České Listy, 1970 (XI/1-12)
1970-01-01 / No. 1
strana 2 Stojí za pozornost se str. 1 Praze všímavý chodec ještě dnes. Psychóza bezhlavého ničení se postupně přenesla i do ostatních krajů republiky“. I príslušníci Bezpečnosti dodávali zprávy rozhlasu a podle Kroupy vyplývalo jejich jednání z „hluboké dezorientovanosti, z nemorálni a hysterické atmosféry“. „Tito lidé neprohlédli zámery pravicových a antikomunistických sil ve sdělovacích prostředcích. „Pravicově oportunistické síly a protikomunistická a protisovětská reakce se snažily rozbít jednotu složek Bezpečnosti VE SVOBODNÉM SVĚTĚ: V Národní politice píše Ědmund Řehák, ředitel pařížské kanceláře ACENu o tom, jak v roce 1956 byli představitelé maďarské revouce nadšeně přijati Evropskou radou ve Strassburku a že tam paní Anna Kéthly dokonce dostala Evropskou cenu. Tři měsíce později našel pak předseda studentského klubu Petöfi, János Pál, na své tiskové konferenci jen zástupce exilního tisku. Řehák píše na adresu nových uprchlíků, že se na Západě setkají skoro s neuvěřitelným neporozumněním, poněvadž „z cizího krev neteče.“ • Naardenský výbor uveřejnil memorandum, podepsané předsedou P. J. Langem, S. J., a dr. VI. Svobodou. Rok 1970 je jubilejním rokem, neboť v něm uplyne 300 let od smrti Jana Amose Komenského. Ve dnech 15.—19. srpna se bude konat v holandském Naardenu kongres českých exilních organizací. • V New Yorském hotelu „Plaza“ se konal čtvrtý representační bál Svazu čs. sportovců v zahraničí. • Ve „Věstníku“ Československé národní rady americké píše místopředseda Rady, profesor dr. František Schwarzenberg, že Sovětský svaz a Čína nadále usilují o svržení všech nekomunistických vlád a nastolení komunistické diktatury na celém světě. Zdánlivě nesmiřitelný spor mezi Sovětským svazem a Čínou nic na tom nezměnil. Jejich úsilí o pronikání se nezmenšilo a leckde vedlo к úspěchu. • V roce 1968 ve Phoenixu v Arizoně ve věku 96 let zesnulý Vladimír August Geringer, strýc předsedkyně Československé národní rady americké, paní Vlasty Vrázové, odkázal České titulně a Chicago Boys’ Club 2 milióny dolarů. Byl synem zakladatele prvního českého deníku v USA, „Svornosti“. V II. světové válce „Svornost“ spolupracovala s čs. zahraniční vládou, s dr. Edvardem Benešem, dr. Janem Masarykem a dr. Jánem Papánkem. • Pobočka Československé národní rady americké v St. Louis, Missouri, zvolila předsedou Václava Hlaváče, místopředsedou prof. dr. Rudolfa Wierera, a tajemníkem prof. dr. Radko K. Jánského. • The „American Bulletin“, vydávaný Československou národní radou americkou, se ujímá amerických vojáků ve Vietnamu. Píše, že My Lai bylo známé komunistické hnízdo, dvakráte dobyté, a přece dále bojující. Mnoho Američanů tam ztratilo životy. Rozlišování mezi „dobrými“ a „zlými“ tam bylo prakticky nemožné, ženy byly stejně tak nebezpečné jako muži a i malé děti házely bomby a stavěly pasti. Bylo to partyzánské válčení. • Český vědec prof. dr. Josef Kratochvil měl přednášku na přednáškovém večeru, uspořádaném na stuttgartské universitě touto universitou a Ukrajinskou svobodnou universitou v Mnichově. Prof. Kratochvil je profesorem na obou universitách. • Ve Washingtonu zemřel ve věku 78 let bývalý československý velvyslanec v Turecku, dr. Miloš Hanák, otec českého exilního pracovníka Lubomíra Hanáka. V třicátých letech zastupoval Československo v Ankaře, po druhé světové válce byl však odvolán, poněvadž mu Sověty nezapomněly jeho spolupráci s americkými a britskými diplomaty. V letech 1948—1954 řídil washingtonskou kancelář „Rady svobodného Československa“.Psal do několika exilních novin. Jeho poslední článek vyšel v „Národní Politice“. „České Slovo“ o dr. Hanákovi píše: „Dr. Miloš Hanák patřil к těm vlastencům, kteří si v národě vybudovali trvalý pomník.