Hlas Revoluce, 1967 (XX/1-26)

1967-01-06 / No. 1

Americký kardinál Spellman navštívil o vánocích americké vojáky ve Viet­namu: — Für Gott und ... Kresba I. Medek PŘÍKAZ, PROGRAM A CÍL /Dokončení ze strany 1) účastníky i pro dnešní mladou gene­raci, posilou pro naši souCasnou i bu­doucí práci. Ještě Jeden úkol stojí před námi všemi s největší vážností a tím je boj za světový mír. V roce 1987, obrazně řeěeno, je svět daleko menší než byl před několika desítkami let. Váleěný požár by se v roce 1987 mohl mnohem snáze přenést na mnohatisícikilomet­­rovou vzdálenost nd Hanoje do Prahy, než před druhou světovou válkou ze Španělska do střední Evropy. Otázka Německa, vnitřního vývoje v Německé spolkové republice bude i nadále hlavní, kardinální otázkou naší politiky. My, kdo poznali němec­ký fašismus z vlastní zkušenosti, jsme si vědomi odpovědnosti vůči ce­lému národu a zejména vůči mladším generacím, musíme k těmto otázkám důrazně hovořit. Považujeme to ne za svůj úkol, ale největší povinnost, které budeme věnovat všechny své sily, znalosti a čas. My, kdo jsme zaslíbili celý svůj život antifašismu, víme ovšem, že úsilí o vytvoření nové společnosti je zápasem ještě daleko širším a těžšfm. Před časem byla vyřčena krásná slova — antifašisme, tvé jméno je lid­skost. Tato slova by měla provázet všechno naše úsilí, měla by být pro nás všechny příkazem, programem i cílem v novém roce 1987. Úvahy o poměru sil „Specifika současného vojenství spočívá v tom, že kapitalismus i so­cialismus jsou ve schopnosti používat násilí omezeny rovným dílem... Omezení dané novým charakterem války platí pro obě strany stejně jen v oblasti násilí. Dokud však síla ja­ko nejvyšší arbitr ve vztazích mezi národy nebude nahrazena rozumněj­ším a stejně účinným principem, vše­obecné a úplné odzbrojení zůstane otázkou daleké budoucnosti.“ K tako­vým zjištěním dochází čs. vojenský teoretik Oldřich Mahler v závěru své knihy „Poměr sil a strategie Zápa­du” (str. 224, váz. 12 Kčs, vydalo Na­še vojsko). ZLOČINY SE PŘIZNÁVAJÍ ALE ... DOPIS Z FRANKFURTU NA ÜZEMI NSR provozují zločinnou činnost proti Jugoslávii, pokud bylo dosud zjištěno, tři fašistické „usta­­šovské“ organizace: „Charvatské re­voluční bratrstvo“, „Charvatský de­mokratický odbor“ a „Charvatské bratrstvo křiže“. Jejich „působení“ bylo nedávno nuceno přiznat ministerstvo vnitra v Bádensku-Virtembersku v odpově­di na interpelaci, podanou v zem­ském sněmu. Konstatovalo, že „usta­­šovské“ bandy spáchaly v posledních 5 letfeuh jen v BádensKu-Virtember­­sku osm zločinných akcí. Podle jeho zprávy byl pachatelem atentátu v únoru r. 1961 ve Stuttgar­tu, při kterém byl těžce zraněn ju­goslávský státní občan, fašistický „ustašovec“. Stuttgartský soud mu v lednu 1962 uložil trest 8 měsiců vězení, po jehož odpykání byl vypo­vězen z území NSR. V říjn i 1964 došlo ke střelbě na jugoslávské státní občany v Kirrla­­chu (okres Bruchsal), ale její pacha­tel, rovněž „ustašovec“ byl odsouzen jen pro „neoprávněné držení zbraně“. V Meersburgu na Bodamském je­zeře byl v červnu 1965 zraněn střel­bou jugoslávský konzul Klarič. V pa­chateli byl zjištěn příslušník „usta­­šovských“ fašistů. Teprve v dubnu 1966 mu byl uložen trest 2 let a 9 měsíců vězení, a to na soudě v Kon­stanci. Další čtyři případy jsou ve vyše­třování. Jde vesměs o „akce“ spácha­né „ustašovci“ v letošním létě. Byly namířeny proti jugoslávským státním občanům a nejvážnějším z nich bvl atentát na jugoslávského konzulární­ho úředníha Sávu Milovanoviče ve Stuttgartu; vyšetřování muselo