Československý Architekt, 1972 (XVIII/20-26)

1972-10-24 / No. 20-21

pokračovaní ze STR. 1 bytové výstavby je realizována indivi­duálními stavebníky, kteří mnohdy staví pouze podle svých vlastních osobních zájmů, potřeb a zálib bez ohledu na širší okolí a celek . .. To je pravda, venkov byl vůbec málo přitažlivý nejen pro architekty, ale pro všechny, kteří se zabývají územním plá­nováním a výstavbou, protože zde šlo o realizaci jednotlivých objektů nebo malých souborů. To se zdá málo přitaž­livé, málo zajímavé. Z obdobných důvo­dů nebyla — a není — výstavba na venkově předmětem zájmu ani staveb­ních organizací. Přes 80 procent veškeré výstavby na venkově se uskutečňuje vlastně formou individuálních objektů, ať už jde o projekt nebo realizaci. Architekti tedy výstavbu zatím málo ovlivňují. Také proto dochází k tolika závažným nedostatkům. Vesnice má tu nevýhodu vůči městu, že ji může negativně ovlivnit jediný objekt, který by ve městě zanikl. Co se dá v nejbližším období dělat? Pokud jde o výstavbu vesnice v nej­­bližších letech, existují návrhy na ře­šení dílčích problémů, tedy bytové vý­stavby, občanského vybavení, dopravy apod. Předností současného pojetí je snaha o vzájemně propojený vztah města, vesnice i krajiny. Na venkově nelze řešit jednotlivé vesnice, je třeba vytvářet základní prostorové celky. Nej­­menším takovým celkem je zájmové území středisek I. stupně. I zde je však třeba diferencovat mezi zájmovým úze­mím velkých měst a méně urbanizova­nou krajinou. Nemá význam vytvářet uměle tyto prostorové buňky tam, kde jsou snadno dosažitelné vyšší celky. Důležitým vymezením je velikost spá­dového obvodu. Zatím jsme dospěli k názoru, že by měl umožňovat časově únosnou dostupnost občanských vyba­vení denní a časté potřeby. V podmín­kách venkova to znamená maximální vzdálenost 8—12 km po komunikaci. Současně se domníváme, že rozvoj zemědělské výroby, která se dnes výraz­ně specializuje a koncentruje, je v sou­ladu s tímto pojetím. Ministerstvo země­dělství navrhuje v koncepci rozvoje ze­mědělské výroby kooperační seskupení, která mají přibližně stejnou hektarovou rozlohu, jako námi zamýšlené spádové obvody. Daří se tedy sladit požadavky výroby a praktické obyvatelnosti venkovského území? Není to tak jednoduché. Objevují se dosti značné rozpory jako důsledek po­žadavků na uspokojení bezprostředních potřeb a potřeb perspektivních. Otaz­níky vznikají např. v umístění velkoka­pacitních provozoven živočišné výroby ve vztahu k perspektivnímu uspořádání sídel. Stejně tak se vyskytují disproporce mezi snahou stavět nové byty a zařízení občanských vybavení v malých osadách. Z hlediska osídlení je však žádoucí vy­bavit především střediskové obce, které se stávají krystalizačními jádry. Nemůže nám být lhostejné, že pro okamžitou, krátkodobou potřebu, je mnohde fixo­ván nevyhovující stav pro mnoho dal­ších let. Jde tedy vůbec o základní rozvržení in­vestic do celého zájmového územi. To se týká nejen zemědělství, ale i orgánů správy — národních výborů ... Významná úloha v rozvoji venkovské­ho prostoru připadá střediskovým obcím I. stupně. Tuto funkci plní často malá města. Relativně značný rozmach bytové výstavby se často ne­podařilo vhodně urbanisticky a archi­tektonicky zvládnout a zapojit ji organicky do rámce těchto sídel. Klášterec nad Ohří ^ Jistě. Máme území, kde existuje na ploše obhospodařované jedním země­dělským závodem několik národních vý­borů. Vzniká tak nesoulad mezi orga­nizací zemědělských podniků a admini­strativně správní organizací. V nejbližší době by na tomto úseku mělo dojít k vhodné formě koordinace, aby byl ře­šen v rámci spádových obvodů středisek I. stupně rozvoj území jako celku. Vzni­kají ovšem obavy — především v ná­rodních výborech menších obcí — že růst středisek