Dikobraz, 1967 (Anul 23, nr. 1-52)
1967-01-06 / nr. 1
Milí čtenáři, kolektiv redakce Dikobrazu a všichni naši spolupracovníci vám přejí úspěšný, šfastný a veselý rok 1967. A děkujeme vám za vaše milé dopisy a gratulace. Jsme si ovšem vědomi, že tím naším přáním to pro nás nekončí. Očekáváte od Dikobrazu, že vám nejen popřeje celoroční veselost, ale také se o ni přičiní. Budeme se o to poctivě snažit. Ovšem dělat legraci není vždycky pro nás legrace. V minulém roce se dikobrazí čtenářská obec opět rozrostla. Počítáme-li s tím, že jedno číslo Dikobrazu si nepřečte jen jeden čtenář a na základě toho si stanovíme velmi reálný, ba přímo skromný koeficient, vychází nám, že je vás, čtenářů Dikobrazu, víc než jeden milión. Jistě uznáte, že splnit milión přání už dá pořádnou fušku. Naštěstí jsou některá přání shodná. Ale na neštěstí zase některá shodná přání jsou zatím nesplnitelná. Například přání, aby se Dikobraz rozrostl alespoň o dvě nebo čtyři strany. Vaše připomínky k obsahu Dikobrazu a vaše návrhy samozřejmě projednáváme a na co nám stačí síly a také co stačíme vtěsnat do těch osmi stran, to budeme realizqvat. Dikobraz je ovšem určen pro čtenáře, kteří mají smysl pro humor. Nepochybujeme proto, že i v tomto roce se často dostaneme do rozporu se škarohlídstvím, šosáckou vážností, nafoukanou domýšlivostí a vůbec se všemi, kteří nesnášejí legraci a zvláště takovou, která se nějak dotýká přímo jejich velevážené osobnosti. Přes tyto strázně a úskalí, s nimiž konec konců musí humoristé a satirikové počítat, se všichni, kteří vytvářejí Dikobraz vynasnaží, aby byla legrace a psina — Werich by prostě řekl, aby byla sranda. Moc nám, milí čtenáři, záleží na tom, abychom si spolu dobře rozuměli, abychom vám v každém čísle přinášeli dobrý humor a satiru, zvyšovali veselí a dobrou náladu. A to, myslím, není málo. ANTONÍN RŮŽIČKA Československý rozhlas projevil minulý měsíc pozoruhodnou péčŕ o člověka. Dal svým zaměstnancům k dispozici novoročenku, kterou mohli rozesílat všem přátelům a známým, na nichž jim nezáleží: jak vidno — vesmírný netopýr vysílá ultrazvukové signály vstříc klubku angorské vlny, leč vinou tří lískových oříšků v dolní části díla se netrefí. Symbolika novoročenky jest zajisté jasná. Mně to například připomnělo, že v prosinci skončilo 21. valné shromáždění OSN, které schválilo text smlouvy o mírovém využívání vesmírného prostoru. Pokud se někdo z našich nováčků těšil na vojenské cvičení na Měsíci, kde je plná polní lehčí než dámská kabelka, ostrouhá. Neboť smlouva jakékoli vojenské veselice ve vesmíru zakazuje. V důsledku tohoto předvánočního vývoje v OSN mohl americký kreslíř Herblock nakreslit novoročenku, která znázorňuje celkový stav situace na konci roku 1966 jen o málo méně výstižně než novoročenka Čs. rozhlasu. Horní část obrázku je nadějná, dolní část méně. Útěchou nám budiž, že ta horní část je větší — a právem, neboť kdo by mohl srovnávat nekonečné prostory vesmíru, jež zmíněná smlouva kryje, s tím nicotným zrníčkem, jemuž se říká Země a jíž se zmíněná smlouva netýká ? Než - k jistému štrejchnutí mírem došlo i na tom zrníčku. Sice „s hlubokými pochybnostmi“ (jak sděluje U. S. News and World Report), nicméně však přece přistoupili američtí vojevůdci na dvě dvoudenní a jednu čtyřdenní přestávku v bojích a bombardování ve Vietnamu. Ony pochybnosti — cituji uvedenou tiskovinu - „pramení z obav, že by mohlo dojít k dalšímu velkému diplomatickému tlaku ze strany států, jež ve Vietnamu nebojují, aby byla přestávka Karel Kyncl v bombardování prodloužena". Myslím, že nezbývá než smeknout pokrývku hlavy před Bílým domem, který přes toto vážné nebezpečí na bojové přestávky přistoupil. Sílená odvaha, kterou tím projevil americký president, se jeví ještě šílenější, vezmeme-li v úvahu, že jistá část vlivné americké veřejnosti si nebezpečí zřejmě není dosti vědoma. Soudím tak z toho, že ačkoli existuje hrozná možnost, že několik málo stovek miliónů něrozumných lidí bude skutečně žádat ve Vietnamu mír, cukrová pěna americké Velké společnosti uspořádala bezstarostnou předvánoční merendu v newyorském hotelu Plaza. lnu - jak se říká - Pokoj lidem dobré vůle. Jest ovšem pravdou - i když vám je to možná fukem, jak. říkává Václav Lacina — že někteří lidé dobré vůle neměli pokoj ani v poslední měsíc roku. Mám na mysli starostu a obecní radu onoho francouzského městečka, na něž si v prosinci vyšláplo několik, tisíc místních zemědělců a pomazalo je i radnici shnilými vejci a proleženým sýrem. Rolníci odůvodňovali tuto pozoruhodnou manifestaci jakousi zemědělskou krizí. A mám na mysli také britského ministerského předsedu Wiisona, který jednak dostal před vánocemi velikonočně vyšleháno od ministerského předsedy Smitha z Rhodesie, a do něhož se navrch trefuji jacísi britští nezaměstnáni. Nezaměstnanost ve Velké Británii zapříčinila podle úsudku pana Wiisona „sheer damn laziness" - čili „zatracená lenost" mnoha britských dělníků. V posledních měsících však tato lenost rapidně vzrůstá a zdá se, že ted‘ v lednu bude v zemi už celých 750 000 lenochů. A to je nějak moc. Vývoj názorů britského ministerského předsedy na nezaměstnanost zachytil minulý měsíc na dokumentární kresbě karikaturista Papas v londýnském The Guardian. Obrázky nepotřebuji vysvětlivky - snad jenom jednu: slovo „tolerable" v ústech Harolda Wiisona znamená „snesitelná". Nezaměstnanost, samozřejmě. Než - neupadejme do vitriolismu při srovnávání ekonomiky naší s ekonomikou vyspělých států Západu. A nechrne aspoň teď nakonec vitriol stranou sakumprásk: skončeme tento zahraničněpolitický přehled minulého měsice minulého roku slovy uznání. Na jednom novoročním blahopřání, které mi došlo z království Velké Británie a Severního Irska, byla nalepena tato poštovni známka: Všimněte si té láce: za pouhé tři pence se tu odesilateli dostalo jednak siluety panující královny Alžběty, jednak portrétu nepanujícího a nejmenovaného krále. Skloňme se před smyslem pro humor, který projevila poštovni správa britské monarchie! Smysl pro humor na této úrovni je příliš vzácné koření, než abychom je mohli ignorovat. Na snímcích bílého motýlka (paní Fordová, auta ve velkém, Detroit) a bílé fantasmagorie (paní Margaret Trumanová, dcera bývalého presidenta) - je jasně vidět, že účastníci večera se Vietnamu buď pouze dotkli, nebo o něm vůbec nemluvili. (medABLE