Československý Architekt, 1975 (XXI/1-26)
1975-03-17 / No. 1
interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Věda a technika mládeži má tedy mládež už v titulu, nicméně do jejich stránek se dychtivě noří lidé nejrozmanitějšího věku a nejeden děd ukradne číslo časopisu vnukovi. I stalo se, že jsme začátkem roku zavolali do redakce Vědy a techniky mládeži, abychom si k telefonu vyžádali dr. Jiřího Táborského, šéfredaktora tohoto populárního čtrnáctideníku a předsedu Klubu vědy a techniky Českého svazu novinářů. Často Vás vidime za předsednickým stolem různých setkáni novinářů s architekty. Hovoříváte zasvěceně o otázkách architektury. Jak jste se k této tématice vůbec dostal? To už je dost stará historie. Bude jí teď třicet let, jako osvobozené republice, však s touto událostí bezprostředně souvisí. V pětačtyřicátém se ještě tu a tam střílelo, ale už začala vycházet Mladá fronta, s níž jsem od začátku spolupracoval. Zatnul jsem se do tisku drápkem a zůstal mi tam natrvalo trčet. Tehdy jsem se specializoval na vnitropolitickou tématiku, jejíž významnou složkou byla od začátku výstavba a s ní pochopitelně bezprostředně související architektura. Čili — stará láska nerezaví. Právě. Zájem o architekturu mi zůstal, i když jsem v roce 1961 přešel do časopisu Věda a technika mládeži. Pracoval jsem také ve Svazu novinářů, zejména v sekci pro vědu a techniku, která se také v nemalé míře zajímá o architekturu. Před deseti léty jsme jako první sekce přešli na klubovou formu, která umožňuje více prohloubit styky s akademií, ministerstvy i svazy, v neposlední řadě se Svazem architektů. Iniciativním členem našeho klubu je i váš šéfredaktor Svojka Petránek a tak není divu, že architektura zaujímá jedno z předních míst v naší klubové činnosti. Řekl bych, že plným právem. A po zásluze. Vždyť architektura není jen otázkou kumštu, jako třeba tvůrčí práce sochaře či malíře, ale také bezprostředně souvisí s technikou, která nás především zajímá. Jak bych to řekl: Architektura má zázemí, jemuž může pomoci, ale také ublížit. Někdy se totiž představa architekta realizuje jinak, a takových případů je, myslím, více než těch, kdy se ji podaří uskutečnit tak, aby sloužila svým cílům a při tom plynule zapadla do okolního světa. Jakákoli architektura má doplňovat a ne rušit krajinu. Snahou novinářů musí být takové snahy podporovat. To znamená ovládnout veškerou současnou problematiku architektury. K tomu směřuji i ta setkáni novinářů s architekty, o nichž jsme zpočátku hovořili. Jak byste je ze svého pohledu hodnotil? Jejich přínos je v tomto směru rozhodující. Vezměte si jako ukázku takový seminář, jaký pro pracovníky sdělovacích prostředků uspořádaly svazy architektů a novinářů v Příhrazech. Výsledek se projevil nejen bezprostředně celou řadou fundovaných článků, komentářů i reportáží, ale také dlouhodobou perspektivou. Zmíněný seminář měl žhavě aktuální a současně i perspektivní náplň — architektura a životní prostředí. Bylo nad lidské možnosti novinářů, aby na místě vše obsáhli a zaznamenali si. S ohledem na důležitou tématiku byl však pořízen záznam nejen všech vysoce odborných a při tom zajímavých přednášek, ale i průběh diskuze. Tak vznikl svazek o 237 stranách, který dostali všichni účastníci semináře, i další zájemci a redakce. Obsahuje důležité postřehy a informace dlouhodobé časovosti, a proto bude sloužit novinářům několik let. Ti se skutečně k těmto materiálům vracejí, protože jim pomáhají ujasnit si přístup k jednotlivým aktuálním otázkám. Takových seminářů a také plodných setkán! s architekty u kulatého stolu máme za