Český Zápas, 1967 (L/1-52)
1967-02-23 / No. 8
Podle tradice, doložené pozdějšími záznamy, byla tato chaloupka prvním bratrským sborem, který byl střediskem obce, vytvořené podle evangelních vzorů od důsledných posluchačů kázání M. Jana Ro kycany, kteří se vystěhovali r. 1457 z Prahy do samoty Orlických hor a oddali se službě Bohu a sobě navzájem. O dalších deset let později r. 1467 zvolili si tito Bratří Zákona Kristova na shromáždění v Lhotce u Rychnova n. Kněž. své vlastní kněze — starší či biskupy a dokonali tak své oddělení od církve husitské, vytvořivše si církevně samostatnou Jednotu bratrskou. Bude tomu letos již půl tisíce let, kdy zazářilo světlo nového poznání na českém východě, aby svým jasem Boží pravdy ukazovalo po generace věřícímu lidu naší vlasti cestu za Kristem k Bohu. Luk. 11, 42 Je jistě velmi cenné, jestliže údové církve pamatují na prosby své náboženské obce a nezůstávají dlužni své roční příspěvky. Není to jistě malá věc, sejde-li se včas rozpočtem předpokládaná církevní daň, takže rada starších může dostát svým závazkům a splnit své povinnosti. Stejně tak je jistě radostné, cítí-ll účastníci bohoslužebných shromáždění starosti své rady starších a neodchňzejí-li ze sboru bez povšimnutí kolem chrámové pokladničky. Není bez významu, jestliže se ani tu rada starších při sdělávání rozpočtu nemýlí a ví, s kým a s čím může počítat. Jsou pak i jiné příležitosti, kdy členové nábožen- Setkání ských obcí mohou projevit svou štědrost a rozmanitými dary pamatovat na ten či onen účel sborový, diecézni i celocírkevní. Bylo by nevděčné, kdybychom na všechny tyto projevy života náboženských obcí nedbali a měli je za nic. Jsou to jistě velmi závažné doklady životnosti sborů, jsou-li tyto short/ schopné svého hospodářsky samostatného života. A přece bychom se velmi mýlili, kdybychom se domnívali. Že církevní daň, nedělní sbírka nebo dary na ten či onen účel jsou tím jediným anebo hlavním průkazným projevem církevního života. Je to velmi mnoho a přitom to může být také velmi málo tak málo, jako onen farizejský, desátek „z máty, z routy a ze všeliké zeleniny“, je-li při tom zapomenuto na spravedlnost a lásku. Mravně a duchovně hodnotný život jest totiž penězi nevyvažitelný a jeho nedostatek se nedá vyrovnat Žádnou peněžitou částkou. Život odpouštějící, pomáhající a obětavé lásky, jaký se v Kristově církvi předpokládá, ne může být vynahrazen žádným desát kem, daní či příspěvkem; život víry v Ježíše Krista ukřižovaného, vzkří šeného a oslaveného nemůže být nahrazen žádnou sbírkou, byť si její cíl byl sebeušlechtilejší. Stejně tak cir kevní. rodinný a manželský život, žitu v Duchu svátém, nemůže být peněžit úmi dary vynahrazen: pravda, l 's nimi církev musí počítat, ale to, s čím především počítá a počítat musí, jsou přece jen hlubiny víry, zkvalitňující vztah k Bohu a k bližnímu v cUkvi jako živém obecenství dětí Božích, v živém společenství bratří a sester. Kající zamyšlení nad shora uvedeným kratičkým textem■ se ledy nese tím směrem, ve kterém máme poznat opět sami sebe ve svém vztahu k církvi a jejímu Pánu. Pravda, snad jsme někdy byli ke své náboženské obci víc než štědří a dokazovali jsme svými znásobenými příspěvky lásku k církvi a ke svému sboru. Ale i to se může stát, že svým „desátkem“ jsme hodlali umlčet všechny ostatní apely církve. To proto, že nám byly nepříjemné. Bylo přece jenom nějak snazší obětovat takovou či onakou částku ze svých úspor, než si např. podat ruku na usmířenou se sousedkou. Jakže to říká Pán Ježíš v horském kázání? „Když tedy chceš obětovati svůj dar na oltáři zápalném a tam si vzpomeneš, že má tvůj bratr něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým. bratrem, potom jdi a obětuj dar svůj“ jMt 5,23—24j i Někdy nám jistě nebylo právě vhod, když jsme dostali od rady starších prosebný list se zelenou složenkou, ale přeci bylo dalekc