České Listy, 1969 (X/1-12)

1969-01-01 / No. 1-2

strana 2 Slavnostní odhalení pamětních desek padlým čs. letcům V rámci oslav padesátého výročí repub­liky uspořádal Svaz letců svobodného Če­skoslovenska slavnostní odhalení pamět­ních desek se jmény našich letců, padlých ve Vel. Británii v boji za svobodu vlasti během druhé světové války. Desky byly vytesány z tvrdého bronzu, se znaky čs. perutí, které se v rámci Krá­lovského letectva zúčastnily akcí jeho bom­bardovacích a stíhacích sil. Jest na nich 520 jmén těch, kteří, věrni přísaze repub­lice, přinesli na oltář vlasti oběť nejvyšší — své životy. Jsou dílem a nezištnou pra­cí br. J. OURODY, který právem může býti hrdým na výtvor vskutku umělecké hodnoqy. Slavnostní odhalení konalo se dne 10. listopadu- 1968 za účasti oficielních zá­stupců britských úřadů a organisací, ja­kož i všech místních spolků a jejich před­stavitelů. Z celé řady hostů uvádím Air Marshala Sir John BALDWINA, bývalého velitele bombardovací skupiny, к níž náležela i čs. bombardovací peruť č. 311. Britské ministerstvo obrany zastupoval Air Vice Marshal L. W. В. GILL, který byl velitelem 68. stíhací perutě, složené převážně z našich letců. Air Force Association vyslala Wing Com­­mandera I. B. WESTMACOTTA a čs. pozemní armádu zastupoval gen. A. LI­ŠKA. Slavnostnímu aktu předsedal tajemník Svazu kpt. B. N. KERVITZER, který v zahajovacím proslovu uvítal hosty a pře­dal slovo předsedovi, plk. let. J. ŠNAJ­­DROVI. Týž vzpoměl založení svazu před 20 lety těmi, kdož po uchvácení moci ko­munisty v r. 1948 znovu museli opustit domov. Zmínil se, že к úkolům organisace patří též dohled nad hroby padlých letců a uchování jejich památky. V této souvi­slosti bylo usneseno, aby na věčnou pamět byly pořízeny desky s jejich jmény, které by byly umístěny v Praze, v památníku osvobození. Tragické události ve vlasti však tento úmysl znemožnily a proto1 bylo rozhodnuto, aby našly přechodný domov v místnostech klubu londýnské čs. kolonie, který jest střediskem exilního života. Vzpoměl obětí, jež národ utrpěl za sta­linského režimu a za okupace, kterou od­soudil jako násilný čin, spáchaný na na-šem lidu vlastními spojenci, kteří neuzná­vají lidských práv, spravedlnosti a svobo­dy národa. Apeloval na všechny, kdož jsou činni politicky, pracují v tisku, roz­hlase ,v písemnictví a v umění, aby stále připomínali světu, že obsazení republiky jest imperialistickým, brutálním činem, spáchaným na státu, který neměl vůči So­větského svazu nepřátelských úmyslů. Zdůraznil, že náš národ byl sice dočas­ně poroben, ale že neztratil víru, že nako­nec lidská práva a, jako vždy, pravda — zvítězí. Z ostátních proslovů uvádím úryvky z řeči Air Vice Marshala L. W. B. GILLA, ve které uvedl, že je hrdým na to, že mů­že osobně přednést tribut Královského le­tectva našim padlým. Vyslovil se, že jen ti, kteří měli příležitost spolupracovati v úzkém styku s čs. letci, mohli oceniti jejich obzvláštní horlivost ve službě a statečnost v boji, která bjyla povzbuzením všem. My, ve Vel. Britanii, řekl, jsme šťastni, že jsme byli ušetřeni bídy invase, která váš národ postihla, ale jsem přesvědčen, že společně s vámi sdílíme onu hlubokou lásku к naší zemi a tím snadněji chápeme vaše úsilí za znovudobytí ztracené vlasti. Vaší účasti na vybudování Královského letectva nikdy nezapomeneme. Mnozí z vás ještě stále slouží v našich řadách a my plně využíváme jejich bohatých zkušeno­stí. Jsem tudíž skutečně hrdý na to, že mo­hu vzdát hold těm, jichž jména jsou