půjde na úkor malých sídel. Kdyby se nám proto podařilo na modelových oblastech dokázat, že roz­voj střediskových obcí probíhá v zájmu všech obyvatel obvodu, pak by to byl názorný důkaz, že to je jediný možný postup. Chceme, aby takováto mode­lová území byla vybrána pro různé ob­lasti našeho státu, abychom mohli prak­ticky prokázat životnost teoretických zá­měrů v nejrůznějších podmínkách a s ohledem na místní zvláštnosti. Koncentrace většiny obslužných zařízeni do jediného centra si však vyžádá i vel­ké nároky na dopravní spojení míst, kte­rá je zatím nemají. Jak se díváte na problém dopravy uvnitř spádové ob­lasti? Určitě nebude stačit existující síť autobusové dopravy, která zatím spojuje pouze venkov s městem. Domníváme se, že by bylo dobré ověřit možnost kombi­nace hromadné, skupinové a individuál­ni dopravy. Pod pojmem skupinová do­prava si představujeme spojení menších osad a obcí vhodnými dopravními pro­středky, např. mikrobusy. A jak je to se vztahem moderní země­dělské velkovýroby ke krajině? Zde také asi není vše v pořádku. Racionalizace zemědělské velkovýroby by skutečně mohla způsobit znehodno­cení životního prostředí. Vezměme si třeba znečišťování vodních zdrojů ex­krementy, znečišťování vzduchu zá­pachem apod. Ovšem snahou moder­ního státu je zvyšován! zemědělské pro­dukce. Každý stát dnes usiluje o co nej­větší míru soběstačnosti. Navíc je nutno vidět, že vhodně a citlivě realizovaná racionalizace může přispět ke zlepšení úrovně životního prostředí. Jako příklad lze uvést ozdravění obytného prostředí mnoha našich vesnic soustředěním ze­mědělského provozu na jejich okraje v procesu kolektivizace. Nelze však přistupovat k tomuto roz­voji jednostranně, bez ohledu na potře­by péče o přírodní zdroje a krajinu, protože takový rozvoj by byl nejen proti zájmům celé společnosti, ale dříve nebo později by se obrátil proti samotnému zemědělství. Hraje tu proto velkou roli snaha o celkový přístup k rozvoji ven­kova a o nutnost konzultovat s přísluš­nými odborníky nové formy výroby, po­užití nové technologie úpravy pozemků. Je třeba totiž posuzovat v prvé řadě důsledky takových opatření na krajinu. Zní to dosti zjednodušeně, ale sou­časná praxe je více orientována na do­sažení odvětvových ekonomických úspor, na zvýšení výnosů a snížení jednorázo­vých nákladů na výrobu. Do nákladů na výrobu se již nezapočítávají náklady na likvidaci důsledků neuvážených zá­sahů. V této souvislosti je třeba říci, že bu­deme muset počítat s prohloubením specializace oblastí, ať už na zeměděl­skou výrobu, rekreaci, těžbu apod. Ve všech těchto případech by však mělo jít o kombinaci hlavních funkcí krajiny. Krajina musí zůstat v každém případě vícefunkční. Domnívám se, že současný postup MVT ČSR, založený na komplexním po­jetí a koordinaci všech činností ve ven-Výjimečnou příležitostí je v podmín­kách naší republiky výstavba nových vesnic na „zelené louce“. Zůstane hmotným dokladem dobových před­stav o formách řešení socialistické přestavby vesnice. Zvírotice, okres Příbram — realizace v 50. letech Rovná, okres Cheb — realizace v 60. letech kovském prostoru, je správný. Jen tak lze totiž rozvíjet naši vesnici a dosáh­nout nezbytného souladu mezi užitností a obytností venkovského prostoru. ný ZA PIIOFESOHEM BOHUSLAVEM FUCHSEM V pondělí 18. září 1972 zemřel národní umělec prof. ing. arch. Bohuslav Fuchs, DrSc. Patřil k průkopníkům meziválečné architektonické avantgardy, která v umělec­ké tvorbě viděla prostředek přestavby staré společnosti a cestu k novému uspořádání světa. Bohuslav Fuchs hle­dal a našel v jednotě práce, architektury a umění novou koncepci tvorby, vycházející z poznání a potřeb moderní­ho člověka. Svým dílem, vyjádřeným krásným a ryzím způsobem přispěl k uskutečnění nového architektonické­ho a