Československý Architekt, 1974 (XX/1-26)

1974-03-28 / No. 4

JIŘÍ BRABENEC interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Tentokrát jsme vytočili telefonní číslo ministerstva kultury ČSR ve Valdštejn­ském paláci a nechali jsme se přepojit na výtvarné oddělení odboru umění. O rozhovor bez dohodnutého tématu jsme požádali Ing. arch. Evžena Simka, který v roce 1971 přešel z projekce do služeb ministerstva. Dnes víc než kdy jindy se hovoří o uplatňování výtvarného umění v in­vestiční výstavbě, o výtvarných doplň­cích na sídlištích a při komunikacích. Projevují se různé názory na způsoby řešeni výtvarných děl. To máte tak: Do každého prostředí patří určitá věc. Jsou exponovaná pro­středí, jako například stanice nově bu­dovaného pražského Metra. Taková vý­tvarná řešení na stanicích Sokolovská, Gottwaldova, náměstí Hrdinů a dalších by měla obsahově odpovídat názvu sta­nice. Samozřejmě, že v jiných přípa­dech kde jde třeba o funkční rozdělení prostorů atp., může mít výtvarné dílo např. dekorativní charakter. V současné době mnohdy oprávněná kritika postihuje plastiky v nových síd­­lištích. Mnohé z plastik, proti nimž jsou vý­hrady, mají ideové a umělecké nedo­statky a neodpovídají všem nárokům kladeným na dobré výtvarné dílo. Jde rovněž o to, že plastiky jsou někdy ne­vhodně umístěné do prostředí, nemají měřítko, ztrácejí se. Ano. Ale kdo, nebo co nese pak vinu? Jak architekt, tak výtvarník má přece cit pro proporce._______________________ Tady se, myslím, dostáváme k jádru věci. Nezužujme si problém jen na ty sídlištní plastiky, musíme mít na mysli nejen díla sochařská, malířská a užité­ho umění, ale i výtvarné zpracování ně­kterých součástí stavby. Uplatňovat vý­tvarná díla jako součást architektonic­kého řešení až dodatečně, to je deko­vání, které nemůže přinést žádoucí výsledek. Předpoklady a požadavky na jejich uplatnění musí být stanoveny jako součást předprojektové přípravy stavby nejpozději v projektovém úkolu. Jde tu o souhru mezi investorem, projektantem a výtvarným umělcem, jak ji předpoklá­dá i vládní usnesení č. 355 z 28. čer­vence 1965. Toto vládní usnesení nejen vytyčuje požadavek soustavné spoluprá­ce investorů, architektů a výtvarných umělců v celém procesu přípravy a realizace staveb, ale také zaručuje, že investor musí věnovat určitou část pro­středků na uplatnění výtvarného díla. Pokud se tedy projeví nedostatky ve využití uměleckého díla, vyplývají z ne­dostatečné spolupráce těch tří: investo­ra, architekta a umělce. Vládni usnesení z roku 1965 jasně ho­voří o snahách naší společnosti zlepšo­vat kulturní úroveň životního prostředí. A situace dnes? Zkušenosti osmi let odhalily i některé nedostatky v uplatňování zásadních myšlenek citovaného vládního usnesení. Nápravu může přinést připravovaná vy­hláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o uplatňo­vání výtvarného umění v investiční vý­stavbě. Bude v souladu s usneseními a závěry XIV. sjezdu KSČ, které zdůraz­nily zásadní význam cílevědomé péče o utváření, estetizaci a zlepšování kul­turní úrovně životního prostředí. Aktivní tvorba životního prostředí pak v sou- í časné době vyplývá především ze zá­važných společenských úkolů naší in­vestiční výstavby. Současná technika a architektura poskytuje výtvarnému umě­ní velké možnosti společenského, ideo­vého a uměleckého uplatnění — výtvar­né umění pak umocňuje a zvýrazňuje ideové i estetické působení architek­tonického nebo technického díla. Je proto třeba, aby účinná a organizovaná spolupráce všech složek při vytváření socialistického životního prostředí byla rozvíjena s nejvyšší mírou společenské, I ideové a umělecké odpovědnosti. Což přinese užitek a pocit krásna každému z nás. Děkujeme za rozhovor. PODMÍNKY SOUTĚŽE K 30. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ ČESKOSLOVENSKA SO­VĚTSKOU ARMÁDOU PRO OBLAST ARCHITEKTURY Český fond výtvarných umění vyhlásil po projednání s ministerstvem kultury ČSR a ve spolupráci se Svazem vý­tvarných umělců a Svazem architektů ČSR dvě mimořádně závažné soutěžní akce. První k 30. výročí Slovenského ná­rodního povstání, druhou k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou ve všech oborech výtvarných umění, architektury a výtvarné teorie, kritiky a publicistiky. Cílem a posláním soutěže je zaměřit naši architektonickou tvorbu na ideově závažná a umělecky hodnotná díla, která budou výrazné reprezentovat a charakterizovat současné ob­dobí budováni socialismu v naši vlasti; půjde o vytvořeni děl a návrhů architektonických ob­jektů, jejich souborů, přip. i dalších řešeni v oblasti hmotné kultury, ovlivňujících ve svém výsledném výrazu významně tvorbu socialistic­kého životního prostředí, na všech úsecích na­šeho společenského a kulturního života.­Pro oblast architektury se vyhlašuji tyto konkrétní soutěžní podmínky: 1. V rámci komplexní soutěže k 30. výročí osvobozeni Československa Sovětskou armádou bude probíhat v oboru architektury soutěž na nejlepší návrhy, projekty a realizace za ob­dobí od 1. ledna 1973 do uzávěrky soutěže. Termín odevzdáni soutěžních prací je 15. února 1975 v Architektonické službě ČFVU, Praha 1, Voršilská ul. 3. Do soutěže bude předkládána projektová a fotografická dokumentace architektonických děl v oboru bytové a občanské, průmyslové a ze­mědělské výstavby, i urbanistická řešeni šir­ších územních celků. Soutěž se dále vypisuje pro návrhy a reali­zace úspěšných architektonických řešeni v ob­lasti vytvářeni životního prostředí, na úpravy veřejných prostorů našich měst a obci, vněj­ších a vnitřních prostorů průmyslových závodů a dalších pracovišť, úpravy veřejných interiérů významných budov a objektů, památníků a pomníků, vzniklých v součinnosti architektů a výtvarníků. 2. Předložená dila mohou být vytvořena na základě řešení potřeb konkrétních společen­ských úkolů nebo z vlastní tvůrčí iniciativy autorů-architektů, avšak s přihlédnutím ke kon­krétní potřebě a možnostem praktického vy­užiti návrhů. 3. Základní dokumentace architektonického nebo urbanistického řešeni se požaduje v jed­notném zpracováni, černobílém pozitivním v provedení, rovněž fotografické materiály budou pozitivním černobílém provedení formátu 50X50 cm. Všechny návrhy a jejich součásti musí být podepsány, dokumentace bude nale­pena na tuhé podložky formátu A 1 (84X60 cm) a vložena do desek, na jejichž vnitřní straně bude vylepen seznam všech příloh. 4. Do soutěže nemohou být předloženy archi­tektonické práce, oceněné a odměněné již v některých předchozích soutěžích a tematické úkoly, vyhlášené SA ČSR. 5. Předložená dila posoudí a návrh na oce­nění vypracuje odborná porota pro obor ar­chitektury, složená ze zástupců Svazu archi­tektů ČSR, Svazu českých výtvarných umělců a příslušných organizaci. Její složeni bude ozná­meno dodatečně. 6. Další ustanovení všeobecných podmínek soutěže ke 30. výročí osvobozeni Českosloven­ska Sovětskou armádou, uveřejněné ve Zprá­vách ČFVU, zůstávají v platnosti. ĽUDOVÉ UMENIE MACEDONIE. Vý­stava „Ľudové umenie Macedónie“, usporiadaná na bratislavskom hrade zo zbierok Etnologického múzea v Skopji, umožnila akoby škárou na­zrieť do ľudovej kultúry tejto časti Balkánu a sprítomniť si niektoré jej prvky. Ukážky predmetov dopĺňali fo­tografie zo života ľudu. Ako je známe, Macedónia je kraj, kde sa stretali a stále stretajú viaceré prvky — okrem dnes prevažujúcich slovanských aj byzantské a turecko­­orientálne. Žijú tu popri slovanskom obyvateľstve