Hlas Revoluce, 1958 (XI/1-24)

1958-01-06 / No. 1

Sfastný nový rok! Otvíráme první nepopsané stránky nového roku. Jako by do našich životů vcházel no­vý přítel. Je to rok, jehož leto­počet končí osmičkou. A právě s tímto číslem je spojeno v na­šich dějinách mnoho událostí, jež změnily náš život. Roky 1918, 1938 a 1948. Na první pohled je v nich tolik rozdílného, ale přece je všechny a všechno, co se odehrálo mezi nimi, spojuje něco společného! Všemi proudí krev re­voluce, hrdinství i utrpení, staletá touha pokořovaného lidu po svobod­ném životě. Před čtyřiceti lety plály země Ev­ropy v požárech války a čeští i slo­venští lidé trpěli a krváceli za svo­bodu své vlasti. Někteří z nich měli již jasno, jiní bloudili v omylech, ale všem hořelo před očima slunce svobody. V roce 1938 stáli titíž lidé u tro­sek státu a mnozí z nich u trosek toho, oč mysleli, že bojují. Vládci prohospodařili republiku a vydali lid Osvětimi, Sachsenhausenu a petsch­­. kárnám. Co všechno prožil náš lid v oněch černých dobách, kdy se nad našimi národy snášela noc! A jaké to byly cesty, které ho přivedly až k roku 1948, kdy smetl všechny ty služeb­níky minulosti? Stojí za to, zamyslet se nad tím právě na prahu tohoto roku, aby­chom mohli jit k národu, ke svým dětem i vnukům a předstoupili k nim s pravdou o těchto letech. Naše historie nás poučila, že „kaž­dý nemá svou pravdu“. Za desítky polopravd a lží, kterými se opásala vládnoucí třída v předmnichovské republice, platili svými životy děti i muži, synové a dcery, matky a otcové. Nc takové zkušenosti se lehce ne­zapomíná. A také o světě už víme své. Dnes se nám už nemůže stát, abychom byli tak zaskočeni mocnými tohoto světa, jako se to stalo v Mnichově. Dnes už známe své místo i své síly a hlavně své přátele. A víme, že se nový, lidštější a modernější věk na *6to zeměkouli nedá již ničím za­držet. Když se každý z nás přidáme po­dle svých sil ke stavbě tohoto no­vého světa, učiníme dost pro to, aby rok 1958 byl pro všechny lidi dobré vůle rokem míru a hezkého života. JAROMÍR HOŘEC í Ročník XI. Číslo 1. 6. ledna 195 >. Cena 60 hal. PRO ČTENÁŘE HLASU REVOLUCE NAKRESLIL JAROSLAV GRUS ÍO LET BOJE PROTI FAŠISMU, ZA MÍR A SOCIALISMUS K 10. výročí »Hlasu revoluce« zaslalo před­sednictvo ÚV SPB redakci »HLASU REVO­LUCE« dopis tohoto znění: Předsednictvo Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků srdečně^ pozdra­vuje u příležitosti 10. výročí vydávání časo­pisu »Hias revoluce«, jako ústředního orgá­nu SPB, redakci a celou čtenářskou obec »Hlasu revoluce«. Náš protifašistický tisk a literatura má veliký význam v současném boji proti fa­šismu a válce. Propaguji tradice bojů proti fašismu, odhalují dnešní tvář novýdh paličů války a vedou k aktivnímu boji za mír, Ústřední výbor SPB má ve svém tiskovém orgánu »Hlasu revoluce« účinného^ organi­sátora a propagátora tohoto společného boje. Redakci »Hlasu revoluce« se podařilo vy­tvořit časopis s vlastní protifašistickou ná­plní a osobitou novinářskou tváří. Značnou úlohu sehrál »Hlas revoluce« i v ideovém boji za linii ústředního výboru SPB, když podrobně vysvětloval a prosazoval pravdivý pohled na důležité kapitoly našeho proti­fašistického boje. Jsme přesvědčeni, že se redakce »Hlasu revoluce« spolu s redakční radou a širokým kruhem spolupracovníků z řad svazových funkcionářů, spisovatelů a publicistů neza­staví ve své vzestupné úrovni a že učiní, i v budoucnosti vše, aby náš »Hlas revoluce« byl vždy bojovným a přesvědčivým nástro­jem našeho protifašistického hnutí. K tomu vám přejeme hodně zdaru a dal­ších úspěchů. PŘEDSEDNICTVO ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU SPB V letošním roce bude tomu 10 let, co se stal Hlas revoluce orgánem jednotné organisace odbojářů, Sva­zu bojovníků za svobodu, založené­ho v českých zemích v květnu 1948. Po sjednocení této organisace se slovenským „Sväzom ľudových pro­tifašistických bojovníkov“ y roce 1952 zúgtál Hlas revoluce nadále ča­sopisem jednotného a celostátního hnutí — Svazu protifašistických bo­jovníků. „Hlas revoluce“ byl původně ča­sopisem „Československé obce le­gionářské“ ještě z doby předmni­chovské republiky. Obsahem neměl nic společného s názvem. Naopak, od svého založení propagoval politi­ku Masaryka a Beneše, která byla politikou protilidovou a