výtvarného řádu. Svou práci založil na novém a hlubším přístupu k základním otázkám architektury, na novém utváření a vzájemné vazbě prostorů, nekom­promisně prosazoval nové tvarové formování architektu­ry, nezávislé na tradičním, výtvarně smyslovém nazírání. V protikladu k subjektivismu a psychologismu umění předchozí doby uplatnil v architektonické práci vědecké metody, hlediska účelnosti, strůjné zákonitosti, raciona­lismu a materialismu. Záhy se dopracoval ryze archi­tektonické koncepce, soustřeďující zájem na prostorové principy staveb. Zbavil své architektury vnějšího deko­rativního artismu, jejich účinnost založil na nových zá­sadách kompozice a rytmu, na čistotě a vyváženosti proporcí, působících výraznou skladbou ploch a obryso­vých linií. Patřil k předním představitelům generace, která vrátila architektuře její nejvlastnější poslání, kte­rá vytýčila požadavek nové definice člověka a vymezení jeho existence v moderním světě. Byl žákem zakladatele a vůdce české moderny z přelomu století, Jana Kotěry. K jeho uměleckému odkazu a teoretickým zásadám se hlásil po celý život. Tvorbou Bohuslava Fuchse prochází krásný vztah k městu, ve kterém pracoval a žil. V Brně formuje svůj umělecký program, rozvíjí své tvůrčí schopnosti. Vytváří velkou urbanistickou koncepci města a mění jeho archi­tektonickou tvář. A nejen to, z provinčního Brna, jehož architektura byla závislá na tvorbě nedaleké Vídně, po­máhá budovat české moderní velkoměsto s novým kul­turním duchem. Zejména stavby z druhé poloviny dva­cátých a ze třicátých let, vytvořené v souvislosti s me­zinárodní avantgardní tvorbou, patří svou myšlenkovou a výtvarnou hodnotou k předním dílům české architek­tury. Zemanova kavárna, hotel Avion, pavilóny pro Vý­stavu soudobé kultury v Československu, Moravská ban­ka, škola pro ženská povolání Vesna s domovem Elišky Machové, lázně v Zábrdovicích, budova nádražní pošty jsou díla, která se stala součástí pokrokové tradice naší stavební kultury. Bohuslav Fuchs se účastnil také rozvoje našeho spol­kového uměleckého života. Působil v pokrokových orga­nizacích, ve Skupině výtvarných umělců, v Indexu, archi­tektonické sekci Levé fronty, ve Svazu socialistických architektů, v SVU Mánes, v Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské, ve Svazu čs. díla a Svazu archi­tektů ČSSR. Na mezinárodní spolupráci naší architektury se podílel jako stálý delegát na Mezinárodních kongre­sech moderní architektury [CIAM), jako člen Mezinárod­ního výboru pro realizaci soudobé architektury /CIRPAC), byl čestným dopisujícím členem Royal Institute of British Architects [RIBA), čestným místopředsedou Mezinárodní federace pro bydlení a stavbu měst a prostorové pláno­vání (IFHTP) v Haagu. Architekturu chápal v nejširším významovém smyslu jako závažné umělecké poslání, jehož programem není jen jednotlivá stavba, ale všechen životní prostor. Byla mu pokračováním krajiny a přírody, jejím lidským zhod­nocením a dovršením. Z této tvůrčí zásady vycházela jeho činnost urbanistická a územně plánovací, která tvoří samostatnou a významnou kapitolu jeho díla. Svý­mi osobními vlastnostmi, teoretickými zásadami a tvůrčí schopností si získal řadu žáků a výrazně přispěl k vy­tvoření „brněnské architektonické školy“. Jeho ateliér byl po řadu let experimentální laboratoří nové architek­tury. Uzavřené dílo národního umělce prof. Bohuslava Fuch­se patří k trvalým hodnotám české moderní výtvarné kultury. Mnohé z jeho staveb jsou již dnes chráněny památkovým zákonem. Budou trvalou připomínkou uměl­ce, který celý svůj život věnoval zápasu o umění, který se zasloužil o českou moderní architekturu. ILOS CRHONEK Snímek Josef Tichý 2 sloupek Dovolte mi vrátit se na chvíli k tomu, o čem již na tomto místě byla řeč a o čem ještě řeč zcela