“ • Redaktor Jožka Pejskař píše v Českém Slově pod nadpisem „Rok Komenského a náš exil“ m. j.: „Komenského si budou letos připomínat snad všechny kulturní národy světa, a to jako vědce, učence a pedagoga, který ze všech vynikajících myslitelů snad nejvíce přispěl к všeobecnému vzdělání lidstva“. • Na zasedání Stálé konna str. 3 ČESKÉ LISTY Cesta do katastrofy R. KOPEČKY VII. (Dokončení) Itálie podlehla docela Mussoliniho fašismu. Není jeho ospravedlněním, konstatujeme-li, že jí stejně hrozila diktatura komunistické strany. Británie, za první socialistické vlády, jíž byla postižena, musela znehodnotit svou měnu, prošla kritickým obdobím generální stávky a hledala bezpečí skoro výhradně jen pro sebe. Měla smlouvu s Francií, ale začala koketovat s Německem a zásluhou tiskového lorda Rothemera a jiných zaslepenců, začínala se zde objevovat protičeskoslovenská propaganda, jíž jsme se nesnažili řádně čelit. Francie pak žila v zápolení „lidové fronty“, v níž se uplatňovali komunisté a jejich kolaboranti s krajně pravicovými skupinami (cagoulardi a pod.). Ač měla smlouvu s mnoha menšími zeměmi, schovala se za Maginotovu linii a jen pošetilec mohl doufat, že její vojáci půjdou dále, než do pevností, jež byly na čas divém světa. Tak vypadal svět v době, kdy výmarský systém v Německu, jenž překonal bavorský separatismus, Freikorpsy, vražedné fémové skupiny ve Westfálsku, tajné organisace jako Orgesch a Orka, se stal neschopným odolávat náporu totality ze dvou stran — komunistů a nacistů. Zásluhou komunistů byl zvolen stařičký Hindenburg presidentem, protože komunisté podrazili nohy kandidátu středu. Den Hindenburgova zvolení měl být varovným signálem celému světu. Nebyl. Labour Party a po druhé světové válce ministerský předseda Británie, byl Benešovi vřele nakloněn. Ve své knize pamětí „As it happened“ se zmiňuje na dvou místech o svých rozhovorech s dr. Benešem v době předcházející Mnichovu. Píše: „Šel jsem na hrad ... a měl rozhovor s presidentem Benešem. Hovory s ním mely sklon se změnit v monolog, v němž vysvětloval velmi výmluvně svou politiku a svůj názor na události. Vždy se mi zdál velmi optimistickým a příliš ochotným myslet, že svou diplomatickou dovedností dostane svou zemi ze všech nebezpečí, jimž je vystavena “ Na jiném místě své knihy píše Attlee: „Měl jsem dlouhý rozhovor s Benešem. Nebezpečí nacismu se již rozvíjelo, ale Beneš, jako vždy, projevoval veliký optimismus. Vždy se mi zdál ve svém jednání s Němci a později s Rusy skládat příliš mnoho důvěry ve svou chytrost. Jak se mi zdá, neuvědomoval si, jak dlouhé lžíce je potřebí, aby člověk jedl polévku s dáblem“ Přehnaný optimismus, přehnaná domýšlivost, neochota přijímat, ba dokonce i vyslechnout cizí názory, to charakterizovalo Beneše vždy a bylo známo každému, kdo s ním měl politicky co činit. Dr. Kramář míval ve zvyku veřejně doznat, že se mýlil, když zjistil, že se chyby dopustil. Dr. Beneš nikdy nepřipustil, že se někdy a v něčem mýlil, že by někdo mohl býti o něčem lépe zpraven, než on. Neměl rád rádců, ale Duchovní zprávy U příležitosti oslav 1.100. výročí založení panonské arcidiecése se bude konat v červenci v Salzburku mezinárodní sjezd o slovanských dějinách a filologii. V prosince 1969 byl ve staro-katolické katedrále sv. Gertrudy v Utrechtu v Holandsku vysvěcen prof. Marinus KOK jako arcibiskup-koadjutor. Poprvé od odloučení starokatolíků v roce 1723, blahopřál novému starokatol. arcibiskupovi také Sv. Otec Pavel VI. a zaslal mu dar. Slavnostního obřadu se zúčastnili zástupcové řím-sko-katolické Církve v Holandsku, zástupce anglikánů a pravoslavných. Dp. P. Antonín BERNÁČEK, vedoucí české katolické misie ve Švýcarsku, se sídlem v Bazileji, složil věčné sliby v domě českých augustiniánů ve Zwieselu v Bavorsku. 