Hlas Revoluce, 1966 (XIX/1-26)

1966-09-16 / No. 19

ÚSTŘEDNÍ ORGÁN SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ ROČNÍK XIX. • Cena 60 hal. e 16. ZÁŘÍ 1966 Hitleric expres. PROBÍHÁ už třetí měsíc od posled­ních opatření vrchního velitele NATO, amerického generála Lemnitzera, kterými se pokusil vyřešit alespoň personálně nejnaléhavější důsledky odchodu Francie z Atlantického pak­tu. Ač vláda Spojených států nasa­dila v zákulisí u vlád členských stá­tů NATO v západní, střední 1 jiho­východní Evropě všechny páky svého politického a finančně hospodářské­ho vlivu, aby provedené změny byly přijaty s poslušnou podřízeností, roz­paky a neklid mezi evropskými spo­jenci v NATO stále rostou. Proti jmenování Speidelova nástup­ce v NATO, nacistického generála Johanna Adqlfa hraběte von Kielman­­segg vrchním velitelem spojených ozbrojených sil NATO v oblasti „Střed” (střední Evropa) se odpor nedá plně zlomit ani v těch kruzích, které jsou zvyklé nedávat se příliš ovlivňovat tzv. veřejným míněním. Nejmarkantněji se to ukázalo v Ho­landsku, kam Lemnitzer po obtížích s Belgií hodlal umístit Kielmanseggův velitelský stan. Zahraniční výbor ho­landského parlamentu docela oficiál­ně zpravil svého zahraničního minis­tra J. Lunse, že se proti tomu posta­ví na odpor, jestliže Kielmansegg zů­stane vrchním velitelem středoevrop­ských sil. Holandský tisk přinesl roz­sáhlé pasáže v Kielmanseggovy kni­hy „Tanky mezi Varšavou a Atlanti­kem”, prokazující nenávistnou nacis­tickou zpupnost tohoto bývalého hitle­­rovce, a v dokumentárním vysílání rozhlas a televize prohlásily, že Kiel­mansegg je pro Holandsko „nepřija­telný”. Manévry NATO v Norsku musely být provedeny bez účasti západoně­­meckých jednotek a s bouřlivými pro­ • • testy veřejnosti se setkaly i zkoušky „nové strategie” NATO pro jihový­chodní Evropu v Řecku. Prováděné v právě proběhlých dnech pod ná­zvem „Summer Express” dostaly po­směšné pojmenování „Hitleric Ex­press”, á Kielmansegg, který je měl řídit, se jich nezúčastnil. Nedůvěru k západoněmeckému „spojenci” v NATO posílila v západ­ních zemích i nedávná „generálská vzpoura” v NSR, která vedla k sesaze­ní dosavadního generálního inspek­tora bundeswehru a tím fakticky jeho nejvyššího velitele, generála Heinze Trettnera. Tento „voják”, který v hit­lerovském Německu zahájil svou ka­riéru barbarským masakrováním špa­nělské Guerniky a za druhé světové války byl strůjcem zločinů nacistů v Rotterdamu, Florencii a na ostrově Krétě, se stal záhy po jmenování Kielmanseggově předsedou řídícího vojenského výboru NATO, čímž bun­deswehr dosáhl dalšího významného klíčového postavení v Severoatlan­tickém paktu. NATO sě stále více ocitá ve vodách západoněmeckého bundeswehru, a ta­to americká linie latentní i otevřené rozpory mezi členskými státy NATO prohlubuje a zostřuje, jestliže dneš­ní velvyslanec NSR ve Spojených stá­tech K. Knappstein chtěl tuto politi­ku Washingtonu „vysvětlit” ve svém nedávném interview v západoberlín­­ském „Berliner Morgenpost” pramá­lo diplomatickým konstatováním, že jako spolehlivá opora v NATO „Ame­ričanům zbývají jen Němci”, pak tím jen bezděky charakterizoval, jak vzrůstá izolace USA v Evropě. Ha­zardní sázka USA v NATO na Bonn trhliny Severoatlantického paktu rozhodně nezacelí, spíše je rozšíří. MR. EDITOR* MR. CONGRESSMAN! MR, PRESIDENT! ISN'T