Československý Zpravodaj, 1958 (No. 188-224)
1958-01-07 / No. 188
- 2 - vedoucí postavení vůči národu — zda komunistická^ strana nebo literárně umělecká inteligence— jenom přesunul na jinou úroveň. Vzniklo spisovatelské podzemí, jednotná fronta proti sekretariátům strany. Polská rebelie a maďarské národní povstání daly režimu novou záminku к utuženi vnitřních poměrů v Československu. Vedeni strany se obrátilo na spisovatele, aby " zaujali stanovisko " к maďarské revoluci, to jest, aby ji odsoudili a postavili se za sovětskou intervenci. Našlo se několik ochotnýoh jednotlivců, ale jako celek se literární inteligence zachovala statečně. Ještě v červnu roku 1957 se na zasedání ústředního výboru KSC Václav Kopecký obracel к Svazu československých spisovatelů s výtkou, že spisovatelé jako celek se " nevyjádřili ". A nejpozoruhodnější na řeči Kopeckého bylo tehdy to, jak popsal odpor české a slovenské inteligence vůči režimu. Mezi otázky nevyřešené mezi spisovateli a režimem podle Kopeckého patřil " vztah ke KSC a její politioe", " vztah к Sovětskému svazu ", " vztah к Československo sovětskému přátelství", " vztah k d iktatuře ^prolétá r iátu", " náz >r na svobodu", " posuzování vývoje věci na podzim v Madarsku ", " stanovisko к našemu ( t.j. režimnímu ) boji proti revisionismu 5| a tak ďále. Kopeckého poznámka o " nevyřešenosti "5 těchto otázek znamenala, že spisovatelé mají na ně názor jiný než režim, tedy že v zcela zásadních politických věcech s vedením komunistické strany nesouhlasí. " A závažné je ", pravil tehdy Kopeoký, " že v těchto nesprávných názorech se různi spisovatelé shodují bez rozdílu, ke kterému tvůrčímu směru patři.,,.. Svaz československých spisovatelů pěstuje jakousi mlčící a vyčkávající jednotu spisovatelů." Je pochopitelné, že režim v této situaci podnikal kroky, aby zlomil odpor české a slovenské inteligence. Došlo к administrativním zásahům do vedení a redakoí literárních a kulturních časopisů, ještě více byl zostřen dohled nad jejich politickou linií. Zdá se, že intelektuálové a uměloi tehdy udělali jedinou věo, jež byla ještě možná: když režim zamezil kultumě-politické projevy, řekli si,^že tedy alespoň budou tvořit opravdové uměni. Větší část roku I957 je tedy údobím pronikavé umělecké tvorby, která sice není " politicky závadná ", která však ideologicky stojí mimo platformu komunistického učeni. Rok 1957 byl tedy rokem popírání socialistického realismu, v literatuře, poesii, malířství, výtvarnictvi se počínají objevovat dlouho neviděné a neslyšené prvky« Thematika uměleckých prací " utíká od života ", jak režim tvrdí — tedy přestává být stranioko—politioko-propagandistickou, vrací se do minulosti, navazuje na západní vzory. Loni na podzim se však režim rozhodl к pokusu uzavřít vývojový kruh. Vedeni komunistické strany se obrátilo к české a slovenské inteligenci " poselstvím", ve kterém v podstatě předepsalo koleje, v nichž se smí pohybovat literární tvorba. Ražimní vedeni Svazu spisovatelů pak 6. listopadu přímo uložilo hlavním literárně-kulturním časopisům, o čem a jak mají psát. Došlo к dalším administrativním změnám v redakcích, " nespolehliví " šéfredaktoři a redaktoři byli odstraněni. V druhé půli prosince se pak konala zasedání ústředního výboru KSC, jež mělo dílo zhouby dovršit. V roce 1956 odstavený stalinista Lad.Stoll napadl " liberální elementy " v literatuře a umění, a aby režimu zajistil naprostou kontrolu nad kulturním vývojem, navrhl, aby na nově zří