30. prosince 1969 oslavil doyen českého biskupského sboru, brněnský biskup dr. Th. Karel SKOUPÝ, v obdivuhodné svěžesti sve 83. narozeniny. Blahopřejeme a vyprošujeme hodně zdraví a božího požehnání. Bylo by ovšem nesprávné tvrdit, že nikdo neviděl a že se neozvaly varovné hlasy v mnoha zemích a ovšem také u nás. Nebyli to jen dr. Kramář a dr. Hajn, ale mnozí jiní. Výstrahy ze zahraničí byly zesměšněny, výstrahy u nás zakřikovány. (Budiž zde dovolena tato osobní vzpomínka: Když autor těchto řádků — který ovšem se nepokouší předstírat, že byl nejvýznamnějším kritikem Benešovy zahraniční politiky, jejíž chyby tenkráte ostatně přisuzoval více Benešovu okolí než jemu — předložil na jaře 1925 po delší návštěvě Německa ministerstvu zahraničí memorandum o svých rozhovorech s německými politiky a publicisty skoro všech směrů, pozval si jej dr. Beneš k rozhovoru, v němž mu vyložil, že nemá o Německu ani ponětí. Když pak v legionářské revui „Přerod“ uveřejnil článek, v němž vyslovil své obavy z možného úspěchu nacismu, byl ministerstvem zahraničí velmi přísně pokárán. A když pak nekajícně uveřejnil článek o nedostatcích zahraniční propagandy, div jej to nestálo existenci.) Nic nemůže znázornit lépe zaslepenost ministerstva zahraničí, než okolnost, že, když byla za války čs. armáda ve Francii oblažena zásilkou českých knih ze Spojených států, byl mezi nimi i krajanský kalendář na r. 1938, v němž úředník tiskové služby ministerstva zahraničí vykládal, že bezpečnost republiky je spolehlivě zajištěna. Bude na místě uvésti svědectví muže, jejž nikdo nebude podezřívat ze zavilého pravičáctví. Clement Attlee, vůdce britské jen pochlebné pochlebníčky, kteří jej v jeho omylech utvrzovali. Proto také nebyl schopen vidět nebezpečí, učinit co bylo potřebí a proto také po první pohromě zavedl republiku do druhé katastrofy. Omyly a zanedbání mnoha let se nedalo snadno odčinit, ale vždy bylo možno se dohodnout s Rakouskem, než bylo pohlceno Hitlerem a š Polskem — ač polský ministr zahraničí Beck nebyl o mnoho moudřejší, než ředitelé čs. zahraniční politiky. Byl však o něco střízlivější. Toto spojenectví mohlo odvrátit nacistický útok a je pravděpodobné, že za takové situace by ani nebylo došlo к francouzské zradě. Když vypukla michovská krise, bylo ovšem již pozdě. Nabídnout v mnichovských dnech Polákům ze zoufalství Těšínsko, vypadalo docela jako list Přemysla Otakara II. polskému králi, který také našel Polsko, až když už bylo docela pozdě. Zaznamenali jsme omyly zahraniční politiky Československa. Tím jsme nechtěli ospravedlňovat Mnichov a co po něm přišlo. Co postihlo Československo bylo hroznou nespravedlností vůči státu, který přes všechny své chyby a nedokonalosti byl jedním z nejlepších na světě. V dějinách nenalezneme mnoho případů, že by se státům, jaž byly vlastní neprozíravostí krůtě postiženy, byla poskytnuta příležitost napravit, co je postihlo. Druhá světová válka nám přinesla tuto příležitost, ale tato příležitost byla promarněna, protože nebylo pochopeno poučení z katastrofy první. leden 1970 AMERICKÉ POZNÁMKY PRÍPRAVY na volby V tomto roce se konají ve Spojených státech kongresní volby. Normálně v kongresních volbách v roce, kdy se nekonají současně presidentské volby, ztrácí presidentova strana mandáty v