Český Zápas, 1974 (LVII/1-52)

1974-05-05 / No. 18

týdeník církve československé husitské Ročník 57 • 5. května 1974 • Cena 60 hal. V Brně Synoda o míru Hřejivé jarní slunce doprovázelo po­četné množství věřících a duchovenské' ho sboru brněnské diecéze, kteří se shro­máždili v pátek 19. dubna v útulném sboru řečkovické náboženské obce ke své pravidelné mírové synodě. Nebylo to už z pouhého zvyku, ale z přesvědče­ní a zájmu o nejsvětější snahu součas­ného času. Mírová synoda byla zahájena br. bis­kupem K. Pudichem. Úvodem pobožnosti mile a působivě zazpíval křesťanský song br. J. Bednařík ml. Pobožností posloužil předseda hodonínského okrsku br. farář VI. Drtina. Ve svém kázání, které vychá­zelo z textu o Kainově bratrovraždě, přesvědčujícím způsobem a zajímavou aplikaci dokázal, že křesťanská církev a její věřící se nemohou a nesmí uzavírat před okolním světem. Hlavním bodem jednání byl referát vzácného hcfsta, jímž byl br. Vasilij No­­vinskij, záslupce ruské pravoslavné círk­ve v Křesťanské mírové konferenci. Ho­vořil o podílu své církve na mírovém úsilí křesťanů. Přítomní byli seznámeni s tím, co pravoslavná církev vykonala v minulosti (v historické retrospektivě např. při sjednocování malých ruských knížectví v národní celek, při hrdinské obraně Leningradu apod.). V době pří­tomné myslí pravoslavná církev na mí­rovou práci v modlitbách svých věří­cích jréž v liturgii je jedna tužba věno­vána míru, tzv. pokojná) i materiální podporou při konání mírových konferen­cí, jak tomu bylo v přípravě Světového kongresu mírových sil, který se konal v říjnu loňského roku v Moskvě a pra­voslavná církev má na jeho úspěšných výsledcích nemalou zásluhu. Mírová prá­ce pravoslavné církve se nejzřetelněji obráží v postavách jejích zasloužilých pracovníků, patriarchy Pimena a metro­polity Nikodima. V podnětné a zajímavé diskusi byl re­ferát doplněn poznámkami, které se vztahovaly k jednotné spolupráci sovět­ského státu a církve v otázkách míru, k výchově mladé duchovenské generace, ke vzájemnému obohacení z výsledků mezicírkevních kontaktů. V dalším jednání synody přednesl br. farář J. Bednařík referát nemocného br. Štěpánka o významu regionální práce v Křesťanské mírové konferenci. Závěrem mírové synody, která nad oče­kávání splnila ■ vůj účel, bylo přijato usnesení, aby při bohoslužbách v neděli 5. května bylo v modlitbách poděkováno při vzpomenutí výročí osvobození naší vlasti. Texty k bohoslužbám jsou otiště­ny na jiném místě listu. Dále byl přijat návrh, podle něhož se mírová synoda usnesla o konání okrskových mírových shromáždění a o realizaci autokarového zájezdu na památná místa, svědčící o bo­jích za svobodu našeho státu. Mírovou synodu uzavřel bratr biskup s poděkováním všem přítomným a přá­ním, aby do všech úkolů, které jsme si předsevzali v mírovém úsilí, nám Bůh žehnal. Srdečný dík náleží zvláště řeč­­kovickým hostitelům, kteří připravili mi­lé pohoštění a svou péčí vytvořili oprav­dové bratrské obecenství. VÁCLAV MERUŇKA Dvě návštěvy BRATR PATRIARCHA dr. M. No­vák byl v pastýřské službě své círk­vi v nedělí 28. dubna v Uěěíně a o Teplicích. DĚČÍN. Cesta z Prahy v časném ránu vedla rozkvetlými stromy po­dél silnic a jarní zelení velkých lá­nů, Českým středohořím, plna nových a nových pohledů do údolí jarních lesních porostů. V církevním domě v Děčíně je malá modlitebna, upra­vená s