Československý Rozhlas, 1971 (XXXVIII/1-51)
1971-11-08 / No. 46
8. listopadu — 14. listopadu 1971 Měsíc československo-sovětského přátelství v rozhlase TM Výročí týdne: K. Biebl «■ Moskevský festival »Ruská zima« x Písničky pro Hvězdu * Sedm mikrofonů >« Rozhlasové mikrohry * Vysílač »Mělník« opět v provozu TÝDENÍK nylo nás mnoho, kdo jsme vy- D užili tři volných dnů a zajeli к hrobům svých blízkých. Hřbitovy jsou dnes jako pozdní rozkvetlé zahrady. Jako bychom vynahrazovali lásku, ke které jsme se nedovedli dost otevřeně hlásit - dokud byl čas. Rozžehli jsme světélka také u pomniků padlých na válečných polích první i druhé světové války. Jejich obětem vděčíme za samostatné Československo v roce 1918, oni vykoupili krátkozrace prohospodařenou svobodu naši vlasti v roce 1945. Památníky padlým najdeme po celé Evropě. Ve Francii je na nich napsáno Aux enfants de la patrie - Dětem vlasti a pak následují, jako u nás a všude jinde, dlouhé seznamy jmen. Jméno rolnického synka, který padl na Marně, jméno dělníka, který zahynul jako partyzán. Jako ve všech válkách i v těchto posledních umírali muži v nejlepšim věku. Umírali daleko od poli, kam chodili sít a sklízet obilí, od továren, kde měli kamarády, od domovů, kde měli své nejbližši. A tak se člověk často ptá, v jaké to vlastně žijeme době, zda byli šťastnější ti před námi, nebo budou šťastnější' ti po nás? Ale asi ^ тл(ш Dr. MILENA BALAŠOVA se nemá takhle klást otázka. O životě je třeba uvažovat ve všech souvislostech, abychom dovedli Ocenit naše dny, každou hodinu doby, v niž žijeme. Abychom dovedli ocenit, že žijeme v míru, ve svobodné socialistické vlasti, že Spokojenost a štěstí závisí do velké míry na nás. Vzpomínali jsme 28. října 1918. Jaké to tehdy bylo v první den ř vobody po třech staletích poroby? ’roč právě 28. říjen? Tehdy už téměř rok existoval místo carského Ruska prvni stát dělníků a rolníků. Odtud zazněla poprvé slova "ě právu národů na sebeurčeni a tato proklamace je v nejužším spojení se vznikem samostatného Československa. Ovlivněni příkladem ruských proletářů manifestovali pražští dělníci 14. října 1918 pod národními a rudými prapory za socialistický stát. Neznali však ještě dost taje politiky a neměli politickou stranu, která by důsledně hájila jejich zájmy. Dnem vzniku samostatného Československa se stal 28. říjen. Byla to naše republika, ale první slovo v ni neměl pracující člověk. Poznali jsme léta, kdy bylo i milión nezaměstnaných a kdy před smrti hladem chránila žebračenka. Zeptejte se však dnes dětí, co je to žebračenka I A nebylo to jenom rozčarování pro milióny lidi, že ta vytoužená a milovaná republika jim nedala práci a slušné živobytí; bylo rozčarováni z toho, že vládnouc! buržoazie nedokázala uchránit ani její samostatnost. President Ludvik Svoboda ve svých pamětech Cestami života vzpomíná, jak se za druhé světové války setkával s československými výrobky, nejčastěji se zbraněmi, jimiž bojovali proti Sovětské armádě i naší jednotce nacisté a kterě vyrobil český dělník. President Svoboda piše: „Té sily, která byla v těchto zbraních i v násl Jen kdybychom tenkrát uměli nebýt sami I" Existuje stát, jehož programem a cílem je mir a štěstí pracujícího člověka. Vydržel nápor celého zbrojního potencionálu Evropy a byl rozhodujícím činitelem návratu svobody do Evropy. Sovětská armáda osvobodila i nás, obnovila naši samostatnost. Proto jsme se ve zdrcující většině - Češi a Slováci - přihlásili ke slovům Klementa Gottwalda: „Se Sovětským svazem na věčné časy I" Neboť už je dost pomniků padlých ve válkách, i slzi matek a žen - a programem Sovětského svazu je mir. V miru jsme začali budovat svou vlast. Vyhráli jsme prvni srážku s reakci - 25. října 1945 přijalo jásající Václavské náměstí zprávu o znárodněni bank, peněžnictví a klíčového průmyslu. Tím byl doplněn význam a obsah 28. října. Vzniku národní nezávislosti vzpomínáme s prvními kroky sociálního osvobození. Našimi hesly byloi „Roztočte kola továren!" - „Buduj vlast - posílíš mír!" Stáli jsme před obrovským úkolem vytvořit z Československa zemi, kde by dobře žil ten, kdo pracuje a práce by byla měřítkem jeho zásluh i lásky к vlasti. Ne vždy jsme udělali všechno na jedničku. Ale jenom ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí a ctít je třeba toho, kdo dovede odvážně jít novými cestami. Nebáli se komunisté a nebáli se ti občané, kteří vždy drželi palec pokroku. Soudit dnes chyby? Suďme je, ale nestyďme se přihlásit к tomu, co jsme udělali dobrého, oč krásnější je dnes naše vlast, oč laskavějším je domovem. Jsme součásti socialistického tábora a tim na straně těch, kdo důsledně háji mír. Někdy si těchto jistot neumíme dost vážit. Zdá se, že už není pravdou ovzduší hysterie a nenávisti, které jsme nedávno prožili. Ale kdo by chtěl zapomenout? Připomínají je ještě tu a tam prosvitající nápisy (Pokračováni na str. 5) ROČNÍK 38 ČÍSLO CENA 1 Ké* Televizní program 1917 Kresba: Hana Atxnerová