na de­skách vytesána. Slavnost byla zakončena britskou a čs. hymnou. Od návštěvy J. E. arcibiskupa pražské­ho, kardinála BERANA, nebyl Klub čs. a kolonie svědkem tak zdařilého, důstojného památného shromáždění. Přes třista účastníků naplnilo místnosti klubu, založe­ného za prvé světové války, jenž jako nej­význačnějšího návštěvníka hostil pozdější­ho presidenta T. G. MASARYKA. Sešli se ze všech koutů Británie, kam je nelítostný osud zavál a krutý cizí režim doma zapudil. Sešli se, aby svou přítomno­stí potvrdili, že jsou kdykoli odhodláni znovu bojovati za osvobození naší drahé vlasti. „Letu zdar!“ L. Schaffer, Londýn Od leva do prava: Kpt. B. N. Kervitzer, Air Marshal Sir John Baldwin, pí. Kervi­­tzerová, Air Marshal L. W. B. Gill s chotí. Stará a nová emigrace se str. 1 Dějí se ovšem pokusy oddělit novou emigraci od té staré. To je omyl velmi ne­bezpečný, před nímž je potřebí varovat co nejdůrazněji. V boji o osvobojení národa nesmí být rozdílu mezi těmi, kteří přišli předevčírem, včera a dnes; není hodností ani pořadí. Žádná vrstva ani složka nemá nároku na přednostní postavení. Každý slouží v zahraničí národu tak dlouho, či krátce, Jak mu dopřál nebo uložil osud. Na čerrí záleží je, jak dobře a jak oddaně slou­žil, kolik obětí přinesl a kolik vědomostí, potřebných к této službě, si získal. Emig­race, jež přišla po srpnu, má к svému dob­ru to, že byla déle ve styku s národním celkem. Emigrace, jež je ve světě déle, má к svému dobru to, že poznala svět a vidí mnoho problémů z nové perspektivy. Obo­jí se musí doplňovat. Všechni patříme к sobě a nesmíme dovolit, abychom se dali od sebe oddělovat. Národ je více než třídy a zájmové nebo' věkové skupiny. Leta života v emigraci nám umožnila oddělit koukol od pšenice, zbavit se těch, kteří přišli do zahraničí, ne aby sloužili národu, jeho svobodě, tradicím a právům, ale jen osobním cílům, kteří svým počíná­ním poškozovali dobrou pověst národa. Ryli tací mezi námi. Jak se dovídáme z nejrůznějších míst, jsou tací lidé i mezi nově příchozími. Je naléhavou potřebou, aby i zde byla provedena očistná operace. Ani mezi starou ani mezi novou emigrací není místa pro ty, kteří myslí jen na sebe a svým osobním životem národní věc po­škozují. Zájem národa — a dobrá jeho po­věst v zahraničí je jeho předůležitou sou­částí — je nade všechno. Náš exil musí být jednotný ve své rozmanitosti názorů, musí být demokratický a snášelivý a mu­sí být také čistý. Opravdově demokratický, opravdově čistý. J ČESKÉ LISTY se str. 1 ve zpátečnickém, nepřejícím prostředí, při­rovnat! k hnutí husitskému — bez Zižky a Božích bojovníků. Důsledky sov. interven­ce jsou stejné, jako po bitvě na Bílé hoře, kdy Český stát pozbyl svrchovanost, ztra­til svou svobodu. Jako v obou epochách, události r. 1968 přesahují svou důležitosti rámec nati země — staly se zájmem evrop­ským a skoro celého světa. A. D. 1969 začíná rušně, normalisace pokračuje bystřejším tempem. К drastickým zásahům (surovým čistkám a pol. proce­sům) dosud nedošlo jen proto, že Moskva chce na sjezdu, předvídaném na květen, přesvědčiti světovou komunistickou veřej­nost, že se vše uspokojivě urovnalo a že není tak nelidská a imperialistická, jak ne­přátelská propaganda a většina komunisti­ckých stran na západě tvrdí, resp. se dom­nívají. Má v úmyslu postupně vytlačit! refor­mátory z odpovědných míst a nahraditi je lidmi ohebnějšího charakterů a přijatelných zásad. Vzorným příkladem žádoucí meta­­morfosy jest dr. Husák který na jedné straně slibuje, že