sebou víc. A co dál? Zejména v tomto jubilejním roce. Chceme si podrobněji všimnout mezinárodní spolupráce a konfrontace myšlenek z oblasti tvorby životního prostředí, intenzivně pokračovat v setkáních u kulatého stolu, věnovat vyšší pozornost členům SA ČSR pracujícím pro národní výbory; hodně by se dalo hovořit o tom, co chceme a co by bylo zapotřebí udělat. My jsme však omezeni místem. Tak ostatní až zase jindy. Zatím děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC SKONČIL III. ROČNÍK NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE „ARCHITEKTURA 1974" Pokračování ze str. 1 průměru, tak i u špičkových materiálů jednotlivců i redakčních kolektivů. Přitom je třeba zdůraznit i velký počet přihlášek. Porota hodnotila celkem 261 zpravodajských a publicistických materiálů, které předložilo 26 jednotlivců a kolektivů. Ing. arch. A. Kreuzer ocenil, že mezi odměněnými jsou i kolektivy redakcí, jež se v minulých letech soutěže nezúčastňovaly — např. Tvorby, Studia mladých Čs. rozhlasu, ABC apod. „Významným impulsem pro zpravodajství a publicistiku o architektuře byla bezpochyby velká výstava k 25. výročí založení socialistických projektových organizací, jubilejní oslavy celé plejády projektových ústavů, jakož i semináře a tiskové besedy pořádané Svazem architektů ČSR. Tato ideově výchovná činnost našeho Svazu bude i nadále pokračovat a stupňovat se. Významným mezníkem se zajisté stane připravovaná konference o ideologických problémech architektury v současné etapě vývoje naší socialistické společnosti. Rozvíjení tvůrčího svazku publicistiky a architektury přináší prospěch oběma stranám. Jako společenská organizace architektů se snažíme podněcovat angažovanou společenskou činnost svých členů, včetně zvyšování jejich podílu na popularizaci architektury. To je sbližuje s novináři, kteří se architekturou zabývají. Tyto vzájemné styky a vztahy novinářů a architektů mohou přispět k tomu, že obě strany budou stát bok po boku ve společné věci propagace architektury. Právem se dostalo nejvyššího ocenění v naší soutěži Petru Rampírovi z Lidové demokracie a Lubomíru Svrčkovi z Večerní Prahy, protože jejich publicistická a zpravodajská práce směřuje k potřebnému zevšeobecnění, proniká do činnosti tvůrčích projektových kolektivů, neregistruje pouze výsledky práce architektů, ale obsahuje i potřebné hodnocení." Po předání cen a odměn pokračovalo slavnostní zasedán! obsáhlou diskusí k problematice architektury i publicistiky. Předseda Českého novinářského klubu vědy a techniky dr. Jiří Táborský, který celé jednání řídil, v závěru poděkoval za všechny novináře Svazu architektů ČSR za zájem, který věnuje novinářské práci. —r— Dnes hovoří šéfredaktor Vědy a techniky mládeži Dr. Jiří Táborský 2 VÝSLEDKY 3. ROČNÍKU NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE KATEGORIE ZPRAVODAJSTVÍ: 1. cena — Lubomír Svrček (Večerní Praha) za soustavné a vysoce kvalitní a pohotové zpravodajství z oblasti architektury. 2. cena — Kolektiv redakce Technický týdeník za kvalitní zpravodajské materiály z oblasti výstavby a architektury a za pozornost věnovanou racionalizaci projektové činnosti. 3. a 4. cena nebyla udělena Čestná uznání I. stupně: Ljuba Mesteková, — Televizní noviny, Tatiana Jaglová — Ľud (Bratislava), Karel Žítek — Svobodné slovo, Věra Šťastná — Práce. KATEGORIE PUBLICISTIKY: 1. cena — Petr Rampír (Lidová demokracie) za kvalitní publicistické zpracování problematiky architektury s ohledem na správné pochopení postavení architektury v socialistické společnosti, za maximální využití podnětů daných jubileem socialistických projektových organizací v novinářské práci. 