všem „akcím“ přiznat „politické pozadí“. Dodatečně pak zpráva zaznamená­vá soudní řízení proti 3 příslušníkům „ustašovců“ ve Stuttgartu v r. 1963. Výslovně poznamenává, že v nich byli zjištěni členové organizace „Charvatské revoluční bratrstvo“, kteří připravovali teroristické tlupy k přechodu z NSR do Jugoslávie. Uvádí se jen, že byl nad nimi vyne­­seri v květnu 1964 odsuzující rozsu­dek. Ale jsou známy „ustašovské“ akce, prováděné i mimo území Bádenska- Virtemberska Tak v Kolíně n. R. probíhá právě vyšetřování několika „ustašovců“, obžalovaných z přísluš­nosti k „tajným organizacím“ z „manipulací s výbušninami“. Obža­a lovaní se totiž loni v březnu pokou­šeli provézt z Belgie do NSR 40 kg výbušných látek a použít jich k te­roristickým akcím v Jugoslávii. Zjis­tilo se, že všichni jsou příslušníky ..Charvátského demokratického od­boru“. Účast třetí „ustašovské“ organizace „Charvatské bratrstvo kříže“ byla do­kázána na soudu v Bonnu při zná­mém teroristickém útoku na jugo­slávskou obchodní misi v Mehlemu u Bonnu v listopadu 1962. Tehdy byl zabit jeden ze zaměstnanců mise, bý­valý jugoslávský partyzán. Pachatelé zločinu byli odsouzeni k nevelkým trestám na svobodě. Nejen tedy v Bádensku-Virtember­sku, nýbrž i Kolíně n. R., ba i v Bon­nu samém musely úřady NSR při­znat, že na území NSR páchají zlo­činnou teroristickou činnost fašistic­ké „ustašovské“ organizace, ale žád­né důsledky proti těmto organizacím vyvozeny nebyly. Jediná výjimka se stala v jediné zemi — v Severním Porýní-Vestfálsku. Tam ministerstvo vnitra v r. 1963 vydalo zákaz činnosti „ustašovské“ organizace „Charvátské bratrstvo kříže“. Karl SAUER, Frankfurt n. M. Jsou věci v Israeli IZRAELSKÉ muzeum v Jeruzalémě bude mít knihovnu, která ponese jméno „Knihovna Axela Springe­rs“ ... Není třeba nosit dříví do lesa. I v Izraeli je dobře známo, kdo je Axel Springer. VI se, že tento „tis­kový král“ v Německé spolkové re­publice je majitelem obrovského tiskového koncernu, který vydává v masových nákladech časopisy, v nichž se mj. usilovně podněcují nacionalistické vášně, militarismus, revanšismus a rasismus. Ve svém koncernu zaměstnává Axel Springer, který sám byl aktivním novinářem v hitlerovském Německu, takové „za­sloužilé“ antisemity, jako je býv. SS-obersturmführer Fred Zimmer­mann, komentátor Springerova listu „Die Welt“, známý autor antisemit­ského spisu „Vzestup židů“, vydaného již v r. 1937. Springerův tisk je objektem ostrých útoků německé i zahraniční demokratické veřejnosti, jejíž kritika není Alexu Springerovi nijak lhostej­ná, zvláště když, jak se proslýchá, Springer touží po vlastní politické kariéře v NSR. A tak tento cynický obchodník přišel na nápad, jak se osobně „rehabilitovat“. Nabídl Izrael­skému muzeu v Jeruzalémě milion marek na založení knihovny, ale s podmínkou, že tato knihovna po­nese jeho jméno. „Kšeft“ se podařil — jeruzalémské muzeum Springerovu nabídku přijalo i s jeho podmínkou. Může teď někdo dokazovat, že Alex Springer je antisemita? Pobouření v Izraeli je, pravda, vel­ké. Všechny organizace býv. politic­kých vězňů a protifašistických bo­jovníků v Izraeli vydaly společné prohlášení, v němž poukázaly na na­cistickou minulost a nynější reakční politickou činnost Alexe Springera a rozhořčeně protestují proti přijetí jeho „daru“. Také Ústřední rada židů v NSR vystoupila ve zvlášť vydaném bulletinu s prohlášením, v němž upo­zorňuje zejména na štvavé revanšis­­tické a antisemitské článkv ve Sprin­terově časopisu „Christall“ a vyslo­vuje nejrozhodnější odpor