Československý Architekt, 1972 (XVIII/20-26)
1972-10-24 / No. 20-21
pokračovaní ze STR. 1 bytové výstavby je realizována individuálními stavebníky, kteří mnohdy staví pouze podle svých vlastních osobních zájmů, potřeb a zálib bez ohledu na širší okolí a celek . .. To je pravda, venkov byl vůbec málo přitažlivý nejen pro architekty, ale pro všechny, kteří se zabývají územním plánováním a výstavbou, protože zde šlo o realizaci jednotlivých objektů nebo malých souborů. To se zdá málo přitažlivé, málo zajímavé. Z obdobných důvodů nebyla — a není — výstavba na venkově předmětem zájmu ani stavebních organizací. Přes 80 procent veškeré výstavby na venkově se uskutečňuje vlastně formou individuálních objektů, ať už jde o projekt nebo realizaci. Architekti tedy výstavbu zatím málo ovlivňují. Také proto dochází k tolika závažným nedostatkům. Vesnice má tu nevýhodu vůči městu, že ji může negativně ovlivnit jediný objekt, který by ve městě zanikl. Co se dá v nejbližším období dělat? Pokud jde o výstavbu vesnice v nejbližších letech, existují návrhy na řešení dílčích problémů, tedy bytové výstavby, občanského vybavení, dopravy apod. Předností současného pojetí je snaha o vzájemně propojený vztah města, vesnice i krajiny. Na venkově nelze řešit jednotlivé vesnice, je třeba vytvářet základní prostorové celky. Nejmenším takovým celkem je zájmové území středisek I. stupně. I zde je však třeba diferencovat mezi zájmovým územím velkých měst a méně urbanizovanou krajinou. Nemá význam vytvářet uměle tyto prostorové buňky tam, kde jsou snadno dosažitelné vyšší celky. Důležitým vymezením je velikost spádového obvodu. Zatím jsme dospěli k názoru, že by měl umožňovat časově únosnou dostupnost občanských vybavení denní a časté potřeby. V podmínkách venkova to znamená maximální vzdálenost 8—12 km po komunikaci. Současně se domníváme, že rozvoj zemědělské výroby, která se dnes výrazně specializuje a koncentruje, je v souladu s tímto pojetím. Ministerstvo zemědělství navrhuje v koncepci rozvoje zemědělské výroby kooperační seskupení, která mají přibližně stejnou hektarovou rozlohu, jako námi zamýšlené spádové obvody. Daří se tedy sladit požadavky výroby a praktické obyvatelnosti venkovského území? Není to tak jednoduché. Objevují se dosti značné rozpory jako důsledek požadavků na uspokojení bezprostředních potřeb a potřeb perspektivních. Otazníky vznikají např. v umístění velkokapacitních provozoven živočišné výroby ve vztahu k perspektivnímu uspořádání sídel. Stejně tak se vyskytují disproporce mezi snahou stavět nové byty a zařízení občanských vybavení v malých osadách. Z hlediska osídlení je však žádoucí vybavit především střediskové obce, které se stávají krystalizačními jádry. Nemůže nám být lhostejné, že pro okamžitou, krátkodobou potřebu, je mnohde fixován nevyhovující stav pro mnoho dalších let. Jde tedy vůbec o základní rozvržení investic do celého zájmového územi. To se týká nejen zemědělství, ale i orgánů správy — národních výborů ... Významná úloha v rozvoji venkovského prostoru připadá střediskovým obcím I. stupně. Tuto funkci plní často malá města. Relativně značný rozmach bytové výstavby se často nepodařilo vhodně urbanisticky a architektonicky zvládnout a zapojit ji organicky do rámce těchto sídel. Klášterec nad Ohří ^ Jistě. Máme území, kde existuje na ploše obhospodařované jedním zemědělským závodem několik národních výborů. Vzniká tak nesoulad mezi organizací zemědělských podniků a administrativně správní organizací. V nejbližší době by na tomto úseku mělo dojít k vhodné formě koordinace, aby byl řešen v rámci spádových obvodů středisek I. stupně rozvoj území jako celku. Vznikají ovšem obavy — především v národních výborech menších obcí — že růst středisek půjde