protidemo­kratickou; politikou v zájmu česko­slovenské buržoasie. Ani po roce 1945 se obsah časo­pisu nezměnil. Bylo to zásluhou re­daktora Lva Sychravý, jehož poměr k lidově demokratickému zřízení ne­byl přátelský. Hlas revoluce přinášel v té době články poťouchle namířené proti na­šemu zřízení. Při vynesení skandálně nízkého rozsudku v procesu proti protekíorátní vládě drtinovskou justicí byl tento rozsudek obhajo­ván. Kromě toho na stránkách to­hoto listu projevována pochybnost o zrádcovské vině generála Syrové­ho. Po převzetí Hlasu revoluce sjed­noceným odbojářským hnutím v květ­nu 1948 bylo nutno bojovat o novou linii a obsah Hlasu revoluce. Nebylo to však lehké. Určitý tlak žádal zalitování dosavadního obsahu listu, který by se nedotýkal histo­rické minulosti, a v němž by převa­žovala organisační část, rodinné a osobni zprávy, včetně fotografií. Politická situace vyžadovala však ★ ★ ★ politický obsah listu, zaměřený ze­jména prod fašisme, který se začal opět projevovat v západních kapita­listických státech, zejména v zá­padním Německu. Bylo třeba vést důsledný boj proti přípravám nové války a provokacím západních vel­mocí s posice sílý. Kromě toho Hlas revoluce musel důsledně odhalovat masarykovské a benešovské legendy a legendy o tzv. prvním odboji. Bylo třeba pro­sazovat pro náš časopis vlastní od­borářskou tvář, bez ohledu na nepo­chopení dokonce i mezi vedoucími redaktory, jako byl Kypr. Jedině prosazení této linie vděčí­me, že Hlas revoluce se udržel. Že je mezi odbojáři, ale také ve veřej­nosti hledaným časopisem pro svůj obsah i zprávy, pro svůj protifašis­tický a protiválečný postoj. Prvním lednovým číslem vstupuje tedy Hlas revoluce do 10. roku své protifašistické a protiválečné exi­stence. Bude to rok slavných 1 neblahých výročí. V únoru bude vzpomenuto 40 let od založení Rudé armády So­větského svazu a v jejím rámci vy­tvoření samostatných českosloven­ských oddílů, které svým bojem po boku sovětských rudoarmějců aspoň částečně napravily to, co způsobila politika Masaryka a Beneše, která vehnala československé legie do bratrovražedné války proti sovět­skému lidu. V únoru tomu bude také 10 let, co československá dělnická třída a pracující lid pod vedením Komunis­tické strany Československa se na­vždy vypořádal s československou reakci, která se pokusila o zvrat na­šeho lidově demokratického zřízení. Budeme také vzpomínat 40. vý­ročí vzpour v boce Kotorské, v Rumburku a Kragujevaci, které vznikly pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce a velmi při­spěly k rozpadu rakousko-uherské říše. V květnu bude vzpomenuto ne­blahého 40. výročí napadv'h'M So­větského Ruska československými legiemi, které mělo přispět, v zájmu západních imperialistů, k povaleni sovětského zřízení a přineslo mnoho škod na životech i v hospodářství mladého sovětského státu. Vzpomínat budeme též po 20 le­tech hanebné mnichovské zrady, prevedené čs. buržoasií v čele s Be­nešem a západními imperialisty, kteří, aby získali Hitlera pro válku proti Sovětskému svazu, mu oběto­vali Československo. S nástupem do nového desetiletí budeme v časopisu Hlas revoluce ještě více věnovat pozornost meziná­rodnímu odbojářskému hnutí. Bude třeba ještě více zdůrazňovat mezi­národní solidaritu, která byla vytvo­řena v koncentračních táborech a v partyzánských oddílech. Přinášela velký užitek v boji proti nacistům a přináší jej i nyní v boji proti obno­vě nacismu v západním Německu, proti militarisaci tohoto státu, proti válečným provokacím a vyzbrojení zbraněmi masového ničení, jako jsou zbraně atomové, vodíkové a raketo­vé. Jedině touto mezinárodní soli­daritou a mezinárodní spoluprací budou zmařeny válečné pikle a za­chráněn světový mír. Hlas revoluce během 10 let své existence poslání splnil. Vedl odbo­­jáře cestou vlastenectví, cestou plnění všech úkolů v zájmu usku­tečnění socialismu. V novém deseti­letí bude ještě více své úkoly plnit pro úspěšný boj proti fašismu, pro bezpečnost naší vlasti, pro uskuteč­nění socialismu v době co nekratší. Jan VODIČKA Slunce od východu VILÉM ZÁVADA 5 grandiosním hukotem hymnů se zvedají v ohni a dýmu národy s ranním třpytem východu, národy pracující k porodu, národy šedé prachem pochodů, národy, které nosí svobodu, národy sedající na zemi, národy lehající na