Hlas Revoluce, 1966 (XIX/1-26)
1966-01-07 / No. 1
Dne 1». října 1965 navštívil president Italské republiky Giuseppe Saragat za své státní návštěvy v Polsku také Osvětim. Na území tohoto nejstrašnějšího nacistického vyhlazovacího tábora pronesl velký projev, který ve svém předposledním (11.) čísle uveřejnil v plném znění orgán Mezinárodní federace odbojářů (FIR) „Résistance Unie“. Přinášíme z něho podstatný výňatek: NIKDE tak bezměrně jako na tomto místě, které vidělo nejstrašlivější vraždění všech dob, nepociťuje lidstvo tak hluboký otřes nad smrtelným nebezpečím, jemuž uniklo za druhé světové války. Osvětim je pro nás všechny poučením. Prvním jejím poučením je, že by nikdy nebyla možná, nebýt nejdrastičtějšího, nejabsolutnějšího potlačení svobody: místo ideálů svobody, lidské důstojnosti a spravedlnosti nastoupily mýty rasy a krve, pošlapávající lidskou osobnost a dílo pomalu se vyvíjejícího a pracného pokroku, jehož bylo dosaženo staletým úsilím lidstva. Svoboda je jedním z nejdrahocennějších statků. Bez ní se svět znovu zřítí do chaosu, kde je všechno absurdní, iracionální a děsivé a kde se otvírá cesta všem hrůzám totální nelidskosti. Druhým je poučeni důvěry v odvahu a sílu lidského ducha. Těm, kteří se zde pokoušeli zabít v člověku člověka, těm se pouze podařilo učinit člověka silnějším a ušlechtilejším. Pokusili se vyhladit lidskost, ale zaseli jen, aniž o tom věděli, sémě jejího slavného znovuzrození. Žádná propast hrůz nevyhladí a nezničí vůli lidí žít ve svobodě, důstojnosti a spravedlnosti. Třetí, co přináší Osvětim, je učení míru; nepřekonatelné se zvedá z jejích hrůz a utrpení lidí. Ztráceli bychom její pravý a hluboký význam, kdybychom zapomínali, že nacismus byl nejbarbarštějším a nejnelidštějším bičem a že svět už nikdy nesmí strpět jeho existenci. I kdyby nacismus měl nesčetné formy a tváře, všechny jsou poznamenány jeho totální nelidskostí. Kde jsou sveřepě popírány lidské hodnoty, kde vládnou nespravedlivost, násilí a agrese, tam číhá válka a s válkou hrůzy, které ji doprovázejí. Co se stalo zde v Osvětimi, poselství, jež zanechali mrtví, činy nepřekonatelné odvahy, které svítily touto tmou, to všechno by bylo nadarmo, kdyby nebylo vůle neúnavně obnovovat a prohlubovat lidské vztahy a porozumění mezi národy. Osvětim je symbolem hanby těch, kteří jsou za ni odpovědni, ale i symbolem vítězného hrdinství těgh, kteří bojovali proti nacistické diktatuře. Proti základnám bundeswehru v zemích NATO RÍM [p. z.]. — Na ostrově Sardinii vzrůstá odpor italského lidu proti NATO politice italské vlády, která povolila západoněmeckému bundeswehru na Sardinii válečnou základnu pro jeho letectvo. V prosinci došlo k lidovým demonstracím, které vyvrcholily v Cagliari. Velký politický a kulturní list „Rinascita sarda“ uveřejnil 15. prosince na první straně pod názvem „Smrt za dveřmi“ protest, ve kterém ostře odsuzuje vojenskou spolupráci „atlantických mocností“ s Bonnem. „Ve dne i v nocí stále slyšíme řev motorů c-vičících se letců nad obcí Capidani — jsou to letadla západního Německa ... Velmi často dochází k haváriím, které ohrožují životy obyvatel Sardinie. Cožpak jsme nějakou kolonií, cožpak nás považují za nějaký méněcenný lid? Nesmíme dovolit, aby byla pošlapávána základní práva lidí na klidný, pokojný život, na mírové soužití. Nesmíme dopustit, abychom se stali předsunutou hlídkou absurdního válečného vraždění, abychom se octli v strategických plánech amerického Pentagonu...