České Listy, 1966 (VII/1-12)

1966-01-01 / No. 1

Ш če SKé listy úП [UNK] (/), 1 ^Qrbjr 7-AckeckUche Blätter. o Q*eck CieuxA * áí-o^ r<C ± Si 7-eUedica Gheca o QiMnale, Geccka. (yv o oCe ^xnVmal 7xkéque 6­ ­ (7n List exulantů a starousedlíků C)vV—(Jr Adress: München 9, Scharf­reiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roc. VII. číslo 1 (67) Cena 50 pf. Mnichov, leden (Januar) 1966 Verlagsort: München Politika vůči komunismu KAŽDÍ KOMUNISTICKÝ STÄT PROSEL POČÁTEČNÍM ÜDOBlM KRUTÉ POLICEJNÍ BRUTALITY, ABY ÚPLNÉ POD­ROBIL SVŮJ NAROĎ A POTLAČIL VŠECHEN ODPOR. POTÉ, JAKMILE JEDNOU TERORISOVAL SVÉ OBČANY TAK, ŽE SE PODROBILI, A TO NOČNÍM ZATÝKANÍM, VEREJNÉ VYHLAŠOVÁNÍMI POPRAVAMI A MASOVÍM POLITI­CKÝM vězněním, rikA světu, že „liberalisuje“ vlAdu nad svím lidem, ve skutečnosti to, co dě­la, JE POSTUPEM OD PEKLA ZA ŽIVA К POLITICKÉMU OClSTCI, ZATlM CO RIKÄ KAŽDÉMU, KDO CHCE NASLOU­CHAT, ŽE DOSÄHL KOMUNISTICKÉHO NEBE. VIDĚLI JSME ТО V KAŽDÉ KOMUNISTICKÉ ZEMI. A JAK SE VLÄDCI STATU STÄVAJÍ VICE „LIBERÁLNĚJŠÍMI“, JE OPĚT UVÄDÉN KOMUNISTICKY ARGUMENT, JAKO DŮVOD PRO PO­MOC KOMUNISTŮM ZDOLAT PREKÄŽKY, KTERÉ BYLY VYTVOŘENY TÍM, ŽE ZNIČILI PRODUKTIVNÍ KAPACITU NÁRODA A ZTERORISOVALI JEHO OBČANY. VÍMÉNA ZBOŽÍ A IDEI Jádro této nabubřelé komunistické teo­rie spočívá v argumentu, že, zavedeme-li pomocí obchodu výměnu zboží a služeb, dosáhneme něčeho jako průlomu ve výmě­ně ideí. To, jak se říká, je nejlepším způ­sobem, jak přivodit změnu v komunisti­ckých záměrech. Přirozeně neexistuje nej­­menší dějinný doklad, podporující toto stanovisko. Nacistické Německo a fašistická Itálie měly nejčilejší styky s mnoha demokrati­ckými zeměmi, ale výměna zboží se ne-PSALI NAM: US senátor Peter H. DOMINICK, m. j.: „Důvěřuji, že v novém roce budeme sto, dosáhnout pokroku ve Vietnamu a můžete být jisti, že pracujeme všichni za tímto cílem. Má zvlášť nejlepší přání к úspěšnému roku 1966. Upřímně Peter H. Dominick, senátor Spojených států.“ dotkla žádným způsobem jejich vládního systému, ani neměla nejmenšího vlivu na provádění jejich politiky. Ani v případě poválečné Jugoslávie neměla výměna zbo­ží s demokratickými zeměmi negativní vliv na diktátorský režim, ovládající dlouho trpící a „liberalisovaný“ jihoslovanský lid. Totéž je pravdou, pokud se týče Polska, к němuž jsme byli v posledních letech krajně laskaví, davše mu obchodní ozna­čení „státu s největšími výhodami“ a za­hraniční pomoc programem „potraviny pro mír“. Přes tyto kroky, které by Polsko bývaly měly udržet alespoň v zaujmuté posici mezi námi a Sovětským svazem, jsou úředníci zahraničního ministerstva znepokojeni novým přisluhováním polské vlády Sovětům. JE NUTNO UŽIT HOSPODÁŘSKOU MOC Prostou, ač ne stejně příjemnou skuteč­ností je, že musíme začít užívat své ho­spodářské moci jako nástroje ve vedení studené války účinněji, než se tomu dálo v posledních letech. Toho nebude dosaženo tím, že pomáhá-me komunistické vojensko-hospodářské soustavě zbavit se břemena výroby spo­třebního zboží. Může toho být dosaženo jen tím, že přivedeme komunisty do po-stavení, kdy budou muset se zříci někte­rých svých vojenských cílů, aby zato uspo­kojili své nevojenské vnitřní nutnosti. POLITICKÉ KONCESE ZA OBCHOD Rada politických koncesí musí být po­žadována jako předpoklad pro rozšíření obchodu. Rozsah našich požadavků může být snadno stanoven podle rozsahu ob­chodu, který komunisté žádají. Mohli by­chom požadovat, aby byla poskytnuoa am­nestie politickým vězňům, aby komunisté dovolili přístup zahraničním knihám, ča­sopisům a novinám do země, aby přestali pomáhat Castrovi a Hočiminovi, aby ob­chodníci svobodného světa dostali povolení udržovat obchodní zastoupení v jejich stá­tech, aby