Vlasi, Albánci, Turci. Významným prejavom tohto umenia sú domáce tkaniny a kroje; vo výšiv­kách nápadne dominuje červená farba. Okrem nej azda najviac badať bielu a čiernu. Významné miesto v tomto ľudovom umení majú aj klenoty, z roz­ličných materiálov a vyhotovené roz­ličnými technikami. K ľudovým ume­leckým remeslám patrí aj výroba ná­dob pre bežnú potrebu z kovu, ale aj z hliny. Obraz o ľudovej architektúre si z vý­stavy nebolo možno dostatočne utvo­riť, iba ak z náznakov (bola tu napr. fotografia urbanistického súboru, ma­lebne osadeného na svahuj. Veľmi peknou ukážkou umeleckej práce, pat­riacej k architektúre, bol fragment dre­venej výzdoby povaly domu v Skopji. -t­ ním a výtvarným nadáním rozvinul dílo svého slavného učitele dále. Učinil to v naší vlasti snad zřetelněji, plodněji a konkrétněji, než jak to dokázali leckteří jeho současnici a kolego­vé vídenští. — Jan Kotěra náležel době velké­ho uměleckého kvasu, období zrodu moderní české kultury. Byl příslušníkem generace Jaro­slava Kvapila, S. K. Neumanna, F. X. Šaldy, Antonína Slavíčka, Fráni Krále a Josefa Suka, předním členem Mánesa a iniciátorem epo­chálního Svazu českého díla. Patřil k těm na­šim umělcům, kteří spatřovali umělecký pokrok jedině v nerozlučné vazbě s pokrokem spole­čenským. — Dílo Jana Kotěry je cenným dě­dictvím a dokumentem, jehož význam lze plným právem srovnat s přínosem nejpřednějšich ar­chitektů cizích. Kotěra náleží k průkopníkům nejen naši, ale i světové moderní architek­tury." Po projevech odhalil předseda Jiho­moravské krajské organizace Svazu architektů ČSR Ing. arch. M. Kramoliš pamětní desku, provedenou z vračanského vápence podle ná­vrhu Kotěrova žáka Bohuslava Fuchse. Zřízením pamětní desky splatilo město Brno dluh své­mu velkému rodáku a průkopníku nové české architektury. F. H. • STUDIJNÍ ŰKOLY zaměřené převážně na pomoc národním výborům v oblasti životního prostředí schválil na svém posledním zase­dání ústřední výbor Svazu architektů ČSR. Jed­notlivé úkoly navrhly krajské organizace a od­borné komise, které také jmenovaly členy Svazu pověřené zpracováním jednotlivých pro­blémů. Z celé řady schválených akcí vyjímáme: ná­vrh trvalé výzdoby Mostu a Litvínova, řešení drobné městské architektury pro Most, návrh osady pro zahrádkáře s navržením typů altánů s možností kombinace s garáží, studii využití šterkoviště v Otrokovicích pro rekreační účely, výtvarný generel Opavy, vyřešení dětské části městského parku v Třinci, vyhlídkovou věž ve Smetanových sadech v Olomouci, studii vyba­vení dálnice ve vztahu k životnímu prostředí. Celková hodnota přijatých úkolů představuje sumu 216 000 korun. Tato částka však není ani zdaleka posledním slovem členů SA ČSR. Po­čítá se s vyhlášením dalších studijních úkolů v nej bližší době. -r­• DIK MILOSLAVU STRAKOVI — Teorie ar­chitektury a všechna dokumentace spojená s architekturou měla v posledních dvaceti le­tech mimořádně platného pomocníka v knihov­níku Miloslavu Strakovi. Působil ve Výzkum­ném ústavu výstavby a architektury a v po­sledním roce vedl knihovnu Svazu architektů ČSR. Kdysi měl knihkupectví ve známé praž­ské Černé růži Na příkopě a již tehdy vy­cházel vstříc i dychtivé architektonické avant­gardě bohatým výběrem nejnovějšich informaci. Zkoušel nové způsoby nabídky a při všem svém obchodním podnikáni projevoval až filantropic­kou obětavost a nezištnou kulturní ctižádost. Tyto vlastnosti se nesou celým jeho působením a dosti si ani neuvědomujeme, do jaké míry ovlivnily současnou i budoucí žeň naši archi­tektonické praxe i teorie. V lednu tohoto roku se Miloslav Straka rozhodl odejít ze zdravot­ních důvodů na trvalý odpočinek. Tiskneme mu ruku vděčně a s přáním všeho nejlepšího. (AD) • PŘEDMĚTY