Československý Svět, červenec-prosinec 1962 (XVII/14-26)
1962-10-18 / No. 21
Československý 1 2 V PRAZE DNE 18. ŘÍJNA 1962 ROČNÍK 17.SVĚT ČASOPIS ČESKOSLOVENSKÉHO ÚSTAVU ZAHRANIČNÍHO PLODY ZNÁRODNĚNI Naše země a s ní všechen lid žije nyni na rozhraní dvou důležitých etap. V té první zvítězil u nás socialistický řád ve všech oborech lidské činnosti a na začátku té druhé má zahájit blížící se XII. sjezd Komunistické strany Československa široký nástup k tomu, aby ještě dnešní pokolení žilo v komunismu. S oprávněnou hrdostí přehlížíme výsledky své práce. Jsou nezvratným důkazem převahy socialistického společenského řádu nad kapitalistickým. Hospodářská situace našeho nového státu po druhé světové válce byla neradostná a neuškodí, připomeneme-li si po vice než 17 letech některá čísla. Škody způsobené přímými válečnými událostmi na našem území činily zhruba SO miliard Kčs, škody způsobené okupací přesáhly v průmyslu a obchodu 38 miliard Kčs, v zemědělství 53 miliard Kčs, v dopravě 20 miliard Kčs, na podstatě peněžních ústavů 65 miliard Kčs. Přitom však celkové škody nelze ani dobře vyčíslit; představovaly nejen uloupené průmyslové stroje a zařízení, lokomotivy, vagóny, vyrabované výrobní kapacity, zplundrované lesy, rozvrácenou dopravní síť, ale byly to i nenahraditelné ztráty na životech a škody na zdraví pracujícího lidu. Přímým důsledkem rozvráceného hospodářství byl pokles průmyslové výroby na poloviční úroveň výroby předválečné. Za této situace se naše dělnická třída plně postavila za uskutečnění požadavků Komunistické strany Československa, které byly zakotveny v Košickém vládním programu. A bylo to především znárodnění průmyslových podniků, přírodních a energetických zdrojů, jakož i bank a pojišťoven, které tak položilo pevné základy pro socialistickou výstavbu. Od té doby se náš lid již mnohokrát přesvědčil, že plody, které toto znárodnění přináší, slouží všem. Dnes je objem průmyslové výroby čtyřikrát vyšší než v roce 1937 a průmyslová produkce celého roku 1937 se dnes vyrobí za necelé tři měsíce. V přepočtu na 1 obyvatele předstihuje ČSSR v průmyslové výrobě Francii, podstatně snižujeme náskok USA a dostihujeme tak vyspělé průmyslové země jako jeNěmecká Spolková republika a Velká Británie. Dnes připadá u nás na 1 obyvatele přes 60 kg masa ročně, zatímco v předmnichovské republice jen 34 kg, nebo 1 80 vajec (v roce 1 937 jen 138 vajec), 38 kg cukru (v roce 1937 jen 23 kg). Nejinak je tomu s vybaveností našeho obyvatelstva průmyslovým zbožím dlouhodobé spotřeby. Rostoucí zaměstnanost provází zvyšování mezd: v roce 1937 činila průměrná mzda 764 Kčs a loni 1383 Kčs. Vyplacené dávky nemocenského pojištění činí ročně 8 miliard Kčs, dalších téměř 1 3 miliard Kčs vyplácí náš stát na dávky důchodového zabezpečení (v předmnichovské republice činily tyto dávky 4 miliardy a 105 miliónů korun). Více než 4 miliardy korun vyplácíme u nás na přídavcích na děti, čímž socialistický stát ovlivňuje životní úroveň rodin s více dětmi. Před válkou rodinné přídavky vůbec neexistovaly. Mladí lidé v naši zemi si dnes již nedovedou představit, co je to nezaměstnanost, krize, že by mohl přijít zedřený rolník na buben nebo že by měli lidé jezdit houfně za moře s nadějí na bůhvíjakou práci. I ti, kteří nedovedou jinak, než nás vidět jenom černě - různí dolaroví pisálkové ze Západu - přiznávají, jaký rozmach prodělalo v krátké době Československo. Tak tomu je, když pracující lidé jsou hospodáři své země, když pracují opravdu pro sebe a nesbírají ze své práce jen drobty, jako tomu bylo v době kapitalistické republiky. A podíváme-li se do některých kapitalistických zemí, kde rovněž uskutečnili zestátnění některých výrobních odvětví, vidíme, že toto zestátnění nelze s naším vůbec porovnávat. Státní podniky v kapitalistických zemích vznikají převážně v základních odvětvích prvovýroby, která jsou výchozím článkem ekonomiky. Právě tato odvětví vyžadují největších investic, které monopolní společnosti a soukromí kapitalisté nejsou vždy ochotni platit. Pak dochází k zjevnému rozporu, který je pro kapitalistickou výrobu příznačný: v zájmu buržoazie a v zájmu monopolního kapitálu je, aby soukromý monopol v těchto odvětvích prvovýroby byl nahrazen státním podnikáním. Dosažení maxima zisku v těchto státních podnicích nebývá tedy hlavním smyslem výroby. Stát má totiž řadu dalších jiných příjmů, kterými může snadno nedostatečnou rentabilitu státních podniků kompenzovat. Pracující lid však z tohoto zestátnění prakticky nic nemá, naopak toto zestátnění slouží výhradně nadvládě monopolního kapitálu. Je tomu tak v NSR, Anglii, Francii i Itálii. U nás - tak jako v ostatních zemích socialistického tábora - budeme bohatství, které vzešlo ze znárodnění, dále rozšiřovat. Chceme v nejbližších letech dohonit a předhonit i nejvyspělejší kapitalistické země ve výrobě i spotřebě důležitých výrobků na 1 obyvatele. Veřejná diskuse k výhledům dalšího rozvoje naší společnosti dokázala, že jsme schopni plnit tyto smělé úkoly. Miroslav Sígl f