Československý Architekt, 1974 (XX/1-26)
1974-03-28 / No. 4
JIŘÍ BRABENEC interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Tentokrát jsme vytočili telefonní číslo ministerstva kultury ČSR ve Valdštejnském paláci a nechali jsme se přepojit na výtvarné oddělení odboru umění. O rozhovor bez dohodnutého tématu jsme požádali Ing. arch. Evžena Simka, který v roce 1971 přešel z projekce do služeb ministerstva. Dnes víc než kdy jindy se hovoří o uplatňování výtvarného umění v investiční výstavbě, o výtvarných doplňcích na sídlištích a při komunikacích. Projevují se různé názory na způsoby řešeni výtvarných děl. To máte tak: Do každého prostředí patří určitá věc. Jsou exponovaná prostředí, jako například stanice nově budovaného pražského Metra. Taková výtvarná řešení na stanicích Sokolovská, Gottwaldova, náměstí Hrdinů a dalších by měla obsahově odpovídat názvu stanice. Samozřejmě, že v jiných případech kde jde třeba o funkční rozdělení prostorů atp., může mít výtvarné dílo např. dekorativní charakter. V současné době mnohdy oprávněná kritika postihuje plastiky v nových sídlištích. Mnohé z plastik, proti nimž jsou výhrady, mají ideové a umělecké nedostatky a neodpovídají všem nárokům kladeným na dobré výtvarné dílo. Jde rovněž o to, že plastiky jsou někdy nevhodně umístěné do prostředí, nemají měřítko, ztrácejí se. Ano. Ale kdo, nebo co nese pak vinu? Jak architekt, tak výtvarník má přece cit pro proporce._______________________ Tady se, myslím, dostáváme k jádru věci. Nezužujme si problém jen na ty sídlištní plastiky, musíme mít na mysli nejen díla sochařská, malířská a užitého umění, ale i výtvarné zpracování některých součástí stavby. Uplatňovat výtvarná díla jako součást architektonického řešení až dodatečně, to je dekování, které nemůže přinést žádoucí výsledek. Předpoklady a požadavky na jejich uplatnění musí být stanoveny jako součást předprojektové přípravy stavby nejpozději v projektovém úkolu. Jde tu o souhru mezi investorem, projektantem a výtvarným umělcem, jak ji předpokládá i vládní usnesení č. 355 z 28. července 1965. Toto vládní usnesení nejen vytyčuje požadavek soustavné spolupráce investorů, architektů a výtvarných umělců v celém procesu přípravy a realizace staveb, ale také zaručuje, že investor musí věnovat určitou část prostředků na uplatnění výtvarného díla. Pokud se tedy projeví nedostatky ve využití uměleckého díla, vyplývají z nedostatečné spolupráce těch tří: investora, architekta a umělce. Vládni usnesení z roku 1965 jasně hovoří o snahách naší společnosti zlepšovat kulturní úroveň životního prostředí. A situace dnes? Zkušenosti osmi let odhalily i některé nedostatky v uplatňování zásadních myšlenek citovaného vládního usnesení. Nápravu může přinést připravovaná vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o uplatňování výtvarného umění v investiční výstavbě. Bude v souladu s usneseními a závěry XIV. sjezdu KSČ, které zdůraznily zásadní význam cílevědomé péče o utváření, estetizaci a zlepšování kulturní úrovně životního prostředí. Aktivní tvorba životního prostředí pak v sou- í časné době vyplývá především ze závažných společenských úkolů naší investiční výstavby. Současná technika a architektura poskytuje výtvarnému umění velké možnosti společenského, ideového a uměleckého uplatnění — výtvarné umění pak umocňuje a zvýrazňuje ideové i estetické působení architektonického nebo technického díla. Je proto třeba, aby účinná a organizovaná spolupráce všech složek při vytváření socialistického životního prostředí byla rozvíjena s nejvyšší mírou společenské, I ideové a umělecké odpovědnosti. Což přinese užitek a pocit krásna každému z nás. Děkujeme za rozhovor. PODMÍNKY SOUTĚŽE K 30. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ ČESKOSLOVENSKA SOVĚTSKOU ARMÁDOU PRO OBLAST ARCHITEKTURY Český fond výtvarných umění vyhlásil po projednání s ministerstvem kultury ČSR a ve spolupráci se Svazem výtvarných umělců a Svazem architektů ČSR dvě mimořádně závažné soutěžní akce. První k 30. výročí Slovenského národního povstání, druhou k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou ve všech oborech výtvarných umění, architektury a výtvarné teorie, kritiky a publicistiky. Cílem a posláním soutěže je zaměřit naši architektonickou tvorbu na ideově závažná a umělecky hodnotná díla, která budou výrazné reprezentovat a charakterizovat současné období budováni socialismu v naši vlasti; půjde o vytvořeni děl a návrhů architektonických objektů, jejich souborů, přip. i dalších řešeni v oblasti hmotné kultury, ovlivňujících ve svém výsledném výrazu významně tvorbu socialistického životního prostředí, na všech úsecích našeho společenského a kulturního života.Pro oblast architektury se vyhlašuji tyto konkrétní soutěžní podmínky: 1. V rámci komplexní soutěže k 30. výročí osvobozeni Československa Sovětskou armádou bude probíhat v oboru architektury soutěž na nejlepší návrhy, projekty a realizace za období od 1. ledna 1973 do uzávěrky soutěže. Termín odevzdáni soutěžních prací je 15. února 1975 v Architektonické službě ČFVU, Praha 1, Voršilská ul. 3. Do soutěže bude předkládána projektová a fotografická dokumentace architektonických děl v oboru bytové a občanské, průmyslové a zemědělské výstavby, i urbanistická řešeni širších územních celků. Soutěž se dále vypisuje pro návrhy a realizace úspěšných architektonických řešeni v oblasti vytvářeni životního prostředí, na úpravy veřejných prostorů našich měst a obci, vnějších a vnitřních prostorů průmyslových závodů a dalších pracovišť, úpravy veřejných interiérů významných budov a objektů, památníků a pomníků, vzniklých v součinnosti architektů a výtvarníků. 2. Předložená dila mohou být vytvořena na základě řešení potřeb konkrétních společenských úkolů nebo z vlastní tvůrčí iniciativy autorů-architektů, avšak s přihlédnutím ke konkrétní potřebě a možnostem praktického využiti návrhů. 3. Základní dokumentace architektonického nebo urbanistického řešeni se požaduje v jednotném zpracováni, černobílém pozitivním v provedení, rovněž fotografické materiály budou pozitivním černobílém provedení formátu 50X50 cm. Všechny návrhy a jejich součásti musí být podepsány, dokumentace bude nalepena na tuhé podložky formátu A 1 (84X60 cm) a vložena do desek, na jejichž vnitřní straně bude vylepen seznam všech příloh. 4. Do soutěže nemohou být předloženy architektonické práce, oceněné a odměněné již v některých předchozích soutěžích a tematické úkoly, vyhlášené SA ČSR. 5. Předložená dila posoudí a návrh na ocenění vypracuje odborná porota pro obor architektury, složená ze zástupců Svazu architektů ČSR, Svazu českých výtvarných umělců a příslušných organizaci. Její složeni bude oznámeno dodatečně. 6. Další ustanovení všeobecných podmínek soutěže ke 30. výročí osvobozeni Československa Sovětskou armádou, uveřejněné ve Zprávách ČFVU, zůstávají v platnosti. ĽUDOVÉ UMENIE MACEDONIE. Výstava „Ľudové umenie Macedónie“, usporiadaná na bratislavskom hrade zo zbierok Etnologického múzea v Skopji, umožnila akoby škárou nazrieť do ľudovej kultúry tejto časti Balkánu a sprítomniť si niektoré jej prvky. Ukážky predmetov dopĺňali fotografie zo života ľudu. Ako je známe, Macedónia je kraj, kde sa stretali a stále stretajú viaceré prvky — okrem dnes prevažujúcich slovanských aj byzantské a tureckoorientálne. Žijú tu popri slovanskom obyvateľstve