Dikobraz, 1954 (Anul 10, nr. 1-52)

1954-01-03 / nr. 1

ZA VOLANTEM OSUDU Jako čistý nepopsaný list leil před. námi rok 1954. O půlnoci jsme zvedli sklenky, po­přáli si štěstí a zamyslili jsme se nad tím, co nám nový rok přinese. Tak se se starým ro­kem loučili a nový vítali uč naši dědečkové a mohlo by se zdát, ie mají pravdu ti, kdo říkají, če uprostřed technického pokroku se člověk sám v podstatě nemění. Dovolte, abych k tomu v takové přátelské novoroční besedě něco podotkl. Nikdo nepo­­pírá, že, jak se s oblibou vzletně říkávalo, technika kvačí mílovými kroky kupředu. Cesta lidského důmyslu od koňského potahu přes parní stroj, výbušné motory a elektřinu k atomové energii je jistě úctyhodná, ale je užitečné všímat si i jiných věcí. Třeba pravo­pisu. Když se naši dědečkové zamýšleli nad tím, co jim nový rok přinese, měli sklon psát ve svých vinšovánich slovo „osud“ s velkým „OPovažovali války a pohromy za Boži trest a resignovaně čekali, jak se věci vy­vinou. Pocit bezmocnosti byl živnou půdou pro víru ve věštby a předurčení, jemuž se nebylo lze bránit. Jan Neruda se tomu v novoročním feje­tonu z roku 1886 jemně vysmívá. Oznamuje čtenářům, že panující planetou pro rok 1886 je Merkur a že podle stoletého kalen­dáře je možno v tom roce očekávali velký mor, ■ukrutné mrazy, povodně (zvláště na Práchen­­u Jičína), vodní smrště ovic) atd. kavé,“ říká pan Neruda, „ale myslím si, že mohou si lidé také sami trochu přispět k dobrým nebo alespoň lepším časům.“ A my dnes už velmi dobře víme, že pan Neruda měl pravdu a ž&na nás záleží, jak se nám všem v tom novém roce povede. Když dědeček viděl kometu, říkal, že bude válka. My na komety nedáme, chceme miř a povodně na Prácheňsku taky nebudou, od čeho by pyla regulace a vodní přehrady. Obrazně řečeno: odebíráme oné představě zvané „osud“ řidičský průkaz a chápeme se volantu. A vědomi, že řídíme my a ne jakési nezodpovědné strašidlo nám už nikdo ne­vezme. A k tomuto vědomí byl zrovna tak veliký kus cesty, jako od koňských potahů k atomové energii, nebo od novoročního přáni: „Zdravíčko poníženě vinšuju, milost­­pane,“ k prostému a srdečnému stisku ruky mezi rovnými ď svobodnými občany. At se nám práce daří: CO BY SI PŘÁLI TI ČI ONI OD DIKOBRAZA V NOVÉM ROC1 Karel Bradáč Dikobraz dostal k Novému roku celou řadu dopisů od čtenářů nejrůznéjšího typu. Vyskytovaly se v ni pochopitelně také různé názory na Dikobraz jako takový. Nebude jistí bez zajímavosti, otiskneme-li níkte. z těchto dopisů na ukázku. Kritisujte směle, Jen a jen a jen ty malé však jen nepřítele! pícháváte neustále! Ale ředitele Já mám jedno přání vřelé. mějte za přítele! Píchejte též ředitele! Toí mé přání celé. Jeden, kterého „neprávem“ ředitel napomínal. Ředitel, který byl v Dikobrazu „nespravedlivě“ kritisován. Na dotaz z 5. listopadu m. r., který se týkal používáni služebních motorových vozidel na ředitelství CSSÍ ve Vroutku, odpovídá ONV v Podbořanech po vyšetření věci takto: Jest pravda, že ředitel s. Vejtasa použil služebního vozu k soukromým účelům, a to na hony (čekaná), á dále že si ponechal v době dovolené vůz doma k používáni. Toto potvrdily i závodní složky spolu s politickým zá stupcem ředitele. Soudruh ředitel nám k tomu sdělil, že ředitelství má celkem tři osobní vozy a pouze jednoho řidiče, takže je nucen jezdit s vozem sám. Tvrdil, že vozu na čekanou anebo podobně použil pouze v obvodu svého ředitelství, čímž prováděl zároveň kontrolu obdělaných pozemků, kterou je nucen stejně provádět, aby měl kontrolu přes své správce. Utká, že je to stejné, jestliže jde na kontrolu s puSkou anebo bez ni . . . Dikobraz si nicméně myslí, že s. ředitel dává prazvláštní příklad zaměstnancům, jak využívat služebních vozidel._A proto volá v duchu myslivosti HALALII — aby s. Vejtasu vyburcoval k zamyšleni nad smyslem slova HOSPODÁRNOST. Ne tak směle, milí zlatí, sic se vám to nevyplatí. Ten, kdo vidí, kde jsou chyby, ten se příliš nezalíbí. Jeden, který to s vámi mysli dobře. Dikobraz, Dikobraz, zahrada zelená, do které padají přesmutná semena. Padají, padají, žel, také vzcházejí, proč je redaktoři ven nevyházejíl Čtenář, který miluje humor. Odvahy, té je vám třeba, milí zlatí, jako chleba! Perořízek máte! Leč měli byste míti meč! Jeden z dodavatelů odvahy ve velkém (Zpívá se na melodii „Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená!“:) Dikobraz, Dikobraz, časopis veselýl Smíchem spát nemůžu, když ho čtu v posteli! Kéž by byl Dikobraz trošku míň veselý, nebo se umlátím smíchem v té posteli! Čtenář, který také miluje humor a mimoto jemnou ironii. .„Co se to tu děje, pane generále?" Upravujeme cestu trvalému míru ...“ y -pjvy IWT*ikv PRE RUSOV/ UDRŽOVÁNI v»X£ioi na, Scén/ Kreslil O. štembera

Next