Československý Sport, říjen-prosinec 1968 (XVI/232-307)

1968-10-18 / No. 247

ZLATO PRO MILOSLAVO REZKOVOU Fantastický úspěch osmnáctileté pražské výškařky dokonale napravil jinak málo úspěšný me­xický čtvrtek našich olympioniků # Také další dvě naše výškařky mezi prvními šesti: Valen­tová čtvrtá, Faithová šestá • Jehličková bojovala — je v semifinále na 800 metrů # Glesková neprošla sítem rozběhů na 200 metrů • Daler tokijské zlato neobhájí: nedostal se mezi posledních osm • Ve iskif skončily v semifinále • Drama trojskokanů: tři světové rekordy — Gentille 17,22, Prudencio 17,27, Sanějev Kladivářský souboj Zsivótsky—Klim za hranicí 70 metrů • Francouz Trentin vyhrál pevný kilometr cyklistů v novém světovém re- Jelínek si zajel kilometr navíc a překonal čs. rekord! • Odbíjenkáři hráli v noci důležitý zápas s Japonskem JAN POPPER ČENĚK KOHLMAN N VLADIMÍR NOVÁK OLYMPIJSKÉ REDAKCE Praze, Brně a Ostravě veslařských soutěžích skif a dvo 17,39 kordu TAK SE BĚHÁ 200 m VE SVĚTOVÉM REKORDU, 19,8, tedy v čase, který znamená běžet každou stovku v průměru 9,9 vt.l Tenhle zázračný výkon dokázal Američan Smith (č. 307), vedle něho se vrhá do cíle další Američan John Carlos, který byl však na pásce předstižen překvapivě Australanem Normanem (není na snímkuj. Do cíle se ovšem vpadá tak jako Carlos, ne jako vítězný Smith. Ne, aby naši mla­dí sprinteři vypínali před páskou tak, jak si to mohl dovolit světový Smith. Radost nad zlatém ho sice možná připravila tímto spontánním rozpažením o desetinku vteřiny. ale zlato olympijské je vždycky víc než další desetina ve světovém rekordu. Pravý kov zlatnice Jen jednou v dosavadní historii olympijských her jsme měli v jedné ženské disciplíně tři závodnice — diskařky Fikotovou, Mertovou a Němcovou v roce 1956 v Melbourne. Tentokráte jsme vyslali do Mexika tři výš­­kařky. Jejich výkony je k tomu opravňovaly. Vždyť všechny se umístily v letošní světové tabulce mezi nej­lepšími deseti. Rezková s Valentovou skočily 182 cm, Faithová měla u svého jména výkon o čtyři centimetry horší. Budou opakovat své nejlepší výkony? A co je dů­ležitější — mohou s těmito výkony počítat na přední umístění? Odpovědi na tyto otázky nám dalo čtvrteční odpoledne. Na výšce 14 závodnic Z kvalifikačních bojů postoupilo do finále 14 výškařek. Byly mezi nimi všechny papírové favoritky v čele se Schmidtovou z NDR, která má le­tos na kontě 187 cm, Okorokovová (SSSR) — 184 cm a Schulzeová (NDR) — 183 cm. V této plejádě výškařek jsme měli tři zástupkyně, stejně jako SSSR. Soutěž začínala na 168 cm k překvapení se přes tuto výšku ne­a dostaly Inkpenová. z V. Británie Hrepevniková z Jugoslávie. Na výšce a 171 ztroskotaly další závodnice. Náš trojlístek v soutěži pokračoval. Na té­to výšce měla však Rezková jeden ne­zdařený pokus. Čs. trojlístek mezi posledními šesti Závodnice bojovaly nejen s výškou, ale i s ostrým sluncem, které svítilo neúprosně do očí. Laťka povyskočila na 180 cm a k naší velké radosti na ní zůstaly všechny tři