Vlasi, Albánci, Turci. Významným prejavom tohto umenia sú domáce tkaniny a kroje; vo výšivkách nápadne dominuje červená farba. Okrem nej azda najviac badať bielu a čiernu. Významné miesto v tomto ľudovom umení majú aj klenoty, z rozličných materiálov a vyhotovené rozličnými technikami. K ľudovým umeleckým remeslám patrí aj výroba nádob pre bežnú potrebu z kovu, ale aj z hliny. Obraz o ľudovej architektúre si z výstavy nebolo možno dostatočne utvoriť, iba ak z náznakov (bola tu napr. fotografia urbanistického súboru, malebne osadeného na svahuj. Veľmi peknou ukážkou umeleckej práce, patriacej k architektúre, bol fragment drevenej výzdoby povaly domu v Skopji. -t ním a výtvarným nadáním rozvinul dílo svého slavného učitele dále. Učinil to v naší vlasti snad zřetelněji, plodněji a konkrétněji, než jak to dokázali leckteří jeho současnici a kolegové vídenští. — Jan Kotěra náležel době velkého uměleckého kvasu, období zrodu moderní české kultury. Byl příslušníkem generace Jaroslava Kvapila, S. K. Neumanna, F. X. Šaldy, Antonína Slavíčka, Fráni Krále a Josefa Suka, předním členem Mánesa a iniciátorem epochálního Svazu českého díla. Patřil k těm našim umělcům, kteří spatřovali umělecký pokrok jedině v nerozlučné vazbě s pokrokem společenským. — Dílo Jana Kotěry je cenným dědictvím a dokumentem, jehož význam lze plným právem srovnat s přínosem nejpřednějšich architektů cizích. Kotěra náleží k průkopníkům nejen naši, ale i světové moderní architektury." Po projevech odhalil předseda Jihomoravské krajské organizace Svazu architektů ČSR Ing. arch. M. Kramoliš pamětní desku, provedenou z vračanského vápence podle návrhu Kotěrova žáka Bohuslava Fuchse. Zřízením pamětní desky splatilo město Brno dluh svému velkému rodáku a průkopníku nové české architektury. F. H. • STUDIJNÍ ŰKOLY zaměřené převážně na pomoc národním výborům v oblasti životního prostředí schválil na svém posledním zasedání ústřední výbor Svazu architektů ČSR. Jednotlivé úkoly navrhly krajské organizace a odborné komise, které také jmenovaly členy Svazu pověřené zpracováním jednotlivých problémů. Z celé řady schválených akcí vyjímáme: návrh trvalé výzdoby Mostu a Litvínova, řešení drobné městské architektury pro Most, návrh osady pro zahrádkáře s navržením typů altánů s možností kombinace s garáží, studii využití šterkoviště v Otrokovicích pro rekreační účely, výtvarný generel Opavy, vyřešení dětské části městského parku v Třinci, vyhlídkovou věž ve Smetanových sadech v Olomouci, studii vybavení dálnice ve vztahu k životnímu prostředí. Celková hodnota přijatých úkolů představuje sumu 216 000 korun. Tato částka však není ani zdaleka posledním slovem členů SA ČSR. Počítá se s vyhlášením dalších studijních úkolů v nej bližší době. -r• DIK MILOSLAVU STRAKOVI — Teorie architektury a všechna dokumentace spojená s architekturou měla v posledních dvaceti letech mimořádně platného pomocníka v knihovníku Miloslavu Strakovi. Působil ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a v posledním roce vedl knihovnu Svazu architektů ČSR. Kdysi měl knihkupectví ve známé pražské Černé růži Na příkopě a již tehdy vycházel vstříc i dychtivé architektonické avantgardě bohatým výběrem nejnovějšich informaci. Zkoušel nové způsoby nabídky a při všem svém obchodním podnikáni projevoval až filantropickou obětavost a nezištnou kulturní ctižádost. Tyto vlastnosti se nesou celým jeho působením a dosti si ani neuvědomujeme, do jaké míry ovlivnily současnou i budoucí žeň naši architektonické praxe i teorie. V lednu tohoto roku se Miloslav Straka rozhodl odejít ze zdravotních důvodů na trvalý odpočinek. Tiskneme mu ruku vděčně a s přáním všeho nejlepšího. (AD) • PŘEDMĚTY