Hlas Revoluce, 1966 (XIX/1-26)
1966-09-16 / No. 19
ÚSTŘEDNÍ ORGÁN SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ ROČNÍK XIX. • Cena 60 hal. e 16. ZÁŘÍ 1966 Hitleric expres. PROBÍHÁ už třetí měsíc od posledních opatření vrchního velitele NATO, amerického generála Lemnitzera, kterými se pokusil vyřešit alespoň personálně nejnaléhavější důsledky odchodu Francie z Atlantického paktu. Ač vláda Spojených států nasadila v zákulisí u vlád členských států NATO v západní, střední 1 jihovýchodní Evropě všechny páky svého politického a finančně hospodářského vlivu, aby provedené změny byly přijaty s poslušnou podřízeností, rozpaky a neklid mezi evropskými spojenci v NATO stále rostou. Proti jmenování Speidelova nástupce v NATO, nacistického generála Johanna Adqlfa hraběte von Kielmansegg vrchním velitelem spojených ozbrojených sil NATO v oblasti „Střed” (střední Evropa) se odpor nedá plně zlomit ani v těch kruzích, které jsou zvyklé nedávat se příliš ovlivňovat tzv. veřejným míněním. Nejmarkantněji se to ukázalo v Holandsku, kam Lemnitzer po obtížích s Belgií hodlal umístit Kielmanseggův velitelský stan. Zahraniční výbor holandského parlamentu docela oficiálně zpravil svého zahraničního ministra J. Lunse, že se proti tomu postaví na odpor, jestliže Kielmansegg zůstane vrchním velitelem středoevropských sil. Holandský tisk přinesl rozsáhlé pasáže v Kielmanseggovy knihy „Tanky mezi Varšavou a Atlantikem”, prokazující nenávistnou nacistickou zpupnost tohoto bývalého hitlerovce, a v dokumentárním vysílání rozhlas a televize prohlásily, že Kielmansegg je pro Holandsko „nepřijatelný”. Manévry NATO v Norsku musely být provedeny bez účasti západoněmeckých jednotek a s bouřlivými pro • • testy veřejnosti se setkaly i zkoušky „nové strategie” NATO pro jihovýchodní Evropu v Řecku. Prováděné v právě proběhlých dnech pod názvem „Summer Express” dostaly posměšné pojmenování „Hitleric Express”, á Kielmansegg, který je měl řídit, se jich nezúčastnil. Nedůvěru k západoněmeckému „spojenci” v NATO posílila v západních zemích i nedávná „generálská vzpoura” v NSR, která vedla k sesazení dosavadního generálního inspektora bundeswehru a tím fakticky jeho nejvyššího velitele, generála Heinze Trettnera. Tento „voják”, který v hitlerovském Německu zahájil svou kariéru barbarským masakrováním španělské Guerniky a za druhé světové války byl strůjcem zločinů nacistů v Rotterdamu, Florencii a na ostrově Krétě, se stal záhy po jmenování Kielmanseggově předsedou řídícího vojenského výboru NATO, čímž bundeswehr dosáhl dalšího významného klíčového postavení v Severoatlantickém paktu. NATO sě stále více ocitá ve vodách západoněmeckého bundeswehru, a tato americká linie latentní i otevřené rozpory mezi členskými státy NATO prohlubuje a zostřuje, jestliže dnešní velvyslanec NSR ve Spojených státech K. Knappstein chtěl tuto politiku Washingtonu „vysvětlit” ve svém nedávném interview v západoberlínském „Berliner Morgenpost” pramálo diplomatickým konstatováním, že jako spolehlivá opora v NATO „Američanům zbývají jen Němci”, pak tím jen bezděky charakterizoval, jak vzrůstá izolace USA v Evropě. Hazardní sázka USA v NATO na Bonn trhliny Severoatlantického paktu rozhodně nezacelí, spíše je rozšíří. MR. EDITOR* MR. CONGRESSMAN! MR, PRESIDENT! ISN'T