naše reprezen­tantky. První se na tuto výšku roz­běhla Němka Schmidtová, po ní byly na řadě dvě naše — Faithová s Va­lentovou. Ani při jejich skocích nezů­stala laťka na stojanech. První se do­stala přes tuto výšku Okoro>kovová ze Sovětského svazu. Po ní se připravo­vala ke svému pokusu ve výškařském sektoru 181etá Miloslava Rezková. Chvilka soustředění, krátký rozběh, prudký odraz, dobré nabalení na lať­ku, a hrstka Čechoslováků vstala ze sedadel. Výška 180 cm zdolána! jako poslední se z této skupinky připravo­­• Dokončení na str. 8 Svět se ptá: Kdo je Miloslava Rezková Novináři nás obklopili a jedinou otázkou na rtech: Kdo je nová olym­pijská vítězka ve skoku vysokém? Mi­loslava Rezková, pražská zlatnice, na­rozená 22. července 1950, vysoká 169 cm, váží 61 kg, mistryně CSSR 1968. Výkonnostní růst — 1966 — 160 cm, 1967 — 166 cm, 1968 — 182 cm. Závod­nice RH Praha, trenér Hübner. V zimě se přiznala, že o Mexiku vůbec ne­sní, že je po každém závodě velice unavená. Na jaře byla dvakrát v ne­mocnici, ještě v květnu jí to vůbec nešlo. Teprve při startu v Itálii sko­čila 170 cm, pak vyhrála v Mnichově a Baselu. Olympijský dres si zajistila vítězstvím a čs. rekordem na mistrov­ství republiky v Jablonci. Půlnoční telefony do mateřského oddí­lu první olympijské vítězky ČSSR v Me­xiku — do sportovní roty RH Praha. Výškař Tesařík. »Je to senzace, máme strašnou radost, ale taky ohromný do­pal: takový úspěch a my to v televizi neviděli!!!« Jiřina Bohdalová: »úplně fantastické. Mám už zase celý palce rozmačkaný, ale stálo to za to. A jsem ukrutně namíchrťutá. Ten u té televize je úpl­ný idiot. Člověk kouká do diváků a na všechno možné, a . . . Ale hlavně že to fa’chle dopadlo. Taková malá náplastička.« Neoficiální bodová klasifika­ce zemí na XIX. OH po 22 ukon­čených disciplínách (po čtyřech dnech). V závorce uveden po­čet medailí. 1. USA 2. SSSR 3. MAĎARSKO 4. POLSKO 5. NSR 6. KEŇA 7. Británie 24 (1 — 2 —1), 8. NDR 22 (0 — 1 — 1). 9. Japon­sko 21 (1 — 1 — 1), 10. Ru­munsko 20 (2 — 1 — 0), 11. Austrálie 20 (1 — 1 — 0), 12. Francie 20 (1 — 0 — 1), 13. Írán 13 (1 — 1 — 0), 14. Ra­ kousko 9 (0 — 1 — 1), 15. Me­xiko 8 (0 — 1 — 0), 16. Ho­landsko 7 Cl — 0 — 0). 17. Švédsko 6 (0 — 1 — 0), 18. ČSSR 6 (0 — 0 — 1). 19.—21. Etiopie, Jamajka, Finsko vše­5 chny 5 (0 — 1 — 0), 22. Kuba (0 — 0 — 0)» 23.-24. Tu­nisko a Itálie, oba 4 (0 — 0 — lj, 25. jižní Korea 4 (0 — 0 — OJ, 26.-28. Dánsko, Řecko a Trinidad po 3, 29. Norsko 2, 30.—32. Portoriko, Jugoslávie a Bulharsko po 1 b. Od toho roku 1915, kdy jsem za­čal s pořádnějším atletěním, jsem toho tedy viděl již dost, ale stále člověk objevuje novější, poučné věci. Tak, jak dovedou »zahrabá­vat« neodrazovou nohu za překáž­ku ti američtí barevní reprezen­tanti, to jsem v takové dokonalos­ti dosud neměl příležitost sledo­vat. Bylo mně líto dlouhonohého sprintera Smitha. V semifinále do­­kulhal poslední metry do cíle a vypadalo to, že přijde o zlatou. Ze do finále vůbec nenastoupí. Na­konec se tam