na úkor malých sídel. Kdyby se nám proto podařilo na modelových oblastech dokázat, že rozvoj střediskových obcí probíhá v zájmu všech obyvatel obvodu, pak by to byl názorný důkaz, že to je jediný možný postup. Chceme, aby takováto modelová území byla vybrána pro různé oblasti našeho státu, abychom mohli prakticky prokázat životnost teoretických záměrů v nejrůznějších podmínkách a s ohledem na místní zvláštnosti. Koncentrace většiny obslužných zařízeni do jediného centra si však vyžádá i velké nároky na dopravní spojení míst, která je zatím nemají. Jak se díváte na problém dopravy uvnitř spádové oblasti? Určitě nebude stačit existující síť autobusové dopravy, která zatím spojuje pouze venkov s městem. Domníváme se, že by bylo dobré ověřit možnost kombinace hromadné, skupinové a individuálni dopravy. Pod pojmem skupinová doprava si představujeme spojení menších osad a obcí vhodnými dopravními prostředky, např. mikrobusy. A jak je to se vztahem moderní zemědělské velkovýroby ke krajině? Zde také asi není vše v pořádku. Racionalizace zemědělské velkovýroby by skutečně mohla způsobit znehodnocení životního prostředí. Vezměme si třeba znečišťování vodních zdrojů exkrementy, znečišťování vzduchu zápachem apod. Ovšem snahou moderního státu je zvyšován! zemědělské produkce. Každý stát dnes usiluje o co největší míru soběstačnosti. Navíc je nutno vidět, že vhodně a citlivě realizovaná racionalizace může přispět ke zlepšení úrovně životního prostředí. Jako příklad lze uvést ozdravění obytného prostředí mnoha našich vesnic soustředěním zemědělského provozu na jejich okraje v procesu kolektivizace. Nelze však přistupovat k tomuto rozvoji jednostranně, bez ohledu na potřeby péče o přírodní zdroje a krajinu, protože takový rozvoj by byl nejen proti zájmům celé společnosti, ale dříve nebo později by se obrátil proti samotnému zemědělství. Hraje tu proto velkou roli snaha o celkový přístup k rozvoji venkova a o nutnost konzultovat s příslušnými odborníky nové formy výroby, použití nové technologie úpravy pozemků. Je třeba totiž posuzovat v prvé řadě důsledky takových opatření na krajinu. Zní to dosti zjednodušeně, ale současná praxe je více orientována na dosažení odvětvových ekonomických úspor, na zvýšení výnosů a snížení jednorázových nákladů na výrobu. Do nákladů na výrobu se již nezapočítávají náklady na likvidaci důsledků neuvážených zásahů. V této souvislosti je třeba říci, že budeme muset počítat s prohloubením specializace oblastí, ať už na zemědělskou výrobu, rekreaci, těžbu apod. Ve všech těchto případech by však mělo jít o kombinaci hlavních funkcí krajiny. Krajina musí zůstat v každém případě vícefunkční. Domnívám se, že současný postup MVT ČSR, založený na komplexním pojetí a koordinaci všech činností ve ven-Výjimečnou příležitostí je v podmínkách naší republiky výstavba nových vesnic na „zelené louce“. Zůstane hmotným dokladem dobových představ o formách řešení socialistické přestavby vesnice. Zvírotice, okres Příbram — realizace v 50. letech Rovná, okres Cheb — realizace v 60. letech kovském prostoru, je správný. Jen tak lze totiž rozvíjet naši vesnici a dosáhnout nezbytného souladu mezi užitností a obytností venkovského prostoru. ný ZA PIIOFESOHEM BOHUSLAVEM FUCHSEM V pondělí 18. září 1972 zemřel národní umělec prof. ing. arch. Bohuslav Fuchs, DrSc. Patřil k průkopníkům meziválečné architektonické avantgardy, která v umělecké tvorbě viděla prostředek přestavby staré společnosti a cestu k novému uspořádání světa. Bohuslav Fuchs hledal a našel v jednotě práce, architektury a umění novou koncepci tvorby, vycházející z poznání a potřeb moderního člověka. Svým dílem, vyjádřeným krásným a ryzím způsobem přispěl k uskutečnění nového architektonického a