Hlas Revoluce, 1967 (XX/1-26)
1967-01-06 / No. 1
Americký kardinál Spellman navštívil o vánocích americké vojáky ve Vietnamu: — Für Gott und ... Kresba I. Medek PŘÍKAZ, PROGRAM A CÍL /Dokončení ze strany 1) účastníky i pro dnešní mladou generaci, posilou pro naši souCasnou i budoucí práci. Ještě Jeden úkol stojí před námi všemi s největší vážností a tím je boj za světový mír. V roce 1987, obrazně řeěeno, je svět daleko menší než byl před několika desítkami let. Váleěný požár by se v roce 1987 mohl mnohem snáze přenést na mnohatisícikilometrovou vzdálenost nd Hanoje do Prahy, než před druhou světovou válkou ze Španělska do střední Evropy. Otázka Německa, vnitřního vývoje v Německé spolkové republice bude i nadále hlavní, kardinální otázkou naší politiky. My, kdo poznali německý fašismus z vlastní zkušenosti, jsme si vědomi odpovědnosti vůči celému národu a zejména vůči mladším generacím, musíme k těmto otázkám důrazně hovořit. Považujeme to ne za svůj úkol, ale největší povinnost, které budeme věnovat všechny své sily, znalosti a čas. My, kdo jsme zaslíbili celý svůj život antifašismu, víme ovšem, že úsilí o vytvoření nové společnosti je zápasem ještě daleko širším a těžšfm. Před časem byla vyřčena krásná slova — antifašisme, tvé jméno je lidskost. Tato slova by měla provázet všechno naše úsilí, měla by být pro nás všechny příkazem, programem i cílem v novém roce 1987. Úvahy o poměru sil „Specifika současného vojenství spočívá v tom, že kapitalismus i socialismus jsou ve schopnosti používat násilí omezeny rovným dílem... Omezení dané novým charakterem války platí pro obě strany stejně jen v oblasti násilí. Dokud však síla jako nejvyšší arbitr ve vztazích mezi národy nebude nahrazena rozumnějším a stejně účinným principem, všeobecné a úplné odzbrojení zůstane otázkou daleké budoucnosti.“ K takovým zjištěním dochází čs. vojenský teoretik Oldřich Mahler v závěru své knihy „Poměr sil a strategie Západu” (str. 224, váz. 12 Kčs, vydalo Naše vojsko). ZLOČINY SE PŘIZNÁVAJÍ ALE ... DOPIS Z FRANKFURTU NA ÜZEMI NSR provozují zločinnou činnost proti Jugoslávii, pokud bylo dosud zjištěno, tři fašistické „ustašovské“ organizace: „Charvatské revoluční bratrstvo“, „Charvatský demokratický odbor“ a „Charvatské bratrstvo křiže“. Jejich „působení“ bylo nedávno nuceno přiznat ministerstvo vnitra v Bádensku-Virtembersku v odpovědi na interpelaci, podanou v zemském sněmu. Konstatovalo, že „ustašovské“ bandy spáchaly v posledních 5 letfeuh jen v BádensKu-Virtembersku osm zločinných akcí. Podle jeho zprávy byl pachatelem atentátu v únoru r. 1961 ve Stuttgartu, při kterém byl těžce zraněn jugoslávský státní občan, fašistický „ustašovec“. Stuttgartský soud mu v lednu 1962 uložil trest 8 měsiců vězení, po jehož odpykání byl vypovězen z území NSR. V říjn i 1964 došlo ke střelbě na jugoslávské státní občany v Kirrlachu (okres Bruchsal), ale její pachatel, rovněž „ustašovec“ byl odsouzen jen pro „neoprávněné držení zbraně“. V Meersburgu na Bodamském jezeře byl v červnu 1965 zraněn střelbou jugoslávský konzul Klarič. V pachateli byl zjištěn příslušník „ustašovských“ fašistů. Teprve v dubnu 1966 mu byl uložen trest 2 let a 9 měsíců vězení, a to na soudě v Konstanci. Další čtyři případy jsou ve vyšetřování. Jde vesměs o „akce“ spáchané „ustašovci“ v letošním létě. Byly namířeny proti jugoslávským státním občanům a nejvážnějším z nich bvl atentát na jugoslávského konzulárního úředníha Sávu Milovanoviče ve Stuttgartu; vyšetřování muselo