozovce?) a jn. Brožúrky byly vydány v 8 jazycích. • Pro rok 1964 je počítáno s vývozem většího počtu dopravních aut značky TATRA z Kopřivnice. • Fajčáři v Československu dostali pod stromeček novou cigaretu s filtrem značky ASTRA. Podle úsudku znalců jde o koncetrovaný dynamit v podobě tabáku. Prodává se po 10 kusech za 2.20 Kčs. Větší krabičky jen na lékařský předpis. • Ve Vysokých Tatrách se v r. 1964 počítá s více jak 300 tisíci turistů, povětšině z kapitalistických zemí. • O vánočních svátcích přijelo do Bratislavy více jak 100 návštěvníků z Rakouska, Spolkové německé republiky, Anglie a odjinud, kteří přijeli navštívit své příbuzné. • Jiří Hendrych, člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ obdržel řád Klementa Gottwalda. Hendrych je šedou eminencí sekretariátu KSČ. Má aspirace na místo generálního sekretáře. Novotný mu nabízel ministerstvo vnitra, které Hendrych nepřijal. К Hendrychovým nepřátelům patří nejen Novotný, nýbrž i Koucký a Kolder. • Ministerstvo školství a kultury v Praze prohlásilo Šumavu za chráněnou krajinnou oblast. Tím se zabezpečí ochrana tohoto území (Boubínský prales, Buková slaf, Černé a Čertovo jezero, Jezemí slaf, Lipka, Mlynářská slať, Mrtvý luh, Prales, Rokytská slaf a Trojmezná hora) a zajistí obnovování přírody. Stejné, ale z jiných důvodů, učinilo již dávno ministerstvo vnitra a MNO. Zda při zvelebování Šumavy zmizí miny, drátěné překážky nabité proudem, hlídací věže — je к nevíře. • Prostředí čs. postátněných zámků a hradů je lákavým cílem pro zahraniční západní turisty. Vnitřní inventář, který nebyl po „úspěšné revoluci“ v květnu 1945 rozkraden, bude v roce 1964 sloužit návštěvníkům ze západního zahraničí. Jinými slovy komunisté budou hovořit o kultuře králů, které komunisté uznávají jen u maryáše. • Mnohojazyčný novoroční přípitek zazněl na přelomu roku v Karlových Varech. Silvestra v hotelu Moskva slavilo na 650 Možuchinů. V Cen- Pokračování na str. 4 Stojí za pozornost