výtvarného řádu. Svou práci založil na novém a hlubším přístupu k základním otázkám architektury, na novém utváření a vzájemné vazbě prostorů, nekompromisně prosazoval nové tvarové formování architektury, nezávislé na tradičním, výtvarně smyslovém nazírání. V protikladu k subjektivismu a psychologismu umění předchozí doby uplatnil v architektonické práci vědecké metody, hlediska účelnosti, strůjné zákonitosti, racionalismu a materialismu. Záhy se dopracoval ryze architektonické koncepce, soustřeďující zájem na prostorové principy staveb. Zbavil své architektury vnějšího dekorativního artismu, jejich účinnost založil na nových zásadách kompozice a rytmu, na čistotě a vyváženosti proporcí, působících výraznou skladbou ploch a obrysových linií. Patřil k předním představitelům generace, která vrátila architektuře její nejvlastnější poslání, která vytýčila požadavek nové definice člověka a vymezení jeho existence v moderním světě. Byl žákem zakladatele a vůdce české moderny z přelomu století, Jana Kotěry. K jeho uměleckému odkazu a teoretickým zásadám se hlásil po celý život. Tvorbou Bohuslava Fuchse prochází krásný vztah k městu, ve kterém pracoval a žil. V Brně formuje svůj umělecký program, rozvíjí své tvůrčí schopnosti. Vytváří velkou urbanistickou koncepci města a mění jeho architektonickou tvář. A nejen to, z provinčního Brna, jehož architektura byla závislá na tvorbě nedaleké Vídně, pomáhá budovat české moderní velkoměsto s novým kulturním duchem. Zejména stavby z druhé poloviny dvacátých a ze třicátých let, vytvořené v souvislosti s mezinárodní avantgardní tvorbou, patří svou myšlenkovou a výtvarnou hodnotou k předním dílům české architektury. Zemanova kavárna, hotel Avion, pavilóny pro Výstavu soudobé kultury v Československu, Moravská banka, škola pro ženská povolání Vesna s domovem Elišky Machové, lázně v Zábrdovicích, budova nádražní pošty jsou díla, která se stala součástí pokrokové tradice naší stavební kultury. Bohuslav Fuchs se účastnil také rozvoje našeho spolkového uměleckého života. Působil v pokrokových organizacích, ve Skupině výtvarných umělců, v Indexu, architektonické sekci Levé fronty, ve Svazu socialistických architektů, v SVU Mánes, v Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské, ve Svazu čs. díla a Svazu architektů ČSSR. Na mezinárodní spolupráci naší architektury se podílel jako stálý delegát na Mezinárodních kongresech moderní architektury [CIAM), jako člen Mezinárodního výboru pro realizaci soudobé architektury /CIRPAC), byl čestným dopisujícím členem Royal Institute of British Architects [RIBA), čestným místopředsedou Mezinárodní federace pro bydlení a stavbu měst a prostorové plánování (IFHTP) v Haagu. Architekturu chápal v nejširším významovém smyslu jako závažné umělecké poslání, jehož programem není jen jednotlivá stavba, ale všechen životní prostor. Byla mu pokračováním krajiny a přírody, jejím lidským zhodnocením a dovršením. Z této tvůrčí zásady vycházela jeho činnost urbanistická a územně plánovací, která tvoří samostatnou a významnou kapitolu jeho díla. Svými osobními vlastnostmi, teoretickými zásadami a tvůrčí schopností si získal řadu žáků a výrazně přispěl k vytvoření „brněnské architektonické školy“. Jeho ateliér byl po řadu let experimentální laboratoří nové architektury. Uzavřené dílo národního umělce prof. Bohuslava Fuchse patří k trvalým hodnotám české moderní výtvarné kultury. Mnohé z jeho staveb jsou již dnes chráněny památkovým zákonem. Budou trvalou připomínkou umělce, který celý svůj život věnoval zápasu o umění, který se zasloužil o českou moderní architekturu. ILOS CRHONEK Snímek Josef Tichý 2 sloupek Dovolte mi vrátit se na chvíli k tomu, o čem již na tomto místě byla řeč a o čem ještě řeč