Dikobraz, 1964 (Anul 20, nr. 1-52)

1964-01-01 / nr. 1

2 PROMĚNY VLADIMÍR VLÁSEK Ať chcete nebo nechcete, pořád se něco mění na lásce, v golfu, na světě — ať chcete nebo nechcete, ať k tomu důvod není. Teď třeba i rok minulý už dozrál k hodnocení. A dny a noci plynuly po celý ten rok minulý jak v prima představení. Bylo v nich hodně grotesky v lecěems už byla známá. A šlo to všechno tak hezky. Snad bylo až moc grotesky, co měnila se v drama. A jindy zase dramata jak dílem Mistra Haška jen tak tak byla poěata — a náhle tahle dramata koněila jako fraška. A na světovém jevišti — skoro jak pro výstrahu souěastníkům i pro příští — šly po tom divném jevišti nevěstky s bandou vrahů. Nevěstka párkrát vyspí se pod dekou, pod toryi — tak je to psáno ve spise — nevěstka párkrát vyspí se a dělá historii. V Dallasu mají střelnici a divné terče maj tu. Já nevím, proč to neříci, že mají tuhle střelnici s dohledem policajtů. Čas všude plynul převratně. Všude se věci dějí. Zrovna tak jako na plátně čas všude plynul převratně. V Iráku převratněji. Pro tebe, jižní Vietname, v rozpacích ěasto tonu: prý všechny věci neznámé, co ěekají tě, Vietname, jsou známy Washingtonu! Maléry, krize, zátopy tu vedle sebe kladem. Všechno se dotklo Evropy. Je náplast na ty zátopy mávnutí za Konrádem? Často se něco promění. Všecko jsem sotva spoěet. Zas přijde jaro, osení . . . ěasto se něco promění. A vždyckv letopočet. Ilustroval M. Vrbata JAN MAREŠ IELENEH Policista James O. Fordson přišel k svému nadřízenému notáblovi-tuším, že tak nějak se jmenují policejní šarže. Podle předpisu se ohlásil a hlásili ,,Hlásím, že jsme dostali až z Bílýho domu koresponďák, že někdo ukrad Sinatru." „ Který ho," zatoužil po upřesnění šéf, ,,toho, co v Kansasu vyhodil do povětří kostel, nebo toho, jak po nás vždycky střílí, i když mu nic neděláme ?“ ,,Bližšího tam nic není,“ krčil rameny policista. Policejní reverend - nebo co - se dlouze zadumal. Vtom se ozvalo z dráťáku: ,,Náš milovaný zpěvák František Si­natra, který dává přednost zubní pastě Balmoral a prádlu Littlejohn, oznámil, že mu neznámí pachatelé unesli dospívají­cího syna Františka, též zpěváka. Z jeho jmění, čítajícího pět set miliónů dolarů, které je uloženo u Rangersbank, žádají únosci nepochopitelnou částku dvě stě čtyřicet tisíc dolarů. Kdo by něco o Fran­tišku junioru věděl, nechť to oznámí poli­cii.“ Policejní šéf pokýval hlavou: ,,Vida, rozhlas! Nebýt ho, ani bychom se nic kloudného nedověděli. Běžte do podatelny, Jamesi," obrátil se na polis­­mena, ,,jestli tam náhodou někdo něco nehlásil!“ Po několika dnech svolal službu kona­jící superintendant své podřízené a na­dával jim ve své mateřštině, což by česky znělo asi takto: „Vy hlavy skopové a šašci pruhovaní! Již několik dní minulo a vy nemáte o uneseném Františkovi ani páry. Jsem s vámi nespokojen, jelikož od vás ne­dostanu nic, co bych odpověděl na mno­žící se dotazy. Obávám se, že vás budu muset dát zavřít.“ Nyní se polismeni rozlítostnili. Jeden přes druhého naříkali: „Když my nevíme, kdo ho mohl unést. Tůdle jsem chytil toho lupiče v bance a pak jsem dostal nos, protože pracoval pro starostu. Tajdle John zase dopad ty vyděrače a dostal coproto od vás, že je to váš byznys. A nebožtík Boottlewood odhalil ty hasiče, co zakládali požáry, a zničil ho šerif, jelikož hasiči zapalovali, aby Šerif zruinoval konkurenční pojiš­ťovnu." „Hele, hele, nechte si ty řečičky," nasupil se Šéf. „Tamto bylo všechno řádně organizované a včas hlášené. Jenže tohle je nějaká partyzánština." Uplynulo ještě několik dnů a policie se z denního tisku dověděla, že Frank Sinatra, tatínek, složí v jedné telefonní budce dvě stě čtyřicet tisíc a raketýři mu tam nechají mladého. Schválně se šli kouknout a fakt! Zpěvák položil čtvrt miliónku a za chvilku mu gangsteři při­vezli syna jako živého. $VÉ Vůli Polismen Fordson pravil: „Co kdybychom je teď zhaftli, když je máme před očima ?" „Jo, čoveče," zapochyboval polismen John Holídej, „a co když v tom kšeftu jede třeba sám senátor. Chytíš je a máš po chlebíčku. Nechytíš, vynadá ti nanejvejš starej a noviny. A to tak nebolí." Tak se polismeni shodli a akorát řekli mladému Františkovi, který netrefil domů, že ho dovezou. A únosce sebrali až na­zítří, když se ukázalo, že jsou to břídi­­lové bez protekce. Onehda si v našem tisku stěžoval klasik dobrodružné literatury Achille C. Gregor, že u nás jsou malé možnosti k chlapským činům na poli zločinnosti. Já se v tom tak nevyznám, ale domnívám se, že americké policii není co závidět. Jakpak mají po­znat neodvislého loupežníka od gangste­ra, který je ve službách třeba samotného gubernátora. Takový americký strážce pořádku je koneckonců víc jelen než policajt. U nás, to už snad nikdo nezmění, plyne život šedě. Není ta volnost. Uma­nuli byste si třeba unést Milana Chladila. To abyste k tomu přijednom přibrali i paní Šimonovou, aby měla televize jó po programu. Navíc by se ještě muselo vypočítat, kdy u Chladilů berou zálohu a kdy dobírku. Nebo jestli paní Chladilová zrovna dostala hovězí na svíčkovou a současně přišly lavóry z umělé hmoty a nesežene ani na malé výkupné ? Kam takového zpěváka do příštího braní scho­váte ? Skladovacího prostoru je v našich poměrech málo a pak, zpěvák musí cvičit. To je samé mimimi a lalala . .. Prozradí vás. Na jedné straně je to tedy v Americe veselejší, to je pravda. Ale z policejního stanoviska je to úplně na draka. PROTI JIŽNÍ AMERIKA. ZÁTIŠÍ S ÚSTAVOU |. Pop

Next