THIS WHAT WE HUNG NAZI WAR CRIMINALS FOR AT NUREMBERG??? iánk \iUiviis hetit*-ft ittu tts >htelittfix BOJOVNÍCI USA: STOP S VÁLKOU organizací bývalých bojovníků, kteří nejen chápou nezákonnost a nemo­­rálnost špinavé války, kterou Spojené státy vedou ve Vietnamu, nýbrž ener­gicky proti ní protestuji a požadují zastavení válečné agrese, která hrozí vyrůst ve válku světovou, jménem všech bývalých sovětských bojovníků, kteří bok po boku bojovali s americ­kými vojáky proti fašismu, posíláme vám své blahopřání k vaší skutečné aktivitě, s níž bojujete za mír ve Vietnamu. Vyjadřujeme svou bratr­skou solidaritu s vaším bojem a dou­fáme, že síly demokracie a míru zví­tězí.“ S dokumenty mírového boje bý­valých amerických bojovníků proti­­hitlerovských front byla seznámena také Mezinárodní federace bývalých bojovníků (F1R), která zaslala chi­cagskému Výboru srdečné poděková­ní a projev plné solidarity evropské­ho odbojového hnutí. ŠIROKÉ protestní hnutí proti ame­rické válce ve Vietnamu se rozvinulo t v řadách bývalých bojovníků pro­­tihitlerovských front ve Spojených státech. Ve velkých amerických měs­tech se vytvořily „akční výbory“, kte- Američtí býv. protihitlerovští bojovníci Odsuzují zločinnou americkou válku ve Vietnamu: ..Pane editore! Pane kongres­mane! Pane presidente! Není to totéž, zač jsme věšeli nacistické válečné zlo­čince v Norimberku?“ ré pořádají veřejná lidová shromáž­dění a tiskovou mírové akce a organizují a letákovou propagandu, požadující zastavení americké váleč­né agrese ve Vietnamu. „Akční vý­bory“ jsou vedeny vesměs bývalými frontovými bojovníky z druhé světo­vé války, nejen prostými vojáky, ale i záložními důstojníky a poddůstoj­níky. Ústřední organizací je „Výbor bývalých bojovníků pro mír ve Viet­namu“, ustavený v Chicagu. Bývalí američtí protihitlerovští bo­jovníci zaslali nedávno Sovětskému výboru bývalých bojovníků v Moskvě dopis, v němž informují sovětské ka­marády o své činnosti. Ke své zprá­vě přiložili četné fotografické dokla­dy své mírové propagandy, veřejných výzev a deklarací. Generální tajemník Sovětského vý­boru bývalých bojovníků A. Maresjev odpověděl jménem sovětských účast­níků- druhé světové války poselstvím, ve kterém se mj. praví: „Nás, bývalé sovětské bojovníky, velmi potěšila zpráva, že ve vaší zemi vzrůstá počet Nesmyslnost a krutost americké agrese ve Vietnamu pranýřuje jiný leták americ­kých býv. bojovníků protihitlerovských front. Konstatují v něm. že už 113.000 jihovietnamských soulských vojáků de­zertovalo! Uvažte: opustili spravedlivou věc nebo pro spravedlivou věc opustili nás? jestliže necítili, že je to jejich válka, může to pak být jen válka NAŠE! Leták ukazuje týrání vietnamských dětí a končí: ..Tato válka nemůže být „ome­zená“. Musí být skončena — jinak se může stát válkou termonukleárni!