“ KODAŇ (p. z.). — V Hirtshalsu © m SPOLEČNÍCH BOJÜ lucemburských, německých a francouzských odbojářů proti německému fašismu vzpomněli býv. političtí vězni koncentračního tábora Thil u lucemburského města Villeruptu na území tábora, ve kterém trpěli a bojovali proti esesákům. Také v lucemburském Differingu se konala odbojářská manifestace. v severním Jutsku zasedal 19. prosince dánský „Výbor proti dánsko-západoněmecké vojenské spolupráci“. Jednomyslně se usnesl pokračovat v roce 1966 v lidových protestních demonstracích proti členství Dánska v NATO a provádět masovou kampaň odporu proti „cvičením“ západoněmeckého bundeswehru na dánském území, aby dánské vládní kruhy byly donuceny vypovědět Bonnu smluvní vojenské závazky, kterými de facto podporují západoněmecký revanšismus, ohrožující i bezpečnost Dánska. OTTAWA (p. z.). — Po celý prosinec pokračovaly v různých městech Kanady protestní manifestace kanadského lidu proti vládě, která povolila Bonnu tanková a raketová cvičen! bundeswehru v Camp Shilo. V Ottawě se konal mírový kongres, který poslal kanadskému ministerskému předsedovi Pearsonovi memorandum, požadující, aby kanadská vláč a respektovala vůli kanadského lidu, který odmítá svazky s Bonnem. COŽPAK jsou nějakou kolonií? Dtázka Vietnamu a americké intervence v této zemi vzbuzuje stále rozhořčení všech mírumilovných lidi Toto je záběr jedné z mnoha demonstrací v NSR I vesnické ženy bojují v jižním Vietnamu za svobodu svého lidu proti americkým interventům. Na obrázku mladá vesnická dívka z obce Bentré, jménem Ta-Thi-Kieu, která přinesla z jednoho z bojů čtyři nepřátelské pušky, jež sama ukořistila. K 5. výročí ''íródni fronty osvobození již. Vietnamu, vzpomínanému v prosinci minulého roku, přinesla její snímek pařížská „Humanitě“. PROČ JSME VLASTNĚ BOJOVALI? RlM (p-z.} — Minulý měsíc uspořádali italští odbojári v Římě velkou veřejnou manifestaci na obranu svobody a demokracie v Řecku a proti nezákonnému pronásledování řeckých odbojářů. Promluvil na ní hrdina řeckého odboje Manolis Glezos. Ve svém projevu vylíčil neuvěřitelně těžké postavení hrdinných řeckých bojovníků proti nacistickým okupantům: „Proč jsme vlastně bojovali v Řecku proti fašismu? Snad proto, abychom strpěli opět návrat fašismu do naší vlasti? Ani jediné právo, jež jsme dobyli pod vedením Napoleona Zervase, nebylo dosud přiznáno bývalým řeckým odbojářům a partyzánům. Dodnes jsou na tom všichni stejně jako za dob nejhorši reakce. Žádné odbojářská složce, žádnému partyzánskému sdružení se nedostalo oficiálního uznání, jako je tomu v evropských zemích, postižených nacistickou okupací. Pozůstalým po padlých hrdinech odboje a partyzánským invalidům nebyl přiznán ani nejmenší důchod. A je přímo absurdní, že jediný příspěvek, který je k dispozici, byl poskytnut ze západního Německa. Ale za jakých podmínek? jde o 19 290 drachem a z této částky mají dostat „odškodnění“ jen ty rodiny, které prokáží, že jsou pozůstalí po zavražděných rukojmích nebo po občanech, kteří zahynuli ve válce, nikoli však z důvodů, že bojovali za osvobození Řecka ...“ Na těžký osud řeckých odbojářů upozornil v těchto dnech také známý řecký skladatel Mikis Theodorakis. Francouzský list „Humanitě“ uveřejnil jeho veřejnou výzvu, s kterou se obrací ke všem umělcům a vědcům, kulturním pracovníkům a intelektuálům, k pracujícímu lidu, mládeži a ke všem odbojářským a demokratickým organizacím, aby odsoudili pronásledování odbojářů v Řecku a jednotnou mezinárodni akcí donutili řeckou vládu oficiálně uznat a spravedlivě ocenit vlastenecké zásluhy řeckých odbojářů. OBRÁCENÁ STRANA ZÁZRAKU OTŘESNÉ divadlo se odehrálo nedávno před zděšenými zraky obyvatel centra západoněmeckého města Offenbachu. 43Ietý beznohý válečný invalida Hermann Wenk se polil veřejně benzínem, a dříve než mohli přítomní chodci strhat z něho hořící oděv, skonal v mučivých plamenech. Příčinu jeho hrůzné veřejné sebevraždy odhalil dopis, který Wenk napsal na rozloučenou své ženě a dvěma osiřelým dětem: „Marně jsem se dovolával u státu pomoci. Nepomohl nikdo. Ti, kteří mi pomoci chtěli, byli bez prostředků. Ti, kteří je měli, pomoc odmítli. Svou veřejnou smrtí demonstruji proti tak zvanému hospodářskému zázraku v Německé spolkové repubľce .. .