Československý Architekt, 1974 (XX/1-26)

1974-02-11 / No. 1

PŘEHLÍDKA STUDENTSKÝCH PRACÍ 1971-72 a 1972-73 Otázka hodnocení Přehlídky studentských prací byla předmětem složitých a dlouhých diskusí v době, kdy byl připravován statut této soutěže. Jsou známy obtíže při hodnocení různorodých prací při přehlídkách vůbec, natož u prací studentů, kde hraje velikou roli jak vliv učitele, tak i vlastní erudice posluchačů, stupeň malosti problematiky, rozdílný u posluchačů nižších ročníků oproti absolventům, a v neposlední míře i rozdílnost zaměření škol a z toho vyplývající obsah úloh i objem řešené problematiky. Zůstalo-íi vedení Svazu i porota u klasického rozdělení po tématických skupinách, bez dalšího rozdělování podle studijního ročníku posluchačů, neudělalo chybu, jak ukazují výsledky a vyhodnocení celé soutěže. Ukázalo se totiž, že ne studijní ročník, ani zkušenost posluchače, jsou ovlivňujícím činitelem při hodnocení prací, nýbrž daleko složitějším při porovnávání a posuzování je zaměření jednotlivých škol architektury a z toho vyplývající rozdílnost přístupu k volbě i řešení úkolu. Porota, ve smyslu zásad Přehlídky, vybírá z předložených prací ty, které svým způsobem vynikají nad ostatní jak novým přístupem k dané problematice, tak jejím zpracováním ve výsledném řešení. Ocenění jednotlivých prací vyplynulo ze ■“ájemných relací, a to nejen ve vlasth kategoriích, ale v celkovém srovnání hodnot jednotlivých návrhů, v jejich myšlenkové náplni a v tvůrčím přístupu k řešení. Je nutno konstatovat, že zejména v kategorii občanských a bytových staveb bylo nutno vybírat z velkého počtu předložených prací velmi různorodého charakteru. Porota použila svého práva a rozšířila počet oceněných návrhů tak, aby postihla hodnotu přínosu řady zajímavých návrhů. Při hodnocení předložených prací vzbudily pozornost zejména některé, jak pro hloubku studia předložené materie, nekonvenčnost a novost přístupu k řešení zadání, či tvůrčí náboj a zaujetí, se kterými byly zpracovány. Porota přihlížela zejména k těmto hlediskům již proto, že právě školní práce umožňují takovéto plné rozvinutí tvůrčí fantasie nesvázané ještě realitou běžné rutiny projektových kanceláří a dovolují vybudovat určitý bezpečný základ pro další praktickou projektovou činnost. Z nejvýše oceněných prací zasluhují ornost právě pro výše uvedené znaky studie přestavby Smíchova J. Matyáše pro široký záběr zvolené problematiky i důslednost v dořešení architektonického provozního detailu, tak návrh Vysoké školy architektury v Dublinu P. Ulricha pro hloubku a solidnost propracování úkolu. Studie přestavby ZOO ve Dvoře Králové M. Houšky byla oceněna pro nekonvenční přístup a jeho důsledné a provozně čisté dotažení do detailu. V oboru průmyslových staveb, jinak velmi silně obeslaném, zaujala studie Depa Kačerov J. Hrazdíry, ve které dispozice, konstrukce i architektura tvoří integrální celek opírající se o novátorské konstruktivní řešení. Podivuhodné je řešení studie výstavy na téma Znečištění ovzduší A. Zahorové, která zpracovala velmi solidně zakotvený a ideově jasný scénář, který pak realizovala v neobvyklé, architektonicky velmi účinné formě expozice s použitím soudobé techniky audio visuálního působení na diváka. Jde přitom o posluchačku 1. ročníku VŠ UMPRUM. Velmi hluboce fundovaná se jeví i Studie rekonstrukce areálu lázní Kuks M. Brixe, doložená řadou alternativních studií i historickým dokladovým materiálem, 0 který se opírá, ve svém výsledku zcela soudobá