proti je­ruzalémskému rozhodnutí. Ale to dosud změněno nebylo. V Jeruzalémě mají totiž „vzor“. Je jím „dohoda o tzv. reparacích“, kte­rou Bonn už v r. 1952 uzavřel s izra­elskou Ben-Gurionovou vládou a kte­rou si získával „alibi“. Na obvinění, C. K. PATNÍKY VE WIENERWALDU LUXUSNÍ auto přijíždí 28. listopa­du ze Švýcarska do Lochau ve Vor­­arlbergu. Pokorně ohnutá záda míst­ního starosty, který vítá vzácného hosta, ukazují, že „Heimatbund“ účin­ně zasáhl, aby se nenadálé návštěvě dostalo poct, příslušejících suverénu: v doprovodu svého osobního tajem­níka Degehfelda přijel do Rakouska Otto Habsburk. Od 31. října do poloviny prosince vykonal Otto v Rakousku již čtyři „soukromé“ návštěvy. Protestní de­monstrace a stávky, které Ottu do­provázely až do konce listopadu, v prosinci náhle přestaly. Předsta­venstvo rakouského odborového sva­zu (OGBj doporučilo totiž závodním výborům, aby od protestních akcí upustily. Je prý třeba soustředit se na jiný úkol: zabránit tomu, aby Habsburkovi nebyl vrácen majetek zkonfiskovaný po přvní světové válce. Jak to je vlastně s tímto majet­kem? K „habsburskému jmění“ patřil za rakouské monarchie tzv. dvorní majetek Jpaláce a sídla císařské ro­diny), dále tzv. rodinný zabezpečo­vací fond, zajištující Habsburkům pře­pychový život, a konečně soukromý maletek členů habsburského rodu. Právně je vyřešena otázka „dvor­ního majetku“, který byl v r. 1919 po vyhoštění Habsburků ze země pře­veden do státního vlastnictví Ra­kouské republiky. Bez problému Je rovněž soukromý majetek Habsburků, který nebyl nijak dotčen. Je tu tedy jen otázka „rodinného zabezpečovacího fondu“. Ten Rakous­ká republika v r. 1919 konfiskovala a z něho bylo vypláceno odškodnění obětem první světové války. O tento majetek projevuje nyní Otto velký zájem a neostýchá se Jej požadovat zpět. Jde zejména o rozsáhlé pozem­kové lány — celkem 27.203 ha půdy, z čehož je 19.849 ha lesa. Patří sem však i několik zámků, činžovní domy ve Vídni a jiný nemovitý majetek. Souhrnná hodnota tohoto jmění pře­sahuje miliardu šiltnků a roční výnos se odhaduje na 18 až 20 milionů ši­linků. V případě, že by byl tento ma­jetek Ottovi vrácen, stal by se nej­­bohatším mužem Rakouska. „Socialistická Jcorespondence" při­nesla zprávu, že se mezi Ottou a ra­kouskými činiteli vedou již tajná jed­nání. Tato zpráva nebyla úředně de­mentována, jako zůstaly nepovšimnu­ty tiskové komentáře, podle nichž existuje již pevný plán postupného řešení. Pro začátek mají být Ottovi vrácenu dva zámky a k nim přísluš­né pozemky. Oficiálně je zatím známo jen vy­jádření kancléře dr. Klause: „Bu­­dou-li nějaké majetkové nároky Ottu Habsburského projednávány, pak ie to věc nezávislých soudů...“ Sám orgán vládnoucí lidové stranu „Volksblatt“ však zaznamenal jiný várok dr. Klause, ve kterém prohlá­sil, že ..k pronaimutí několika set čtverečních metrů půdy by dostal O tto Habsburský nepochybně sou­hlas“. ní A tu zasluhuje pozornost akce les­správy bývalého habsburského panství Laab im Walde ve Vídeňském lese. Dala nabílit nově 3800 hranič­ních kamenů a na hlavních z nich bula černou barvou natřena písme­na „K K“ Jznačky panství „Kaiser­lich-Königlich") ... Tato renovace hraničních kamenů ve Vídeňském lese je jistě příznač­ná. Odpovídá za ni jen lesní správa Laab im Walde? Miloš BlLÝ Proti americké agresi ve Vietnamu protestovali obyvatelé Amsterodamu pft demonstraci v ulicích města že se v NSR obnovuje revanšistický militarismus a že se vytvářejí skle­níkové podmínky pro rasistický a antisemitský neonacismus, měl