“ REVANŠ Kresba: V. HLAVlN f REVANŠI STĚ I JSOU \ UNAVENI fy PŘEKVAPUJÍCÍ nářek na fy ochabující aktivitu v podpoře fy „oprávněných“ požadavků refy vanšistů spustil v novoročním fy vydání buletinu „Deutscher í Cstdienst“ předseda Svazu vyf hnanců Wenzel Jaksch. Úpěnfy livě vyzývá západoněmecké fy revanšisty a jejich přívržence, fy aby se v novém roce plně věfy novait svému nejdůležitějšímu fy úkolu: bojovat proti „morální fy únavě“, které prý propadly fy hlavně „duchovní vedoucí fy vrstvy“ západoněmeckého oby$ vatelstva. Cím dále, tím účinfy něji je prý ovládají „východní fy argumenty“, před nimiž jsou fy na všeobecném ústupu, ba se fy k nim i přiklánějí. Jaksch velfy mi ostře přitom napadá zefy jména pracovníky západoněfy meckého rozhlasu a televize, fy které svými zprávami a reporf tážemi z východních zemí jen fy obyvatelstvo „deprimují“, zafy tímco prý o činnosti svazů vyfy hnanců přinesly jen málo „obfy fy jektivních“ informací ... Máme jen malou poznámku, fy Jak se Jakschovo „troubení na fy poplach“ rýmuje s jeho tirádami mi o vítězném tažení revanšisv tů v NSR? • „EVROPSKÝ PARLAMENT“, jejž tvoří delegace členských států NATO, zvolil na zasedání ve Štrasburku svým předsedou belgického rasistu Victora Leemanse. Belgické odbojářské organizace zaslaly proti jeho volbě hromadný protest, ve kterém Leemanse usvědčují jako hlasatele nacistických rasistických zásad v Belgii v dobách nacistické okupace a obviňují jej, že ve prospěch nacistů organizoval transporty k nuceným pracím v „třetí říši“. e K BRATRSKÉMU PROJEVU solidarity západoněmeckých francouzských odbojářů v boji a proti fašismu a militarismu došlo v bádenském městě Haslachu, kde za „třetí říše“ v koncentračním táboře téhož jména zahynuli četní francouzští političtí vězni. Městem se ubíral velký průvod občanů k památníku na místním hřbitově, zbudovanému městskou správou, kde promluvil jménem Svazu pronásledovaných nacismem (VVN) A. Hausser a jménem organizace francouzských odbojářů FNDIRP býv. vězeň Haslachu J. Hallmann. • BUNDESMARINE se svými válečnými loděmi musela se vzdát palebného cvičení raketami na holandském ostrově Vlielandu po velkých demonstracích holandských odbojářů. S odbojáři se plně solidarizovala holandská správa ostrova, která v protestním dopise holandské admiralitě dokonce pohrozila, že proti lodím západoněmeckého námořnictva nasadí ostrovní policii a svůj boj proti povolení cvičení „cizincům“ požene k nejvyšším soudním instancím. POVÁŽLIVÉ ROZSUDKY RAKOUSKÉ JUSTICE Tisková zpráva 22. prosince z Vídně: Bývalý vlámský esesák R. J. Verbelen, který se před vídeňským soudem zodpovídal ze spoluúčasti na vraždění belgických vlastenců, byl osvobozen. Porota rozhodla, že své zločiny vykonával „pod nátlakem“. Verbelen byl z vazby propuštěn . . . MNOŽÍ SE povážlivé rozsudky rakouských justičních orgánů. K pouhým 8 letům vězení byl před rokem odsouzen jeden z nejbližších „spolupracovníků“ Eichmannových, esesák F. Nowak. Jen dva a půl roku dostal mnohonásobný kat holandských židovských občanů E. Rajakowitsch a je již na svobodě, poněvadž mu byla započítána vyšetřovací vazba. Fašistickému agentovi G. Kiimelovi byl za vraždu rakouského odbojáře E. Kirchwegera vyměřen trest 10 měsíců. A nyní dokonce osvobozující rozsudek nad R. J. Verbelenem ... Kdo io je R. J. Verbelen Tento belgický kolaborant a zrádce se stal hned po nacistické okupaci Belgie příslušníkem vlámské esesácké organizace, kde záhy dosáhl hodnosti SS-sturmbannfiihrera. Nacistický „polizeiführer“ pro Belgii a severní Francii Jungclaus ho jmenoval náčelníkem štábu „bezpečnostního sboru“ vlámské nacistické org>nizace „De Vlag“ („Vlajka“) a v této funkci Verbelen spáchal řadu vražd belgických vlastenců a odbojářů. Po osvobození Belgie uprchl Verbelen v r. 1944 do hitlerovského Německa. Nakonec se octl v americkém zajetí a tady začala nová „kariéra“ tohoto válečného zločince a dobrodruha. Její tajemství se zčásti odhalilo, když se v Belgii, kde vojenský soud vynesl nad Verbelenem v nepřítomnosti r. 1947 rozsudek smrti, zjistilo, že se Verbelen skrývá v Rakousku, a když belgické