Hlas Revoluce, 1962 (XV/1-24)

1962-01-11 / No. 1

Strana Ž f*fZOTi FAŠIS/Ml/ Podporují uznáni hranice Odra-Nisa PAŘÍŽ (z. z./. — Výzva, kterou vydalo v těch­to dnech 159 významných osobností francouz­ského veřejného života na podporu hranice „Odra—Nisa“, vzbudila široký ohlas ve veřej­nosti. Lidé, kteří podepsall toto prohlášeni, vy­tvořili Sdružení Odra—Nisa, a požadtíjí, aby byla hranice na Odře a Nise uznána za defini­tivní, a to cestou diplomatickou, právní. Problém Odra—Nisa patří k základním pro­­lémům německé otázky a „domníváme se, že definitivní uznání této hranice“ — píše se v provolání — „přispěje v rozhovorech Východ— Západ k pozitivnímu jednání a Usnadní řešení ostatních sporných otázek“. Prohlášení podepsall četní odbojářští pracov­níci, kulturní činitelé, mezi jinými bývalí mi­nistři E. ď Astier a P. Cot, bývalý předseda Ná­rodního shromáždění Cerf-Ferriere, senátor J. Debu-Bridel, člen byra FIR, poslanec P. Villon, čl,en byra FIK a další. Zajímavé je, že se mezí podpisy objevilo i jméno nechvalně známého mnichovana Ed. Daladiera. Je významné, že mezi podepsanými jsou před­ní představitelé francouzských odbojářů, např. předseda ARAC F. Brun d další. • POLITIKA NATO JE ZRADOU NA BELGII. Belgické odbojéřské organizace spolu s obrán­ci míru a s Národní belgickou unií vydaly pla­menné provolání k belgickému lidu, v němž jej vyzývají k nejrozhodnějšímu boji proti západo­­německému militarismu. Provolání znovu vzná­­ší rozhořčený protest, že pokojná města Aren­­donck a Baronville se stala základnami bun­deswehru, a prozrazuje, že nedávná „návštěva“ bonnských militarists (v civilu) v kasárnách Wijler v Saint-Niklaas nasvědčuje dalšímu po­kusu Bonnu o získání nové základny NSR v Bel­gii. „Nechceme být podřízeni veleni němec­kých militarists — taková politika se rovná národní zradě I“ V závěru se provolání vyslovu­je pro uzavření mírové smlouvy s Německem. • VYDAT GENERÁLA-SS LAMMERDINGA žá­dali francouzšti odbojári na protifašistických manifestacích, uspořádaných 9. a 10. prosince v Marseille, Montrouge, Neuves-Maisons, Cler­mont-Ferrand, Montpellier, St. Etienne de Rouvray, Limoges, Toulouse, Dijon, Bordeaux, Lyon, St. Brieuc, - Mylhúzách, Nantes, Tours, Lille a dalších městech. Organizace býv. ód­­bojářů ANACR vydala ^prohlášení, v němž při­pomíná výrok býv. ministra obrany Plevena, který v parlamentě prohlásil: „Už podpis Lammerdlnga na rozhodnutí, které zpeěetilo osud 90 Francouzů v Tulle, je absolutním důka­zem hromadné vraždy, kterou Lammerding spá­chali“ • NECHŤ PARMA ZNOVU VARUJE SVĚT PŘED FAŠISMEM! Přední představitelé italského po­litického a kulturního života vydali výzvu, aby nebyl opravován partyzánský pomník, který italští fašisté v listopadu těžce poškodili vý­buchem třaskavin. „Nechť je před celým svě­tem demaskována zběsilost fašismu, nechť rány pomníku varují!“ S všeobecným uspokojením bylo přijato gesto presidenta Itálie G. Gron­­chiho, který přijel do Parmy, osobně položil k poctě padlých partyzánů u poškozeného pom­níku věnec a v projevu odsoudil „hanebný van­dalský zločin“. • FAŠISTICKÁ „EVROPSKÁ LEGIE“ ZNOVU NA SCÉNĚ. Rakouští odtiojáři ostře protestují proti rozhodnutí rakouského ministerstva vnit­ra, které znovu povolilo v Rakousku činnost fašistické tzv. „Evropské legie“, rozpuštěné' před rokem pro neonacistické rejdy. Na dokla­dech z orgánu „Legie“, vyšlého pod názvem „Der Angriff“, rakouští odbojári upozorňují, že „Legie“, kterou vede rakouský neonacista Alfred Borth, je v otevřených stycích s fran­couzskou fašistickou „tajnou armádou“ (OAS) a hlásá fašistickou „jednotnou Evropu od Bres­tu do Bukurešti“. V „Evropské legii“ se spol­čují býv. hitlerovští esesáci z Holandska, Bel­gie, Norska a Francie spolu s fašisty z Franco­vy býv. „Modré