a velmi progresivní. Z níže oceněných návrhů, rovněž dosahujících velmi vysoké úrovně, zaslouží pozornosti podivuhodně dořešený návrh alternativy bydlení v systému T08B B. Chalupníčka pro soudobý pohled na tuto zanedbávanou problematiku a jeho důsledné dovedení do detailu. Pozoruhodný po jiné stránce je návrh terasového domu P. Veverky, posluchače II. ročníku. V tomto krátkém článku nelze pochopitelně ohodnotit všechny návrhy předložené do národního kola Přehlídky architektonických prací studentů vysokých škol. Všechny předložené práce měly vysokou úroveň svědčící jak o schopnostech samotných posluchačů, tak 1 o hodnotách učitelů. Souhrn před-ložených návrhů dával tak určitý obraz o stavu výuky a rozdílném přístupu k probírané látce na jednotlivých školách. Nelze zde samozřejmě dělat závěry, a také tento článek si na to nečiní nároky, je však možno říci, že vzhledem k počtu oceněných prací se jeví jako nejúspěšnější škola prof. J. Svobody na VŠ UMPRUM v Praze, která, jednak vzhledem k zvoleným úkolům, ale zejména v soustředění na tvůrčí otázky i v široké znalosti a zkušenosti osobnosti učitele, dává posluchačům široké pole k rozvinutí tvůrčích schopností, ze jména v oblasti vlastní architektonické tvorby. Oproti tomu obě vysoké školy technické (ČVUT Praha a VUT Brno) poskytují posluchačům široký a pevný základ ve znalosti souhrnné problematiky profese, zejména po technické stránce oboru a připravují všestranně vzdělané odborníky. V důsledku organizačních nejasností zúčastnila se AVU, škola architektury, Přehlídky pouze jednou prací, prací velmi dobře zpracovanou a reálně pojatou, oceněnou druhou cenou. Jak tato skutečnost ukazuje, je patrno, že se tak stalo na škodu vlastního výsledku Přehlídky, neboť se zdá, že by tato škola mohla a měla výrazně přispět k celkovému obrazu výsledku činnosti našeho architektonického školství. Ve svém výsledku přinesla Přehlídka obraz perspektiv mladé a nastupující generace architektů. Perspektiv, které jsou v mnoha směrech překvapující jak zralostí projevu, tak solidním teoretickým základem technickým i tvůrčím. Ukázala také objem a široký rozsah teoretické přípravy posluchačů, jejich připravenost na vstup do života, ve kterém budou společnosti pomáhat vytvářet nové podmínky a prostředí života budoucích generací. Můžeme s uspokojením konstatovat, že potvrdí-li se předpoklady dané souborem prací předložených do Přehlídky, je tato perspektiva optimistická. Ing. arch. JAN ŠRÁMEK Josef Matyáš — VI. r. 1/5 UMPRUM — katedra architektury — Prof. J. Svoboda. Architektonicko-urbanistická studie přestavby Smíchova ŠKOLA ARCHITEKTURY DUBLIN wu&mi irsbCM ŠKOLA ARCHITEKTURY DUBUN «reuen **«o* nsumavna C*l««uch Petr Ulrich — VI. r. FS ČVUT Praha — katedra arch. tvorby — Prof. K. Neumann. Vysoká škola architektury v Dublinu Marek Houska — VI. r. VŠ UMPRUM — katedra architektury — Prof. J. Svoboda. Studie přestavby „klasické části“ včt. ZOO ve Dvoře Králové n/L. Michal Brix — VI. r. V5 UMPRUM — katedra architektury — Prof. J. Svoboda. Studie rekonstrukce areálu lázni Kuks Jiří Hrazdíra — IV. r. FS ČVUT Praha — katedra průmyslových a zemědělských staveb — Doc. E. Hlaváček. Depo Metra — Praha 4 - Kačerov Alena Zahorová — I. r. V5 UMPRUM — katedra architektury — Prof. J. Svoboda. Studie výstavy na téma znečištění ovzduší AN KETA Vyrostla jsem v době moderního rozmachu architektury, pojem architekt mi splýval od mládí s představou Le Corbusiera, později s představou těch, kdo na troskách