Dikobraz, ianuarie-iunie 1978 (Anul 34, nr. 1-26)
1978-01-04 / nr. 1
jak se děla krásno Co je vlastně krásno? Lyrik řekne: „Oh, to je přece orosená pavučinka, která se po ránu zatřpytí na louce." „Houby pavučinka," zabručí prozaik. „Orosený plzeňský, to je pravý krásno." Plácáte oba, říkáme my, poučení. Na to opravdové krásno musíte sklouznout asi tak třicet metrů pod Prahu. Povede-li se vám to a dostanete se do míst, kde se upravují staniční tunely pro metro, máte vyhráno. Jste na tom správném místě, kde se vyrábí krásno. Dokonce ve velkém a v termínech, ba i plán se plní. Račte rozumět: každá profese má pochopitelně svá odborná i slangová názvosloví. Poznali jsme to i tady v podzemí a velice se nám to líbilo. Mezi pracovníky Strojinvestavu, v závodě lehké prefabrikace, jsou určitě kromě techniků i básníci. Neboť krásno je jakýsi terminus technicus pro konečnou podobu staničních tunelů. Až tedy někdy dole v metru mimoděk pohlédnete nad sebe — spatřili jste KRÁSNO. Ale to není jediný mile neobvyklý termín. Vězte, že montéři, kteří se protáhnou podzemím hned po razičích, dělají také DEŠTNÍK. To je ochrana proti prosakování vody, řečeno hodně stručně a prachsakra laicky. Jiné termíny jsou přímo z oblasti anatomické. Na tunelovou konstrukci se montují různé desky. Takové čtverce. Těm vypouklým se říká PRSA, vydutým — ANTIPRSA. Nesmí však vzniknout dojem, že práce pod zemí spočívá v hraní se slovíčky. To vůbec ne. Dole se toho moc nenamluví. Když člověk musí dělat celý den s rukama nad hlavou, zpravidla nemá při tom na nějakou lehkou konverzaci o nové opeře náladu. To zvolna pochopili i dva novináři ve vypůjčených holínkách a erárni přílbě, kteří se v tunelu třásli lezavým chladem a klopýtali a zakopávali o co se dalo. „To víte, riviéra tady zrovna není," řekl jeden z parťáků. „Večer tu necháš koženou aktovku a do rána je plesnivá jak pěkně uleželej rokfór. A když se dýl sváří, tak je tady taky moc hezky." Měl pravdu. Třicet metrů pod Prahou určitě není prosluněná pláž. Fičí tu a ze stropů crčí voda. A tak s náležitým respektem hledíme na ty chlapíky na lešení, kteří často až jedenáct hodin denně montují krásno. „Co koukáte?" řekl parťák a znalecky mrkl na naše postavy. „To dá rozum, tady dole je práce pro pořádnýho mužskýho. Ale má to jednu obrovskou výhodu, chlapci. Není tu takovej blázinec jako v těch ulicích nad námi." Tak nám znovu jaksi došlo, že vlastně stojíme kdesi hluboko pod rušným Václavským náměstím, v tunelu, v němž se zanedlouho ozve ono známé UKONČETE NÁSTUP, DVEŘE SE ZAVÍRAJÍ. A že se brzy svezeme novou trasou našeho metra, na tom mají zásluhu i tihle montéři s rukama nad hlavou. Napsal JIRI BARTOŠ Kreslil MILOS KANSKY