Československý Architekt, 1975 (XXI/1-26)

1975-03-17 / No. 1

interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Věda a technika mládeži má tedy mládež už v titulu, nicméně do jejich stránek se dychtivě noří lidé nejrozma­nitějšího věku a nejeden děd ukradne číslo časopisu vnukovi. I stalo se, že jsme začátkem roku zavolali do redakce Vědy a techniky mládeži, abychom si k tele­fonu vyžádali dr. Jiřího Táborského, šéf­redaktora tohoto populárního čtrnáctide­níku a předsedu Klubu vědy a techniky Českého svazu novinářů. Často Vás vidime za předsednickým stolem různých setkáni novinářů s archi­tekty. Hovoříváte zasvěceně o otázkách architektury. Jak jste se k této tématice vůbec dostal? To už je dost stará historie. Bude jí teď třicet let, jako osvobozené republice, však s touto událostí bezprostředně sou­visí. V pětačtyřicátém se ještě tu a tam střílelo, ale už začala vycházet Mladá fronta, s níž jsem od začátku spolupraco­val. Zatnul jsem se do tisku drápkem a zůstal mi tam natrvalo trčet. Tehdy jsem se specializoval na vnitropolitickou tématiku, jejíž významnou složkou byla od začátku výstavba a s ní pochopitelně bezprostředně související architektura. Čili — stará láska nerezaví. Právě. Zájem o architekturu mi zůstal, i když jsem v roce 1961 přešel do časopi­su Věda a technika mládeži. Pracoval jsem také ve Svazu novinářů, zejména v sekci pro vědu a techniku, která se také v nemalé míře zajímá o architek­turu. Před deseti léty jsme jako první sekce přešli na klubovou formu, která umožňuje více prohloubit styky s akade­mií, ministerstvy i svazy, v neposlední řadě se Svazem architektů. Iniciativním členem našeho klubu je i váš šéfre­daktor Svojka Petránek a tak není divu, že architektura zaujímá jedno z předních míst v naší klubové činnosti. Řekl bych, že plným právem. A po zásluze. Vždyť architektura není jen otázkou kumštu, jako třeba tvůrčí práce sochaře či malíře, ale také bez­prostředně souvisí s technikou, která nás především zajímá. Jak bych to řekl: Architektura má zázemí, jemuž může po­moci, ale také ublížit. Někdy se totiž představa architekta realizuje jinak, a ta­kových případů je, myslím, více než těch, kdy se ji podaří uskutečnit tak, aby slou­žila svým cílům a při tom plynule zapad­la do okolního světa. Jakákoli architektu­ra má doplňovat a ne rušit krajinu. Sna­hou novinářů musí být takové snahy pod­porovat. To znamená ovládnout veškerou současnou problematiku architektury. K tomu směřuji i ta setkáni novinářů s architekty, o nichž jsme zpočátku hovo­řili. Jak byste je ze svého pohledu hod­notil? Jejich přínos je v tomto směru rozho­dující. Vezměte si jako ukázku takový seminář, jaký pro pracovníky sdělovacích prostředků uspořádaly svazy architektů a novinářů v Příhrazech. Výsledek se projevil nejen bezprostředně celou řadou fundovaných článků, komentářů i repor­táží, ale také dlouhodobou perspektivou. Zmíněný seminář měl žhavě aktuální a současně i perspektivní náplň — archi­tektura a životní prostředí. Bylo nad lid­ské možnosti novinářů, aby na místě vše obsáhli a zaznamenali si. S ohledem na důležitou tématiku byl však pořízen zá­znam nejen všech vysoce odborných a při tom zajímavých přednášek, ale i prů­běh diskuze. Tak vznikl svazek o 237 stranách, který dostali všichni účastníci semináře, i další zájemci a redakce. Ob­sahuje důležité postřehy a informace dlouhodobé časovosti, a proto bude slou­žit novinářům několik let. Ti se skutečně k těmto materiálům vracejí, protože jim pomáhají ujasnit si přístup k jednotlivým aktuálním otázkám. Takových seminářů a také plodných setkán! s architekty u kulatého stolu