Hlas Revoluce, 1958 (XI/1-24)
1958-01-06 / No. 1
Sfastný nový rok! Otvíráme první nepopsané stránky nového roku. Jako by do našich životů vcházel nový přítel. Je to rok, jehož letopočet končí osmičkou. A právě s tímto číslem je spojeno v našich dějinách mnoho událostí, jež změnily náš život. Roky 1918, 1938 a 1948. Na první pohled je v nich tolik rozdílného, ale přece je všechny a všechno, co se odehrálo mezi nimi, spojuje něco společného! Všemi proudí krev revoluce, hrdinství i utrpení, staletá touha pokořovaného lidu po svobodném životě. Před čtyřiceti lety plály země Evropy v požárech války a čeští i slovenští lidé trpěli a krváceli za svobodu své vlasti. Někteří z nich měli již jasno, jiní bloudili v omylech, ale všem hořelo před očima slunce svobody. V roce 1938 stáli titíž lidé u trosek státu a mnozí z nich u trosek toho, oč mysleli, že bojují. Vládci prohospodařili republiku a vydali lid Osvětimi, Sachsenhausenu a petsch. kárnám. Co všechno prožil náš lid v oněch černých dobách, kdy se nad našimi národy snášela noc! A jaké to byly cesty, které ho přivedly až k roku 1948, kdy smetl všechny ty služebníky minulosti? Stojí za to, zamyslet se nad tím právě na prahu tohoto roku, abychom mohli jit k národu, ke svým dětem i vnukům a předstoupili k nim s pravdou o těchto letech. Naše historie nás poučila, že „každý nemá svou pravdu“. Za desítky polopravd a lží, kterými se opásala vládnoucí třída v předmnichovské republice, platili svými životy děti i muži, synové a dcery, matky a otcové. Nc takové zkušenosti se lehce nezapomíná. A také o světě už víme své. Dnes se nám už nemůže stát, abychom byli tak zaskočeni mocnými tohoto světa, jako se to stalo v Mnichově. Dnes už známe své místo i své síly a hlavně své přátele. A víme, že se nový, lidštější a modernější věk na *6to zeměkouli nedá již ničím zadržet. Když se každý z nás přidáme podle svých sil ke stavbě tohoto nového světa, učiníme dost pro to, aby rok 1958 byl pro všechny lidi dobré vůle rokem míru a hezkého života. JAROMÍR HOŘEC í Ročník XI. Číslo 1. 6. ledna 195 >. Cena 60 hal. PRO ČTENÁŘE HLASU REVOLUCE NAKRESLIL JAROSLAV GRUS ÍO LET BOJE PROTI FAŠISMU, ZA MÍR A SOCIALISMUS K 10. výročí »Hlasu revoluce« zaslalo předsednictvo ÚV SPB redakci »HLASU REVOLUCE« dopis tohoto znění: Předsednictvo Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků srdečně^ pozdravuje u příležitosti 10. výročí vydávání časopisu »Hias revoluce«, jako ústředního orgánu SPB, redakci a celou čtenářskou obec »Hlasu revoluce«. Náš protifašistický tisk a literatura má veliký význam v současném boji proti fašismu a válce. Propaguji tradice bojů proti fašismu, odhalují dnešní tvář novýdh paličů války a vedou k aktivnímu boji za mír, Ústřední výbor SPB má ve svém tiskovém orgánu »Hlasu revoluce« účinného^ organisátora a propagátora tohoto společného boje. Redakci »Hlasu revoluce« se podařilo vytvořit časopis s vlastní protifašistickou náplní a osobitou novinářskou tváří. Značnou úlohu sehrál »Hlas revoluce« i v ideovém boji za linii ústředního výboru SPB, když podrobně vysvětloval a prosazoval pravdivý pohled na důležité kapitoly našeho protifašistického boje. Jsme přesvědčeni, že se redakce »Hlasu revoluce« spolu s redakční radou a širokým kruhem spolupracovníků z řad svazových funkcionářů, spisovatelů a publicistů nezastaví ve své vzestupné úrovni a že učiní, i v budoucnosti vše, aby náš »Hlas revoluce« byl vždy bojovným a přesvědčivým nástrojem našeho protifašistického hnutí. K tomu vám přejeme hodně zdaru a dalších úspěchů. PŘEDSEDNICTVO ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU SPB V letošním roce bude tomu 10 let, co se stal Hlas revoluce orgánem jednotné organisace odbojářů, Svazu bojovníků za svobodu, založeného v českých zemích v květnu 1948. Po sjednocení této organisace se slovenským „Sväzom ľudových protifašistických bojovníkov“ y roce 1952 zúgtál Hlas revoluce nadále časopisem jednotného a celostátního hnutí — Svazu protifašistických bojovníků. „Hlas revoluce“ byl původně časopisem „Československé obce legionářské“ ještě z doby předmnichovské republiky. Obsahem neměl nic společného s názvem. Naopak, od svého založení propagoval politiku Masaryka a Beneše, která byla politikou protilidovou