příjemnější tu složenku vyplnit a donést na poštu, než se změnit ve svém chování k manželovi či manželce, či k dětem. Bylo poměrně snadné obětovat něco z peněženky než ze srdce. Ukonejšit se splněním platebních povinnosti bývá někdy východem z nouze, abychom se nemusia soustředěněji podívat sobě samému do očí a uvidět se v pravé podobě. Známý nakladatel a spisovatel dr. O. Storch-Marien vypravoval nedávno o jednom ze svých setkání s překladatelem a básníkem Richardem Weinerem. Básník byl ve velmi zlé náladě, neschopen poezie. Sli se proto projít pařížskými ulicemi, a když se vraceli, navrhl Storch-Marien,' že Weínera sám dovede do jeho pařížského bytu. Když však navrhl zkratku cesty jinou ulicí, chytil ho Richard Weiner vzrušeně za rukáv: „Prosím vás, tudy ne! Tady jsem už dvakrát potkal sám sebe. To je strašné, když člověk potká sám sebe. Nechtěl bych. to prožít potřetí!“ — Nám však postní pokání nedovoluje jít jinudy. Chtěj nechtěj se musíme potkat sami se sebou a uvidět se take ví, jací skutečně jsme. Uvidět se ve své pravé podobě. Nic si nenalhávat, ničím se sám sobě neomlouvat, vidět se tak, jak nás Pán Bůh vidí; a s jeho pomocí v Ježíši Kristu začít žít ve víře, která by nepotřebovala berlí dobročinnosti. Abychom se pak bez bázně mohli potkat sami se sebou. FRANTIŠEK MOC ROČNÍK 5 0. ČÍSLO 82 3. ÜNORA 1967 CENA 50 HAL. ’.s. v ”4< ■ IB Snímek J. Miivařík Smysl a původ 1. P 2,5 Církve podržely i v nové společnosti své postavení a počítá se s jejich reálnou existencí. Je možná a uskutečnitelná církev jako moderní a opravdové společenství bratří a sester. Je-lí tomu tak s církvemi, není tomu tak s kněžským úřadem. Stále se ještě pochybuje někde o jeho potřebnosti. Neděje se tak jen z důvodů nenáboženských, například vědeckých čí společenských, ale což je mnohem' závažnější, i z důvodů křesťanských, z. molivu víry. V křesťanství přece existuje nemálo církví a denominací, které neuznávají kněžství a brání se samému slovu kněz. Nuže — je kněžská služba opravdu ootřebná pro církev, nebo by se moh kněžství la bez ní docela dobře obejít? Než sl můžeme odpovědět na tak základní otázky, musíme nejprve zodpovědět otázku předběžnou: Proč vůbec vzniklo kněžství v křesťanství? K jakému účelu a z jakého důvodu? Jaký je tedy cíl a původ kněžství? Kněžství přece nevzniklo až na půdě křesťanské, jeho původ je nesporně předkřesťanský. Ježíš sám nebyl knězem, ale laikem a ve své práci pro království Boží neznal rozdílu mezi kněžími a laiky. Proti kněžím často vystupoval stejně jako starozákonní pro rbci. Vždy to bylo ovšem vystoupení proti nepravým kněžím. stejně jako dovedl varovat před nepravými proroky a mesiáši. Kněžství v podstatě však nezrušil a neodstranil, ale naplnil (podobně jako zákon Mojžíšův) Hned po jeho smrti pak vzniká první K naší situaci Kolik času věnuji zamýšleni nad skutečnou situací člověka? Je to nesmírně důležité, ačkoliv se tím člověk nerad zabývá. A to proto, že od příchodu Ježíše Krista Jsme v čase milosti, který nám nabízí stále ještě mnohou příležitost. Naší smrtí každá možnost skončí a potom už nepřijde nic než soud. Člověk zabydlený ve světě se však nerad dívá na svou situaci z hlediska skutečnosti, že se budeme muset jednou odpovídat Bohu při jeho soudu za všechno, co jsme činili v těle, ať to bylo dobré nebo špatné. Náš lidský životní plán namnoze nepočítá s Bohem. Potřebuje, aby Bůh nebyl, neboť ví, že uznat Boha Stvořitele znamená také uznat naši odpovědnost. To však znamená, že musíme předem počítat se svým odsouzením, protože nežijeme odpovědně před Bohem. Člověk je stvořen tak, že není člověkem tak prostě jako liška je liškou, ale jen na základě toho, co sl dá říci od Boha. Své člověčenství máme na základě vyznání : Ano, Tys můj Bůh a já jsem Tvůj, čili tehdy, když Slovo Boží v nás nalézá ohlas. Bible má odvahu říci nám, že se to neděje. Že neužíváme své