komunisté doržovali patentní a autorská práva, aby se zdrželi dumpingo­vých metod к přebrání trhů a aby přestali dodávat dále západní zboží státům pod embargem, a mnoho a mnoho dalších věcí. Tak dlouho, pokud budeme dále muset posílat své vojáky po celém světě, aby tam bojovali a umírali, pokud budeme mu­set zatěžovat naše občany ročním 50-mi­­liardovým rozpočtem na obranu a pokud budeme žít ve věku teroru — a to jen pro­to, že existuje komunismus a ohrožuje svobodné lidi na celém světě — byli by­chom skutečně nerozumní, kdybychom při­jali jakoukoliv jinou politiku. US senátor PETER H. DOMINICK Dne 1. ledna t. r. zemřel v Mexiku bý­valý československý velvyslanec DR. VÁCLAV LÁSKA. Zemřely zastupoval po mnoha let s vel­kým úspěchem naše státní záležitost. Pat­řil mezi neohrožené diplomaty, kteří se dovedli postavit proti hnědé i rudé dik­tatuře. Zesnulý byl nositelem řady vysokých význameních různých zemí a ti, kdož ho znali, ho vysoce cenili nejen jako diplo­mata, ale i jako výbodného společníka. ČESKÉ LISTY Po dvaceti letech „Spravedlnost jest velký zájem lidstva“ prohlásil sv. č. americký státník Daniel We­bster. Je to jeho pojištění na životě a statcích. Již Cicero řekl, že spravedlnost vy­lučuje, aby kdokoli utrpěl příkoří. Ale Julia Caesara vyhraná válka oprávňova­la, aby poraženému nadiktoval podle libosti mírové podmínky, treba „Unconditional surrender“. VAE VICTIS zvolal již roku 390 př. Kr„ Brennus, vítězný vůdce Gallů vůěi poraženým Římanům. A podle těchto dvou posledních formulí zasedal r. 1945 po skončení 2. světové války mezinárodní soud vítězů v Norimberce. BENJAMIN SZALATNAY-STACHO Všeobecně uznané IUS GENTIUM neda­lo se aplikovat, musel být utvořen nový zákon ad hoc pro facta passata. Původně měl soud zasedat v Berlíně, ale z budovy, kterou chtěli к tomu zvolit, vysílal roku 1944, po atentátu na Hitlera, lidový soud­ce dr. Roland Preisler německé patrioty na jatky, kde byli věšeni na řeznickém háku. O věci bylo definitivně rozhodnuto teprve na „mezinárodní konferenci v San Franciscu“. Dříve, dokud vídězství nebylo úplně zajištěno, nebylo radno o tom ve­řejně jednat, aby snad Hitler si námět neosvojil. Problém konečně vznikl a nebyl vyřešen, koho z přítomných Němců tře­ba vinit, že válka vypukla, již vypověděla Anglie Německu 3. září, 1939 a ne na­opak. Mnozí znalci mezinárodního práva po­jednali o tomto tématu. Mezi prvními je americký profesor kriminológie na har­vardské právní škole, dr. Shelton Glueck. Roku 1946 ve svém pojednání „The Nu­remberg Trial and Agression War“ po­dal členářům aprobující své stanovisko. Rok na to Peter Calvocoressi cituje v Lon­dýně vydané své knížce „Nuremberg, the Facts, the Law and the Consequences“, úvodem německého básníka Johann Wolf­gang Goetheho: „Es gibt zwei friedliche Gestalten: das Recht und die Schicklich­keit“, čož udává již předem jeho názo­ry. Roku 1950 Lord Hankey, ve své v Chi­cagu uveřejněné práci „Politics, Trials, Errors“ poukazuje na některé okolnosti, jež z opatrnosti byly umlčeny se strany vítězů. V tomto rámci jest nemožno podati na­šim čtenářům podrobná vylíčení tehdej­šího postupu při soudním přelíčení. Leč časem vešly ve známost skutečnosti, jež vedly к přesvědčení, že ani na soudní la­vici nebyly representované státy všechny bez viny, jak ve válce obvykle bývá, a že tito zástupci na soudni lavici nepatřili, pokud vůbec nebyla dána přednost tomu, aby soudní řízeni bylo svěřeno státům ne­utrálním. Tož, na některé zvláštnosti tře­ba zde upozornit. Společnost Národů v Ženeve označila dne 15. prosince 1939 sov. Rusko útoční- Pokračování na str. 2 O opravdovou svobodu Žijeme na rozhraní dějin. V takovém okamžiku, kdy jediná epocha se chýlí