máme za sebou víc. A co dál? Zejména v tomto jubilej­ním roce. Chceme si podrobněji všimnout mezi­národní spolupráce a konfrontace myš­lenek z oblasti tvorby životního prostředí, intenzivně pokračovat v setkáních u ku­latého stolu, věnovat vyšší pozornost členům SA ČSR pracujícím pro národní výbory; hodně by se dalo hovořit o tom, co chceme a co by bylo zapotřebí udě­lat. My jsme však omezeni místem. Tak ostatní až zase jindy. Zatím děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC SKONČIL III. ROČNÍK NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE „ARCHITEKTURA 1974" Pokračování ze str. 1 průměru, tak i u špičkových materiálů jednotlivců i redakčních kolektivů. Při­tom je třeba zdůraznit i velký počet při­hlášek. Porota hodnotila celkem 261 zpravodajských a publicistických mate­riálů, které předložilo 26 jednotlivců a kolektivů. Ing. arch. A. Kreuzer ocenil, že mezi odměněnými jsou i kolektivy redakcí, jež se v minulých letech soutěže nezúčast­ňovaly — např. Tvorby, Studia mladých Čs. rozhlasu, ABC apod. „Významným impulsem pro zpravodaj­ství a publicistiku o architektuře byla bezpochyby velká výstava k 25. výročí za­ložení socialistických projektových orga­nizací, jubilejní oslavy celé plejády pro­jektových ústavů, jakož i semináře a tis­kové besedy pořádané Svazem architek­tů ČSR. Tato ideově výchovná činnost našeho Svazu bude i nadále pokračovat a stup­ňovat se. Významným mezníkem se zajis­té stane připravovaná konference o ideo­logických problémech architektury v sou­časné etapě vývoje naší socialistické spo­lečnosti. Rozvíjení tvůrčího svazku publicistiky a architektury přináší prospěch oběma stranám. Jako společenská organizace architektů se snažíme podněcovat anga­žovanou společenskou činnost svých čle­nů, včetně zvyšování jejich podílu na popularizaci architektury. To je sbližuje s novináři, kteří se architekturou zabývají. Tyto vzájemné styky a vztahy novinářů a architektů mohou přispět k tomu, že obě strany budou stát bok po boku ve společné věci propagace architektury. Právem se dostalo nejvyššího ocenění v naší soutěži Petru Rampírovi z Lidové demokracie a Lubomíru Svrčkovi z Ve­černí Prahy, protože jejich publicistická a zpravodajská práce směřuje k potřeb­nému zevšeobecnění, proniká do činnos­ti tvůrčích projektových kolektivů, nere­gistruje pouze výsledky práce architektů, ale obsahuje i potřebné hodnocení." Po předání cen a odměn pokra­čovalo slavnostní zasedán! obsáhlou dis­kusí k problematice architektury i publi­cistiky. Předseda Českého novinářského klubu vědy a techniky dr. Jiří Táborský, který celé jednání řídil, v závěru podě­koval za všechny novináře Svazu archi­tektů ČSR za zájem, který věnuje novi­nářské práci. —r— Dnes hovoří šéfredaktor Vědy a techniky mládeži Dr. Jiří Táborský 2 VÝSLEDKY 3. ROČNÍKU NOVINÁŘSKÉ SOUTĚŽE KATEGORIE ZPRAVODAJSTVÍ: 1. cena — Lubomír Svrček (Večerní Praha) za soustavné a vysoce kvalitní a pohotové zpravodajství z oblasti archi­tektury. 2. cena — Kolektiv redakce Technic­ký týdeník za kvalitní zpravodajské mate­riály z oblasti výstavby a architektury a za pozornost věnovanou racionalizaci projektové činnosti. 3. a 4. cena nebyla udělena Čestná uznání I. stupně: Ljuba Mesteková, — Televizní noviny, Tatiana Jaglová — Ľud (Bratislava), Ka­rel Žítek — Svobodné slovo, Věra Šťast­ná — Práce. KATEGORIE PUBLICISTIKY: 1. cena — Petr Rampír (Lidová demo­kracie) za kvalitní publicistické zpracová­ní problematiky architektury s ohledem na správné pochopení postavení archi­tektury v socialistické společnosti, za ma­ximální využití podnětů daných jubileem socialistických projektových organizací v novinářské práci. 