úřady žádaly Rakousko o jeho vydání. Rakousko tehdy odmítlo Verbelena vydat s odůvodněním, že Verbelen je rakouským státním občanem... Záhada, jak se jím stal, není dosud plně vysvětlena, ale při vyšetřování vyšlo najevo, že Verbelem vstoupil do služeb americké zpravodajské služby (CIA) a že za rakouského ministra vnitra Helmera sloužil i rakouské státní policii. Pobouřená rakouská veřejnost si sice v r. 1962 vynutila, že Vídeň jeho občanství zrušila, ale Nejvyšší rakouský správní soud, známý svou reakční praxí ve věci Otty Habsburského, vyhověl Verbelenovu odvolání a prohlásil rozhodnutí vídeňské zemské vlády za nezákonné. Verbelenovi vymohli „mocní ochránci“ dokonce luxusní byt ve vídeňském obecním domě . Podivné přelíčení Proces s Verbelenem zahájil vídeňský porotní soud za předsednictví dr. Leithe 29. listopadu. Už první dny ukázaly podivuhodné skutečnosti. Jako obhájce obžalovaného soud připustil přes veškerou kritiku bývalého esesáka dr. Führera, který má dovoleno vykonávat v Rakousku advokátní praxi — jeho nacistická minulost byla v r. 1951 amnestována. Byly také soudem dvakrát zamítnuty námitky státního zástupce dr. Kovácsé proti tlumočnici J. Antoniusové, která za nacistické okupace Rakouska vstoupila do NSDAP a byla sekretářkou popraveného nacistického válečného zločince Seyss-Inquarta. Musela se vzdát své funkce teprve pod nátlakem pobouřeného veřejného mínění. V soudní síni mohl být bez překážek přítomen odsouzený esesák E. Rajakowitsch, propuštěný už z vězení. Trapné scény se odehrávaly při výslechu belgických vlastenců, povolaných obžalobou za svědky. Soud nijak nezakročoval proti zpupnému chování Verbelena, který drze urážel belgické odbojáře, mezi nimiž byla i vdova po zavražděném belgickém soudci Jeanu Frereovi. Když líčila, jak Verbelen vnikl v noci do jejich bytu a se svými kumpány zavraždil jejího manžela, položil jí předseda porotního soudu dokonce otázku, zda snad nebyl soudce, její manžel, partyzánem ... Odpověděla mu pohotově: „Byl to člověk, kterého milovali belgičtí vlastenci.“ Jeden ze svědků, syn popraveného belgického odbojáře, když soud mlčky přihlížel k Verbelenovým drzostem, sám musel okřiknout zločince: „Mlčte, vy bandito!“... Rozhořčení v Belgii Zprávy o průběhu procesu a o osvobozujícím rozsudku nad Verbelenem vyvolaly v Belgii všeobecné pobouření. V řadě belgických měst došlo k veřejným protestním demonstracím proti rakouské justici. V Antverpách vytloukli demonstranti okna v budově rakouského konzulátu. Belgičtí odbojáři ohlásili kampaň protestních akcí a spolu s Výborem proti promlčení nacistických válečných zločinů vyzvali vládu k oficiálnímu zákroku u rakouské vlády. Vídeňský rozsudek ostře odmítla také FIR. Belgická vláda provedla už první protestní kroky. Belgický ministr spravedlnosti Wigny označil rozsudek nad Verbelenem za „skandální“. Ministr zahraničí Spaak tlumočil rakouské vyslankyni v Bruselu J. Monscheinové oficiální protest proti osvobození Verbelena. 27. prosince vyslovila nesouhlas s výrokem rakouského soudu oficiálním prohlášením belgická vláda. Rakouská prokuratura podala odvolání Válečný zločinec Verbelen je na svobodě, i když státní zástupce podal proti rozsudku vídeňského porotního soudu odvolání. Nutno konstatovat, že soudní jednání se setkalo s příkrým odsouzením ve většině rakouského tisku. Ostře je kritizují i orgány obou vládních stran. Socialistická mládež rakouská poslala Socialistické straně Belgie telegram, v němž se solidarizuje s oprávněným rozhořčením belgického lidu. Svaz rakouských odbojářů (KZ-Verband) vyslovil ohromení nad tím, jak rakouští soudci mohli vynést rozsudek, který povzbuzuje stoupence rakouského nacismu, a požaduje zrušení skandálního soudního výroku. Rakouská i zahraniční veřejnost právem očekává, co učiní rakouská vláda, aby se v Rakousku skoncovalo s povážlivou praxí rakouské justice v procesech s nacistickými válečnými zločince. V. H. hlas revoluce □