divize“ a z rumunské „Železné gardy". • PRYČ S SS-KRYSAMI HINAG Z HOLANDSKA. Holandská odbojárská organizace „Verenigd Verzet“ pokračuje v odhalování holandských fašistů, kteří se sdružili v maskovaném spolku „invalidů“ HINAG, vydržovaném západoněmec­­kými militaristy. Vydala dokumentární leták „HINAG jsou SS-krysy", který odhaluje, že ta­jemník HINAG, býv. esesák A. P. Hoeben byl Bonnem pověřen uspořádat v Oud-Valkeveen shromáždění holandských zrádců se západoně­­meckými esesáky, jemuž bylo zabráněno jen díky bdělosti odbojářů. „Verenigd Verzet“ po­žaduje, aby SS-krysy byly z Holandska vyhná­ny. • DVA AMERIČTÍ SPISOVATELÉ VARUJI PŘED NACISTICKÝM MOREM. Spisovatel T. H. Tetens vydal v newyorském nakladatelství Random House hnihu „Nové Německo a staří nacisté“, v níž konstatuje: „Bývalí nacisté obsadili v zář padním Německu hlavní klíčové pozice od kancléřského úřadu až do ministerstev, bonn­­skéhp landtágu a zemských parlamentů a sedí pevně v politických stranách, policii, školství a tisku a v různých hodnostech i v zemských vládách NSR“. — Autor knihy „Vzestup a pád třetí říše“ W. L. Shirer v přednášce v San Fran­­cisku pranýřoval státního tajemníka H. Glob­­ka jako intelektuálního původce „renaclfikace Německé spolkové republiký“, která se stává nebezpečím pro celý svět. Americká policie slouží rasistům NEW YORK [p. z.) — V pro­sinci došlo k velkým demon­stracím proti rasistům a proti nezákonné segregaci na ame­rických školách ve státech Georgia a Louisiana. Americká policie se postavila do služeb rasistů a brutálně zakročovala proti Černošskému lidu. V Ba­ton-Rouge, hlavním městě Louisiany, bylo zatčeno 70 mla­dých lidí při demonstracích. Poněvadž přes všechny inter­vence policie odmítla propus­tit zatčené z vazby, vyhlásili hladovku. Masové rozměry' nabyly de­monstrace v ' Albany ve státě Georgia, uspořádané Výborem boje proti segregaci. Policie zatkla 753 manifestantů, mezi nimi i předsedu Výboru, reve­renda Martina Luthera Kinga. King se obrátil otevřeným do­pisem na presidenta USA Ken­­nedyho s výzvou, aby vláda chránila ústavu a zamezila per­zekuci černošského lidu. K velkým demonstracím do­šlo také v New Orleans, kde americká policie zatkla na 300 černošských studentů. Za svobodu M. Glezose a jeho druhů ské MOSKVA (p. z.) — Výbor sovět­parlamentní skupiny vyzval Meziparlamentní unii a parlamen­ty všech zemí, aby protestovaly proti zvůli vládnoucích kruhů Řec­ka, které nezákonně pronásledují M. Glezose, zvoleného poslancem řeckého parlamentu, postavily se na obranu všeobecně uznávaných parlamentních zásad a usilovaly o okamžité propuštění M. Glezose z vězení. ATÉNY (z. z.) — Řečtí političtí vězni vydali novoroční poselství k řeckému lidu, ve kterém protes­tuji, že mnpzí z nich Jsou vězněni již osmnáctý rok pouze za to, že bojovali za svobodu vlasti. Posel­ství, které podepsali M. GlezOs a řada dalších známých politických vězňů, ujišťuje, že vězňové budou pokračovat ve svém boji za národ­ní 'nezávislost, demokracii a mír. LONDÝN (z. z.) — Do Londýna došel dopis řeckých demokratů, uvězněných na ostrově Evstratios s výzvou o pomoc. Jsou vězněni již 17 let zá svůj boj proti nacismu. a nebyli vůbec souzeni. Nový sovětský památník obětem fašismu KOPIŠČE (p. z.) — V prosin­ci byl v ukrajinském Poles! v obci Kopišče slavnostně odha­len nový památník oběteih fa­šismu. Kopišče byly za Velké vlastenecké války jedním ze středisek partyzánských bojů proti nacistickým okupamtům. Odtud vyšly legendární par­tyzánské oddíly hrdinů Fjodo­­rova, Kovpaka a Saburova, od­tud se jim dostávalo pomoci so­větského obyvatelstva. Hitlerov­ci rozběsněni nezdarem všech svých akcí proti těmto party­zánským oddílům Kopišče vy­pálili a povraždili a za živa tam upálili na 3000 sovětských