Hlas Revoluce, 1966 (XIX/1-26)

1966-01-07 / No. 1

Dne 1». října 1965 navští­vil president Italské republi­ky Giuseppe Saragat za své státní návštěvy v Polsku také Osvětim. Na území tohoto nejstrašnějšího nacistického vyhlazovacího tábora pronesl velký projev, který ve svém předposledním (11.) čísle uve­řejnil v plném znění orgán Mezinárodní federace odbojá­­řů (FIR) „Résistance Unie“. Přinášíme z něho podstatný výňatek: NIKDE tak bezměrně jako na tomto místě, které vidělo nej­strašlivější vraždění všech dob, nepociťuje lidstvo tak hluboký otřes nad smrtelným nebezpečím, jemuž uniklo za druhé světové války. Osvětim je pro nás všechny po­učením. Prvním jejím poučením je, že by nikdy nebyla možná, nebýt nejdrastičtějšího, nejabsolutněj­šího potlačení svobody: místo ideálů svobody, lidské důstojnos­ti a spravedlnosti nastoupily mýty rasy a krve, pošlapávající lidskou osobnost a dílo pomalu se vyvíje­jícího a pracného pokroku, jehož bylo dosaženo staletým úsilím lid­stva. Svoboda je jedním z nejdra­hocennějších statků. Bez ní se svět znovu zřítí do chaosu, kde je všechno absurdní, iracionální a děsivé a kde se otvírá cesta všem hrůzám totální nelidskosti. Druhým je poučeni důvěry v od­vahu a sílu lidského ducha. Těm, kteří se zde pokoušeli zabít v člo­věku člověka, těm se pouze poda­řilo učinit člověka silnějším a ušlechtilejším. Pokusili se vyhla­dit lidskost, ale zaseli jen, aniž o tom věděli, sémě jejího slavné­ho znovuzrození. Žádná propast hrůz nevyhladí a nezničí vůli li­dí žít ve svobodě, důstojnosti a spravedlnosti. Třetí, co přináší Osvětim, je učení míru; nepřekonatelné se zvedá z jejích hrůz a utrpení lidí. Ztráceli bychom její pravý a hlu­boký význam, kdybychom zapo­mínali, že nacismus byl nejbar­barštějším a nejnelidštějším bi­čem a že svět už nikdy nesmí strpět jeho existenci. I kdyby na­cismus měl nesčetné formy a tvá­ře, všechny jsou poznamenány je­ho totální nelidskostí. Kde jsou sveřepě popírány lidské hodnoty, kde vládnou nespravedlivost, ná­silí a agrese, tam číhá válka a s válkou hrůzy, které ji dopro­vázejí. Co se stalo zde v Osvětimi, po­selství, jež zanechali mrtví, činy nepřekonatelné odvahy, které sví­tily touto tmou, to všechno by by­lo nadarmo, kdyby nebylo vůle neúnavně obnovovat a prohlubo­vat lidské vztahy a porozumění mezi národy. Osvětim je symbolem hanby těch, kteří jsou za ni odpovědni, ale i symbolem vítězného hrdin­ství těgh, kteří bojovali proti na­cistické diktatuře. Proti základnám bundeswehru v zemích NATO RÍM [p. z.]. — Na ostrově Sardinii vzrůstá odpor italského lidu proti NATO politice italské vlády, která po­volila západoněmeckému bundesweh­ru na Sardinii válečnou základnu pro jeho letectvo. V prosinci došlo k lido­vým demonstracím, které vyvrcholily v Cagliari. Velký politický a kulturní list „Rinascita sarda“ uveřejnil 15. pro­since na první straně pod názvem „Smrt za dveřmi“ protest, ve kterém ostře odsuzuje vojenskou spolupráci „atlantických mocností“ s Bonnem. „Ve dne i v nocí stále slyšíme řev mo­torů c-vičících se letců nad obcí Capi­­dani — jsou to letadla západního Ně­mecka ... Velmi často dochází k havá­riím, které ohrožují životy obyvatel Sardinie. Cožpak jsme nějakou kolo­nií, cožpak nás považují za nějaký méněcenný lid? Nesmíme dovolit, aby byla pošlapávána základní práva lidí na klidný, pokojný život, na mírové soužití. Nesmíme dopustit, abychom se stali předsunutou hlídkou absurdního válečného vraždění, abychom se octli v strategických plánech amerického Pentagonu...