THIS WHAT WE HUNG NAZI WAR CRIMINALS FOR AT NUREMBERG??? iánk \iUiviis hetit*-ft ittu tts >htelittfix BOJOVNÍCI USA: STOP S VÁLKOU organizací bývalých bojovníků, kteří nejen chápou nezákonnost a nemorálnost špinavé války, kterou Spojené státy vedou ve Vietnamu, nýbrž energicky proti ní protestuji a požadují zastavení válečné agrese, která hrozí vyrůst ve válku světovou, jménem všech bývalých sovětských bojovníků, kteří bok po boku bojovali s americkými vojáky proti fašismu, posíláme vám své blahopřání k vaší skutečné aktivitě, s níž bojujete za mír ve Vietnamu. Vyjadřujeme svou bratrskou solidaritu s vaším bojem a doufáme, že síly demokracie a míru zvítězí.“ S dokumenty mírového boje bývalých amerických bojovníků protihitlerovských front byla seznámena také Mezinárodní federace bývalých bojovníků (F1R), která zaslala chicagskému Výboru srdečné poděkování a projev plné solidarity evropského odbojového hnutí. ŠIROKÉ protestní hnutí proti americké válce ve Vietnamu se rozvinulo t v řadách bývalých bojovníků protihitlerovských front ve Spojených státech. Ve velkých amerických městech se vytvořily „akční výbory“, kte- Američtí býv. protihitlerovští bojovníci Odsuzují zločinnou americkou válku ve Vietnamu: ..Pane editore! Pane kongresmane! Pane presidente! Není to totéž, zač jsme věšeli nacistické válečné zločince v Norimberku?“ ré pořádají veřejná lidová shromáždění a tiskovou mírové akce a organizují a letákovou propagandu, požadující zastavení americké válečné agrese ve Vietnamu. „Akční výbory“ jsou vedeny vesměs bývalými frontovými bojovníky z druhé světové války, nejen prostými vojáky, ale i záložními důstojníky a poddůstojníky. Ústřední organizací je „Výbor bývalých bojovníků pro mír ve Vietnamu“, ustavený v Chicagu. Bývalí američtí protihitlerovští bojovníci zaslali nedávno Sovětskému výboru bývalých bojovníků v Moskvě dopis, v němž informují sovětské kamarády o své činnosti. Ke své zprávě přiložili četné fotografické doklady své mírové propagandy, veřejných výzev a deklarací. Generální tajemník Sovětského výboru bývalých bojovníků A. Maresjev odpověděl jménem sovětských účastníků- druhé světové války poselstvím, ve kterém se mj. praví: „Nás, bývalé sovětské bojovníky, velmi potěšila zpráva, že ve vaší zemi vzrůstá počet Nesmyslnost a krutost americké agrese ve Vietnamu pranýřuje jiný leták amerických býv. bojovníků protihitlerovských front. Konstatují v něm. že už 113.000 jihovietnamských soulských vojáků dezertovalo! Uvažte: opustili spravedlivou věc nebo pro spravedlivou věc opustili nás? jestliže necítili, že je to jejich válka, může to pak být jen válka NAŠE! Leták ukazuje týrání vietnamských dětí a končí: ..Tato válka nemůže být „omezená“. Musí být skončena — jinak se může stát válkou termonukleárni!“ AKT JURISTICKÉ ANEXE — ctěte nás fejeton na str. 2 Prof* tato válka nekončí? - rtrir >i>i str. 1Í UNBEWÄLTIGTE VERGANGENHEIT a hotelový skandál — čtěte na str. 5 ÁRKOST LtISTMG:Osrt»Íitn sšii* pt'vludiun* - sít*, ß JE MOŽNÉ JEN V NSR MtSTO: Soudní síň 3. politického trestního senátu Spolkového soudu v západoněmeckém městě Karlsruhe. Tisícový zástup občanů před budovou. V síni samé byla totiž účast obecenstva krajně omezena. Novinářům je zakázáno pořizovat fotografické snímky. Ovzduší napjaté. Všude