Bonn pohotový argument: „Reparace“ pro Izrael jsou přece „důkazem“, jak se NSR snaží „překonávat minulost“ Pro Bonn byly izraelské „reparace“ velmi výhodnou investicí. A takovou výhodnou „transakci“ vidí Axel Springer pro sebe a své záměry ve své milionové „investici“ do Jeruza­léma. Nestoudnost tohoto podniku je zřejmá. Ale „Knihovna Alexe Sprin­gera“ je smutnou skutečnosti. Jehuda LAHAV, Tel-Aviv BUNDESWEHR MÁ STAROSTI Zbygniew MICHOROWSKI, Varšava NA PRÍPRAVU druhé světové války potřeboval Hitler 100 miliard marek. Na výzbroj bundes­wehru vydal Bonn jen v uplynulých deseti letech částku dvakrát větší. A přece mají západoněmečtí generálové velké starosti. Ukazuje se totiž, že bundeswehr přes poměrně dobré technické vybavení zřejmě zaostává v pa­lebná síle za sedmou americkou armádou, která v síle 225.000 vojáků je dislokována v západním Německu. Jen 5 procent bojových vozidel západoněmec­­kých tankových divizí jsou vozy moderní — z plných 95 procent jsou to zastaralé a Vysloužilé americké typv M-47 a M-48, jimiž byl bundeswehr vyhnou před několika lety. Zásoby konvenčních pum pr- taktické úkoly sedmé americké armády dosahují 29.000 tun, kdež­to zá"' ”ěmecká „luftwaffe“ jirh mé sotva 4500 tun. 1 Počet raketových střel typu „vzduch—vzduch“, jimiž jsou vyzbrojeny stíhačky Vil. americké ar­mády, činí 15.000, zatímco západoněmecké letectvo jich má jen 4000. Diviz' Starfighterů F-104-G, které má bundes­wehr, netvoři moderní typy stíhacích bombardé­rů. Řešení těchto otázek komplikují hospodářské potíže. Hrspodářská situace zá- adního Německa je dnes zcela jiná, než byla před n” a lety, v období „hospodářského zázraku“. Charakterizuje ji SKiitečnost, že od dubna 1985 má NSR poprvé po patnácti letech pasívni bilanci, kterou nelze tak snadno překenat. Tento deficit se udržuje ve výši 890 milionů marek. Přitom má NSR tíživý zá­vazek, vyplývající z dohody s USA z 1. července 1985, podle níž částky vyplácené na vydržování VII. americké armády mail být určovány výhradně na nákup vojenského materiálu ve Spojených stá­tech. Platnost smlouvy skončí letos v dubnu, ale do té doby má hodnota nákupů dosáhnout 5,4 mi­liardy marek. Jednání n to trvá již řadu měsíců. Skutečným cílem tohoto jednání ze strany německé je snaha získat čas. Jde totiž o poskytnutí zbrojních zakázek vlastním průmyslovým závodům a o získání ma­ximálních ústupků od USA. Na Bonn nepříjemně tlačí nyní se vynořivší otázka nezaměstnanosti. Souvisí s tím problém zahraničních dělníků v NSR. Západoněmecká propaganda dovedla do nedávna politicky těžit z toho, jak Ronn pomáhá spojeneckým a spřáteleným zemím, které trpí chronickou nezaměstnaností vlastních dělníků. Vždyť k 1. lednu 1988 pracovalo v NSR 1,3 milio­nu zahraničních dělníků, především italských, řeckých a španělských. Ted však začaly proti „dělnickým hostům“ ze zahraničí útočné kampaně, dožadující se, aby tito „hosté“, jejichž mzdy jsou poměrně nižší a tím pro západoněmecké průmysl­níky výhodné, byli nahražováni nezaměstnanými dělníky západoněmeckými. Je příznačné, že Bonn pod tímto tlakem musel oznámit, že 260.D00 za­hraničních dělníků, kteří odjeli na vánoční svátky do svých vlastí, se již nevrátí, protože prý západn­­němečtí zaměstnavatelé odmítají prodloužit s ni­mi pracovní smlouvy... Toto opatření je však pro řešení hospodářských obtíží zcela bezvýznam­né. Nadto nelze zapomínat, že si západoněmečtí ge­nerálové, myslící na potenciální válku, stěžují na nevýhodnou zeměpisnou polohu západního Ně­mecka, které by v případě válečného