Československá Televize, 1966 (No. 3-52)

1966-02-14 / No. 8

14. - 20. ÚNOR 1964 Od té doby, kdy hercovo obecenstvo už nesedí je­nom v hledištích divadel, žije herec přetěžký a namáhavý ži­vot »ve službě čarodějné tech­niky uměleckého sdělováni nej­­širším masám. Stroje se staly nej­náročnějšími hercovými spolupra­covníky, přísnějšími než všichni divadelní režiséři, neboť mu nedo­volují ani na vteřinu vypráhnout z napětí či odskočit z postavy, ne­dopřejí mu oddechu, leda by selha­ly samy a zakazují mu předstírat místo opravdově cítit. Pracuji ráda pro televizi, nejen proto, že Je objevem mého století, ale 1 proto, že je neúprosným zpro­středkovatelem umělecké pravdy. Před kamerou a před mikrofonem neobstojí ani nejnádhernější lež, mis­trovstvím určeným pro tuto disciplí­nu jest a bude vždycky míra. Hercův obličej se musí vyvarovat každého zprtvátněnt a úniku, protože všechno se upírá к Jeho pohledu, v kterém nelze nic zakrýt, falešně předstírat nebo dovedně zamaskovat. Citlivost fotografických i zvukových snímků w je tyranská a herci nezbývá, než ode- £ ■ vzdat očím i sluchu diváků čistý destilát člověka v jeho autorem urče- > né podobě. Vydáváme těmto zázrač­ným strojům na milost či nemilost * své já ve službě dané hře, odkázání - na to, zdali přenesou čl zdeformují ■л náš hlas či naši tvář. Nikdy není herec tak strašně opuštěný jako před kamerou, kde je odkázán jen sám na sebe, a nikde nenf tak spjat se spoluprací tolika lidí jako právě při hře v ’ televizi. Tady nenf úniku před chybou, vše­chno tu žhne a hoří sděleným oka mžikem, divák na své pohodlné do­mácí židli nemá ponětí o strašlivém napětí nervů a vypětí sil i intelektu, neuvědomuje si, jak je důležitý i každý krok nejen těch, kteří snímají obraz a zvuk, ale 1 těch, kteří po­máhají kamerám a mikrofonům. Kaž­dá zapomenutá rekvizita už by po­rušila smysl hry a vydala herce pani­ce. Režisérovo heslo: „Jedeme!1“ je osudovější než výstřel ze startovací pistole, protože závodník, který pro­hraje jeden závod, může vyhrát dru­hý, ale zkažený program v televizi se nedá napravit. Krásnou prací jsou studijní zkouš­ky, kdy vyrůstá herci nová postava í režijní souhra. Pracuji ráda ve vel­kém, dávám zpočátku své rolí výraz­né obrysy a silnou přesvědčivost a teprve, když jsem s charakterem té či oné postavy hotova, začnu ubírat a jemnit výrazové prostředky pro mikroskopické postřehy a záznamy kamer. Televize je nejmladší umělec­ká disciplína a je jí třeba dát jiné rozměry, než je spontánnost a styli­zace divadelního projevu. Slyším často připomínat, že každou relaci vidí současně milióny lidí, tato závratná představa mi nenahání hrů­zy o nic víc, než když sedí v hledišti č! v sále při odevzdávacf zkoušce Jeden či deset diváků. Hercovým svě­domím je odpovědnost к postavě, kterou vytváří, a záleží mu v prvé řadě na tom, aby ji neochudil a ne­vybavil nepravdou, pak už sí řekne divákům o sympatie čí zavržení sama. Zavázala jsem se naši televizi i autorům seriálu Eliška a její rod jit -* nlipi a v jejich službách až do hwr­­ce svých til, čt do konce tohoto prostého lidského a velice vtipného děje. Mám příjemný pocit, že v spo­lupráci s vynikajícími kolegy a kole­gyněmi a s jemným, citlivým režisé­rem Filipem můžeme dát lidem kolem obrazovek hodně potěšeni, člově­čenství, dojetí 1 smíchu. Vím, jakým darem je humor, a snažím se ho li­dem donést к sluchu 1 к očím tak čerstvě a bezprostředně, jak v Elišce skryt v dialogu. Takový se­je riál znamená pro herce v hlavni roli nepřijmout rok jiné závazky, neznát^ neděle ani prázdniny, zkoušet kromě v divadle ještě odpoledne čtyři další hodiny, natáčet do nocí a hlavně učit se nazpaměť každý měsíc víc než sto stran textu. Bylo by opravdu kruté, kdyby taková dřina neměla mít dobrý výsledek. NÁŠ 14. II. Viktor I Dyk: ONDŘEJ A 20,10 DRAK — Telev. ’inscenace Já a televize I SCHEINPFLUGOVÁ 15. 