2. cena — Kolektiv Magazínu T 74 za soustavné sledování architektonické pro­blematiky a využití celé řady novinář­ských forem při prezentaci architektonic­kých děl. 3. cena — Kolektiv kulturní rubriky Tvorby za stálou pozornost věnovanou práci architektů a iniciativní přístup k prezentování společenských výsledků práce Svazu architektů ČSR. 4. cena — Kolektiv Beseda naši ves­nice za pochopení úlohy architektury při komplexním rozvoji zemědělské velkový­roby. 4. cena — Kolektiv redakce Naše ro­dina za zdůraznění úlohy architektury v životě společnosti a každého jednot­livce. Čestné uznání I. stupně: Kolektiv redakce Mladý svět; Jiří Bra­­benec — volný novinář. Čestné uznání II. stupně: Čs. rozhlas — kolektiv Studia mla­dých; A. V. Novotný — Silniční obzor; Kolektiv redakce Technická práca; Ko­lektiv redakce ABC; Kolektiv redakce Chatař. Koncem minulého roku skončil již pátý ročník novinářské soutěže vypiso­vané ministerstvem výstavby a techniky ČSR „Technický pokrok 75“. Porota udělila čtvrtou cenu redaktorům našeho časopisu Janu Novotnému a Olze Myslivečkové za soustavnou a kvalitní publicistiku věnovanou otázkám život­ního prostředí. Před nimi se umístili kolektiv redakce Mladého světa, Ota Kraus z Hospodářských novin a Miroslav Fiala z Československé televize, Praha. Pátou cenu získal redakční kolektiv Věda a technika mládeži. Mezi odměněnými byli Stanislav Stibor z Rudého práva, Věra Šťastná z Práce, Karel Sedláček ze Svobodného slova, redakce časopisu Revue 74 a další. Na snímku předává ministr výstavby a techniky ČSR prof. ing. K. Lobi, DrSc. 4. cenu našim redaktorům. VÝZNAMNÁ ŽIVOTNÍ JUBILEA ČLENU SVAZU ARCHITEKTŮ ČSR: 2. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaromír Jan­­s a, Trutnov, 3. 1. 1915 — (60 let) Ing. arch. dr. Leo Šimon, Praha, 6. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Karel Zabel, Brno, 9. 1. 1925 — (50 let) Doc. Ing. arch. Felix Haas, CSc., Brno, 9. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaroslav M a y e r, nositel vyznamenáni Za vynikající prá­ci, Praha, 10. 1. 1889 — (86 let) akad. arch. Josef Franců, Praha, 12. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Lumír Potůček, Pardubice, 14. 1. 1910 — (65 let) Ing. arch. Vilém Zavřel, nositel vyznamenáni Za vynikající práci, Brno, 23. 1- 1893 — (82 let) Ing. arch. Jaroslav Grunt, Brno, 24. 1. 1925 — (50 let) akad. arch. Bohu­slav K i e h r, Ostrava, 25. 1. 1925 — (50 let) akad. arch. Boris Halmi, Praha, 28. 1. 1925 — (50 let) Ing. arch. Jaroslav Hanuš, Hra­dec Králové, 31. 1. 1910 — (65 let) akad. arch. František Chudoba, Děčín. Blahopřejeme! JIHOČEŠTÍ VÝTVARNÍCI V PRAZE Krása a půvab Jižních Čech byly a jsou odedávna inspirací nejen pro české bás­níky, spisovatele, ale i výtvarníky. Přede­vším pak samozřejmě pro ty, kteří zde žili a žijí. A tak se znova po mnoha letech pražská veřejnost měla možnost seznámit s dílem jihočeských výtvarníků. Tentokrát ve výstavní síni Svazu českých spisovatelů k 30. výročí osvobození Čes­koslovenska Sovětskou armádou. Práce malířů, grafiků i sochařů dokumentuje převratné změny, ke kterým došlo v cha­rakteru krajiny, ale i v životě lidí za poslední čtvrtstoletí. Dobu, v níž vedle jihočeských rybníků vznikla obrovská pře­hradní jezera, pole se změnila v lány a v ryze zemědělských oblastech vyrostly velké průmyslové závody. Jihočeští vý­tvarníci se významě podílejí i na spolu­práci s architekty při výstavbě nových sídlišť, škol i veřejných budov. A tak jak zdůraznil ve svém projevu na vernisáži vedoucí tajemník JKV KSČ Jaroslav Hej­na, naše komunistická strana i společ­nost si váží a bude vážit vždy těch vý­tvarných umělců, jejichž dílo zobrazuje život pracujícího lidu v socialistické spo­lečnosti. 