policie. Na stole předsednictva stohy dopisů a telegramů ze západního Německa i zahraničí. Vesměs protesty proti procesu, který zde 5. září začíná. Soud sám odhaduje jejich počet na více než S0 000. OBŽALOVANÝ: Se smuteční páskou na občanském oděvu stojí před soudci dlouholetý vězeň gestapáčkých mučíren, západoněmecký odbojář Emil BECHTLE. Dvacet let už bojuje v NSR proti bonnské militaristické a revanšistické politice, proti připravovaným výjimečným zákonům, za demokracii a mír. Stal se krajně nepohodlným. A tak se sáhlo k agentům z pověstného „úřadu na ochranu ústavy”. Emil Bechtle by) obviněn, že provozuje „ilegální komunistickou činnost” a tím ohrožuje stát. Přichází z dlouhé vyšetřovací vazby — těžce nemocen. Západoněmecká justice, která je tak humánní vůči Mulkovi a jemu podobným, že na opatřené lékařské dobrozdání je pro „špatný zdravotní stav” propouští z vězení, je tentokrát nemilosrdná. Bechtle nebyl z vyšetřovací vazby propuštěn ani k loži své umírající manželky. SOUDCE: V Karlsruhe jsou projednávány tzv. „gesinnungsprocesy“ procesy, ve kterých jsou obžalovaní souzeni pro své politické smýšlení, nebezpečné bonnskému státu. Takoví jsou vždycky „důvodně podezřelí”, že stejně jednají jako smýšlejí, a je už věcí politického trestního senátu v Karlsruhe, aby dovedl před těmito lidmi Bonn „ochránit”, je k tomu třeba vhodného soudce. Proces s Bechtlem ho má. Řídí jej sám předseda senátu Rotberg. Osvědčil se už za Hitlera, kdy dokonce udal gestapu svého druha ze studii Otto Weisse z protinacistického smýšlení a tím ho vydal popravčí sekyře. Západnněmeckého odbnjáře soudí tedy bývalý příslušník hitlerovské nacistické justice a udavač ... PROCESNÍ JEDNANÍ: Trvá jen tři dny. Co tvoři podstatu „důkazů”, o něž se soud nad E. Bechtlem opírá, o tom dejme slovo hamburskému listu „Welt”. „Jde o údaje úřadi^ pro ochranu ústavy. Ale při výpovědích příslušníků tohoto úřadu z Kolína n. R. se ukazuje, že jsou to ponejvíce zprávy o tom, co kde slyšeli — a přitom se zdráhají své informátory jmenovat. Scházejí svědci, kteří by mohli svými vlastními výpověďmi potvrdit, co státní zastupitelství tvrdí.” Sám západoberlínský vysílač RIAS musel konstatovat: „Dokázat Bechtlovu politickou činnost je velmi těžké, neboť vyšetřovací orgány odmítají prozradit své tajné agenty." ROZSUDEK: Splnil úkol, který soudu v Karlsruhe uložil Bonn. Ačkoli Emilu Bechtlovi nebylo nic dokázáno, stačily výpovědi anonymních špiclů, opatřených z úřadu pro ochranu ústavy, aby byl Bechtle odsouzen 7. září k 12 měsícům vězení a k ztrátě občanských práv, včetně aktivního i pasivního volebního práva na 3 roky. Co k tomu dodat? Vzdyf i jeden z významných západnněmeckých listů. mnichovský deník „Süddeutsche Zeitung” napsal: „Odsouzení Emila Bechtla z Reutlingen 3. trestním senátem spolkového soudního dvora je možné jen ve Spolkové republice .” V. H, ZÁBER z výstavy světové fotografie ,,Co je člověk?