svobody k tomuto vyznání: Ano. A je i v tom velká milost Boží, že nám jeho slovo odhaluje obecnou hříšnou porušenost: Všichni zhřešili a nedostává se jim Boží slávy (R 3, 24). Vůbec proto nepřichází v úvahu nějaké dělení na méně čl více dobré a méně či více špatné. E. Brunner ukazuje pěkným podobenstvím, co je to vlastně hřích. Dva lidé ystoupí do vlaku. Během jízdy jeden udělá něco moudrého a druhý něco hloupého. Tu vyhlédnou oba z okna a vidí, že jedou opačným směrem. Zdá se nám, že mezi nimi, pro to, co dělají, je rozdíl. Ale nakonec vidíme, že mezi nim) podstatného rozdílu není. Tak ani mezi námi v gruntu rozdílu není. Jsme hříchem porušeni. To však poznáváme teprve od chvíle, kdy Ježíš Kristus za nás zemřel na kříži. Teprve, když poznáváme, že Boha stálo odstranění balvanu hříchu a viny, který leží mezi námi a jím, život jediného pravého člověka, Syna Božího. V čem spočívá milost Slova Božího V této naší situaci? V tom, že současně odhaluje, jaké to s námi vskutku je, ale zároveň i to, že i já jsem Zimní konference a kursy Ve dnech 23. až 28. ledna 1967 konala se konference cJugItoviiích Československé církve. Cefý její pořad se vztahoval k tématu „Kdo je člověk jako bližní“. V přednáškové a diskusní části hovořili vedle theologů též mimoelrkevní specialisté, filosof a lékař. Exkursnl program vedl účastníky nejprve do Ústavu hygieny práce a chorob z povolání a dále jim dal možnost nahlédnout do problémů urbanistiky a architektury. Duchovní správa konference věnovala zvláštní péči modlitebnímu životu. Konferenční shromáždění probíhala na vysoké úrovní a v čilém pracovním duchu. V následujícím týdnu byl ^spořádán kurs pro laické pracovníky Československé církve. Osnova kursu pod záhlavím „Církev a její služba dnes“ (k uctění památky zakladatele CČS patriarchy Karla Farského) obsahovala přednášky o církvi, její podstatě a poslání, o církevní službě víry, lásky a naděje a hospodářský referát. Kursisté navštívili . některé pražské sbory, historické pamětihodnosti a divadelní představení podkrkonošských pašijí. Účastníci kursu besedovali s představiteli vedení CČS, především s bratrem patriarchou dr. Miroslavem Novákem. Při konferenci a kursu se konala z podnětu samosprávy a duchovních správců dobrovolná litůrglcká sbírka ve prospěch studijní sbírky dr. Karla Farského, jež prokázala pěknou finanční obětavost jak laiků, tak i duchovních. Průběh obou shromáždění potvrdil, že pracovníci Československé církve — ať kněží, ať činovníci rad starších — odpovědně prohlubují svou náboženskou průpravu, aby oddaně plnili úkoly, jež jim ukládá působení Československé církve uprostřed lidu naši socialistické vlasti. ZK tou ztracenou ovečkou, kterou přišel Pán ježíš vyhledat a zachránit. Je nám pak jako cestujícím na lodi, kterou zmítá mořská bouře. Rádio zachycuje volání o pomoc z jiných lodí, na nichž jsou cestující ve stejné situaci jako my, až zachytí tu pravou vlnu, na niž slyšíme: „Neztrácejte naději, pomoc je na cestě.“ Takovou radost zakousl také srdce věřícího, které slyší ve víře zvěst Slova Božího. V rozpoznání naší situace slyšíme zároveň slovo o odpuštění a vykoupení. Věřící tedy nejsou nějací mimořádní lidé. Jsou právě tak obyčejní jako ostatní. Ale jsou přece zvláštním lidem v tom, že věří v Krista. Mají v něm moc, aby vším tísnění, nebylí přece vehnáni do úzkých, aby, nevědouce si mnohdy rady, nebyli přece bezradní, aby opouštěni lidmi, nebyli přece opuštěni, aby sráženi nebyli přece zničeni. Mají nebeský poklad víry ve svých srdcích jako v nádobách hliněných, ale přece jejich konečným údělem nebude roztlučení železným prutem soudu Božího, nýbrž spočinou v pokoji náruče Boží, protoy že se dnes už ve víře ke Svému Stvořiteli, Pánu a Spasiteli hlásí. Takové Pán ježíš neodmítne, neboť proto nám jej Bůh dal, aby nikoho neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. To