11. 17,55 TIP DUKLA JIHLAVA— SLOVAN BRATISLAVA Přenos hokeje 16. II. J. Dletl: ELIŠKA A JEJt 19,50 ROD :— Nový seriál 17. II. Vercors: OBEPLUTI 22.00 Literární pořad 18. U. CIVILNÍ PŘE - Delikvent 19,50 Drama 151etého chlapce 19. II. ALIBI — Západonémec’zý 21,50 krtm. film o vině a nevině 20. U. SPORTOVNÍ ODPOLEDNE 21,10 Věda 20. století Naše beseda: PUBLICISTIKA V TELEVIZI-str. 3 ф Malíř proti válce-str. 3 • K mistrovství světa v lyžování - str. 4 • Ä -m O televízni hlasatelce Evě Mudrové - str. 7 ф Roz­hovor s Jaroslavem Dietlem - str. 8 9 Zelené obzory aneb co se neví a vědět by se milo Traduje se stařičký hlavolam. „Co bylo dřív? Vejce nebo ... ?“ My jsme se pokusili tenhle slepičí problém vyřešit. Když jsme totiž zmíněnou hádanku aplikovali v našich podmín­kách, byla odpověd velice snadná. V reportážním filmu „Kuře z továrny“ výsledek našeho bádání uslyšíte, bu­dou ho tlumočit herci J. Šrámek a M. Mach. Jenže na půlhodinový film by to bylo málo. A tak Jsme st dobrovolně úkol rozšířili a navíc se pokusili uká­zat a dokázat ještě leccos jiného. „Kuře z továrny“ je vlastně druhým pořadem nového publicistického seri­álu, který se jmenuje ZELENÉ OBZO­RY. V pořadu číslo jedna jste spolu s námi pobyli na zabijačce a ohlasy na tento film byly právě tak různo­rodé, jako na dechovku nebo big beat. Což je ovšem u pořadů se zeměděl­skou tematikou jistý pokrok. Film „Zabíjačka“, ať už byl jaký­koliv, přinesl portrét určité skupiny lidí, o nichž se toho ví velice málo, ale kteří přesto znamenají v našem zemědělství asi tolik jako v automo­bilovém průmyslu Laurln & Klement. Bez přeháněni. My bychom ovšem nechtěli objevovat jenom v historii, ale hlavně v přítomnosti. Objevovat lidi a události, spojené s nejstaršim povoláním člověka. Ze se dá kuře vyrobit у továrně — to možná nepřekvapí. Konečně, svého času na tohle téma chrlily noviny jeden článek aa druhým. Ale mnozí už nevěří, že krmivo pro ta kuřata, ale třeba i pro dojnice, se dá vyrobit v továrně asi jako boty nebo tran­zistorový přijimač. Je to, samozřejmě, trochu nadsazeno. Ale v představách mnoha lidí je pořád ještě třeba krme­ní pro vepře spojeno jen se šťouchá­ním pařených brambor. A při tom v naší republice rostou továrny, kde se budou krmivá vyrábět průmyslově a kde se už také vyrábějí. Desítky chlapců a děvčat se tomu učí ve spe­ciálních odborných školách, příslušné vyhlášky je sice ještě neberou nále­žitě na vědomí, ale už Je nejwššl čas, aby se o jejich příštím povolání ně­kdo dozvěděl« ZELENĚ OBZORY nemají jen obje­vovat neobjevené, ale připomínat 1 to zapomenuté. Jeden z příštích pořadů bude třeba připomínat bytovou situaci v pohraničí. Jestli totiž jedna a jedna jsou dvě, pak také platí, že neobdělanou půdu mohou obdělat jen lidé a ti zase chtěj! bydlet Jak se bydli v našem pohraničí, co se tam staví a co by se stavět mělo — právě o to půjde v některé další ka­pitole ZELENÝCH OBZORŮ. Jindy zase chceme položit a najít zároveň odpověď na jiné otázky. Před­stavit vám tfeba zemědělský stroj budoucnosti, který by mohl už dnes pracovat v zemědělských závodech, kdyby... . , - • i \­Budou to pořady o lidech z osad, dědin a zemědělských závodů a o je­jich starostech, aie nechceme je adresovat jen divákům na vesnicích. Máme totiž za to, že město by o dneš­ní vesnici mělo vědět víc než jen údaje o splnění, nesplnění, případně překročení plánovaných ukazatelů. PŘEMEK PODLAHA

Next