“ AKT JURISTICKÉ ANEXE — ctěte nás fejeton na str. 2 Prof* tato válka nekončí? - rtrir >i>i str. 1Í UNBEWÄLTIGTE VERGANGENHEIT a hotelový skandál — čtěte na str. 5 ÁRKOST LtISTMG:Osrt»Íitn sšii* pt'vludiun* - sít*, ß JE MOŽNÉ JEN V NSR MtSTO: Soudní síň 3. politického trestního senátu Spolkového soudu v západoněmeckém městě Karlsruhe. Tisícový zástup občanů před budovou. V síni samé byla totiž účast obecen­stva krajně omezena. Novinářům je zakázáno pořizovat fotografické sním­ky. Ovzduší napjaté. Všude policie. Na stole předsednictva stohy dopisů a telegramů ze západního Německa i zahraničí. Vesměs protesty proti procesu, který zde 5. září začíná. Soud sám odhaduje jejich počet na více než S0 000. OBŽALOVANÝ: Se smuteční páskou na občanském oděvu stojí před soud­ci dlouholetý vězeň gestapáčkých mu­­číren, západoněmecký odbojář Emil BECHTLE. Dvacet let už bojuje v NSR proti bonnské militaristické a revan­­šistické politice, proti připravovaným výjimečným zákonům, za demokracii a mír. Stal se krajně nepohodlným. A tak se sáhlo k agentům z pověst­ného „úřadu na ochranu ústavy”. Emil Bechtle by) obviněn, že provo­zuje „ilegální komunistickou činnost” a tím ohrožuje stát. Přichází z dlouhé vyšetřovací vazby — těžce nemocen. Západoněmecká justice, která je tak humánní vůči Mulkovi a jemu podob­ným, že na opatřené lékařské dobro­­zdání je pro „špatný zdravotní stav” propouští z vězení, je tentokrát ne­milosrdná. Bechtle nebyl z vyšetřova­cí vazby propuštěn ani k loži své umírající manželky. SOUDCE: V Karlsruhe jsou projed­návány tzv. „gesinnungsprocesy“ pro­cesy, ve kterých jsou obžalovaní sou­zeni pro své politické smýšlení, ne­bezpečné bonnskému státu. Takoví jsou vždycky „důvodně podezřelí”, že stejně jednají jako smýšlejí, a je už věcí politického trestního senátu v Karlsruhe, aby dovedl před těmito lidmi Bonn „ochránit”, je k tomu tře­ba vhodného soudce. Proces s Becht­­lem ho má. Řídí jej sám předseda senátu Rotberg. Osvědčil se už za Hitlera, kdy dokonce udal gestapu svého druha ze studii Otto Weisse z protinacistického smýšlení a tím ho vydal popravčí sekyře. Západnně­­meckého odbnjáře soudí tedy bývalý příslušník hitlerovské nacistické jus­tice a udavač ... PROCESNÍ JEDNANÍ: Trvá jen tři dny. Co tvoři podstatu „důkazů”, o něž se soud nad E. Bechtlem opírá, o tom dejme slovo hamburskému lis­tu „Welt”. „Jde o údaje úřadi^ pro ochranu ústavy. Ale při výpovědích příslušníků tohoto úřadu z Kolína n. R. se ukazuje, že jsou to ponejvíce zprávy o tom, co kde slyšeli — a přitom se zdráhají své informátory jmenovat. Scházejí svědci, kteří by mohli svými vlastními výpověďmi po­tvrdit, co státní zastupitelství tvrdí.” Sám západoberlínský vysílač RIAS musel konstatovat: „Dokázat Bechtlo­­vu politickou činnost je velmi těžké, neboť vyšetřovací orgány odmítají prozradit své tajné agenty." ROZSUDEK: Splnil úkol, který sou­du v Karlsruhe uložil Bonn. Ačkoli Emilu Bechtlovi nebylo nic dokázáno, stačily výpovědi anonymních špiclů, opatřených z úřadu pro ochranu ústa­vy, aby byl Bechtle odsouzen 7. září k 12 měsícům vězení a k ztrátě ob­čanských práv, včetně aktivního i pa­sivního volebního práva na 3 roky. Co k tomu dodat? Vzdyf i jeden z významných západnněmeckých lis­tů. mnichovský deník „Süddeutsche Zeitung” napsal: „Odsouzení Emila Bechtla z Reutlingen 3. trestním se­nátem spolkového soudního dvora je možné jen ve Spolkové republice .” V. H, ZÁBER z výstavy světové fotografie ,,Co je člověk?