“ KODAŇ (p. z.). — V Hirtshalsu © m SPOLEČNÍCH BOJÜ lucem­burských, německých a francouz­ských odbojářů proti německému fašismu vzpomněli býv. političtí vězni koncentračního tábora Thil u lucemburského města Villerup­­tu na území tábora, ve kterém trpěli a bojovali proti esesákům. Také v lucemburském Differingu se konala odbojářská manifestace. v severním Jutsku zasedal 19. prosin­ce dánský „Výbor proti dánsko-zápa­­doněmecké vojenské spolupráci“. Jed­nomyslně se usnesl pokračovat v roce 1966 v lidových protestních demon­stracích proti členství Dánska v NATO a provádět masovou kampaň odporu proti „cvičením“ západoněmeckého bundeswehru na dánském území, aby dánské vládní kruhy byly donuceny vypovědět Bonnu smluvní vojenské závazky, kterými de facto podporují západoněmecký revanšismus, ohrožu­jící i bezpečnost Dánska. OTTAWA (p. z.). — Po celý prosinec pokračovaly v různých městech Kana­dy protestní manifestace kanadského lidu proti vládě, která povolila Bonnu tanková a raketová cvičen! bundes­wehru v Camp Shilo. V Ottawě se konal mírový kongres, který poslal kanadskému ministerskému předsedo­vi Pearsonovi memorandum, požadu­jící, aby kanadská vláč a respektovala vůli kanadského lidu, který odmítá svazky s Bonnem. COŽPAK jsou nějakou kolonií? Dtázka Vietnamu a americké inter­vence v této zemi vzbuzuje stále roz­hořčení všech mírumilovných lidi Toto je záběr jedné z mnoha demon­strací v NSR I vesnické ženy bojují v jižním Viet­namu za svobodu svého lidu proti americkým interventům. Na obrázku mladá vesnická dívka z obce Bentré, jménem Ta-Thi-Kieu, která přinesla z jednoho z bojů čtyři nepřátelské pušky, jež sama ukořistila. K 5. výročí ''íródni fronty osvobození již. Vietnamu, vzpomínanému v pro­sinci minulého roku, přinesla její sní­mek pařížská „Humanitě“. PROČ JSME VLASTNĚ BOJOVALI? RlM (p-z.} — Minulý měsíc uspořádali italští odbojári v Římě velkou ve­řejnou manifestaci na obranu svobody a demokracie v Řecku a proti nezákon­nému pronásledování řeckých odbojářů. Promluvil na ní hrdina řeckého odboje Manolis Glezos. Ve svém projevu vylíčil neuvěřitelně těžké postavení hrdinných řeckých bojovníků proti nacistickým okupantům: „Proč jsme vlastně bojovali v Řecku proti fašismu? Snad proto, abychom strpěli opět návrat fašismu do naší vlasti? Ani jediné právo, jež jsme dobyli pod vedením Napoleona Zervase, nebylo dosud přiznáno bývalým řeckým odbojářům a partyzánům. Dodnes jsou na tom všichni stejně jako za dob nejhorši reakce. Žádné odbojářská složce, žádnému partyzánskému sdružení se nedostalo oficiálního uznání, jako je tomu v evrop­ských zemích, postižených nacistickou okupací. Pozůstalým po padlých hrdi­nech odboje a partyzánským invalidům nebyl přiznán ani nejmenší důchod. A je přímo absurdní, že jediný příspěvek, který je k dispozici, byl poskytnut ze západního Německa. Ale za jakých podmínek? jde o 19 290 drachem a z této částky mají dostat „odškodnění“ jen ty rodiny, které prokáží, že jsou pozůstalí po zavražděných rukojmích nebo po občanech, kteří zahynuli ve válce, nikoli však z důvodů, že bojovali za osvobození Řecka ...