naši situaci podstatně mění. FRANTIŠEK ADÁMEK služba — apoštolát, který slouží tvořící se církvi zvěstováním Krista a jeho evangelia. Mají-11 věřící Krista následovat, pak musí vědět v čem a a jak. To byl vlastní účel a původ apoštolské služby: Zachovat a předat Kristovo evangelium, zvěstovat a svědčit o Kristu. Dalšni} cílem byla nutnost, aby služba slovem se dála řádně a soustavně, nikoliv nahodile. Ve Skutcích an. čteme, že není žádoucí, aby byla zanedbávána služba u stolu, proto vzniká nová služba — diakonská. Z nutnosti dělby práce, k vůli pořádku vznikaly další služby: učitel ská, kazatelská, presbyterská atd. Nebylo žádoucí, aby pro množství úko Velká rodina Církevní společenství, to je především konkrétní společenství jednotlivých náboženských obcí, které se scházejí v neděli či o biblických hodinách kolem Božího slova. V církvi však vznikají pří různých příležitostech i širší společenství. Jde o shromáždění, která přesahují rámec života jedné obce. Taková shromáždění se konají při různých příležitostech. Existují např. shromáždění, na nichž jsou jednotlivé obce zastoupeny jen svými delegáty. Církev má např. své kursy a konference. Je však ještě jedno pozoruhodné společenství, které se vytváří každého týdne v našich obcích a které není jedním pohledem, jedním snímkem postižitelné. Je tn společenství čtenářů Českého zápasu. Jedna velká rodina, v níž každý člen je druhému podobný tím, že drží týden cn týden v rukou stejný tisk, stejné poselství. Český zápas je společným poutem této rodiny, které přináší evangelium pro dnešního člověka. Uvědomujete si, když berete Český zápas do rukou, že nejste sami, ale že jste čteny velké rodiny? V určitý den v týdnu dostává Český zápas do rukou tisíce čtenářů. Čtou stejné články, mají někdy stejné pocity, někdy i stejná přání, co by ve svém listě chtěli mít. Nepochybně se ale také v hodnocení článků různí, stejně jako se různi v přání, co by chtěli číst. Jsou čtenáři, kteří se nejprve podívají na zadní stránku, aby se dověděli, co se děje v našich Dbcích. A jsou jiní, kteři začnou pěkně ad začátku. Ne s každým číslem jsou čtenáři Českého zápasu stejně spokojeni, ne s každým článkem souhlasí. jsou čtenáři, kteří znaji svůj tisk tak důvěrně, že už jméno pod článkem jim napoví, co mohou čekat. A pak čtou nebo vynechají. Jako v každém jiném tisku. • Když si odběratel Českého zápasu činf představu o čtenářské obci našeho týdeníku, vidí zpravidla tuto obec omezenu hranicemi naší země. Ale není tomu tak. Čtenářská obec Českého zápasu je širší. Patří jistě k milým překvapením, když dostanete dopis od profesora jazykovědy z Austrálie dr. A. Capella, v němž vám sděluje, že čet! v Českém zápase fen a ten článek a má k němu své připomínky. Dr. čapěli zachytil např. v Českém zápase zprávu o novém americkém překladu Nového zákona a jako Angličan a linguísta dodává, že to není překlad dobré úrovně, že jej lze přirovnat k úloze ne příliš schopného žáka dvanáctiletky. Angličtina tohoto překladu je příliš chudá a lze ji postavit po bok jednoduché řečtině Markova evangelia. — Stejně pozorně však čte dr. Čapěli i Náboženskou revui: Píše, že se mu líbil informativní Trtíkův článek a americké theologii. — Každý týden jde řada výtisků Českého zápasu do světa. Je dobře, když probouzejí zájem o naši práci a vytvářejí tak jedno z pout cfrkve se světem. JM dň byla dokonce zanedbávána služba slovem. Proto i služby dozorčí — episkopálnl. Tehdy to nebyly ovšem ještě žádné hodnosti, ale jen rozličné služby k budování církve a církevní pracovníci nebyli žádní hierarchové, ale služebníci jako ostatní křesťané, odděleni a pověřeni svou službou jen k řádnému plnění této služby ve jméiiu celé církve. Křesťanští kněží se tedv nelišili od ostatních členů křesťanských obcí svou hodností, kvalitou a prlvilegiemi, ale jen svou funkcí, svou zvláštní službou. LUDVfK FUČEK