ur­čitě bude. Dovolte vrátit se k pro­pagaci architektury. Nejde dneska ani tak o časopisy a noviny, o po­třebu psát o architektuře — to je jiná kapitola. Jde o výstavy. Člověk musí opravdu hodně dlou­ho a pečlivě hledat, aby nalezl v plánu pražských výstavních síní na celý rok nějakou výstavu zabý­vající se architekturou. A když už je najdeme, jaké problematice se většinou věnují? Buď zobrazí dílo velkých osobností architektonické tvorby minula anebo jde o výstavy rekapitulující určité uplynulé ob­dobí. Naprosto však chybí výstavy projektů nebo realizací posledních měsíců, chybí zachycení nejaktuál­­nějšího a nejživějšího dechu archi­tektonické práce. Přesto však takové výstavy exis­tují. Každoročně pořádají větší i menší projektové ústavy a ate­liéry přehlídky prací za uplynulý rok. Nedávno jsme viděli pozoru­hodnou — i když malou — výsta­vu v pražském architektonickém ateliéru SIGMA Brno. Nebo vzpo­meňme na přehlídky studentských prací na ČVUT, UMPRUM nebo Akademii výtvarných uměníI Vše­chny tyto výstavy, které skutečně a bez patosu mají onen přísloveč­ný prst na tepu života, nejsou ur­čeny nejširší veřejnosti. Zmínky o nich se neobjeví v žádných no­vinách, neoznámí je světu žádné plakáty na ulicích. Proč? Vždy tady se naskýtá obrovská šance. Stejně jako by si mladí ze Sigmy molili dát na dveře cedulku s pozváním alespoň kolemjdoucím záběhlickým občanům — protože tak se ateliér dostane z anonymity vůči svému okolí, a to je důležité — stejně tak by měl třeba pražský Krajský projektový ústav pozvat co nejvíce lidí do vestibulu své bu­dovy, když tu každoročně vysta­vují práce oceněné ve vnitroústav­­ní soutěži. Propagovat svou práci se již ně­kolik let snaží v KPÜ v Ostí nad Labem, kde pro improvizovanou výstavku využili velkých výklad­ních skříní v přízemí své budovy na Fučíkově třídě. Zcela určitě se jim to vyplácí. Lidé o nich vědí. Architektura má totiž tu smůlu, že po realizaci není u nás zvykem uvést alespoň malou tabulkou jmé­na autorů. Stává se stavbou v nej­obecnějším slova smyslu, napros­to anonymní. Je přece škoda nevy­užít již instalovaných výstav právě k seznámení s autory, je přece škoda nepořádat malé výstavky při příležitosti dokončení většího objektu nebo komplexu. Kolik za­jímavých projektů není z nejrůz­nějších důvodů nikdy realizováno, kolik usilovné práce tak zmizí bez povšimnutí v nenávratnu? Nestojí za to alespoň jednou je vystavit, ukázat? I to může dát reálný obraz o úrovni současné české architek­tury. A nakonec — i o jejích mož­nostech. JAN NOVOTNÝ Děkan fakulty stavební ČVUT vypisuje konkurs na: 1 místo profesora nebo docenta oboru 1 sochařství ve vztahu k architekt, tvorbě místo odborného asistenta — akademic­kého malíře — grafika pro katedru kreslení a modelování 1 místo profesora nebo docenta pro dějiny architektury pro katedru teorie a vývoje architektury 2 místa profesorů nebo docentů pro obor architektonická tvorba a typologie 2 místa odborných asistentů pro obor arch. tvorba a typologie pro katedru architek­tonické tvorby. Písemné nabídky zasílejte na adresu: ČVUT, fakulta stavební, Praha 6, Zikova 4, osobní odd. VÝSTAVY SVAZU ARCHITEKTŮ ČSR V ŘÍJNU 1972 • Od 13. října do 5. listopadu 1972 je otevřena výstava ukázek z životního díla architekta „WALTRA GROPIA" z let 1906 až 1969 v pavilónu H Národního technic­kého muzea v Praze 7, Kostelní 42, které je spolupořadatelem této výstavy. • Od 20. října do 12. listopadu 1972 je uspořádána tematická výstava „ARCHITEK­TURA VE ZDRAVOTNICTVÍ" v prostorách Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském nám. v Praze 1. Dne 26. října 1972 navštívili výstavu účast­níci mezinárodního symposia komise zdra­votnických staveb UIA, které se konalo v Praze. V tento den byla výstava pro veřejnost uzavřena. ' V A

Next