koních, národy, které kormidlují svět, a daleko za sebou nechávají řeky, a daleko za sebou nechávají města, a daleko za sebou nechávají ženy, a daleko za sebou nechávají děti, a v letu odhazují ruce, a v letu odhazují nohy, a v letu odhazují oči, a v letu odhazují hlavy, \ ták těžce, jak těžce. se jenom odhoditi dá dvacet třicet let života a nekonečná ruská otčina se stepí trav, vonících vůní medu, hlína, rdící se barvami už při pohledu, tichnoucí koníčky s lidskýma očima, vesnice s voničkami dívek za okny, náměstí plná žen, zavátých sněhem polibků, a duše zachumlané v lidech jako v kožichu, mohutný život valící se z široka jak řeka Volha, jež vlastní moře má. A když to všechno v oheň hodili, za vetřelcem lehčeji pádili a mladou chrabrostí zamilovaných, až najednou je v kostech zamrazí chladem, jenž před východem vane, však to už slunce vychází a plane, a oni se zsinalostí ukřižovaných svou smrtí přemáhají smrt a věřícím svým hrdinstvím vykupují náš starý svět. Oslavy cs.-sovětské bojové družby Masově politické práce našeho SPB v roce 1957 vyvrcholili v prosinci m. r. akcemi a manifestacemi čs.-sovětské bojové druž-í by. Už první přehled jen z krajů v českých zemích zaznamenává daleko přes tisíc besed, přednášek a kulturních podniků, na nichž vystoupili členové SPB, aktivní účastníci čs.-sovětské bojové druž­by, a jichž se zúčastnilo na 250.000 lidí, nečítaje v to srazy účast­níků čs.-sovětské bojové družby a manifestace, uspořádané 14. a 15. prosince. Nejpotěšitelnější je velký roz­voj práce mezi mládeží. Tak jen v kraji Praha-město uspořádalo 60 jednct besedy o čs.-sovětské bojové družbě s mládeží a vyšší organisační složky, místy ve spolupráci s jinými masovými organisacemi, provedly dalších 88 besed, jež navštívilo 9.000 mladých lidí. Besedovali na nich naši rudoarmějci, příslušníci I. Čs. armádního sboru v SSSR, účastníci Slovenského národního a Pražského povstání, partyzá­ni, barikádníci, političtí vězni atd. Krásnou myšlenkou byly bratrské srazy aktivních účastníků čs.-sovětské bo­jové družby, provedené za účasti členů ŰV SPB v našich krajích: 14. prosince se konaly v Gottwaldově, kde přemluvila s. H. Petránková, a v Ostravě, kde referoval br. J< Vacek. V neděli 15. prosince uspořádaly srazy kraj Praha-město (gene­rálporučík Ot. Rytíř), České Budějovice (br. V. Beran), Plzeň (Hrdina Sovětského sva­zu generálmajor R. Tesařík), Karlovy Vary (pplk. Gramiš), Hradec Králové (br. V. Dědek), Jihlava (s. M. Reindlová), Bmo (plk. Jamnický). Pražský sraz se stal mohut­nou národní manifestací. V praž­ské Lucerně se sešlo přes 2.500 lidí. Manifestace se zúčastnil vojenský pridelenec velvysla­nectví SSSR v Praze generál­poručík A. N. Radkevič. Na sraz v Hradci Králové se dostavily delegace z aktivů Sva­zu čs. invalidů a SČSP, téhož dne právě v městě konaných, aby pozdravily naše rudoarměj­­ce a všechny shromážděné ak­tivní účastníky čs.-sovětské bo­jové družby. Všude byly s velkým zájmem přijaty diskusní příspěvky účastníků srazů, ať už se týkaly vzpomínek na společné boje s našimi sovětskými bratry, ať se svým obsahem vztahovaly k současným politickým událos-i tem a k našemu dnešnímu boji proti fašismu a válce. Všechny krajské srazy se po-’ stavily jednotně za moskevský Manifest míiu a ze všech byly odeslány nadšené pozdravy bratrskému Výboru bývalých bojovníků v SSSR spolu s adre-­­sami, došlými z našich okresů a jednot. Vhodně volené kultur­ní pořady vtiskly srazu slav-’ nostní ráz. Na pěti místech v republice byly manifestace čs.-so^ větské bojové družby spojeny s dekorováním zástav čs. vojen­ských útvarů, nesoucích symbol lické názvy československo­­sovětské družby, stuhami Sva­zu protifašistických bojovníků „Na paměť společných bojů po boku Sovětské armády”. V Mladé Boleslavi promluvil k našim vojákům a k shromáž­děným účastníkům předseda SPB posl. Jan Vodička, v Sla­ném M. Klinger, v Lysé n. L. D. Polanský, místopředseda Ná-: rodního shromážděni, v Lito­měřicích br. gen. Ján Zeman a v Olomouci B. Spáčil. Tyto slavnosti manifestovaly těsné svazky protifašistických bojovníků s naší lidovou armá­dou, vedoucí stranou KSČ a vše­mi složkami Národní fronty. Nový odznak SPB Na této stránce »Hlasu reJ voluce« otiskujeme nový od­znak SPB. Jeho autory jsou Oldřich Lušovský a Zdeněk Vodička,

Next