zcela určitě bude. Dovolte vrátit se k propagaci architektury. Nejde dneska ani tak o časopisy a noviny, o potřebu psát o architektuře — to je jiná kapitola. Jde o výstavy. Člověk musí opravdu hodně dlouho a pečlivě hledat, aby nalezl v plánu pražských výstavních síní na celý rok nějakou výstavu zabývající se architekturou. A když už je najdeme, jaké problematice se většinou věnují? Buď zobrazí dílo velkých osobností architektonické tvorby minula anebo jde o výstavy rekapitulující určité uplynulé období. Naprosto však chybí výstavy projektů nebo realizací posledních měsíců, chybí zachycení nejaktuálnějšího a nejživějšího dechu architektonické práce. Přesto však takové výstavy existují. Každoročně pořádají větší i menší projektové ústavy a ateliéry přehlídky prací za uplynulý rok. Nedávno jsme viděli pozoruhodnou — i když malou — výstavu v pražském architektonickém ateliéru SIGMA Brno. Nebo vzpomeňme na přehlídky studentských prací na ČVUT, UMPRUM nebo Akademii výtvarných uměníI Všechny tyto výstavy, které skutečně a bez patosu mají onen příslovečný prst na tepu života, nejsou určeny nejširší veřejnosti. Zmínky o nich se neobjeví v žádných novinách, neoznámí je světu žádné plakáty na ulicích. Proč? Vždy tady se naskýtá obrovská šance. Stejně jako by si mladí ze Sigmy molili dát na dveře cedulku s pozváním alespoň kolemjdoucím záběhlickým občanům — protože tak se ateliér dostane z anonymity vůči svému okolí, a to je důležité — stejně tak by měl třeba pražský Krajský projektový ústav pozvat co nejvíce lidí do vestibulu své budovy, když tu každoročně vystavují práce oceněné ve vnitroústavní soutěži. Propagovat svou práci se již několik let snaží v KPÜ v Ostí nad Labem, kde pro improvizovanou výstavku využili velkých výkladních skříní v přízemí své budovy na Fučíkově třídě. Zcela určitě se jim to vyplácí. Lidé o nich vědí. Architektura má totiž tu smůlu, že po realizaci není u nás zvykem uvést alespoň malou tabulkou jména autorů. Stává se stavbou v nejobecnějším slova smyslu, naprosto anonymní. Je přece škoda nevyužít již instalovaných výstav právě k seznámení s autory, je přece škoda nepořádat malé výstavky při příležitosti dokončení většího objektu nebo komplexu. Kolik zajímavých projektů není z nejrůznějších důvodů nikdy realizováno, kolik usilovné práce tak zmizí bez povšimnutí v nenávratnu? Nestojí za to alespoň jednou je vystavit, ukázat? I to může dát reálný obraz o úrovni současné české architektury. A nakonec — i o jejích možnostech. JAN NOVOTNÝ Děkan fakulty stavební ČVUT vypisuje konkurs na: 1 místo profesora nebo docenta oboru 1 sochařství ve vztahu k architekt, tvorbě místo odborného asistenta — akademického malíře — grafika pro katedru kreslení a modelování 1 místo profesora nebo docenta pro dějiny architektury pro katedru teorie a vývoje architektury 2 místa profesorů nebo docentů pro obor architektonická tvorba a typologie 2 místa odborných asistentů pro obor arch. tvorba a typologie pro katedru architektonické tvorby. Písemné nabídky zasílejte na adresu: ČVUT, fakulta stavební, Praha 6, Zikova 4, osobní odd. VÝSTAVY SVAZU ARCHITEKTŮ ČSR V ŘÍJNU 1972 • Od 13. října do 5. listopadu 1972 je otevřena výstava ukázek z životního díla architekta „WALTRA GROPIA" z let 1906 až 1969 v pavilónu H Národního technického muzea v Praze 7, Kostelní 42, které je spolupořadatelem této výstavy. • Od 20. října do 12. listopadu 1972 je uspořádána tematická výstava „ARCHITEKTURA VE ZDRAVOTNICTVÍ" v prostorách Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském nám. v Praze 1. Dne 26. října 1972 navštívili výstavu účastníci mezinárodního symposia komise zdravotnických staveb UIA, které se konalo v Praze. V tento den byla výstava pro veřejnost uzavřena. ' V A