v reformách bude pokra­čováno podle původního programu, na druhé však laje vlažným socialistům (inte­ligenci i rukodělným) a označuje je jako nebezpečné pravičáky a extremisty. Má na mušce najmě české odboráře a tisk, což vzbuzuje и Čechů hlasitý a prudký odpor. Opakem jest nebojácný Smrkovský, kte­rý se i za dnešní nevole snaží býti důsled­ným, otevřeně mluvícím vůdcem, pokud je mu k tomu dána příležitost. V tom ohledu nemá t. č. mezi špičkami vedení sobě rov­ného. Jeho popularita jest v českých ze­mích větší, než blednoucí svatozáře Dub­čeka a Svobody. Proti mravním kvalitám jsou moskevští páni bezmocní. Nicméně, přes úžasnou podporu které se mu se stra­ny dělnictva a ostamích vrstev dostává, prosadili jeho sesazení z funkce předsedy národního shromáždění, v níž byl vystří­dán přijatelnějším Slovákem. Využili nové federální ústavy, která vyžaduje na nej­­vyšších místech národní paritu a podpory Husáka, který na př. hrozil slovenským poslancům, že každý, kdo by hlasoval pro Smrkovského, bude ze strany prostě vy­loučen. Novoroční projev presidenta Svobody byl snůškou obav z hospodářské kalamity, výzev k jednotě a kázni a káním se ze spá­chaných „hříchů“ jichž se vedení v uply­nulém roce dopustilo. Zdůraznil ovšem, že ČSSR má. hlavní oporu v Sovětském svazu a ve svých spojencích. Mimoděk se vymaňuje vzpomínka na podobný výrok, jímž se národ a stát dává pod ochranu Třetí říše a jeho vůdce. Všem řečem však kulminuje prohlášení Dubčeka, který opět domlouvá, aby byl skončen neustálý stav napětí a krisí, hro­zení stávkami, rozčilení, vášní a dramati­­sací, které ohrožují cesty ze spletitých si­tuací, které je nutno řešiti klidně a s poro­zuměním. Doznává že lid se stavem věcí spokojen není a volá po jednotě, jako je­dinému léku proti nebezpečí, že vše skončí ve slepé uličce, čímž míní možnost nové okupace. Sověty nebyly s počátku příznivý my­šlence federalisace státu. Fakt, že povolily i ustavení české komunistické strany, na­svědčuje, že názor změnily. Nebudme pro­to překvapeni, když v budoucnosti před­vedou starou osvědčenou politiku „rozděl a panuj“. Případ Smrkovský-Husák by ta­kovému vývoji nasvědčoval. Federální státní správa, jakož i správa České a Slovenské republiky byly již usta­veny a obsazeny. Zbývá vyčkat jak celé ústrojí bude pracovat, t. j. za současné vnitřní situace a za dosavadní státní poli­tiky vzoru „ode zdi ke zdi, z kouta do kouta“, která je typickou ve všech nesvo­bodných, porobených s‘átech. Nebude mož­no každý neúspěch přičítati jen obvyklým dětským nemocem. V poslední době vyslala sovětská komu­nistická strana do ČSSR svého sekretáře ústředního výboru s delegací, v níž byl i nám dobře známý. Kuznecov. Navštívila továrny ve městech a na venkově a s neli­bostí zjistila, že kontrařevoluční vlivy jsou stále ještě příliš zjevné. Vedoucí, soudruh Katušev spolupůsobil též při obsazování nově ustavených funkcí — samozřejmě na úkor liberálů. Bilance vývoje pookufační doby není zcela nepříznivá. Nejdůležitějším jest, že lid, jak z oficielních prodovů a z postoje inteligence a českého dělnictva je vidno, neztratil vůli k odporu a neodevzdal se svému osudu. Pokračuje svým způsobem dále v nesnadném bon na zdrženou, v pružné obraně v celé Houbce ideologické­ho zmatku a kolaborujícího polosvěta. Sovětský svaz, jak lze vidět, se nedočká toho dne, kdy na vše, co přijde z Moskvy, český národ pokorně zvolá: .,Tak točno, továrišči“! Zdeněk Stádeček, Londýn Na přelomu roků leden-únor 1969 Upomínka na vlast

Next