ke konci a nová je teprve v plénkách, je ne­bezpečně, ohlížet se zpět, po způsobu Lo­tovy ženy. Naši celou pozornost musíme upříti dopředu, před námi leží život a bu­doucnost, za námi trosky a zklamání. Ví­me, že naše cesta není bez nebezpečí a že naše kroky vedou nad propasti nicoty. Víra v naše poslání dává našemu kroku potřeb­nou jistotu. Neutoneme ani v materialis­mu, ani se nezřítíme do nihilismu. V našich rukou leží budoucnost. Vše, co mnozí považují za vrchol demokracie, je ve skutečnosti teprve začatek. Jsou to ran­ní červánky demokratického věku. My, kteří již léta patříme к Hnutí ZA SVO­BODU očekáváme více, než krásný odlesk naší kosmické stálice. Čekáme, že vzejde slunce svobody nám i všem ostatním. Svo­boda je nedělitelná, má-li býti skutečnou svobodou. Idea svobody je všeobsáhlá, nad­časová a platná pro celé lidstvo. Daleká je cesta к jejímu naprostému uskutečnění. Představa marxistů, že stačí vyvolat svě­tovou revoluci, zničit kapitalisty a že již spadne do klína nový socialistický pořádek, tato představa je naivní a jak nové hospo­dářské kroky v Československu ukázaly, naprosto negativní v celém výsledku. První ČSR byla pokusem o demokracii. Pokus se však nemohl, následkem krátké doby, rozvinout ani do šíře ani do hloub­­ky.Nemá smyslu proto debatovat o pod­statách. Snad by bylo pomohlo, kdyby se byl stal následovníkem Masarykovým ge­niální státník a rozený demokrat. Na začátku 1. světové války napadlo málokomu z Čechů, že budou mít zane­dlouho vlastní demokratickou republiku. Národ sám byl takřka postaven před ho­tovou věc. Celá ta „naše revoluce“, nebyla ničím jiným, nežli dokončením úsilí celých generací, úsilí za sebeurčení našeho náro­da. Bylo to tedy naplnění myšlenky našich prvních národních buditelů. A co demo­kracie? Existovalo nějaké hnutí, jako je dnes naše, které by bylo propagovalo de­mokracii? To, co Francouzi, Angličané, Američané a jiní národové v zemích klasické demo­kracie dosáhli teprve po dlouhých zápa­sech a namáhavém úsilí, obdrželi jsme my jako „přídavek" к naší národní svobodě. A zde je první háček. My jsme pouze pře­vzali cizí formu demokracie a ta se nemoh­la osvědčit, protože neodpovídala našemu národnímu charakteru. Každý národ má své vlastní povahové vlastnosti a rysy. Pro­to musí i státní forma, má-li se uplatnit a udržet, vžiti tyto skutečnosti v úvahu. Má tedy každý národ svoji vlastní demokracii? Ano a ne! V hlavních rysech zůstává sy­stém nezměněn, leč v praksi a podrobno­­tech existují často velké odchylky. Druhý háček spočívá v tom, že duchov­ní základy klasických demokracií byly formovány tehdejšími platnými filosofický­mi názory. Tehdy byly tyto názory revo­luční silou — dnes jsou dávno překonány novými a dokonalejšími poznatky. Tam, kde se ovšem staré programy staly tradič­ním dědictvím, tam mají jistě svoji určitou platnost. Není však možné dnes, na sklon­ku dvacátého století, zakládat nové státy a novou tradici na překonaných předsta­vách a zastaralých světových názorech. Moderní demokratické hnutí nemůže tedy převzíti ani staré formy, ani staré progra­my, nýbrž musí hledat vlastní moderní cesty! Jest to NOVÁ SVOBODNÁ DEMO­KRACIE, pro kterou plane oheň nadšen! v našich srdcích. Tento oheň jest začátkem nové epochy lidstva. Věříme, že postupně zachvátí celou Evropu a že posléze stane se z něho požár. Nechť hoří — bude to POŽÁR SVOBODY! Vývojový proces se nedá na trvalo za­držet a zítřek patří těm, kdo se dovedou vědomě zařadit do tohoto procesu. Nele­káme se překážek. Našim zrakům se otví­rají netušené výhledy, protože se nebojíme hledat nové, dosud nevyšlapané cesty. Má­me program, věříme v lepší zítřek a máme vůli ku svobodě. Proto také zvítězíme!

Next