2. cena — Kolektiv Magazínu T 74 za soustavné sledování architektonické problematiky a využití celé řady novinářských forem při prezentaci architektonických děl. 3. cena — Kolektiv kulturní rubriky Tvorby za stálou pozornost věnovanou práci architektů a iniciativní přístup k prezentování společenských výsledků práce Svazu architektů ČSR. 4. cena — Kolektiv Beseda naši vesnice za pochopení úlohy architektury při komplexním rozvoji zemědělské velkovýroby. 4. cena — Kolektiv redakce Naše rodina za zdůraznění úlohy architektury v životě společnosti a každého jednotlivce. Čestné uznání I. stupně: Kolektiv redakce Mladý svět; Jiří Brabenec — volný novinář. Čestné uznání II. stupně: Čs. rozhlas — kolektiv Studia mladých; A. V. Novotný — Silniční obzor; Kolektiv redakce Technická práca; Kolektiv redakce ABC; Kolektiv redakce Chatař. Koncem minulého roku skončil již pátý ročník novinářské soutěže vypisované ministerstvem výstavby a techniky ČSR „Technický pokrok 75“. Porota udělila čtvrtou cenu redaktorům našeho časopisu Janu Novotnému a Olze Myslivečkové za soustavnou a kvalitní publicistiku věnovanou otázkám životního prostředí. Před nimi se umístili kolektiv redakce Mladého světa, Ota Kraus z Hospodářských novin a Miroslav Fiala z Československé televize, Praha. Pátou cenu získal redakční kolektiv Věda a technika mládeži. Mezi odměněnými byli Stanislav Stibor z Rudého práva, Věra Šťastná z Práce, Karel Sedláček ze Svobodného slova, redakce časopisu Revue 74 a další. Na snímku předává ministr výstavby a techniky ČSR prof. ing. K. Lobi, DrSc. 4. cenu našim redaktorům. VÝZNAMNÁ ŽIVOTNÍ JUBILEA ČLENU SVAZU ARCHITEKTŮ ČSR: 2. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaromír Jans a, Trutnov, 3. 1. 1915 — (60 let) Ing. arch. dr. Leo Šimon, Praha, 6. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Karel Zabel, Brno, 9. 1. 1925 — (50 let) Doc. Ing. arch. Felix Haas, CSc., Brno, 9. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaroslav M a y e r, nositel vyznamenáni Za vynikající práci, Praha, 10. 1. 1889 — (86 let) akad. arch. Josef Franců, Praha, 12. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Lumír Potůček, Pardubice, 14. 1. 1910 — (65 let) Ing. arch. Vilém Zavřel, nositel vyznamenáni Za vynikající práci, Brno, 23. 1- 1893 — (82 let) Ing. arch. Jaroslav Grunt, Brno, 24. 1. 1925 — (50 let) akad. arch. Bohuslav K i e h r, Ostrava, 25. 1. 1925 — (50 let) akad. arch. Boris Halmi, Praha, 28. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaroslav Hanuš, Hradec Králové, 31. 1. 1910 — (65 let) akad. arch. František Chudoba, Děčín. Blahopřejeme! JIHOČEŠTÍ VÝTVARNÍCI V PRAZE Krása a půvab Jižních Čech byly a jsou odedávna inspirací nejen pro české básníky, spisovatele, ale i výtvarníky. Především pak samozřejmě pro ty, kteří zde žili a žijí. A tak se znova po mnoha letech pražská veřejnost měla možnost seznámit s dílem jihočeských výtvarníků. Tentokrát ve výstavní síni Svazu českých spisovatelů k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Práce malířů, grafiků i sochařů dokumentuje převratné změny, ke kterým došlo v charakteru krajiny, ale i v životě lidí za poslední čtvrtstoletí. Dobu, v níž vedle jihočeských rybníků vznikla obrovská přehradní jezera, pole se změnila v lány a v ryze zemědělských oblastech vyrostly velké průmyslové závody. Jihočeští výtvarníci se významě podílejí i na spolupráci s architekty při výstavbě nových sídlišť, škol i veřejných budov. A tak jak zdůraznil ve svém projevu na vernisáži vedoucí tajemník JKV KSČ Jaroslav Hejna, naše komunistická strana i společnost si váží a bude vážit vždy těch výtvarných umělců, jejichž dílo zobrazuje život pracujícího lidu v socialistické společnosti. 