uměleckým vkusem, kde hos­ty přivítal místní farář Frant. Nejdi a předseda rady starších Vojtěch Liška. Bratr patriarcha kázal na tex­ty Janova evangelia a epištol o veli­konoční radosti a následování Krista v opravdové a účinné lásce, od ma­lých společenství rodiny, sousedství, církve k širokému společenství bu­dování pokojného světa. Děčínští ma­jí pravděpodobně nejkrásnější elektro­­fonické varhany v církvi — nejsou tudíž chudí. Před nemnoha léty byl život církve v těchto okrajových ob­lastech naší země poznamenán pro­blémy různorodosti nových usedlí­ků. Dnes je to již domov rodin a je­jich dětí, které zde plně zakotvily; také církev zde vytváří společenství, které v mnohém často předčí „vnitro­zemské“ tradiční formy v nábožen­ských obcích. TEPLICE. Odpoledne v Teplicích měli důvod k slavnému dni Páně. Padesát let od založení náboženské obce, ovšem s přestávkou neblahých let 1938—1945. Také místní farář J. Mlčkovský, jeho 65. narozeniny a čin­nost v Teplicích od roku 1945 byly příležitostí k poděkování za oběta­vou kněžskou službu. Bratr patri­archa kázal na slova Janova evan­gelia o dobrém pastýři, jímž je Kris­tus sám všude, kde církev plní své úkoly; připomněl skromné počátky naší církve a také vděčnost vůči těm, kteří zde v Teplicích sloužili. Ale vzpomínky nás nesmí vést v církvi k historicismu, církev stále vytváří hodnoty v moci Ducha svátého, hod­noty pro život; liturgie v nás obno­vuje duchovní obdarování ze zvěsti Písma. A celé velké shromáždění v pěkné modlitebně farního domu zpí­vá, vyznává, má účast na liturgickém dění, vyzařuje ze všech radost. Slav­nosti byli přítomni také duchovní z okolí: předseda okrsku J. Hrubý z Lo­vosic, ústecký farář J. Fiedler a Fr. Nejdi, také věřící z těchto farností a sousedních Trnovan. Byli zde i ti, kteří pamatují život náb. obce před 50 léty. Za nejstarší přinesla krásný­mi slovy vyznání svědectví sestra Kvizová, devadesátiletá. Při bohosluž­bách vzpomněl br. farář Mlčkovský zesnulých duchovních, kteří v Tepli­cích působili: bratří Globočníka, Ra­kušana, Vojty a K. Hradce, dále obě­tavých laických pracovníků bratří Doška, Rozkoše a Havlíka. Také v Teplicích mají elektrofonické varha­ny, které slavnostně zněly. Byl již večer a světla Prahy nás vítala z požehnaného dne ve službě Pánu. Na žíznící pole, sady a lesy se snesl májový tichý déšf. A v naší duši ještě zaznívá slavné: Bože, Tobě dík a čest. —vek Nabídls nám, Bože, nový čas, čas kvetoucího máje a my Ti odpověděli, jak nejlépe umíme. SbrStřili jsme se a šli jsme v řadě jeden vedle druhého jako lidé jednoho srdce a jedné mysli. KÓfž jsme sledovali tuto velkou jednotu lidí, bylo nám jakoby nový oblak zápalné oběti stoupal ik Tvým me-i běsům. Bože, posvěť tuto vnitřní zápalnou oběť lidského pobratření a třeba jsme ještě někdy uvnitř nestejnorodí, utvrď ji svým otcovským milováním. Ať je oblakem Tvé slávy naše vlast Tebou posvěcena a požehnána. A když celý svět se raduje, tím více naše země Ti, Bože, zpívá píseň chvály, neboť právě v tyto dny míru přišel k nám s poselstvím svobody. Po šest let jsme byli ponižováni a uráženi, květy pro nás nevoněly, hvězdy se neodrážely na vodách, neboť my jen slyšeli křik nepřítele, který přišel jako zloděj a vrah. Zlomils, Bože, tuto satanskou pýchu násilí a my Ti děkujeme. Nečiníme to na kamenných oltářích se zabitými zvířaty, ani proudem slov