Československý Svět, červenec-prosinec 1962 (XVII/14-26)

1962-10-18 / No. 21

Československý 1 2 V PRAZE DNE 18. ŘÍJNA 1962 ROČNÍK 17.SVĚT ČASOPIS ČESKOSLOVENSKÉHO ÚSTAVU ZAHRANIČNÍHO PLODY ZNÁRODNĚNI Naše země a s ní všechen lid žije nyni na roz­hraní dvou důležitých etap. V té první zvítězil u nás socialistický řád ve všech oborech lidské činnosti a na začátku té druhé má zahájit blí­žící se XII. sjezd Komunistické strany Česko­slovenska široký nástup k tomu, aby ještě dnešní pokolení žilo v komunismu. S oprávně­nou hrdostí přehlížíme výsledky své práce. Jsou nezvratným důkazem převahy socialistic­kého společenského řádu nad kapitalistickým. Hospodářská situace našeho nového státu po druhé světové válce byla neradostná a ne­uškodí, připomeneme-li si po vice než 17 letech některá čísla. Škody způsobené přímými váleč­nými událostmi na našem území činily zhruba SO miliard Kčs, škody způsobené okupací pře­sáhly v průmyslu a obchodu 38 miliard Kčs, v zemědělství 53 miliard Kčs, v dopravě 20 mi­liard Kčs, na podstatě peněžních ústavů 65 mi­liard Kčs. Přitom však celkové škody nelze ani dobře vyčíslit; představovaly nejen uloupené průmyslové stroje a zařízení, lokomotivy, va­góny, vyrabované výrobní kapacity, zplundro­vané lesy, rozvrácenou dopravní síť, ale byly to i nenahraditelné ztráty na životech a škody na zdraví pracujícího lidu. Přímým důsledkem rozvráceného hospodářství byl pokles prů­myslové výroby na poloviční úroveň výroby předválečné. Za této situace se naše dělnická třída plně postavila za uskutečnění požadavků Komunistické strany Československa, které byly zakotveny v Košickém vládním programu. A bylo to především znárodnění průmyslových podniků, přírodních a energetických zdrojů, jakož i bank a pojišťoven, které tak položilo pevné základy pro socialistickou výstavbu. Od té doby se náš lid již mnohokrát přesvěd­čil, že plody, které toto znárodnění přináší, slouží všem. Dnes je objem průmyslové výroby čtyřikrát vyšší než v roce 1937 a průmyslová produkce celého roku 1937 se dnes vyrobí za necelé tři měsíce. V přepočtu na 1 obyvatele předstihuje ČSSR v průmyslové výrobě Francii, podstatně snižujeme náskok USA a dostihuje­me tak vyspělé průmyslové země jako jeNěmec­­ká Spolková republika a Velká Británie. Dnes připadá u nás na 1 obyvatele přes 60 kg masa ročně, zatímco v předmnichovské republice jen 34 kg, nebo 1 80 vajec (v roce 1 937 jen 138 va­jec), 38 kg cukru (v roce 1937 jen 23 kg). Neji­nak je tomu s vybaveností našeho obyvatelstva průmyslovým zbožím dlouhodobé spotřeby. Rostoucí zaměstnanost provází zvyšování mezd: v roce 1937 činila průměrná mzda 764 Kčs a loni 1383 Kčs. Vyplacené dávky ne­mocenského pojištění činí ročně 8 miliard Kčs, dalších téměř 1 3 miliard Kčs vyplácí náš stát na dávky důchodového zabezpečení (v předmni­chovské republice činily tyto dávky 4 miliardy a 105 miliónů korun). Více než 4 miliardy ko­run vyplácíme u nás na přídavcích na děti, čímž socialistický stát ovlivňuje životní úroveň ro­din s více dětmi. Před válkou rodinné přídavky vůbec neexistovaly. Mladí lidé v naši zemi si dnes již nedovedou představit, co je to neza­městnanost, krize, že by mohl přijít zedřený rolník na buben nebo že by měli lidé jezdit houfně za moře s nadějí na bůhvíjakou práci. I ti, kteří nedovedou jinak, než nás vidět jenom černě - různí dolaroví pisálkové ze Západu - přiznávají, jaký rozmach prodělalo v krátké době Československo. Tak tomu je, když pracující lidé jsou hospo­dáři své země, když pracují opravdu pro sebe a nesbírají ze své práce jen drobty, jako tomu bylo v době kapitalistické republiky. A podí­­váme-li se do některých kapitalistických zemí, kde rovněž uskutečnili zestátnění některých výrobních odvětví, vidíme, že toto zestátnění nelze s naším vůbec porovnávat. Státní podniky v kapitalistických zemích vznikají převážně v základních odvětvích prvovýroby, která jsou výchozím článkem ekonomiky. Právě tato od­větví vyžadují největších investic, které mono­polní společnosti a soukromí kapitalisté nejsou vždy ochotni platit. Pak dochází k zjevnému rozporu, který je pro kapitalistickou výrobu příznačný: v zájmu buržoazie a v zájmu mono­polního kapitálu je, aby soukromý monopol v těchto odvětvích prvovýroby byl nahrazen státním podnikáním. Dosažení maxima zisku v těchto státních podnicích nebývá tedy hlav­ním smyslem výroby. Stát má totiž řadu dal­ších jiných příjmů, kterými může snadno ne­dostatečnou rentabilitu státních podniků kom­penzovat. Pracující lid však z tohoto zestátnění prakticky nic nemá, naopak toto zestátnění slouží výhradně nadvládě monopolního kapi­tálu. Je tomu tak v NSR, Anglii, Francii i Itálii. U nás - tak jako v ostatních zemích socialis­tického tábora - budeme bohatství, které vzešlo ze znárodnění, dále rozšiřovat. Chceme v nejbližších letech dohonit a předhonit i nej­vyspělejší kapitalistické země ve výrobě i spo­třebě důležitých výrobků na 1 obyvatele. Ve­řejná diskuse k výhledům dalšího rozvoje naší společnosti dokázala, že jsme schopni plnit tyto smělé úkoly. Miroslav Sígl f

Next