objevil. Zpočátku to vyhlíželo, že běží krajně opatrně. asi se bál obnovy zranění. Ale po­tom, když se ty jeho pavouci nohy dostaly do plných obrátek, doslova letěl. Posledních deset metrů si dokonce rozpažil ve vítězném opo­jení ruce a připravil se nejméně o desetinu vteřiny — a přece to byl takový úžasný světový rekord 19,2. Běhá ještě zdokonalenou tech­nikou starého Metcalf a a má rych­lost a výbušnost Owense. Spojit obojí dohromady při té jeho vyso­ké postavě, to je kumšt! Skoda, že jsme neviděli více z oštěpu. Ty poslední hody, zrovna rozhodující, však stály zato. Vítěz­ný hod Lusisův, to byl skutečný blesk, jakým po zátahu tělem vy­šlehl oštěp rukou k devadesátce. Sídlo má snad techniku ještě lep­ší — ale ta Lusisova dynamika, to je marné, Sidlovi již chybí. ZAVOLALI - NAPSALI RUDOLF TOMÁŠEK »středeční finále olympijské tyčky pokládám za defini­tivní nástup „nové vlny“ v taktice závodníků ve velkých soutěžích. Dá se charakterizovat zdánlivým risková­ním jednotlivých aktérů boje, ale není tomu tak. Zdolá-li závodník zcela bez­pečné např. 520 cm, ví že na to „má“. V takové soutěži pak mnoho nepomůže zdolání výšky 525 cm.. jedi­ně zatěžuje svoje konto větším počtem pokusů, které mohou rozhodovat o ko­nečném umístění a raději vynechává. Takto se závodí v USA při každé pří­ležitosti. Řada evropských tyčkařů, studujících na amerických universi­tách (Finové Alarotu a Mustakari, Řek Fapanicolau, Švéd Blomquist), pře­nesla tento způsob boje í do Evropy. Podporuje jej i současná veliká vy­rovnanost světové špičky. Středeční finále ji přesvědčivě demonstrovalo (bylo vytvořeno šest národních rekor­dů — pozn. red.). Seagrenovi jsem vítězství přál, je to - dobrý kamarád. Osobně se domnívám, že velmi brzy bude překonána hranice 550 cm. Seagren a ďEncausse (prodá-li, to co umí) jsou největšími aspiranty.« Začal cyklistický lov na světové časy Dalerovi zatroubili »halali« K bronzová medaili z Tokia přidal Pierre Trentin zlatou v Mexiku 0 Navíc překonal světový rekord, olympijský zdo­lala většina účastníků! 0 Mistr světa Fredborg skončil dru­hý, o třetím místě rozhodly dvě setiny vteřiny Již předolympijské závody napověděly, že na pružné dřevěné dráze olympijského velodromu nastane lov na světové časy. Nikdo však netušil, že soupeři při tomto lovu zatroubí olympijskému vítězi z Tokia Jiřímu Dalerovi halali, že pro něj boj skončí v prvním kole. Byl vylosován proti švýcarskému reprezentantu Xaveru Kurmannovi, muži, který letos zazna­­menal největší výkonnostní progresi a našeho mistra koncem července v Brně porazil. V závodě, kde nezáleží na vítězství, ale na dosaženém čase, byl silný soupeř bezesporu výhodou. Jenomže . . . Do třetího kola ...... . - —. získal Kurmann ^ dvacetimetrový ná­skok, má přece je- Cih"" fT nom rychlejší start, rovnoměrné Dale- f / j rovo tempo však V7 závod šest okruhů před koncem vy- k rovnalo. 