a protidemokratickou; politikou v zájmu československé buržoasie. Ani po roce 1945 se obsah časopisu nezměnil. Bylo to zásluhou redaktora Lva Sychravý, jehož poměr k lidově demokratickému zřízení nebyl přátelský. Hlas revoluce přinášel v té době články poťouchle namířené proti našemu zřízení. Při vynesení skandálně nízkého rozsudku v procesu proti protekíorátní vládě drtinovskou justicí byl tento rozsudek obhajován. Kromě toho na stránkách tohoto listu projevována pochybnost o zrádcovské vině generála Syrového. Po převzetí Hlasu revoluce sjednoceným odbojářským hnutím v květnu 1948 bylo nutno bojovat o novou linii a obsah Hlasu revoluce. Nebylo to však lehké. Určitý tlak žádal zalitování dosavadního obsahu listu, který by se nedotýkal historické minulosti, a v němž by převažovala organisační část, rodinné a osobni zprávy, včetně fotografií. Politická situace vyžadovala však ★ ★ ★ politický obsah listu, zaměřený zejména prod fašisme, který se začal opět projevovat v západních kapitalistických státech, zejména v západním Německu. Bylo třeba vést důsledný boj proti přípravám nové války a provokacím západních velmocí s posice sílý. Kromě toho Hlas revoluce musel důsledně odhalovat masarykovské a benešovské legendy a legendy o tzv. prvním odboji. Bylo třeba prosazovat pro náš časopis vlastní odborářskou tvář, bez ohledu na nepochopení dokonce i mezi vedoucími redaktory, jako byl Kypr. Jedině prosazení této linie vděčíme, že Hlas revoluce se udržel. Že je mezi odbojáři, ale také ve veřejnosti hledaným časopisem pro svůj obsah i zprávy, pro svůj protifašistický a protiválečný postoj. Prvním lednovým číslem vstupuje tedy Hlas revoluce do 10. roku své protifašistické a protiválečné existence. Bude to rok slavných 1 neblahých výročí. V únoru bude vzpomenuto 40 let od založení Rudé armády Sovětského svazu a v jejím rámci vytvoření samostatných československých oddílů, které svým bojem po boku sovětských rudoarmějců aspoň částečně napravily to, co způsobila politika Masaryka a Beneše, která vehnala československé legie do bratrovražedné války proti sovětskému lidu. V únoru tomu bude také 10 let, co československá dělnická třída a pracující lid pod vedením Komunistické strany Československa se navždy vypořádal s československou reakci, která se pokusila o zvrat našeho lidově demokratického zřízení. Budeme také vzpomínat 40. výročí vzpour v boce Kotorské, v Rumburku a Kragujevaci, které vznikly pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce a velmi přispěly k rozpadu rakousko-uherské říše. V květnu bude vzpomenuto neblahého 40. výročí napadv'h'M Sovětského Ruska československými legiemi, které mělo přispět, v zájmu západních imperialistů, k povaleni sovětského zřízení a přineslo mnoho škod na životech i v hospodářství mladého sovětského státu. Vzpomínat budeme též po 20 letech hanebné mnichovské zrady, prevedené čs. buržoasií v čele s Benešem a západními imperialisty, kteří, aby získali Hitlera pro válku proti Sovětskému svazu, mu obětovali Československo. S nástupem do nového desetiletí budeme v časopisu Hlas revoluce ještě více věnovat pozornost mezinárodnímu odbojářskému hnutí. Bude třeba ještě více zdůrazňovat mezinárodní solidaritu, která byla vytvořena v koncentračních táborech a v partyzánských oddílech. Přinášela velký užitek v boji proti nacistům a přináší jej i nyní v boji proti obnově nacismu v západním Německu, proti militarisaci tohoto státu, proti válečným provokacím a vyzbrojení zbraněmi masového ničení, jako jsou zbraně atomové, vodíkové a raketové. Jedině touto mezinárodní solidaritou a mezinárodní spoluprací budou zmařeny válečné pikle a zachráněn světový mír. Hlas revoluce během 10 let své existence poslání splnil. Vedl odbojáře cestou vlastenectví, cestou plnění všech úkolů v zájmu uskutečnění socialismu. V novém desetiletí bude ještě více své úkoly plnit pro úspěšný boj proti fašismu, pro bezpečnost naší vlasti, pro uskutečnění socialismu v době co nekratší. Jan VODIČKA Slunce od východu VILÉM ZÁVADA 5 grandiosním hukotem hymnů se zvedají v ohni a dýmu národy s ranním třpytem východu, národy pracující k porodu, národy šedé prachem pochodů, národy, které nosí svobodu, národy sedající na zemi, národy lehající na koních, národy, které