A MY — „Na designé­rovi, jeho schopnosti spojit ve výrobku technické, užitkové a estetické hodnoty závisí, zda nám bude svět předmětů na­kloněn." Tak zní motto přehlídky polského de­signérského umění ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě, která byla uspořádána ve spolupráci Institutu průmyslového de­signu Praha a Instytutu wzornictwa prze­­myslowego Warszawa. Šest polských vysokých uměleckých škol vychovává budoucí tvůrce světa předmětů, dvě organizace je sdružují — Sekce průmyslového designu při Svazu polských výtvarných umělců a Sdružení průmyslových designérů. Postupně tak všechny věci, které nás obklopují jak v pracovním, tak i rodin­ném prostředí, procházejí v Polsku ruka­ma nejen konstruktéra, výrobce, ale i de­signéra, a je to na nich vidět. -my­• NA REDAKČNÍ STOL jsme dostali první letošní čísla Silničního obzoru. Již při zběžném prolistování je patrná snaha redakce po postihnutí celé řady okolností, které provázejí běžnou inže­nýrskou práci. Pro architekty a vůbec projektanty je asi nejzajímavější ob­sáhlý článek sledující historii vzniku pražského mostu Svatopluka Čecha a jeho současnou rekonstrukci. Druhá část tohoto materiálu se objevila ve 2. čísle časopisu. Redakce si klade vysoké cíle. Časo­pis si bude všímat také lidského fak­toru ve všech oborech silničního hos­podářství, v dalších číslech bude po­zornost zaměřena též na působení do­pravy na životní prostředí, připraveny jsou pravidelné informace o základ­ním komunikačním uzlu, o průzkumu automobilové dopravy ve vnitřní Praze a další zajímavosti. Ze Silničního obzoru se vskutku stá­vá živý časopis, který může mnoho podnětného přinést všem pracovníkům projekce. A to je sympatické zjištění. -n­ Hovoří Ing. arch. Evžen Simek z ministerstva kultury ČSR Zavěšená svítidla, foto 1. Houser 2 • PAMÁTCE JANA KOTĚRY — V závěru minu­lého roku byla na neorenesančním rodném domě Jana Kotáry na Lidické ul. č. 49 v Brně odhalena pamětní deska velkého českého ar­chitekta u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí. Slavnostní akt se konal za přítomnosti zá­stupců Svazu architektů ČSR, stavební fakulty VUT a Národního výboru města Brna za účasti četných brněnských architektů a kulturních pra­covníků. Životní běh Jana Kotěry nastínil ve svém projevu vedoucí odboru kultury Městské­ho národního výboru Rostislav Tálský, archi­tektův přinos zhodnotil člen Ústředního výboru Svazu architektů ČSR Ing. arch. Zdeněk Denk, který mj. pravil: „Flistorická úloha Jana Kotě­ry spočívá v překonáni formálního aplikování architektonických motivů v kompozici a stejně tak v odmítání řešeni, ocitajících se bez vztahu k povaze materiálu a konstruktivní logice. Ne­zavrhuje sice ještě ozdobu a architektonické články, avšak přisuzuje jim funkci tektonickou a členící v souladu s prostorovou a technickou podstatou budovy. Základem jeho architektury je účel a konstrukce; samotný tvar má tyto určující komponenty zvýraznit a povýšit do sfé­ry svrchovaného uměleckého tvoření. — Kotěra byl žákem Otto Wagnera, velké to osobnosti z přelomu století, a svým mimořádným vzdělá- /sloxipojc Kolik papíru už se popsalo, ko­lik hodin prodiskutovalo na to stá­le stejné, aktuální téma — hro­madná bytová výstavba. Těžko si někdo může stěžovat na malý počet nově postavených bytů, na jejich technické vybavení. A přesto ná­mitky existují. Námitky zrozené z neuspokojeného estetického cí­tění, z nemožnosti nalézt krásu, na­lézt mnohotvárnost forem a tvarů. Měl jsme v posledních měsících příležitost poznat celou řadu no­vých sídlišť v mnoha českých a mo­ravských městech. Neříkám, že to poznání bylo podrobné, ale stačilo. Mizivé obměny stereotypu, který zachvátil masovou bytovou výstav­bu. Kvádry