vlas­tenců. Italská reakce zradila ústavu Klerikální většina senátu proti rozpuštění MSI ŘlM (p. z.) — Po posledních fašistických provokacích v Itá­lii podal čelný odbojářský pra­covník Parri jménem odbojář­­ských senátorů v italském par­lamentě návrh, aby byla rozpuš­těna neofašistická politická strana MSI („Movimento socia­le italiano“, „Italské sociální hnutí“), jejíž účast na fašistic­kých rejdech byla nesporně pro­kázána. Návrh podporovaly všechny italské opoziční strany, ale po­stavila se proti němu křesťán­­sko-demokratícká strana, která je u vládní moci, a její těsnou mechanickou většinou byl ná­vrh zamítnut. Postup křesťansko-demokra­tické strany, kde zřejmě zaséhl Vatikán ve prospěch reakční pravice, obávající se rozchodu s fašisty, je ostře odsuzován v celé italské veřejnosti. Senátor Banfi komentoval stanovisko křesťanských demokratů jako zradu ústavy, výslovně zakazují­cí jakékoliv obnovování fašis­tických organizací a fašistické činnosti. Senátor Lpsso v rozhovoru s redaktorem odbojářského lis­tu „Patria indipendente“ konsta­toval, že už nařízením minister­stva vnitra z června 1952 byl fašismus v Itálii postaven mimo zákon. Vydal je sám tehdejší křesťanskodemokratický mi­nistr vnitra S célba. Globkova pozice otřesena? Vzrůstající odpor i v Adenauerově straně BERLIN (p. z.) — 25. prosince oznámil „Deutscher Fernsehfunk“ NDR nové dokumenty proti státní­mu tajemníku H. Globkovi, které odhalily, že Globke měl účast na první velké vražedné Hitlerově akci, které byla provedena 30. června a 1. a 2. července 1934. Nacisté tehdy využili tzv. Röhmo­­va puče, aby sé hromadnými vraž­dami vypořádali nejen s Hitlerový­mi soupeři v řadách nacistů, dle 1 se svými odpůrci zejména v tá­boře tehdejších občanských stran. Globke vypracoval dokument, kte­rý v protikladu s tehdy platnými předpisy přikazoval matričním úředníkům, aby pro potvrzení úmrtí považovali za „postačující“ pouhé sdělení gestapa, nikoliv do­­brozdánl lékařů ... Mezi Hitlerovými oběťmi byli tehdy i mnozí čelní představitelé dnešní Adenauerovy CDU strany, jako dr. E. Klausener,: vůdce kato­lické mládeže a předseda „Katolic­ké akce“. Jeho spolupracovníci by-, li zavlečeni do koncentračních tá­borů a tam vesměs zavražděni. Tak zahynul 1 šéfredaktor Fritz Göhrllch, býv. bavorský min. před­seda G. Kahr, a mnozí jiní. Toto zjištěn! vyvolalo v Ade­­naeurově straně hotové zděšení nad špinavou a odpornou úlohou, Wtornii ninhkp ktprú sp dnes thlésf ke „katolíkům“, ve vražedné akci nacistů hrál. Jistě k tomu přispělo i nové od­halení o zločinné Globkově účasti na deportaci a vyhlazení 110.000 židovských občanů v Rumunsku. Ořady Rumunské lidové republiky zjistily, že Globke v březnu 1942 jako člen delegace říšského minis­terstva vnitra, vedené generálem "SS Stuckartem, jednal s předse­dou tehdejší rumunské vlády Anto­­nescem a s předáky fašistické po­licie o „řešení“ židovské otázky v Rumunsku, a bezprostředně po­tom následovaly deportace a po­čalo vyhlazování židovských ob­čanů. V západoněmeckém tisku se už objevily první „pokusné“ zprávy, které sdělují, že by bylo žádoucí, aby Globke byl dán na „zaslouže­ný“. odpočinek, a jsou patrny sna­hy v této „linii“ zpracovat veřejné mínění. Proti takovému řešení Globkovy otázky vystoupil 4. ledna Výbor pro jednotu Německa. Vydal pro­hlášení, v němž konstatuje, že „zasloužený“ odpočinek H. Globka by byl výsměcheiji obětem fašismu. Globke musí být stejně jako Elch­­mann postaven před soud, aby se odpovídal z napomáhání k největ­ším masovým vraždám v dějinách a byl za to náležitě potrestán. HLAS REVOLUCE Žádáme vydání válečných zločinců Úurčanského a Hory PRAHA (čtk.) —r V červnu 1958 požádalo Čes­koslovensko vládu Argentiny o vydání válečných zločinců Jána Ďurčanského a Vojtěcha Hory. Oba