všem „akcím“ přiznat „politické pozadí“. Dodatečně pak zpráva zaznamenává soudní řízení proti 3 příslušníkům „ustašovců“ ve Stuttgartu v r. 1963. Výslovně poznamenává, že v nich byli zjištěni členové organizace „Charvatské revoluční bratrstvo“, kteří připravovali teroristické tlupy k přechodu z NSR do Jugoslávie. Uvádí se jen, že byl nad nimi vyneseri v květnu 1964 odsuzující rozsudek. Ale jsou známy „ustašovské“ akce, prováděné i mimo území Bádenska- Virtemberska Tak v Kolíně n. R. probíhá právě vyšetřování několika „ustašovců“, obžalovaných z příslušnosti k „tajným organizacím“ z „manipulací s výbušninami“. Obžaa lovaní se totiž loni v březnu pokoušeli provézt z Belgie do NSR 40 kg výbušných látek a použít jich k teroristickým akcím v Jugoslávii. Zjistilo se, že všichni jsou příslušníky ..Charvátského demokratického odboru“. Účast třetí „ustašovské“ organizace „Charvatské bratrstvo kříže“ byla dokázána na soudu v Bonnu při známém teroristickém útoku na jugoslávskou obchodní misi v Mehlemu u Bonnu v listopadu 1962. Tehdy byl zabit jeden ze zaměstnanců mise, bývalý jugoslávský partyzán. Pachatelé zločinu byli odsouzeni k nevelkým trestám na svobodě. Nejen tedy v Bádensku-Virtembersku, nýbrž i Kolíně n. R., ba i v Bonnu samém musely úřady NSR přiznat, že na území NSR páchají zločinnou teroristickou činnost fašistické „ustašovské“ organizace, ale žádné důsledky proti těmto organizacím vyvozeny nebyly. Jediná výjimka se stala v jediné zemi — v Severním Porýní-Vestfálsku. Tam ministerstvo vnitra v r. 1963 vydalo zákaz činnosti „ustašovské“ organizace „Charvátské bratrstvo kříže“. Karl SAUER, Frankfurt n. M. Jsou věci v Israeli IZRAELSKÉ muzeum v Jeruzalémě bude mít knihovnu, která ponese jméno „Knihovna Axela Springers“ ... Není třeba nosit dříví do lesa. I v Izraeli je dobře známo, kdo je Axel Springer. VI se, že tento „tiskový král“ v Německé spolkové republice je majitelem obrovského tiskového koncernu, který vydává v masových nákladech časopisy, v nichž se mj. usilovně podněcují nacionalistické vášně, militarismus, revanšismus a rasismus. Ve svém koncernu zaměstnává Axel Springer, který sám byl aktivním novinářem v hitlerovském Německu, takové „zasloužilé“ antisemity, jako je býv. SS-obersturmführer Fred Zimmermann, komentátor Springerova listu „Die Welt“, známý autor antisemitského spisu „Vzestup židů“, vydaného již v r. 1937. Springerův tisk je objektem ostrých útoků německé i zahraniční demokratické veřejnosti, jejíž kritika není Alexu Springerovi nijak lhostejná, zvláště když, jak se proslýchá, Springer touží po vlastní politické kariéře v NSR. A tak tento cynický obchodník přišel na nápad, jak se osobně „rehabilitovat“. Nabídl Izraelskému muzeu v Jeruzalémě milion marek na založení knihovny, ale s podmínkou, že tato knihovna ponese jeho jméno. „Kšeft“ se podařil — jeruzalémské muzeum Springerovu nabídku přijalo i s jeho podmínkou. Může teď někdo dokazovat, že Alex Springer je antisemita? Pobouření v Izraeli je, pravda, velké. Všechny organizace býv. politických vězňů a protifašistických bojovníků v Izraeli vydaly společné prohlášení, v němž poukázaly na nacistickou minulost a nynější reakční politickou činnost Alexe Springera a rozhořčeně protestují proti přijetí jeho „daru“. Také Ústřední rada židů v NSR vystoupila ve zvlášť vydaném bulletinu s prohlášením, v němž upozorňuje zejména na štvavé revanšistické a antisemitské článkv ve Sprinterově časopisu „Christall“ a vyslovuje nejrozhodnější odpor proti