25 LET KOVOPROJEKTY PRAHA Koncem loňského roku oslavil projek­tový a inženýrský podnik Kovoprojekta Praha čtvrstoleté výročí svého založení. Kovoprojekta během své existence vy­pracovala projektovou dokumentaci pro výstavbu, rekonstrukci a modernizaci strojírenských závodů i komplexních prů­myslových areálů v celé republice. Z největších technicky i hospodářsky nej­významnějších průmyslových staveb je možno uvést především supertěžkou tur­binovou halu se zkušebnou pro Škodu Plzeň, závod na výrobu slévárenského zařízení a trolejbusů Škoda Ostrov, Žďár­­ské strojírny a slévárny atd. Kovoprojekta přispívá i k rozvoji hlav- ního města. Vypracovala rozsáhlé a tech­nicky náročné studie největší pražské aglomerace Praha—Vysočany i studii modřansko—komořanského koridoru. V ateliérech ústavu vznikla též projek­tová dokumentace k dodávkám vývoz­ních strojírenských celků, jako třeba Zá­vod strojírenské metalurgie v Ránčí v Indii a v poslední době Strojírensko­­metalurgický kombinát v Tabrizu v Iránu. Kovoprojekta Praha byla u zrodu všech našich strojírenských investičních staveb a svou prací se zasloužila o socialistic­kou industrializaci, která změnila prů­myslovou i třídní skladbu celých oblastí naší země. hh Detva — sušárna lakovny — klimati­zační zařízení ŘADY CLENO SVAZU ARCHITEKTŮ CSR OPUSTILI Ing. arch. Mojmír Kyselka z Brna, který zemřel dne 5. listopadu 1974 ve věku 72 let Ing. arch. Josef Kellner z Ostravy, který zemřel dne 26. listopadu 1974 ve věku 61 let. Čest jejich památce I „MUZEÁLNÍ“ SEMINÁŘ K DĚJINÁM ARCHITEKTURY V kinosále Národního technického mu­zea v Praze proběhl v prosinci jednoden­ní seminář k dějinám architektury. V zá­hlaví měl číslici 1 značící, že jde po delší době o první, ale nikoliv poslední podobnou akci pořádanou tímto mu­zeem. V úvodním slově zdůraznil náměstek ředitele NTM dr. J. Vlček, že muzeum chce navázat na někdejší tradici setká­ní architektů nad problematikou jejich tvorby. Podotkl, že NTM chápe historii architektury jako plnohodnotnou součást své práce, a zmínil se též o plánu vy­budování samostatných sbírek osvětlují­cích dějiny architektury u nás. Z celé řady zajímavých přednášek je třeba se zmínit o příspěvku doc. ing. arch. Josefa Pechara CSc., který hovořil o historiografii české meziválečné a po­válečné architektury. Se zajímavými a dosud málo známými poznatky ze studia díla avantgardního sovětského architekta Melnikova vystoupil ing. arch. A. Po­han. Škoda, že obsahově kvalitní seminář, jehož příprava stála organizátory mnoho sil, nebyl dostatečně propagován, a proto účast vcelku neodpovídala kvalitě vystou­pení. Pro příště je nezbytně třeba pama­tovat tedy nejen na pozvání přednáše­jících, ale i posluchačů. Bylo by totiž škoda nevyužít šance, kterou Národní technické muzeum architektům poskytuje. /slOTipelt Ukřižujte ho, má na zahrádce trpaslíky! Obvykle se do tohoto hesla ještě vkládalo přídavné jmé­no sádrové, z čehož jaksi vyplýva­lo, že trpajzlíci, sebeneumětelští, ale z jiné hmoty, třeba ze dřeva, vosku či kovu, se těší hájení. Taže­ní proti trpaslíkům a jejich chova­telům vzniklo již před mnoha léty a patřilo k bontónu tupit nejen neživé pidimužíky, ale i ty, kdož s nimi zpestřili (zohavili, znešva­­řilil své zahrádky. Sádrový trpas­lík se stal synonymem pro nevkus a tu a tam se o ně musel otřít každý, kdo chtěl mít pověst kul­turního člověka. Jak se nová doba drala kupředu, nahradila trpaslíčky jiná měřítka pro vkus (umění, kulturu, vzděla­nost), leč