“ Čtěte článek „Znamenitá výstava“ na str. 4. EXKURZE SKONČILA —— rozhovor s film. režisérem D. Holubem — Naši čtenáři vás znají jako režiséra několika úspěš­ných dokumentárních filmů, čerpajících námět z období druhé světové války. Připomeňme si třeha snímek odmě­něný i festivalovými cenami — O botičkách, copánku a dudlíku. Nyní jste skončil natáčení „Exkurze”. Co vás přivedlo k tomuto námětu? — Už při natáčení mých prvních terezínských filmů jsem měl vědět o existenci a někdejším chodu podzemní továrny, která nesla krycí jméno Richard a byla nedaleko Terezína, za Litoměřicemi. Bohužel v té době bylo ještě o její existenci známo příliš málo, a to, co jsme věděli, ještě navíc zakrývala rouška tajemství a dohadů. Já vím, dalo by se říct, že tato rouška by měla být pro filmaře přitažlivá — byla — avšak to na skutečnosti, že toho víme o Richardu příliš málo, nic nezměnilo. — V Litoměřicích pak místní vnjáci podnikli do pod­zemí exkurzi. Vycházel jste z této skutečnosti? — Ne. S vlastní prací na filmu jsme začali teprve před nedávném, kdy ministerstvo vnitra uspořádalo tiskovou besedu o Richardu. Teprve při této příležitosti jsme se dozvěděli o Richardu víc, tedy tolik, abychom mohli začít alespoň s přípravami. Nyní je už film hotov. — Má název filmu „Exkurze” nějakou souvislost s ex­kurzí vojáků? — Snad pouze jméno. Film dostal název „Exkurze” z jiného důvodu. Existuje několik fotografií vedoucích této podzemní továrny. Všechny je máme k dispozici. Na jedné z nich je Karl Hartmann. Nebyl to sice vedoucí továrny, nejvyššími zde byli SS Sturmbannführer Alfons Kraft a SS Unterscharfürer Otto Meyer, jejich fotografie však nejsou tak pěkné, a tak jsme použili Hartmannovy fotografie k tomu, aby nás provázel podzemní továrnou. Divák v kině bude tedy při promítání filmu členem ima­ginární výpravy, která si přišla prohlédnout zařízení to­várny. — Karl Hartmann tedy provází? — Ano. Procházíme s ním podzemím a vysvětluje nám mnohé, čeho bychom si měli všimnout. Filmovými zvuky ožívá továrna od píchacích hodin až po realistické zvuky hal a soustruhů, po zvuky připomínající lidské mytí po skončení práce. A to vše probíhá nad téměř prázdnymi halami, kde jenom ostatky zapomenutých a časem ohlo­daných věcí připomínají to, co se zde kdysi dělo. — Film je tedy také Karlem Hartmannem komentován. — Ano. jeho hlas je naprosto vážny zato slova, která pronáší Jsou v důsledku toho, co dnes o Richardu víme, tak trochu ironií. Třeba: „Také kartotéku našeho závodu vedeme naprosto přesně. Ovšem osazenstvo se dost! často mění. Opotřebované síly odcházejí na zasloužený odpoči­nek a vystřídají je svěží, jsme mezinárodní podnik: Poláci, Rusové, Němci, Maďaři, Rumuni, Holanďané, Francouzi, Italové. Španělé, Češi, Slováci, [ugoslávci, Řekové. Nedáv­no se k nám dostalo na zaučení i 600 maďarských dělnic židovského původu.” — Jak však seznámíte diváky se skutečností, že zde zahynulo od konce roku 1943 do května 1945 z celkového počtu 30 000 lidí více než 12 000? — Na závěr filmu říká „komentátor”, že do Richardu se může psát. Přirozeně, že sem nřicházejí dopisy od ro­dičů, dětí, vzpomínajících manželek. A tato čísla patří do obsahu poslední věty. — Exkurze je hntnva. Jak je dlouhá a kdy ji budeme moci spatřit v kinech? — Film měří celkem 400 metrů, 300 metrů se promítá deset minut, takže to je něco přes třináct minut, leště jsem to neměl ani čas spočítat. Kdy přijde film do distri­buce bohužel nevím. Na to už nemám vliv. Pro zajímavost vám ale mohu říct. že jsme udělali zároveň německou verzi snímku, a že je film přihlášen na festival do Lipska, který se koná na podzim. — Budeme vám držet palce. _vm—

Next