chvalořečení, ale novou přestavbou světa ve svět lidí čistých a spravedlivých. Takový chrám Ti chceme vystavět, takový oltář zbudovat, jaký dosud nikdo na světě ke cti Tvého jména nezbudoval. Už nadešla, Pane, tato chvíle? Už vykvetl takový máj, už Ti byla vzdána taková čest, jaká patří Stvořiteli nebe i země? Přiidiž tedy, Synu Boží, přijdiž, Pane Ježíši, a požehnej nám svým vladařstvím. BVh NÁVRH TEXTÜ A PŘÍMLUVNÝCH MODLITEB PRO 1. NEDELI KVĚTNOVOU ZA ODZBROJENÍ A MÍROVOU SPOLUPRÁCI V EVROPĚ „Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou na­zváni syny Božími.“ Matouš 5,9 TEXTY Vstupní čtení: Žalm 106, verše 1—4 a 8—11. Epištola: Izaiáš 2,3—5 nebo 26,12—15. Evangelium: Matoušovo 5,9 (ekumenický překlad). Další texty: Jk 3,18; Ab 2,12—14 nebo Dn 2,44. TUŽBY 1. S myslí mírnou a pokojnou modleme se k Hospodinu. 2. Aby nám dal sílu překonávat v sobě lhostejnost, která nás odvádí od účasti na zápasu světa o pokoj na naší zemi, modleme se k Hospodinu. 3. Za mír mezi všemi národy a za svornou práci všech, kteří podle svých si) pracují o klid a pokoj mezi lidmi, modleme se k Hospodinu. MODLITBA SVATÝ BOŽE, NÁS STVOŘITELI A DÁRCE ŽIVOTA, chválíme Tě za to, že jsi nám dal život a mnohé dary, které smíme každý den užívat. Velebíme Tě, že stojíš při svých dítkách a dáváš jim nové možnosti, aby roz­množovaly všechno, co je Tvým požehnáním a svěřen­­stvím. Děkujeme Ti za Tvou láskyplnou péči o nás a o svět, ve kterém žijeme. Ty ovšem sám nejlépe víš, Pane, jak my sami chceme často Tvoje svaté záměry mařit a jak často prosazujeme své myšlení a chtění nad Tvou svátou vůli. Kolikrát už právě pro tento hřích stál náš svět na pokraji své vlast­ní záhuby. Kolikrát už jsme stáli v nebezpečenství, že satanská moc vezme vládu do svých rukou a zahladí ži­vot na této zemi. Přijmi náš vroucí dík za to, že jsi mnohé takové ne­bezpečí od nás odňal, že jsi vzbuzoval našemu světu lidi statečné, vyzbrojené nebojácností a milující svobo­du, kteří neváhali obětovat i svůj život, aby vrátili ne­mocnému světu Tvůj pokoj a lidský mír. Děkujeme Ti, že jsi rozbíjel pouta našeho hříchu a že jsi dal i nám novou příležitost a nové úkoly. Dej, abychom byli toho velikého obdarování hodni. Přispěj nám, abychom sami svobodni svobodu druhým přáli, abychom sami neutiskováni ani druhé nepřipustili utlačovat, abychom se. zastávali slabých a trpících. Kéž sami především dokážeme svědčit službou spravedlnosti a Tvého svátého pokoje. Prosíme Tě zároveň, nechť i všichni ostatní pochopí, že tento svět je místem, kde jsi dal lidem prostor k živo­tu, a ne ke smrti a umírání, že země je místem pro lás­ku, a nikoli pro ničení a zmar. Kéž lidé opravdu zkují a přemění všechny meče v nástroje užitečné pro zacho­vání a budování života na naší zemi. Vyzbrojuj silou vše­chny ty, kteří se o to ze všech svých lidských sil snaží a k tomu spějí. Ty sám, Hospodine, se přiznej i k našemu lidskému snažení, a požehnej nám v tomto díle pokoje a lásky. Ne pro naši dovednost a moudrost, ale pro zásluhy Je­žíše Krista, Panovníka pokoje a lásky. AMEN. Květnový počátek fe složen z dnů docela právem slavnost­­nich, protože docela právem ra­dostných. Den práce, osvobození a vítězství vytvářejí spolu trojici, která si zaslouží být oslavena vskutku všemi a její význam tře­ba znovu připomínat těm, kdo se narodili či dospěli později než my. Je nasnadě, že se