jeruzalémskému rozhodnutí. Ale to dosud změněno nebylo. V Jeruzalémě mají totiž „vzor“. Je jím „dohoda o tzv. reparacích“, kterou Bonn už v r. 1952 uzavřel s izraelskou Ben-Gurionovou vládou a kterou si získával „alibi“. Na obvinění, C. K. PATNÍKY VE WIENERWALDU LUXUSNÍ auto přijíždí 28. listopadu ze Švýcarska do Lochau ve Vorarlbergu. Pokorně ohnutá záda místního starosty, který vítá vzácného hosta, ukazují, že „Heimatbund“ účinně zasáhl, aby se nenadálé návštěvě dostalo poct, příslušejících suverénu: v doprovodu svého osobního tajemníka Degehfelda přijel do Rakouska Otto Habsburk. Od 31. října do poloviny prosince vykonal Otto v Rakousku již čtyři „soukromé“ návštěvy. Protestní demonstrace a stávky, které Ottu doprovázely až do konce listopadu, v prosinci náhle přestaly. Představenstvo rakouského odborového svazu (OGBj doporučilo totiž závodním výborům, aby od protestních akcí upustily. Je prý třeba soustředit se na jiný úkol: zabránit tomu, aby Habsburkovi nebyl vrácen majetek zkonfiskovaný po přvní světové válce. Jak to je vlastně s tímto majetkem? K „habsburskému jmění“ patřil za rakouské monarchie tzv. dvorní majetek Jpaláce a sídla císařské rodiny), dále tzv. rodinný zabezpečovací fond, zajištující Habsburkům přepychový život, a konečně soukromý maletek členů habsburského rodu. Právně je vyřešena otázka „dvorního majetku“, který byl v r. 1919 po vyhoštění Habsburků ze země převeden do státního vlastnictví Rakouské republiky. Bez problému Je rovněž soukromý majetek Habsburků, který nebyl nijak dotčen. Je tu tedy jen otázka „rodinného zabezpečovacího fondu“. Ten Rakouská republika v r. 1919 konfiskovala a z něho bylo vypláceno odškodnění obětem první světové války. O tento majetek projevuje nyní Otto velký zájem a neostýchá se Jej požadovat zpět. Jde zejména o rozsáhlé pozemkové lány — celkem 27.203 ha půdy, z čehož je 19.849 ha lesa. Patří sem však i několik zámků, činžovní domy ve Vídni a jiný nemovitý majetek. Souhrnná hodnota tohoto jmění přesahuje miliardu šiltnků a roční výnos se odhaduje na 18 až 20 milionů šilinků. V případě, že by byl tento majetek Ottovi vrácen, stal by se nejbohatším mužem Rakouska. „Socialistická Jcorespondence" přinesla zprávu, že se mezi Ottou a rakouskými činiteli vedou již tajná jednání. Tato zpráva nebyla úředně dementována, jako zůstaly nepovšimnuty tiskové komentáře, podle nichž existuje již pevný plán postupného řešení. Pro začátek mají být Ottovi vrácenu dva zámky a k nim příslušné pozemky. Oficiálně je zatím známo jen vyjádření kancléře dr. Klause: „Budou-li nějaké majetkové nároky Ottu Habsburského projednávány, pak ie to věc nezávislých soudů...“ Sám orgán vládnoucí lidové stranu „Volksblatt“ však zaznamenal jiný várok dr. Klause, ve kterém prohlásil, že ..k pronaimutí několika set čtverečních metrů půdy by dostal O tto Habsburský nepochybně souhlas“. ní A tu zasluhuje pozornost akce lessprávy bývalého habsburského panství Laab im Walde ve Vídeňském lese. Dala nabílit nově 3800 hraničních kamenů a na hlavních z nich bula černou barvou natřena písmena „K K“ Jznačky panství „Kaiserlich-Königlich") ... Tato renovace hraničních kamenů ve Vídeňském lese je jistě příznačná. Odpovídá za ni jen lesní správa Laab im Walde? Miloš BlLÝ Proti americké agresi ve Vietnamu protestovali obyvatelé Amsterodamu pft demonstraci v ulicích města že se v NSR obnovuje revanšistický militarismus a že se vytvářejí skleníkové podmínky pro rasistický a antisemitský neonacismus, měl