konfliktu bylo vystaveno zničení svého průmyslového zá­zemí. Zatímco na jedné straně usilují o poskyto­vání zbrojních zakázek vlastnímu průmyslu, jsou na druhé straně nuceni hledat určité prostředky alespoň k částečnému snížení závislosti na dodáv­kách z vlastních závodů. Byly proto uzavřeny do­hody s některými západoevropskými státy o pře­nechání havárijních přístavů a „oblastí mysů“ pro případ, že by se NSR stala válčištěm. Na různých místech západní Evropy byly vytvořeny materiálo­vé zásoby, které jsou stéle vyměňovány a doplňo­vány. Stejně je tomu i se západoněmeckými zá­kladnami v Kanadě a ve Spojených státech. Do všech těchto míst byli posláni západoněmečtí tak­zvaní referenti pro otázky vojenského zásobování, kteří přísně evidují materiálové zásoby, jež máji k dispozici, a odpovídají za dodržování stanove­ných normativů. V tomto směru vzniká v poslední době největší dosud zahraniční základna bundeswehru na vý­běžku jihozápadní Evropy, 150 km od Lisabonu. Nákladem 150 milionů marek bude tu do roku 1988 vybudováno výcvikové, zásobovací a opravné středisko pro nejdůležitější typy vojenských letou­nů. Posádku má tvořit 1500 západoněmeckých vo­jáků a 3500 technických pracovníků v civilu. Tato základna má strategickou polohu a podle názoru ministerstva obrany NSR je prý mimo dosah so­větských raket středního doletu. Bundeswehr má nyní 450.000 vojáků a 170 000 příslušníků technického personálu. Jeho pozemní síly mají 13 tankových brigád, 14 obrněných bri­gád, 2 brigády výsadkářů a 2 brigády horských přepadových stíhačů, bombardérů a průzkumných letounů, průzkumné jednotky a letectvo pozem­ních vojsk a válečného loďstva. To však podle hodnocení ministra obrany USA McNamary není taková síla, jakou má mít největší evropský part­ner NATO. Na pařížské konferenci ministrů obra­ny členských států NATO začátkem srpna loňské­ho roku žádaly proto USA zvýšení početního sta­vu bundeswehru na 508.000 vniáků. Tohoto zvýše­ní má být dosaženo postupně do roku 197P, a to nikoli mechanickým zvyšováním počtu divizi, nýbrž doplňováním mezer v pomocných a týlo­vých jednotkách a zvyšováním počtu dosavad­ních samnstatných raketových pluků se střelami „Pershing“. Západoněmečtí generálové mají tedy ve svém bundeswehru starosti dost. A tyto starosti sotva budou ubývat, spíše při stále rychlejším rozvoji moderní techniky budou stoupat. • ODBO] A KULTURA je téma evrop­ské konference, kteror připravuje Národní svaz italských partyzánů (ANPI). Nejde tu o vztahy odbojářů ke kulturním otázkám, nýbrž k poli­tickým problémům aktuálního nebez­pečí, ohrožujícího Evropu a její kul­turu. Těžištěm diskuse evropské od­­bojářské konference bude postup neo­­nacismu v NSR, rozpínavost západo­­německého militarismu v NATO, re­­vanšistické provokace a zajištění evropské bezpečnosti a míru. Došlo již k předběžným jednáním se zástup­ci ČSSR a NDR. • ANI „AUTOBUS NATO“ nepomohl získat sympatie dánské mládeže pro spolupráci dánské armády s bundes­wehrem v rámci NATO. Pod názvem „Autobus NATO“ jezdila totiž po dán­ských školách dlouhou dobu náklad­ná putovní výstava bohatého propa­gačního materiálu o významu sjedno­cených ozbrojených sil NATO pro „bezpečnost“ Dánska. Výsledek pod­niku byl žalostný. Ukázaly to mládež­nické demonstrace, které všude „Autobus NATO“ provázely. V Kodani a jiných dánských městech došlo k bouřlivým mládežnickým projevům, na kterých bylo požadováno zrušení jednotného dánsko-západonňmeckého velení a vystoupení Dánska ze Se­veroatlantického paktu. hlas revoluce

Next