1500 met­rů před cílem však začal tokijský vítěz ztrácet krok se soupeřem, jeho jízda ztratila tradiční lehkost a výsledný čas (sedm vteřin horší než jeho nejlepší loňský me­xický výkon) znamenal konec nadějím na postup. Opravdu prvořadá senza­ce. Z favoritů vypadl ještě výborný Rodriquez; z dalších pak polský silni­čář Zielinski, nejstarší člen družstva švédské rodiny Petterssonů Gösta. Dva­cet jezdců překonalo olympijský rekord Ursiho (4:56,56 z Tokia), Daler skončil až na 14. místě, padlo devět národních rekordů, nejspokojenějším rekordma­nem byl starý známý ze Závodu míru Ole Wackström (Finsko), který výbor­ným časem 4:50,76 oslavil své 36. na­rozeniny. OCENIL SE SPRÁVNĚ Den před startem závodu na pevný kilometr prohlásil exmistr světa 241e­­tý Francouz Pierre Trentin: »Jezdí se mi tu lehce, dám si těžší převod, v tréninku jsem dosahoval skvělých časů, vyhraji!« Ocenil přesně své sí­ly, získal zlatou medaili, překonal na­víc i světový rekord Sartoriho o sedm desetin vteřiny! soutěž měla fantastic­kou úroveň, většina účastníků si leh­ce poradila s olympijským rekordem Itala Gaiardoniho (1:07,27 z Říma), po­slední z 36 startujících — Filipínec Guavez — dosáhl času 1:10,02, který by měl v Evropě poměrně solidní úro­veň. Švédský silničář Rippell (vítěz etapy ZM 1968), který nikdy na dráze nejel, dosáhl skvělého času 1:08,65. To snad mluví za všechny komentáře. Trenér Cihlář na poslední chvíli po­slal na start i našeho Miloše Jelín­ka, který jel do Mexika k soutěžím ve sprintu a na tandemech. Jed te­dy ve čtvrtek jaksi v nadplánu, vytvo­řil nový čs. rekord 1:06,52 (dosud Pec­ka 1:09,0 z roku 1965} a skončil ve druhé desítce. Vzhledem k tomur že je až pátým naším kilometrárem, je jeho umístění dobré. ZRCADLO VÝSLEDKŮ Stíhačka jednotlivců (28 jezdců) — postoupili: Kurmann (Švýc.) 4:40,41, Bil­­sma (Austr.) 4:41,10, Rebillard (Fr.) 4:42,15, Frey (Dán.) 4:42,30, Chemello (It.) 4:43.58, Kratzer (NSR) 4:43,84, Tre­vino (Mex.) 4:44,12, Crapez (Bel.) 4:44,93, vyřazeni: Rodriquez (Kolům.) 4:45,38, Zielinski (Pol.) 4:46,03, Knut­­sen (Nor.) 4:46,70, Merlos (Arg.) 4:47,81, Yuste (Šp.) 4:50,36, DALER 4:50,50 a další. Pro zajímavost: před měsícem jsme v Čs. sportu zveřejnili v rubrice Slovo má expert tip na osm postupu­jících. Šest jsme jich odhadli správně, nevyšel nám pouze Daler a Rodriquez. Pevný kilometr: 1. Trentin (Fr.) 1:03,91 (SR a OR). 2. Fredborg (Dán.) 1:04,61, 3. Kierzkowski (Pol.) 1:04,63, 4. sartori (It.) 1:04,65, 5. Gibbon (Tri­­nid.) 1:04,66, 6. Loevesijn (Hol.) 1:04,84, 7. Lovell (Kan.) 1:05,18, 8. Kravcov (SSSR) 1:05,21, 9. Pittaro (Ar­gent.) 1:05,57, 10. Honz (NSR) 1:05,61, Jelínek výkonem 1:06,52 skončil neofi­ciálně na 15. místě. Čtvrtfinále: Kurmann 4:45,94 — Cra­pez 4:49,99; Revillard 4:39,87 — Kratzer 4:41,43 (velké překvapení), Frey 4:37,54 (nejlepší světový čas všech dob) — Chemello 4 42,29, Bilsma 4:41,66 — Tre­vino 4:42,40. V semifinále se utkají: Frey—Kurmann, Rebillard—Bilsma. BOB SEAGREN, kterému se jen menším počtem oprav podařilo výkonem 540 cm zvítězit v pře­dlouhém maratónu olympijské tyčkařské soutěže.

Next