Bonn pohotový argument: „Reparace“ pro Izrael jsou přece „důkazem“, jak se NSR snaží „překonávat minulost“ Pro Bonn byly izraelské „reparace“ velmi výhodnou investicí. A takovou výhodnou „transakci“ vidí Axel Springer pro sebe a své záměry ve své milionové „investici“ do Jeruzaléma. Nestoudnost tohoto podniku je zřejmá. Ale „Knihovna Alexe Springera“ je smutnou skutečnosti. Jehuda LAHAV, Tel-Aviv BUNDESWEHR MÁ STAROSTI Zbygniew MICHOROWSKI, Varšava NA PRÍPRAVU druhé světové války potřeboval Hitler 100 miliard marek. Na výzbroj bundeswehru vydal Bonn jen v uplynulých deseti letech částku dvakrát větší. A přece mají západoněmečtí generálové velké starosti. Ukazuje se totiž, že bundeswehr přes poměrně dobré technické vybavení zřejmě zaostává v palebná síle za sedmou americkou armádou, která v síle 225.000 vojáků je dislokována v západním Německu. Jen 5 procent bojových vozidel západoněmeckých tankových divizí jsou vozy moderní — z plných 95 procent jsou to zastaralé a Vysloužilé americké typv M-47 a M-48, jimiž byl bundeswehr vyhnou před několika lety. Zásoby konvenčních pum pr- taktické úkoly sedmé americké armády dosahují 29.000 tun, kdežto zá"' ”ěmecká „luftwaffe“ jirh mé sotva 4500 tun. 1 Počet raketových střel typu „vzduch—vzduch“, jimiž jsou vyzbrojeny stíhačky Vil. americké armády, činí 15.000, zatímco západoněmecké letectvo jich má jen 4000. Diviz' Starfighterů F-104-G, které má bundeswehr, netvoři moderní typy stíhacích bombardérů. Řešení těchto otázek komplikují hospodářské potíže. Hrspodářská situace zá- adního Německa je dnes zcela jiná, než byla před n” a lety, v období „hospodářského zázraku“. Charakterizuje ji SKiitečnost, že od dubna 1985 má NSR poprvé po patnácti letech pasívni bilanci, kterou nelze tak snadno překenat. Tento deficit se udržuje ve výši 890 milionů marek. Přitom má NSR tíživý závazek, vyplývající z dohody s USA z 1. července 1985, podle níž částky vyplácené na vydržování VII. americké armády mail být určovány výhradně na nákup vojenského materiálu ve Spojených státech. Platnost smlouvy skončí letos v dubnu, ale do té doby má hodnota nákupů dosáhnout 5,4 miliardy marek. Jednání n to trvá již řadu měsíců. Skutečným cílem tohoto jednání ze strany německé je snaha získat čas. Jde totiž o poskytnutí zbrojních zakázek vlastním průmyslovým závodům a o získání maximálních ústupků od USA. Na Bonn nepříjemně tlačí nyní se vynořivší otázka nezaměstnanosti. Souvisí s tím problém zahraničních dělníků v NSR. Západoněmecká propaganda dovedla do nedávna politicky těžit z toho, jak Ronn pomáhá spojeneckým a spřáteleným zemím, které trpí chronickou nezaměstnaností vlastních dělníků. Vždyť k 1. lednu 1988 pracovalo v NSR 1,3 milionu zahraničních dělníků, především italských, řeckých a španělských. Ted však začaly proti „dělnickým hostům“ ze zahraničí útočné kampaně, dožadující se, aby tito „hosté“, jejichž mzdy jsou poměrně nižší a tím pro západoněmecké průmyslníky výhodné, byli nahražováni nezaměstnanými dělníky západoněmeckými. Je příznačné, že Bonn pod tímto tlakem musel oznámit, že 260.D00 zahraničních dělníků, kteří odjeli na vánoční svátky do svých vlastí, se již nevrátí, protože prý západnněmečtí zaměstnavatelé odmítají prodloužit s nimi pracovní smlouvy... Toto opatření je však pro řešení hospodářských obtíží zcela bezvýznamné. Nadto nelze zapomínat, že si západoněmečtí generálové, myslící na potenciální válku, stěžují na nevýhodnou zeměpisnou polohu západního Německa, které by v případě