pidimužíci neodolali soustředěnému náporu a vyhynuli. Někteří nouze zmizeli z dohledu, protože jejich držitelé — podobně jako kdysi Čeští bratří Kralickou bilbli — je ukryli na místech, Ko­niášům nedostupným. Tam, chrá­něni před dotěrnými a opovržlivý­mi zraky kulturních spoluobčanů, se občas se svými miláčky pomazlí a smutně pak zírají na svou za­hrádku, která přes alpinky a umné skalky jim připadá taková nijaká, smutná, fádní, prostě netrpasličí. Pouze nejstatečnější z nich, jejichž krev je krví Savonaroly a sv. Jana Zlatoústého a srdce srdcem Ivan­­hoea, se nevzdali. Dál chovají trpaslíky na zahrádce a nalezl se mezi nimi i taký rek, co u Želez­ného Brodu při silnici E 15 zž**il u kolonie pidimužíků ohrom_.a muchomůrku, která za temných nocí krásně svítí. Tito pěstitelé trpajzlíků nechá­pou, proč jejich zavilí spoluobča­né je diskriminují, stíhají opovrže­ním a berou jim pocit krásna. Promiňte mi laskavě, ale já jim rozumím. Vždyť tak, jako od indiá­nek vede přímá cesta ke skutečné literatuře, může i od trpaslíků (třeba skrytých ve výtvorech z be­tonu a drceného skla) směřovat k myšlence, ztvárněné ladnými a výmluvnými křivkami v hmotě. Krátce a dobře, otázka zní asi takto: Co je lepší — zahrádka plná kopřiv, nebo s trpaslíkem? J. BENE (nose poznámka LETOŠNÍM rokem nastupuje naše ná­rodní hospodářství do posledního, pátého roku páté pětiletky: rozvoj československé ekonomiky tak vstupuje do významné fáze, v níž se definitivně rozhodne o splněni závěrů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, o podmínkách, za^ nichž přejdeme do dalšího, v pořadí již šestého pěttleti. A samozřejmě přitom nejde jen 0 ekonomiku, neboť úroveň hospodářství se bezprostředně odráží v celkové _ životní a kulturní úrovni společnosti. Z těchto hle­disek je možno právem hovořit o vysoké náročnosti roku 1975 — o náročnosti, která se v různé kvalititativní míře, ale se stej­nou spoluodpovědností promítá v každo­denním přístupu kteréhokoliv pracovníka ke splnění, případně překročeni plánovaných záměrů. Je proto zcela samozřejmé, že obecná kritéria vyšší efektivnosti, ještě lepši hos­podárnosti při využiti práce, strojů, mate­riálů a energie, se týká i výstavby, a tedy 1 architektury. Architekt a projektant vy­tváří již základní koncepci svého tvůrčího záměru nejen estetickou, ale také tech­nickou úroveň budoucího stavebního díla, významnou měrou určuje náklady, stupeň ekonomického využiti, funkčnost i účelnost. A protože architekti a projektanti nevytvá­řejí zboží krátkodobé spotřeby, ale slouží svým dílem této i příštím generacím, je jejich odpovědnost podstatně yysši nez v mnoha jiných oborech činnosti. Chyba v základni myšlence, v úvodním projektu, přináší s sebou nejen těžkosti při vlastni realizaci, ale zůstává jako trvalý a ne­žádoucí pomník po celá desetiletí. Zasedání ÚV KSČ, které se konalo v listopadových dnech uplynulého roku, obrátilo pozornost nejširší veřejnosti k nej­aktuálnějším otázkám současné výstavby společnosti, na spojení konkrétního budo­vatelského úsilí s rozvojem ideologické práce, s upevňováním a rozvíjením socia­listického životního stylu. Letošní rok, rok 30. výročí osvobozeni naší vlasti slavnou Sovětskou armádou, závěrečný rok páté pětiletky, dává všem nepřeberné možnosti ke zvýšení osobního podílu na úspěšné práci a tvořivé aktivitě miliónových mas. A českoslovenští architekti se k tomuto podílu hrdě hlásí — nikoliv proklamativně, ale konkrétním, činorodým tvůrčím zauje­tím, v plném souladu s postavením a po­sláním architektury jako významného ná­stroje společenského rozvoje. r Toto číslo bylo dáno do tis 1974

Next