A MY — „Na designérovi, jeho schopnosti spojit ve výrobku technické, užitkové a estetické hodnoty závisí, zda nám bude svět předmětů nakloněn." Tak zní motto přehlídky polského designérského umění ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě, která byla uspořádána ve spolupráci Institutu průmyslového designu Praha a Instytutu wzornictwa przemyslowego Warszawa. Šest polských vysokých uměleckých škol vychovává budoucí tvůrce světa předmětů, dvě organizace je sdružují — Sekce průmyslového designu při Svazu polských výtvarných umělců a Sdružení průmyslových designérů. Postupně tak všechny věci, které nás obklopují jak v pracovním, tak i rodinném prostředí, procházejí v Polsku rukama nejen konstruktéra, výrobce, ale i designéra, a je to na nich vidět. -my• NA REDAKČNÍ STOL jsme dostali první letošní čísla Silničního obzoru. Již při zběžném prolistování je patrná snaha redakce po postihnutí celé řady okolností, které provázejí běžnou inženýrskou práci. Pro architekty a vůbec projektanty je asi nejzajímavější obsáhlý článek sledující historii vzniku pražského mostu Svatopluka Čecha a jeho současnou rekonstrukci. Druhá část tohoto materiálu se objevila ve 2. čísle časopisu. Redakce si klade vysoké cíle. Časopis si bude všímat také lidského faktoru ve všech oborech silničního hospodářství, v dalších číslech bude pozornost zaměřena též na působení dopravy na životní prostředí, připraveny jsou pravidelné informace o základním komunikačním uzlu, o průzkumu automobilové dopravy ve vnitřní Praze a další zajímavosti. Ze Silničního obzoru se vskutku stává živý časopis, který může mnoho podnětného přinést všem pracovníkům projekce. A to je sympatické zjištění. -n Hovoří Ing. arch. Evžen Simek z ministerstva kultury ČSR Zavěšená svítidla, foto 1. Houser 2 • PAMÁTCE JANA KOTĚRY — V závěru minulého roku byla na neorenesančním rodném domě Jana Kotáry na Lidické ul. č. 49 v Brně odhalena pamětní deska velkého českého architekta u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí. Slavnostní akt se konal za přítomnosti zástupců Svazu architektů ČSR, stavební fakulty VUT a Národního výboru města Brna za účasti četných brněnských architektů a kulturních pracovníků. Životní běh Jana Kotěry nastínil ve svém projevu vedoucí odboru kultury Městského národního výboru Rostislav Tálský, architektův přinos zhodnotil člen Ústředního výboru Svazu architektů ČSR Ing. arch. Zdeněk Denk, který mj. pravil: „Flistorická úloha Jana Kotěry spočívá v překonáni formálního aplikování architektonických motivů v kompozici a stejně tak v odmítání řešeni, ocitajících se bez vztahu k povaze materiálu a konstruktivní logice. Nezavrhuje sice ještě ozdobu a architektonické články, avšak přisuzuje jim funkci tektonickou a členící v souladu s prostorovou a technickou podstatou budovy. Základem jeho architektury je účel a konstrukce; samotný tvar má tyto určující komponenty zvýraznit a povýšit do sféry svrchovaného uměleckého tvoření. — Kotěra byl žákem Otto Wagnera, velké to osobnosti z přelomu století, a svým mimořádným vzdělá- /sloxipojc Kolik papíru už se popsalo, kolik hodin prodiskutovalo na to stále stejné, aktuální téma — hromadná bytová výstavba. Těžko si někdo může stěžovat na malý počet nově postavených bytů, na jejich technické vybavení. A přesto námitky existují. Námitky zrozené z neuspokojeného estetického cítění, z nemožnosti nalézt krásu, nalézt mnohotvárnost forem a tvarů. Měl jsme v posledních měsících příležitost poznat celou řadu nových sídlišť v mnoha českých a moravských městech. Neříkám, že to poznání bylo podrobné, ale stačilo. Mizivé obměny stereotypu, který zachvátil masovou bytovou výstavbu. Kvádry