25 LET KOVOPROJEKTY PRAHA Koncem loňského roku oslavil projektový a inženýrský podnik Kovoprojekta Praha čtvrstoleté výročí svého založení. Kovoprojekta během své existence vypracovala projektovou dokumentaci pro výstavbu, rekonstrukci a modernizaci strojírenských závodů i komplexních průmyslových areálů v celé republice. Z největších technicky i hospodářsky nejvýznamnějších průmyslových staveb je možno uvést především supertěžkou turbinovou halu se zkušebnou pro Škodu Plzeň, závod na výrobu slévárenského zařízení a trolejbusů Škoda Ostrov, Žďárské strojírny a slévárny atd. Kovoprojekta přispívá i k rozvoji hlav- ního města. Vypracovala rozsáhlé a technicky náročné studie největší pražské aglomerace Praha—Vysočany i studii modřansko—komořanského koridoru. V ateliérech ústavu vznikla též projektová dokumentace k dodávkám vývozních strojírenských celků, jako třeba Závod strojírenské metalurgie v Ránčí v Indii a v poslední době Strojírenskometalurgický kombinát v Tabrizu v Iránu. Kovoprojekta Praha byla u zrodu všech našich strojírenských investičních staveb a svou prací se zasloužila o socialistickou industrializaci, která změnila průmyslovou i třídní skladbu celých oblastí naší země. hh Detva — sušárna lakovny — klimatizační zařízení ŘADY CLENO SVAZU ARCHITEKTŮ CSR OPUSTILI Ing. arch. Mojmír Kyselka z Brna, který zemřel dne 5. listopadu 1974 ve věku 72 let Ing. arch. Josef Kellner z Ostravy, který zemřel dne 26. listopadu 1974 ve věku 61 let. Čest jejich památce I „MUZEÁLNÍ“ SEMINÁŘ K DĚJINÁM ARCHITEKTURY V kinosále Národního technického muzea v Praze proběhl v prosinci jednodenní seminář k dějinám architektury. V záhlaví měl číslici 1 značící, že jde po delší době o první, ale nikoliv poslední podobnou akci pořádanou tímto muzeem. V úvodním slově zdůraznil náměstek ředitele NTM dr. J. Vlček, že muzeum chce navázat na někdejší tradici setkání architektů nad problematikou jejich tvorby. Podotkl, že NTM chápe historii architektury jako plnohodnotnou součást své práce, a zmínil se též o plánu vybudování samostatných sbírek osvětlujících dějiny architektury u nás. Z celé řady zajímavých přednášek je třeba se zmínit o příspěvku doc. ing. arch. Josefa Pechara CSc., který hovořil o historiografii české meziválečné a poválečné architektury. Se zajímavými a dosud málo známými poznatky ze studia díla avantgardního sovětského architekta Melnikova vystoupil ing. arch. A. Pohan. Škoda, že obsahově kvalitní seminář, jehož příprava stála organizátory mnoho sil, nebyl dostatečně propagován, a proto účast vcelku neodpovídala kvalitě vystoupení. Pro příště je nezbytně třeba pamatovat tedy nejen na pozvání přednášejících, ale i posluchačů. Bylo by totiž škoda nevyužít šance, kterou Národní technické muzeum architektům poskytuje. /slOTipelt Ukřižujte ho, má na zahrádce trpaslíky! Obvykle se do tohoto hesla ještě vkládalo přídavné jméno sádrové, z čehož jaksi vyplývalo, že trpajzlíci, sebeneumětelští, ale z jiné hmoty, třeba ze dřeva, vosku či kovu, se těší hájení. Tažení proti trpaslíkům a jejich chovatelům vzniklo již před mnoha léty a patřilo k bontónu tupit nejen neživé pidimužíky, ale i ty, kdož s nimi zpestřili (zohavili, znešvařilil své zahrádky. Sádrový trpaslík se stal synonymem pro nevkus a tu a tam se o ně musel otřít každý, kdo chtěl mít pověst kulturního člověka. Jak se nová doba drala kupředu, nahradila trpaslíčky jiná měřítka pro vkus (umění, kulturu, vzdělanost), leč