“ Na těžký osud řeckých odbojářů upozornil v těchto dnech také známý řecký skladatel Mikis Theodorakis. Francouzský list „Humanitě“ uveřejnil jeho ve­řejnou výzvu, s kterou se obrací ke všem umělcům a vědcům, kulturním pracovníkům a intelektuálům, k pracujícímu lidu, mládeži a ke všem odbojář­­ským a demokratickým organizacím, aby odsoudili pronásledování odbojářů v Řecku a jednotnou mezinárodni akcí donutili řeckou vládu oficiálně uznat a spravedlivě ocenit vlastenecké zásluhy řeckých odbojářů. OBRÁCENÁ STRANA ZÁZRAKU OTŘESNÉ divadlo se odehrálo ne­dávno před zděšenými zraky obyva­tel centra západoněmeckého města Offenbachu. 43Ietý beznohý válečný invalida Hermann Wenk se polil ve­řejně benzínem, a dříve než mohli přítomní chodci strhat z něho hořící oděv, skonal v mučivých plamenech. Příčinu jeho hrůzné veřejné sebe­vraždy odhalil dopis, který Wenk na­psal na rozloučenou své ženě a dvě­ma osiřelým dětem: „Marně jsem se dovolával u státu pomoci. Nepomohl nikdo. Ti, kteří mi pomoci chtěli, byli bez prostředků. Ti, kteří je měli, po­moc odmítli. Svou veřejnou smrtí demonstruji proti tak zvanému hos­podářskému zázraku v Německé spolkové repubľce .. .“ REVANŠ Kresba: V. HLAVlN f REVANŠI STĚ I JSOU \ UNAVENI fy PŘEKVAPUJÍCÍ nářek na fy ochabující aktivitu v podpoře fy „oprávněných“ požadavků re­­fy vanšistů spustil v novoročním fy vydání buletinu „Deutscher í Cstdienst“ předseda Svazu vy­­f hnanců Wenzel Jaksch. Úpěn­­fy livě vyzývá západoněmecké fy revanšisty a jejich přívržence, fy aby se v novém roce plně vě­­fy novait svému nejdůležitějšímu fy úkolu: bojovat proti „morální fy únavě“, které prý propadly fy hlavně „duchovní vedoucí fy vrstvy“ západoněmeckého oby­­$ vatelstva. Cím dále, tím účin­­fy něji je prý ovládají „východní fy argumenty“, před nimiž jsou fy na všeobecném ústupu, ba se fy k nim i přiklánějí. Jaksch vel­­fy mi ostře přitom napadá ze­­fy jména pracovníky západoně­­fy meckého rozhlasu a televize, fy které svými zprávami a repor­­f tážemi z východních zemí jen fy obyvatelstvo „deprimují“, za­­fy tímco prý o činnosti svazů vy­­fy hnanců přinesly jen málo „ob­­fy fy jektivních“ informací ... Máme jen malou poznámku, fy Jak se Jakschovo „troubení na fy poplach“ rýmuje s jeho tiráda­mi mi o vítězném tažení revanšis­­v tů v NSR? • „EVROPSKÝ PARLAMENT“, jejž tvoří delegace členských států NATO, zvolil na zasedání ve Štrasburku svým předsedou bel­gického rasistu Victora Leemanse. Belgické odbojářské organizace zaslaly proti jeho volbě hromad­ný protest, ve kterém Leemanse usvědčují jako hlasatele nacistic­kých rasistických zásad v Belgii v dobách nacistické okupace a obviňují jej, že ve prospěch na­cistů organizoval transporty k nu­ceným pracím v „třetí říši“. e K BRATRSKÉMU PROJEVU solidarity západoněmeckých francouzských odbojářů v boji a proti fašismu a militarismu došlo v bádenském městě Haslachu, kde za „třetí říše“ v koncentrač­ním táboře téhož jména zahynuli