postavené tak či onak. Více možností není. Vím, bytů je potřeba stále mnoho, stále více, protože stále většímu počtu lidí chce naše společnost poskytnout dobré bydlení. Proto jsem se smířil s tím, že v blízkých letech není možné problém uniformity zvládnout. Při spolupráci stavbařů s architekty — anebo naopak — lze najít pouze určité optimum v rámci daných technických možností. S čím se však smířit nechci, to je druhá tvář komplexní bytové výstavby, nehezky pojmenovaná jako výstavba občanská. Obchody, školy, školky a tak podobně. I tam se totiž prosazuje uniformita. Svědčí o tom řada příkladů. Ale je vskutku domyšlené p dovát dnes na architektech užívaní jednostejných nebo velíce podobných typů třeba obchodních středisek? Vnutit jim montovaný skelet či ocelovou stavebnici s nimiž nejde příliš „kouzel“ udělat? Vidím jen a jen v té občanské vybavenosti možnost pro skutečnou ARCHITEKTURU na sídlišti, odpovídající do posledního písmene svému obsahu a účelu. Domnívám se, že když rozum nám velí chápat nutnost a potřebu jisté uniformity při tvorbě obytných domů — vzhledem k enormním počtům potřebných bytů, pak by tentýž rozum měl žádat bonbónky tvarové bohatosti a vysoké estetické kvality u staveb byty na sídlištích doprovázejících. Ekonom asi mávne rukou a pomyslí si něco o naivních nápadech, je však tolik naivní žádat <r tekturu, která je krásná? JAN NOVOTNÝ (naše poznámko) V národohospodářském plánu České sociaistické republiky na letošní rok zaujímá významné místo investiční výstavba. Je to pochopitelné — jde o oblast, jejíž úroveň je determinujícím faktorem pro perspektivní růst celé ekonomiky, a současně o oblasti v niž se nejzřetelněji odrážejí některé přežívající potíže. Proto se také v letošním plánu počítá především se soustředěním prostředků na dokončení rozestavěných rozhodujících staveb, i za cenu, že se odsune zahájení výstavby jiných akcí. Rozsah investiční rozestavěnosti je v současné době tak značný, že nelze dále rozptylovat kapacity stavební výroby. Rozestavěnost však není jediným negativním jevem v investiční výstavbě. I když lze právem konstatovat, že výstavba řady nových kapacit se neúnosně protahuje při samotné realizaci, ať už jsou příčiny jakékoliv — projevuje se i projektová nepřipravenost, která se odráží buď při samotném průběhu stavby, nebo vůbec zdržuje samotné zahájeni. Letos například z tohoto důvodu nebude zahájeno třináct původně plánovaných investičních akci. Letošní plán je ovšem i tak velmi náročný: zaměřuje se totiž na dokončování staveb, tedy zejména na práce, kde je v některých řemeslných oborech nedostatek kvalifikovaných pracovníků, přičemž tyto práce nejsou z hlediska plnění plánu pro stavební podniky tak „efektní" jako při zahajováni staveb. Zbytečné rozestavěnosti však nutno čelit všemi prostředky: vždyť řada kapacit a zařízeni, které mají produkovat nové hodnoty, představuji po neúměrně dlouhou dobu jakýsi „mrtvý kapitál", a při dnešním prudkém tempu rozvoje vědy a techniky je jejich morální stárnutí rychlejší než kdy v minulosti. Dobrá projekční příprava je tedy činitelem, který může příznivě ovlivnit rozvoj investiční výstavby a tím dynamičnost celého národního hospodářství. Klade-li letošní ekoncmický plán celkový důraz na kvalitativní ukazatele, na vytváření objektivně optimálních podmínek pro uskutečnění rozvojových záměrů zakotvených v pětiletém plánu a tím i pro zvyšováni životní úrovně obyvatelstva, pak se to v přímé návaznosti týká i této oblasti činnosti architektů. I když je nesporné, že prvotním úkolem je odstranění všech existujících nedostatků ve vztazích mezi partnery investiční výstavby, což zdaleka není jen záležitostí architektů.