postavené tak či onak. Více možností není. Vím, bytů je potřeba stále mnoho, stále více, protože stále většímu počtu lidí chce naše společnost po­skytnout dobré bydlení. Proto jsem se smířil s tím, že v blízkých letech není možné problém uniformity zvládnout. Při spolupráci stavbařů s architekty — anebo naopak — lze najít pouze určité optimum v rámci daných technických mož­ností. S čím se však smířit nechci, to je druhá tvář komplexní bytové výstavby, nehezky pojmenovaná jako výstavba občanská. Obchody, školy, školky a tak podobně. I tam se totiž prosazuje uniformita. Svěd­čí o tom řada příkladů. Ale je vskutku domyšlené p dovát dnes na architektech užívaní jednostejných nebo velíce podob­ných typů třeba obchodních stře­disek? Vnutit jim montovaný skelet či ocelovou stavebnici s nimiž ne­jde příliš „kouzel“ udělat? Vidím jen a jen v té občanské vybavenosti možnost pro skutečnou ARCHITEKTURU na sídlišti, odpoví­dající do posledního písmene své­mu obsahu a účelu. Domnívám se, že když rozum nám velí chápat nutnost a potřebu jisté uniformity při tvorbě obytných domů — vzhle­dem k enormním počtům potřeb­ných bytů, pak by tentýž rozum měl žádat bonbónky tvarové boha­tosti a vysoké estetické kvality u staveb byty na sídlištích dopro­vázejících. Ekonom asi mávne rukou a po­myslí si něco o naivních nápadech, je však tolik naivní žádat <r tekturu, která je krásná? JAN NOVOTNÝ (naše poznámko) V národohospodářském plánu České so­­ciaistické republiky na letošní rok zaujímá významné místo investiční výstavba. Je to pochopitelné — jde o oblast, jejíž úroveň je determinujícím faktorem pro perspek­tivní růst celé ekonomiky, a současně o ob­lasti v niž se nejzřetelněji odrážejí některé přežívající potíže. Proto se také v letošním plánu počítá především se soustředěním prostředků na dokončení rozestavěných roz­hodujících staveb, i za cenu, že se odsune zahájení výstavby jiných akcí. Rozsah inves­tiční rozestavěnosti je v současné době tak značný, že nelze dále rozptylovat kapacity stavební výroby. Rozestavěnost však není jediným negativ­ním jevem v investiční výstavbě. I když lze právem konstatovat, že výstavba řady no­vých kapacit se neúnosně protahuje při samotné realizaci, ať už jsou příčiny ja­kékoliv — projevuje se i projektová nepři­pravenost, která se odráží buď při samot­ném průběhu stavby, nebo vůbec zdržuje samotné zahájeni. Letos například z tohoto důvodu nebude zahájeno třináct původně plánovaných investičních akci. Letošní plán je ovšem i tak velmi náročný: zaměřuje se totiž na dokončování staveb, tedy zejména na práce, kde je v některých řemeslných oborech nedostatek kvalifikovaných pracov­níků, přičemž tyto práce nejsou z hlediska plnění plánu pro stavební podniky tak „efektní" jako při zahajováni staveb. Zby­tečné rozestavěnosti však nutno čelit všemi prostředky: vždyť řada kapacit a zařízeni, které mají produkovat nové hodnoty, před­stavuji po neúměrně dlouhou dobu jakýsi „mrtvý kapitál", a při dnešním prudkém tempu rozvoje vědy a techniky je jejich morální stárnutí rychlejší než kdy v mi­nulosti. Dobrá projekční příprava je tedy činite­lem, který může příznivě ovlivnit rozvoj in­vestiční výstavby a tím dynamičnost celého národního hospodářství. Klade-li letošní ekoncmický plán celkový důraz na kvali­tativní ukazatele, na vytváření objektivně optimálních podmínek pro uskutečnění roz­vojových záměrů zakotvených v pětiletém plánu a tím i pro zvyšováni životní úrovně obyvatelstva, pak se to v přímé návaz­nosti týká i této oblasti činnosti architektů. I když je nesporné, že prvotním úkolem je odstranění všech existujících nedostatků ve vztazích mezi partnery investiční výstavby, což zdaleka není jen záležitostí architektů.

Next