pidimužíci neodolali soustředěnému náporu a vyhynuli. Někteří nouze zmizeli z dohledu, protože jejich držitelé — podobně jako kdysi Čeští bratří Kralickou bilbli — je ukryli na místech, Koniášům nedostupným. Tam, chráněni před dotěrnými a opovržlivými zraky kulturních spoluobčanů, se občas se svými miláčky pomazlí a smutně pak zírají na svou zahrádku, která přes alpinky a umné skalky jim připadá taková nijaká, smutná, fádní, prostě netrpasličí. Pouze nejstatečnější z nich, jejichž krev je krví Savonaroly a sv. Jana Zlatoústého a srdce srdcem Ivanhoea, se nevzdali. Dál chovají trpaslíky na zahrádce a nalezl se mezi nimi i taký rek, co u Železného Brodu při silnici E 15 zž**il u kolonie pidimužíků ohrom_.a muchomůrku, která za temných nocí krásně svítí. Tito pěstitelé trpajzlíků nechápou, proč jejich zavilí spoluobčané je diskriminují, stíhají opovržením a berou jim pocit krásna. Promiňte mi laskavě, ale já jim rozumím. Vždyť tak, jako od indiánek vede přímá cesta ke skutečné literatuře, může i od trpaslíků (třeba skrytých ve výtvorech z betonu a drceného skla) směřovat k myšlence, ztvárněné ladnými a výmluvnými křivkami v hmotě. Krátce a dobře, otázka zní asi takto: Co je lepší — zahrádka plná kopřiv, nebo s trpaslíkem? J. BENE (nose poznámka LETOŠNÍM rokem nastupuje naše národní hospodářství do posledního, pátého roku páté pětiletky: rozvoj československé ekonomiky tak vstupuje do významné fáze, v níž se definitivně rozhodne o splněni závěrů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, o podmínkách, za^ nichž přejdeme do dalšího, v pořadí již šestého pěttleti. A samozřejmě přitom nejde jen 0 ekonomiku, neboť úroveň hospodářství se bezprostředně odráží v celkové _ životní a kulturní úrovni společnosti. Z těchto hledisek je možno právem hovořit o vysoké náročnosti roku 1975 — o náročnosti, která se v různé kvalititativní míře, ale se stejnou spoluodpovědností promítá v každodenním přístupu kteréhokoliv pracovníka ke splnění, případně překročeni plánovaných záměrů. Je proto zcela samozřejmé, že obecná kritéria vyšší efektivnosti, ještě lepši hospodárnosti při využiti práce, strojů, materiálů a energie, se týká i výstavby, a tedy 1 architektury. Architekt a projektant vytváří již základní koncepci svého tvůrčího záměru nejen estetickou, ale také technickou úroveň budoucího stavebního díla, významnou měrou určuje náklady, stupeň ekonomického využiti, funkčnost i účelnost. A protože architekti a projektanti nevytvářejí zboží krátkodobé spotřeby, ale slouží svým dílem této i příštím generacím, je jejich odpovědnost podstatně yysši nez v mnoha jiných oborech činnosti. Chyba v základni myšlence, v úvodním projektu, přináší s sebou nejen těžkosti při vlastni realizaci, ale zůstává jako trvalý a nežádoucí pomník po celá desetiletí. Zasedání ÚV KSČ, které se konalo v listopadových dnech uplynulého roku, obrátilo pozornost nejširší veřejnosti k nejaktuálnějším otázkám současné výstavby společnosti, na spojení konkrétního budovatelského úsilí s rozvojem ideologické práce, s upevňováním a rozvíjením socialistického životního stylu. Letošní rok, rok 30. výročí osvobozeni naší vlasti slavnou Sovětskou armádou, závěrečný rok páté pětiletky, dává všem nepřeberné možnosti ke zvýšení osobního podílu na úspěšné práci a tvořivé aktivitě miliónových mas. A českoslovenští architekti se k tomuto podílu hrdě hlásí — nikoliv proklamativně, ale konkrétním, činorodým tvůrčím zaujetím, v plném souladu s postavením a posláním architektury jako významného nástroje společenského rozvoje. r Toto číslo bylo dáno do tis 1974