poslední války vybudují města, v nichž by bylo dobře žít. Nezval vzýval v jednom verši věk — „kdy si člověk postaví svůj dům“ — myslel tím na domov básníka, hodný jeho existence. Nezval se té novostavby nedočkal. Dočkáme se my? V době, kdy závratným tempem rostou kolem nás věžovité stavby, musíme se ptát, zda nezabírají slunce menším domkům, jak se to má stát v budoucnosti v mém rodišti. A zda jsou ty paneláky budovány tak, aby nebyly jen noclehárnou, a to ještě zatraceně nejistou! V okamžiku, kdy jsem otvírala Váš dopis s žádostí o anketu, přišla zpráva o zhroucení „ubytovny" v nedalekém Tachově, v jejíž troskách zahynulo tolik mladých lidí. Je architektonicky prozíravé stavět útvary, které explodují jedním škrtnutím? ALENA VRBOVÁ, spisovatelka Andrea Palladio CYRIL BOUDA, malíř ARCHITEKT — je pro mne pojem citlivého člověka, nadaného velkou fantazií, který povýší věc dokonale praktickou svým zásahem do oblasti tvarů, v níž mimo užitkovost přináší navíc dokonalý estetický zážitek. SLAVA ŠTOCHL, spisovatel Povím Vám toliko, že architekti kdysi i u nás bejvali, ale teď jsou to otroci norem, vyhlášek, ustanovení, předpisů, normalizace, typizace, prefabrikace atd ... proto já raději fotografuji ženy, na které se zatím žádná normalizace nevypracovala. TARAS KUŠČINSKYJ, architekt (kdysi) a nyní fotograf. Architekt je něco jako Bůh - Stvořitel. Je to nejkrásnější práce na světě, neboť to není povolání, ale tvorba naší koule. A to před nimi udělal pouze Bůh za 6 dní a ta rychlá práce je na všem znát. Architekt má na to více času a mělo by to na tom být vidět. ALFRED FUCHS, malíř Slovo architekt ve mně vzbudí naději, neboť si uvědomuji, že existují lidé, kteří pracují a uvažují o novém domě, novém městě a novém světě, ve kterém opět bude místo pro člověka, a kde se opět snad dá žít. JOSEF KADLČÍK, sochař Aichitekt? ... Upřímně?... Tak tedy: pod pojmem architekt se mi vybavuje člověk, bez něhož se už dávno obejdeme, jehož se nám podařilo z palety nezbytných společenských služeb a funkcí vyloučit. Proč a čím? Unifikací, typizací, panelovou výstavbou, v níž je jeden barák jako druhý ... Měl jsem dlouho pocit, že někde sedí pět, šest architektů pro celou republiku a ti vymyslí zase nový stejnokroj a ten zase zaplav! nová sídliště... Jsem novinář technického založení a vzdělání, a proto tedy otázky konstrukce a koncepce, stejně jako designu, mi byly vždy u každého problému blízké. Je proto tím podivnější, že do nedávné doby byly pro mne funkce a prospěšnost architektů utajeny. Myslím: dnešních architektů. Ta anonymita, typizovanost, ata mosféra, v níž naši stavbaři postavili postaví... Anebo urbanismus, krajinná architektura — v životě jsem o tom mezi popisem společensky významných úloh a funkcí neslyšel... Snad ještě tak bytová architektura, prosím ... V posledních třech letech — a je to dost pozdě vzhledem k mé pětatřicítce — jsem proseděl mnoho hodin ranních i večerních s architekty. Bylo to nad tématy seriálu o životním prostředí, o koncepci města, vesnice, krajiny, o problematice zdravotnických zařízení stejně jako moderní zemědělské velkovýroby, atakdále. A říkám upřímně, že jsem žasnul, jak to naši architekti mají v hlavě srovnané, že by stačilo, jen je dobře vyslechnout. A není zapotřebí žádné veliké hledání. Věřte mi, že i já chci přisoět k tomu, aby snad již za pět let nebyl u nás nikdo, kdo by na tuto Vaši novoroční otázku dal stejnou odpověď, jakou jsem v prvních větách uvedl dnes já. JOSEF VELEK, novinář 3