zločinci, žijící nyní v Argentině, zosnovali a prováděli koncem druhé světové války na území Československa, zejména v oblasti Ban­ské Bystrice, různé teroristické akce proti ci­vilnímu obyvatelstvu. Argentinské úřady odmítly vyhovět čs. žádo­sti s odůvodněním, že podle argentinského zá­kona je trestní stíhání obou zločinců promlče­no a že mimo to mezi Československem a Ar­gentinou není smlouvy o vydávání zločinců. Cs. vláda předala 22. prosince argentinské vládě novou nótu, v níž vyslovuje podiv nad stanoviskem argentinské vlády. Zdůrazňuje, Se jde o typické válečné zločince, jejichž činy ne­mohou být podle všeobecně uznávané zásady mezinárodního práva promlčeny. Tato zásada vyplývá zejména z ustanovení moskevské de­klarace z r. 1943. Podle ní mají být váleční zločinci souzeni a potrestáni v těch zemích, kde své zločiny spáchali, a to podle zákonů těchto zemí. Tato zásada byla později potvrzena v re­zolucích OSN 13.-II. 1946 a 31. X. 1947. Námitka argentinské vlády o promlčení ne­může obstát ani z toho důvodu, že čs. žádost o vydání byla odeslána 11. června 1958, tedy v době, kdy ještě 15 let, stanovených argentin­ským zákonem, neuplynulo. Rovněž důvod, žé mezi Argentinou a CSSR není smlouvy o vy­dávání zločinců neobstojí, protože vydávání vá­lečných zločinců je upraveno mezinárodním právem. Čs. vláda proto trvá na vydání obou váleč­ných zločinců a doufá, že argentinská vládá zreviduje své první zamítavě rozhodnutí. Odpor proti Straussovi i v bundeswehru BERLIN (p. z.) — Právě ve dnech, kdy bonnský ministr vojenství Strauss na zasedání rady NATO v Paříži prosazoval atomové vyzbrojováni bundes­wehru, pronikly do veřejnosti zprávy o zatýkáni některých vyšších důstojníka v západním Německu. Byl zatěen plukovník von Hinckelday z velitelského štábu bundeswehru, nejmenovaný vyšší důstojník z II. vojenského okruhu v Hannoveru, vrchní vládni rada Fuhrmann téhož okruhu a další zatčeni byla provedena v Mnichově. Straussova tzv. vojenská zpravodajská služba (MAD), která mj. také „kontroluje“, jaký je „duch** v armádě, rozeslala nejvyšším velitelským místům bundeswehru tajný dopis, konstatující, že byly zjiš­těny „těžké ideologické projevy změkfiilosti a ko­munistické změny smýšlení“ v bundeswehru. V bundeswehru jsou generálové a vyšší důstojni­ci, kteří nesouhlasí s atomovou a proamerickon orientancí Straussovou a Heusingerovou. je tu zřej­má souvislost s linií, kterou zastával vysoký důstoj­ník, plukovník von Bonin, který pracoval v bonn­ském ministerstvu vojenství v době, kdy v jeho čele stál ministr Blank. Von Bonin byl sesazen, když se ukázalo, že se staví proti agresivní politice a je proti atomovému vyzbrojováni bundeswehru. Izraelští odbojári: Vykořenit fašismus JERUZALÉM (p. z.) Všechny organizace odboje, bývalých bojovníků proti nacistickému wehrmachtu, politických vězňů nacistických koncentračních táborů, pozůstalých po obětech fašismu a válečných invalidů v Izraeli vydaly „výzvu k svědomí lidstva a k vládám zemí ce­lého světa“, aby byly vyvozeny všechny důsled­ky z procesu s válečným zločincem Adolfem Eichmannem, ukazujícího, kam až vede raso­vá a šovinistická nenávist. Tento proces nesmí zůstat izolovaným varová­ním pro příští generace, naopak, musí být zdro­jem každodenní snahy o vykořenění fašismu, nepřítelj lidstva. Je, žel, faktem, že většina těch, kteří jsou odpovědni za zločiny spáchané proti lidstvu, zůstala nepotrestána. Viníkům obou světových válek musí být za­mezeno rozpoutání nové světové války, nacis­tičtí váleční zločinci musí být pohnáni všichni před soud a po zásluze potrestáni. Proces s Eichmannem nutně vede k tomu, aby byli sou­zeni také Globke, Heusinger a ostatní nacističtí zločinci proti lidstvu a spravedlivě potrestáni. Španělský lid proti válce (Psáno