kormidlují svět, a daleko za sebou nechávají řeky, a daleko za sebou nechávají města, a daleko za sebou nechávají ženy, a daleko za sebou nechávají děti, a v letu odhazují ruce, a v letu odhazují nohy, a v letu odhazují oči, a v letu odhazují hlavy, \ ták těžce, jak těžce. se jenom odhoditi dá dvacet třicet let života a nekonečná ruská otčina se stepí trav, vonících vůní medu, hlína, rdící se barvami už při pohledu, tichnoucí koníčky s lidskýma očima, vesnice s voničkami dívek za okny, náměstí plná žen, zavátých sněhem polibků, a duše zachumlané v lidech jako v kožichu, mohutný život valící se z široka jak řeka Volha, jež vlastní moře má. A když to všechno v oheň hodili, za vetřelcem lehčeji pádili a mladou chrabrostí zamilovaných, až najednou je v kostech zamrazí chladem, jenž před východem vane, však to už slunce vychází a plane, a oni se zsinalostí ukřižovaných svou smrtí přemáhají smrt a věřícím svým hrdinstvím vykupují náš starý svět. Oslavy cs.-sovětské bojové družby Masově politické práce našeho SPB v roce 1957 vyvrcholili v prosinci m. r. akcemi a manifestacemi čs.-sovětské bojové druž-í by. Už první přehled jen z krajů v českých zemích zaznamenává daleko přes tisíc besed, přednášek a kulturních podniků, na nichž vystoupili členové SPB, aktivní účastníci čs.-sovětské bojové družby, a jichž se zúčastnilo na 250.000 lidí, nečítaje v to srazy účastníků čs.-sovětské bojové družby a manifestace, uspořádané 14. a 15. prosince. Nejpotěšitelnější je velký rozvoj práce mezi mládeží. Tak jen v kraji Praha-město uspořádalo 60 jednct besedy o čs.-sovětské bojové družbě s mládeží a vyšší organisační složky, místy ve spolupráci s jinými masovými organisacemi, provedly dalších 88 besed, jež navštívilo 9.000 mladých lidí. Besedovali na nich naši rudoarmějci, příslušníci I. Čs. armádního sboru v SSSR, účastníci Slovenského národního a Pražského povstání, partyzáni, barikádníci, političtí vězni atd. Krásnou myšlenkou byly bratrské srazy aktivních účastníků čs.-sovětské bojové družby, provedené za účasti členů ŰV SPB v našich krajích: 14. prosince se konaly v Gottwaldově, kde přemluvila s. H. Petránková, a v Ostravě, kde referoval br. J< Vacek. V neděli 15. prosince uspořádaly srazy kraj Praha-město (generálporučík Ot. Rytíř), České Budějovice (br. V. Beran), Plzeň (Hrdina Sovětského svazu generálmajor R. Tesařík), Karlovy Vary (pplk. Gramiš), Hradec Králové (br. V. Dědek), Jihlava (s. M. Reindlová), Bmo (plk. Jamnický). Pražský sraz se stal mohutnou národní manifestací. V pražské Lucerně se sešlo přes 2.500 lidí. Manifestace se zúčastnil vojenský pridelenec velvyslanectví SSSR v Praze generálporučík A. N. Radkevič. Na sraz v Hradci Králové se dostavily delegace z aktivů Svazu čs. invalidů a SČSP, téhož dne právě v městě konaných, aby pozdravily naše rudoarmějce a všechny shromážděné aktivní účastníky čs.-sovětské bojové družby. Všude byly s velkým zájmem přijaty diskusní příspěvky účastníků srazů, ať už se týkaly vzpomínek na společné boje s našimi sovětskými bratry, ať se svým obsahem vztahovaly k současným politickým událos-i tem a k našemu dnešnímu boji proti fašismu a válce. Všechny krajské srazy se po-’ stavily jednotně za moskevský Manifest míiu a ze všech byly odeslány nadšené pozdravy bratrskému Výboru bývalých bojovníků v SSSR spolu s adre-sami, došlými z našich okresů a jednot. Vhodně volené kulturní pořady vtiskly srazu slav-’ nostní ráz. Na pěti místech v republice byly manifestace čs.-so^ větské bojové družby spojeny s dekorováním zástav čs. vojenských útvarů, nesoucích symbol lické názvy československosovětské družby, stuhami Svazu protifašistických bojovníků „Na paměť společných bojů po boku Sovětské armády”. V Mladé Boleslavi promluvil k našim vojákům a k shromážděným účastníkům předseda SPB posl. Jan Vodička, v Slaném M. Klinger, v Lysé n. L. D. Polanský, místopředseda Ná-: rodního shromážděni, v Litoměřicích br. gen. Ján Zeman a v Olomouci B. Spáčil. Tyto slavnosti manifestovaly těsné svazky protifašistických bojovníků s naší lidovou armádou, vedoucí stranou KSČ a všemi složkami Národní fronty. Nový odznak SPB Na této stránce »Hlasu reJ voluce« otiskujeme nový odznak SPB. Jeho autory jsou Oldřich Lušovský a Zdeněk Vodička,