Dikobraz, 1957 (Anul 13, nr. 1-52)

1957-01-03 / nr. 1

NOVOROČNÍ MEDITACE K Stefania Grodzieňska V mladém věku již nezemřu. Kdyby mne však sklátila smrt co nejdřív, pak by mne to stihlo ještě v rozkvětu. Umřít zničehonic! To by bylo zajímavé! Já, všední, nezajímavá osoba stala bych se bez vlastní zásluhy něčím neobvyklým. Ba i poslední člověk, s nimž jsem mluvila, dejme tomu nějaká Pumpiaková, kterou celkem příliš neznám, stala by se někým důležitým. Mou zásluhou. Prostě může se stát, že bych se jednoho dne vracela domů a potkala bych Pumpiakovou. ,,Co je nového?“ zeptá se Pumpiaková. ,,Děkuji, nic zvláštního,“ odpovídám. ,,Vy bydlíte někde v těchto končinách?“ vysloví předpoklad Pumpiaková. ,,Ano, zde, nedaleko,“ přisvědčím. ,,Tak vidíte,“ těší se z toho Pumpiaková. A dodá: ,,Spěcháte asi, že? Tak na shle­danou.“ ,,Na shledanou.“ Odejdu. Za tři hodiny již nežijú. Obšťastněná Pumpiaková bude telefonovat napravo i nalevo: ,,Slyšelas už?“ (jestli to slyšela, bude mít Pumpiaková trochu pokaženou radost) „To jsou věci! Přesně před deseti minutami jsem ji viděla. Musela to tušit. Říkala, že ti má takový strach... a vůbec udělala ti na mne takový zdrcující dojem . . .“ „Už to víš? To je hrozné. Zrovna před lim se mi svěřila, že měla sen. Říkám jí: Ale co, nevěřte na sny ... a tu máš!“ Mám-li být upřímná, po této stránce se mi to nelibí. Může se snadno stát, že nezna­lost nejbližšího budoucna způsobí, že osoba, jejíž hlas naposled uslyším, bude Pumpiako­vá, nebo někdo ještě horší! Že moje poslední myšlenka, nahlas vyslovená, může zaznít takto: „Jak to, že vy nikdy nemáte, drobné!“ Pak vyjdu z obchodu, padnu pod autobus a prásk, na místě konec. Nebude to pro mne příjemné. Netvrdím, že by se mělo tak žít a špičkovat, aby každá věta byla jako předsmrtní. Ovšem znám takové lidi, nejsou však oblíbení. Na­máhají se, namáhají se celý život a pak je trefi šlak, zrovna když zabručí „Krucifix!“ nad přetrženým šněrovadlem. To je nemilá stránka umírání. Ale je to také švanda. Lidé, s nimiž jsem se naposled setkala, získají tím svatozář. Diky mně. „Ona se v poslední době velmi přátelila s Bubkovskou.“ A už i z Bubkovské začíná vyzařovat fluidum záhrobí. „Stále byla u Tarpasiňských.“ A byt Tarpasiňských už dostává dráždivé hřbitovní ovzduší! Všechno, co jsem udělala, nebo řekla ve své poslední chvilce, bude viděno pod zorným úhlem mé smrti a bude to jiné, než ve skuteč­nosti. Takové nějaké zneklidňující. „V sobotu se ještě chystala na „Pilota Mareše“, ale nedostala lístek.“ Na to někdo smutně ujisti: „A už ho nedostane!“ Skutečnost, že už neuvidím Slávka Glifi­­ského v úloze kladného letce, naplní celou společnost příšernou hrůzou. ,,Říkala ještě, že si chce koupit lyžařské kalhoty . . .“ Po této větě nastane děsivé ticho. Jako bych byla v poslední době jezdila na lyžích v rubáši. „Je to divné . . . celý život jezdila na hory a ted najednou jela k moři. . .“ „Všimli jste si? Nikdy nechtěla psa a zrovna v poslední době si ho koupila. Pudla." „Řekla. . „Objednala . ..“ „Slibovala si . ..“ „Pozoruhodné . . .“ ,,Člověk nikdy neví . . .“ ,,Kdepak materialismus . . .“ Tři dny budou všichni moji známí při vyslovení mého jména vypadat tragicky. Upřímně. To má každý rád. . A ty? Ty si pomyslíš: to bylo vlastně nej­lepší východisko. A pak se začneš klidně rmoutit. *) | *) Zajímavé bude, kdo tohleto vztáhne na sebe. 2 NOVOROČNÍ PŘÁNÍ LITERATUŘE Karel Bradáč Ať kvete v novém roce niva, již pohnojují básnici, kde zatim často čtenář zívá, až vykloubí si sanici, ach, sanici! Nech, prózo, vyšlapanou cestu a dej se směle na novou ode vsi ke vsi, z města k městu, a zahod barvu růžovou, ach, růžovou! Hoj, filme drahý, třikrát drahý, bud aspoň trochu veselý a neděl lidi jen na vrahy, či pokrokové anděly, ach anděly! Ať každá hra, co kde se dává, je z lékařského prostředí, že Thálie zas bude zdráva, se diváci tak dovědi, ach, dovědí! Ať každý satirik se bije a s nešvary se potýká, ať zví, že verše nej lepší je učit se hlavně u Picka, ech, u Dýka! Když tvůrčí cestou půjdem tvrdě, můžem si směle heslo dát (vždyť pěkné heslo, to zní hrdě) - co Čech, to čacký laureát, ach, laureát! Rrrr! Rrrrrrr! Velká Britannie si scěžuje v OSN na údajně ipatné zacházení s Angličany v Egyptě. „Jen se podívejte na moje kalhoty!" Kre»i,i o. Wbera Kreslil J. Pop Francouzský ministr financí: ,,Moje rozpočtová zpráva bude stručná .. Pavlih*, Jugoslávie BŘEŽANSKÁ NAFTA Místní veřejnost byla v poslední době vzrušena zprávou o objevu naftového ložiska v okolí pro­dejny Jednoty č. 2302 v Dolních Břežanech. Odborným rozborem tekutiny však vyšlo najevo, že jde o směs žluklého másla z r. 1955, olomouckých syrečků, marmelády a j. Celá prodejna se těší velkému zájmu myší, nikoliv však zájmu předsedy Jednoty a vedoucí. SAZKAŘI, POZOR! Na četné žádosti vzrušenlmilovné veřejnosti bude patrně v některém z příštích sázkových týdnů zařazeno utkání TOS Holoubkov—TOS Týniště nad Orl. v házené. Je to nový druh české házené, kde se místo míče hází objednávka z jednoho závodu do druhého až do vyčerpání zákazníka. Oběma TOSům se od května t. r. podařilo prohodit objednávku na součástky pro Okulu zatím čtyřikrát, takže síly obou soupeřů jsou vyrovnané.

Next