válečného konfliktu bylo vystaveno zničení svého průmyslového zázemí. Zatímco na jedné straně usilují o poskytování zbrojních zakázek vlastnímu průmyslu, jsou na druhé straně nuceni hledat určité prostředky alespoň k částečnému snížení závislosti na dodávkách z vlastních závodů. Byly proto uzavřeny dohody s některými západoevropskými státy o přenechání havárijních přístavů a „oblastí mysů“ pro případ, že by se NSR stala válčištěm. Na různých místech západní Evropy byly vytvořeny materiálové zásoby, které jsou stéle vyměňovány a doplňovány. Stejně je tomu i se západoněmeckými základnami v Kanadě a ve Spojených státech. Do všech těchto míst byli posláni západoněmečtí takzvaní referenti pro otázky vojenského zásobování, kteří přísně evidují materiálové zásoby, jež máji k dispozici, a odpovídají za dodržování stanovených normativů. V tomto směru vzniká v poslední době největší dosud zahraniční základna bundeswehru na výběžku jihozápadní Evropy, 150 km od Lisabonu. Nákladem 150 milionů marek bude tu do roku 1988 vybudováno výcvikové, zásobovací a opravné středisko pro nejdůležitější typy vojenských letounů. Posádku má tvořit 1500 západoněmeckých vojáků a 3500 technických pracovníků v civilu. Tato základna má strategickou polohu a podle názoru ministerstva obrany NSR je prý mimo dosah sovětských raket středního doletu. Bundeswehr má nyní 450.000 vojáků a 170 000 příslušníků technického personálu. Jeho pozemní síly mají 13 tankových brigád, 14 obrněných brigád, 2 brigády výsadkářů a 2 brigády horských přepadových stíhačů, bombardérů a průzkumných letounů, průzkumné jednotky a letectvo pozemních vojsk a válečného loďstva. To však podle hodnocení ministra obrany USA McNamary není taková síla, jakou má mít největší evropský partner NATO. Na pařížské konferenci ministrů obrany členských států NATO začátkem srpna loňského roku žádaly proto USA zvýšení početního stavu bundeswehru na 508.000 vniáků. Tohoto zvýšení má být dosaženo postupně do roku 197P, a to nikoli mechanickým zvyšováním počtu divizi, nýbrž doplňováním mezer v pomocných a týlových jednotkách a zvyšováním počtu dosavadních samnstatných raketových pluků se střelami „Pershing“. Západoněmečtí generálové mají tedy ve svém bundeswehru starosti dost. A tyto starosti sotva budou ubývat, spíše při stále rychlejším rozvoji moderní techniky budou stoupat. • ODBO] A KULTURA je téma evropské konference, kteror připravuje Národní svaz italských partyzánů (ANPI). Nejde tu o vztahy odbojářů ke kulturním otázkám, nýbrž k politickým problémům aktuálního nebezpečí, ohrožujícího Evropu a její kulturu. Těžištěm diskuse evropské odbojářské konference bude postup neonacismu v NSR, rozpínavost západoněmeckého militarismu v NATO, revanšistické provokace a zajištění evropské bezpečnosti a míru. Došlo již k předběžným jednáním se zástupci ČSSR a NDR. • ANI „AUTOBUS NATO“ nepomohl získat sympatie dánské mládeže pro spolupráci dánské armády s bundeswehrem v rámci NATO. Pod názvem „Autobus NATO“ jezdila totiž po dánských školách dlouhou dobu nákladná putovní výstava bohatého propagačního materiálu o významu sjednocených ozbrojených sil NATO pro „bezpečnost“ Dánska. Výsledek podniku byl žalostný. Ukázaly to mládežnické demonstrace, které všude „Autobus NATO“ provázely. V Kodani a jiných dánských městech došlo k bouřlivým mládežnickým projevům, na kterých bylo požadováno zrušení jednotného dánsko-západonňmeckého velení a vystoupení Dánska ze Severoatlantického paktu. hlas revoluce