četní francouzští političtí vězni. Městem se ubíral velký průvod občanů k památníku na místním hřbitově, zbudovanému měst­skou správou, kde promluvil jmé­nem Svazu pronásledovaných na­cismem (VVN) A. Hausser a jmé­nem organizace francouzských od­bojářů FNDIRP býv. vězeň Has­lachu J. Hallmann. • BUNDESMARINE se svými válečnými loděmi musela se vzdát palebného cvičení raketami na holandském ostrově Vlielandu po velkých demonstracích holand­ských odbojářů. S odbojáři se plně solidarizovala holandská správa ostrova, která v protestním dopise holandské admiralitě do­konce pohrozila, že proti lodím západoněmeckého námořnictva nasadí ostrovní policii a svůj boj proti povolení cvičení „cizincům“ požene k nejvyšším soudním in­stancím. POVÁŽLIVÉ ROZSUDKY RAKOUSKÉ JUSTICE Tisková zpráva 22. prosince z Víd­ně: Bývalý vlámský esesák R. J. Verbelen, který se před vídeňským soudem zodpovídal ze spoluúčasti na vraždění belgických vlastenců, byl osvobozen. Porota rozhodla, že své zločiny vykonával „pod nátlakem“. Verbelen byl z vazby propuštěn . . . MNOŽÍ SE povážlivé rozsudky rakouských justičních orgánů. K pouhým 8 letům vězení byl před rokem odsouzen jeden z nejbližších „spolupracovníků“ Eichmannových, esesák F. Nowak. Jen dva a půl roku dostal mnohoná­sobný kat holandských židovských občanů E. Rajakowitsch a je již na svobodě, poněvadž mu byla započítána vyšetřovací vazba. Fašis­tickému agentovi G. Kiimelovi byl za vraždu rakouského odbojáře E. Kirchwegera vymě­řen trest 10 měsíců. A nyní dokonce osvobo­zující rozsudek nad R. J. Verbelenem ... Kdo io je R. J. Verbelen Tento belgický kolaborant a zrádce se stal hned po nacistické okupaci Belgie příslušní­kem vlámské esesácké organizace, kde záhy dosáhl hodnosti SS-sturmbannfiihrera. Nacis­tický „polizeiführer“ pro Belgii a severní Francii Jungclaus ho jmenoval náčelníkem štábu „bezpečnostního sboru“ vlámské nacis­tické org>nizace „De Vlag“ („Vlajka“) a v této funkci Verbelen spáchal řadu vražd belgic­kých vlastenců a odbojářů. Po osvobození Belgie uprchl Verbelen v r. 1944 do hitlerov­ského Německa. Nakonec se octl v americ­kém zajetí a tady začala nová „kariéra“ to­hoto válečného zločince a dobrodruha. Její tajemství se zčásti odhalilo, když se v Belgii, kde vojenský soud vynesl nad Verbelenem v nepřítomnosti r. 1947 rozsudek smrti, zjis­tilo, že se Verbelen skrývá v Rakousku, a když belgické úřady žádaly Rakousko o jeho vydání. Rakousko tehdy odmítlo Verbelena vydat s odůvodněním, že Verbelen je rakouským státním občanem... Záhada, jak se jím stal, není dosud plně vysvětlena, ale při vyšetřo­vání vyšlo najevo, že Verbelem vstoupil do služeb americké zpravodajské služby (CIA) a že za rakouského ministra vnitra Helmera sloužil i rakouské státní policii. Pobouřená rakouská veřejnost si sice v r. 1962 vynutila, že Vídeň jeho občanství zrušila, ale Nejvyšší rakouský správní soud, známý svou reakční praxí ve věci Otty Habsburského, vyhověl Verbelenovu odvolání a prohlásil rozhodnutí vídeňské zemské vlády za nezákonné. Verbe­­lenovi vymohli „mocní ochránci“ dokonce lu­xusní byt ve vídeňském obecním domě . Podivné přelíčení Proces s Verbelenem zahájil vídeňský po­rotní