ke dnům májo­vým budou jinak stavět ti, kdo je prožili v jejich počátku, než ti, kdo už jen slyšeli o vzniku těch­to svátků. Ale ani jeden z těch tří momentů slávy není významu pouze generačního, nýbrž každý má význam trvalý. Má-li však ten­to trvalý význam podržet, je ne­­vyhnutelné, aby z generace pa­mětníků přešel do krve generací potomních. Aby se obsah oslavo- Květnová ouvertura váných dnů stal chtivě a radost­ně uchopeným dědictvím po ot­cích, aby se pokolení dorůstají­cích a dospívajících cítila vždy pokolením šťastných a bohatých dědiců, kteří si toho, co jim dědo­vé a otcové odkázali, opravdu váží a jsou ochotni to vše roz­množit, ubránit a uhájit proti, všem. Svátek práce, slavený sice už před druhou světovou válkou, ale naplněný až po ní, je a nikdy by neměl přestat být dnem radost­ného překonání těžkých krizo­vých let mezi dvěma válkami. Těch let, kdy skutečně byli lidé, kteří nebydlili a nejedli, protože, nepracovali, a nepracovali, proto­že neměli kde a na čem. Kdo ne­viděl pochody nezaměstnaných, kdo neviděl vagónové kolonie a díry na pražské Ladronce, ve kterých se bydlelo, kdo nepoznal učitele a učitelky, kteří učili za­darmo, jen aby nebyli bez práce, nepochopí oslavy prvomájové ja­ko oslavy vítězství lidské důstoj­nosti nad člověka nedůstojnou žebrotou a nicneděláním. A právě o tom je třeba svědčit, že práce, a to nejen dobrá a výnosná, ale především budovatelská, zaměst­nanost současné doby není vůbec nic samozřejmého, ale že je to něco, co chtělo houževnatý a úpor­ný zápas o to, aby národ nebyl rozdělen na ty, kdo mají hodně, a na ty, kdo nemají nic. A že tedy lenost a narušená pracovní morálka jsou hříchem na vítěz­ství lidu, pracujícího svou spole­čenskou službou a láskou. Stejně tak by generace dětí a vnuků mohla zůstat bez zájmu o pátý květen, kdyby nebylo usta­vičně živého svědectví o druhém konci samostatnosti české před druhou světovou válkou. Kdyby­chom nepředali těm, kdo přijdou po nás, zkušenosti nástupu fašis­mu a nacismu, o tom, jak meta­stázy lidské zhovadilosti prostu­povaly Evropou a rozežíraly kul­turnost národů až do obludnosti koncentračních táborů a maso­vých poprav, kdyby toto vše zů­stalo jen naším zkušenostním ma­jetkem, pak by také tato všechna zkušenost s námi odešla. Bylo by si to přát. To tehdy, kdyby neby­ly na světě neofašismus a neona­­cismus. Protože však jsou, je prá­vě toho pátého května potřebí v oslavné trojině květnových dnů, kdy je nutno ukázat na vážnost toho, co by už dnes mnohým moh­lo být jen a jen minulostí, strán­kou dějepisu, kterou možno pře­číst anebo i vynechat. A ona je to zatím stále vážná aktualita, která nutí být na stráži. Na strá­ži hrdinné lásky k národu, hrdin­né odpovědnosti za svébytnost státního celku, jakožto vlasti v zemi milované. (Pokračováni na str. 30 Snímek Josef Chrousl JE ZŘEJMÉ, že kdyby knězi žili podle Kristova evange­lia a vedli své svěřené stádo cestou následování Pána, vytvářeli by mírové vztahy poddaných, takže by lid žil v míru jak s Bohem, tak i s nimi. Jestliže se však ducho­venstvo zpronevěřuje tomuto úkolu, tím spíš se mu zpro­nevěřují světské stavy. A tu je začátek rozkolů, válek mezi královstvími, rozbrojů a vražd. Je totiž nezbytné, má-li mír s bližním vůbec nastat, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka s člověkem, se sebou samým. MISTR JAN HUS v Řeči o míru

Next