“ Čtěte článek „Znamenitá výstava“ na str. 4. EXKURZE SKONČILA —— rozhovor s film. režisérem D. Holubem — Naši čtenáři vás znají jako režiséra několika úspěšných dokumentárních filmů, čerpajících námět z období druhé světové války. Připomeňme si třeha snímek odměněný i festivalovými cenami — O botičkách, copánku a dudlíku. Nyní jste skončil natáčení „Exkurze”. Co vás přivedlo k tomuto námětu? — Už při natáčení mých prvních terezínských filmů jsem měl vědět o existenci a někdejším chodu podzemní továrny, která nesla krycí jméno Richard a byla nedaleko Terezína, za Litoměřicemi. Bohužel v té době bylo ještě o její existenci známo příliš málo, a to, co jsme věděli, ještě navíc zakrývala rouška tajemství a dohadů. Já vím, dalo by se říct, že tato rouška by měla být pro filmaře přitažlivá — byla — avšak to na skutečnosti, že toho víme o Richardu příliš málo, nic nezměnilo. — V Litoměřicích pak místní vnjáci podnikli do podzemí exkurzi. Vycházel jste z této skutečnosti? — Ne. S vlastní prací na filmu jsme začali teprve před nedávném, kdy ministerstvo vnitra uspořádalo tiskovou besedu o Richardu. Teprve při této příležitosti jsme se dozvěděli o Richardu víc, tedy tolik, abychom mohli začít alespoň s přípravami. Nyní je už film hotov. — Má název filmu „Exkurze” nějakou souvislost s exkurzí vojáků? — Snad pouze jméno. Film dostal název „Exkurze” z jiného důvodu. Existuje několik fotografií vedoucích této podzemní továrny. Všechny je máme k dispozici. Na jedné z nich je Karl Hartmann. Nebyl to sice vedoucí továrny, nejvyššími zde byli SS Sturmbannführer Alfons Kraft a SS Unterscharfürer Otto Meyer, jejich fotografie však nejsou tak pěkné, a tak jsme použili Hartmannovy fotografie k tomu, aby nás provázel podzemní továrnou. Divák v kině bude tedy při promítání filmu členem imaginární výpravy, která si přišla prohlédnout zařízení továrny. — Karl Hartmann tedy provází? — Ano. Procházíme s ním podzemím a vysvětluje nám mnohé, čeho bychom si měli všimnout. Filmovými zvuky ožívá továrna od píchacích hodin až po realistické zvuky hal a soustruhů, po zvuky připomínající lidské mytí po skončení práce. A to vše probíhá nad téměř prázdnymi halami, kde jenom ostatky zapomenutých a časem ohlodaných věcí připomínají to, co se zde kdysi dělo. — Film je tedy také Karlem Hartmannem komentován. — Ano. jeho hlas je naprosto vážny zato slova, která pronáší Jsou v důsledku toho, co dnes o Richardu víme, tak trochu ironií. Třeba: „Také kartotéku našeho závodu vedeme naprosto přesně. Ovšem osazenstvo se dost! často mění. Opotřebované síly odcházejí na zasloužený odpočinek a vystřídají je svěží, jsme mezinárodní podnik: Poláci, Rusové, Němci, Maďaři, Rumuni, Holanďané, Francouzi, Italové. Španělé, Češi, Slováci, [ugoslávci, Řekové. Nedávno se k nám dostalo na zaučení i 600 maďarských dělnic židovského původu.” — Jak však seznámíte diváky se skutečností, že zde zahynulo od konce roku 1943 do května 1945 z celkového počtu 30 000 lidí více než 12 000? — Na závěr filmu říká „komentátor”, že do Richardu se může psát. Přirozeně, že sem nřicházejí dopisy od rodičů, dětí, vzpomínajících manželek. A tato čísla patří do obsahu poslední věty. — Exkurze je hntnva. Jak je dlouhá a kdy ji budeme moci spatřit v kinech? — Film měří celkem 400 metrů, 300 metrů se promítá deset minut, takže to je něco přes třináct minut, leště jsem to neměl ani čas spočítat. Kdy přijde film do distribuce bohužel nevím. Na to už nemám vliv. Pro zajímavost vám ale mohu říct. že jsme udělali zároveň německou verzi snímku, a že je film přihlášen na festival do Lipska, který se koná na podzim. — Budeme vám držet palce. _vm—