soud za předsednictví dr. Leithe 29. li­stopadu. Už první dny ukázaly podivuhodné skutečnosti. Jako obhájce obžalovaného soud připustil přes veškerou kritiku bývalého ese­sáka dr. Führera, který má dovoleno vyko­návat v Rakousku advokátní praxi — jeho nacistická minulost byla v r. 1951 amnesto­­vána. Byly také soudem dvakrát zamítnuty námitky státního zástupce dr. Kovácsé proti tlumočnici J. Antoniusové, která za nacistické okupace Rakouska vstoupila do NSDAP a byla sekretářkou popraveného nacistického válečného zločince Seyss-Inquarta. Musela se vzdát své funkce teprve pod nátlakem po­bouřeného veřejného mínění. V soudní síni mohl být bez překážek přítomen odsouzený esesák E. Rajakowitsch, propuštěný už z vě­zení. Trapné scény se odehrávaly při výslechu belgických vlastenců, povolaných obžalobou za svědky. Soud nijak nezakročoval proti zpupnému chování Verbelena, který drze urá­žel belgické odbojáře, mezi nimiž byla i vdo­va po zavražděném belgickém soudci Jeanu Frereovi. Když líčila, jak Verbelen vnikl v noci do jejich bytu a se svými kumpány zavraždil jejího manžela, položil jí předseda porotního soudu dokonce otázku, zda snad nebyl soudce, její manžel, partyzánem ... Od­pověděla mu pohotově: „Byl to člověk, kte­rého milovali belgičtí vlastenci.“ Jeden ze svědků, syn popraveného belgického odbojá­ře, když soud mlčky přihlížel k Verbeleno­­vým drzostem, sám musel okřiknout zločin­ce: „Mlčte, vy bandito!“... Rozhořčení v Belgii Zprávy o průběhu procesu a o osvobozují­cím rozsudku nad Verbelenem vyvolaly v Belgii všeobecné pobouření. V řadě bel­gických měst došlo k veřejným protestním demonstracím proti rakouské justici. V Ant­verpách vytloukli demonstranti okna v bu­dově rakouského konzulátu. Belgičtí odbojáři ohlásili kampaň protestních akcí a spolu s Výborem proti promlčení nacistických vá­lečných zločinů vyzvali vládu k oficiálnímu zákroku u rakouské vlády. Vídeňský rozsu­dek ostře odmítla také FIR. Belgická vláda provedla už první protestní kroky. Belgický ministr spravedlnosti Wigny označil rozsudek nad Verbelenem za „skan­dální“. Ministr zahraničí Spaak tlumočil ra­kouské vyslankyni v Bruselu J. Monscheinové oficiální protest proti osvobození Verbelena. 27. prosince vyslovila nesouhlas s výrokem rakouského soudu oficiálním prohlášením belgická vláda. Rakouská prokuratura podala odvolání Válečný zločinec Verbelen je na svobodě, i když státní zástupce podal proti rozsudku vídeňského porotního soudu odvolání. Nutno konstatovat, že soudní jednání se setkalo s příkrým odsouzením ve většině rakouského tisku. Ostře je kritizují i orgány obou vlád­ních stran. Socialistická mládež rakouská poslala Socialistické straně Belgie telegram, v němž se solidarizuje s oprávněným rozhoř­čením belgického lidu. Svaz rakouských od­bojářů (KZ-Verband) vyslovil ohromení nad tím, jak rakouští soudci mohli vynést roz­sudek, který povzbuzuje stoupence rakouské­ho nacismu, a požaduje zrušení skandálního soudního výroku. Rakouská i zahraniční veřejnost právem očekává, co učiní rakouská vláda, aby se v Rakousku skoncovalo s povážlivou praxí rakouské justice v procesech s nacistickými válečnými zločince. V. H. hlas revoluce □

Next