pro Hlas revoluce) OD ROKU 1953, po podepsäní americko-frankistických smluv, je španělské území poseto severoame­rickými základnami a vojenskými objekty. Jmenujme např. hlavní le­tecké základny Torrejún de Ardoz, Valenzuela-Sanjurjo, Morún de la Frontera a Ibiza, odpalovací rake­tovou základnu v Elizondo — a de­sítky dalších míst po celé zemi. Američané nezastírají účel těch­to základen. Šéfredaktor časopisu „Energineering News Record“ Bau­mann napsal o americko-franki­stických smlouvách: „Co se týče nás, zfskali jsme za úctyhodnou sumu vojenské základny, které jsou považovány za nezbytné. Španěl­sko dostane penize, ale na druhé straně se stane vojenským terčem pro naše nepřátele.“ Frankistická propaganda se ne­ustále snaží, aby se v zemi vy­tvořila válečná psychóza pod zá­minkou komunistického nebezpečí. Frankisté mluvi každodenně o vál­ce a celá jejich literatura se sna­ží představovat válku jako projev boje o život, boje, který je nutný k rozvoji civilizace. Správně však řekla Dolores Ibár­ruri na XXII. sjezdu KSSS: „Špa­nělský lid nesouhlasí s militaris­mem a začíná chápat strašné ne­bezpečí, které představuje pro ži­vot a bezpečnost Španělska exi­stence amerických základen v na­ší zemi.“ Vážná situace, způsobená mno­žícími se americkými základnami na španělském území, byla také řešena na zasedání ÜV Komunis­tické strany Španělska ve dnech 10.—12. řfjna 1981. Ústřední výbor prohlásil, že stejně důležité a stej­ně naléhavé jako osvobodit Španěl­sko ze jha Francova režimu je osvobodit je od nebezpečí, které představuji severoamerické váleč­né základny. „Nejsme odpovědni“ — zdůraznil OV KSŠ — „za to, co dělá Franco, ale jsme odpovědni za to, co uděláme nebo neudělá­me my, abychom zadrželi ruku agresorů.“ V rezoluci, která byla přijata plánem OV, se pravi: „V těchto vážných hodinách, kdy agresivní politika západních mocností ohro­žuje svět termonukleárni válkou, která by znamenala zničení Špa­nělska, vyzývá ústřední výbor Ko­munistické strany Španělska všech­ny komunisty, aby se postavili do první řady v organizováni národ­ní mobilizace za mír, proti válečné Francově police a za odstranění amerických základen z naší země.“ Další otázka, projednávaná GV KSŠ, byl boj za amnestii. V poslední době zvýšily fran­­kistické orgány pronásledování všech těch, kteří bojuji za obno­vení svobodného zřízeni, demokra­cii a mir ve Španělsku. Tato tero­ristická kampaň odpovídá také po­žadavkům vlády USA, která s oba­vou pozoruje rozvíjející se boj Špa­nělů proti závislosti jejich země na agresivní politice amerického imperialismu. aby Frankisté mají daleko k tomu, udělili amnestii politickým vězňům a emigrantům. Denně po­­sflajf po strašném mučeni nové a nové vlastence dováženi, V posled­ní době bylo např. zatčeno 150 děl­níků v Madridě a dalších 140 v Barceloně a jejím půmyslovém oko« li, stejně tak, jako 80 mladých katolíků a nacionalistů v zemi Bas­­ků. Před tím bylo pozatýkáno mno­ho desítek pracujících v provinci! Badajoz. Koncem roku 19B1 dostala mezi­národní kampaň za amnestii ve Španělsku nový impuls: sekreta­riát Konference západní Evropy za amnestii rozhodl vyhlásit měsíc boje za amnestii ve Španělsku. Pro­to se konaly v mnoha západních zemích — ve Francii, Belgii, Itá­lii, Švýcarsku, Velké Británii i jin­de — veřejné schůze, kterých se zúčastnilo mnoho občanů. Na špa­nělská vyslanectví a velvyslanec­tví byly posílőny delegace, které žádaly propuštění politických věz­ňů, byla organizována pomoc věz­ňům atd. Měsíc boje za amnestii — kona­ný v listopadu 19B1 — byl podpo­rován v mnoha zeitlich jiných kon­tinentů, zvláště v Latinské Ameri­ce, i mezinárodními organizacemi, jako je SOF. Věříme, že boj španělského lidu proti fašistické diktatuře bude na­konec vítězný. Z. MUNOZ

Next