kongrese. Tento rok se snaží Richard M. Nixon o výjimku: Chce naopak posílit republikány v senátě i v domě representantů. Mnoho okolností nasvědčuje, že se mu to může podařit: demokraté jsou roztříštěni a nemají program, Amerika cítí, že má v této nebezpečné době dobrého presidenta a že potřebuje i silný kongres, president Nixon je osobně velmi oblíben, on i vicepresident Spiro T. Agnew ubrali hodně ze síly americké, jinak velmi jednostranné, televize a konečně Nixon sám zasahuje a bude zasahovat osobně do voleb ve prospěch republikánských kandidátů. Kromě toho president Nixon a jeho vláda, v níž má velké slovo ministr spravedlnosti John N. Mitchell, sleduje strategii získat voliče, kteří dosud volili liberální demokraty, pro konservativní republikány. Tak vyhlásil Nixon vládní program, který „přebral“ mnohé cíle demokratu, m. j. boj proti znečisťování přírody, zesílení sociálních opatření a rovnoprávnost černochů, přátelský postoj vůči státu Israel a redukci vojenských výdajů. Přitom jsou republikánskou stranou nominováni kandidáti, kteří jsou stoprocentními americkými vlastenci a ve značné míře konservativer Jmenování kandidátů a jejich financování je věcí, o níž se stará přímo president Nixon a v senátě Volební výbor, jenž vede senátor John G. Tower, a v domě representantů Volební výbor, jenž vede kongresman Bob Wilson a jehož významným členem je kongresman Ed Foreman. Důležitou roli může hrát otázka případné hospodářské recese a válka ve Vietnamu. Ale hospodářská krise není v tomto roce akutní a Američané by ji stejně nepřičítali Nixonovi, a ve vietnamské otázce Nixon sleduje to, co si zřejmě přeje většina voličů. Kdy a jak vietnamskou otázku vyřeší, neví možná dnes ani president sám. Ale jisté je, že ji bude řešit tak, aby vyhrál tyto a další volby. A ohledně inflace a hospodářské recese je jisté, že Nixonova vláda nepřipustí plánovanou hospodářskou krisi, která v třicátých letech porazila republikána Herberta Hoovera. A totéž se týče televize, kterou nyní přesně sleduje nejen Spiro Agnew, ale také Dean Burch, předseda Federal Communications Commission, a Herbert G. Klein, ředitel vládních sdělovacích prostředků. vojenská situace Přímo geniálně si Richard Nixon počíná také pokud se týče americké vojenské síly. Oproti Kennedy mu či Johnsonovi si může dovolit, snížit výdaje na vojenství a redukuje a bude redukovat americké pozemní síly. Zato ale zesiluje zbrojení — zatím co dává najevo jednat o odzbrojení se Sověty (rozhovory SALT). Nixon a jeho ministr Melvin Laird odložili další, ne zcela nutné lety na měsíc a na Mars a Američané pracují nyní plně na vybudování oběžné stanice kolem Země a na raketách a letadlech, které by bylo lze nasadit opětovně ve spojení mezi Zemí o oběžní stanicí. Lze doufat, že budou hotovi dříve než Sověty. Nixon a Laird také, poté co nejprve prosadili jedním hlasem v senátu povolení protiraketových raket ABM v malém měřítku, žádají nyní rozšíření tohoto programu i na ochranu měst, a lze pochybovat o tom, že ve volebním roce se senátoři budou moci postavit proti ochraně svých voličů. Konečně Nixon a Laird prosazují vybudování raket s mnoha atomovými hlavicemi MIRV, které Americe zajistí naprostou převahu nad Sovětským svazem. Důležitá je hlavně jedna věc. Nixon a jeho spolupracovníci si uvědomují základní pravdu: Že totiž Sověty již nestačí držet s Amerikou krok, nejen vědecky a technicky, nýbrž také hospodářsky a finančně, že prostě nemohou dovolit soutěžit s Amesi rikou ani v letech na měsíc ani ve vývoji obrovských technických a vědeckých i vojenských projektů — že proto nyní nalé na str. 3