Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)

1969-01-10 / No. 1

DOMOV HUMANISMU V BERLÍNSKÉM LISTÉ „Neuss Deutschland“, oficiálním orgánu strany SED („Sozialistische Ein­heitspartei Deutschlands“), jsme 27. prosince I960 nalezli tento titulek: DIE DDR IST HEIMSTATT DES HUMANISMUS UND HUMANISTI SCHER WISSENSCHAFT, WEIL SIE HEIMSTATT DES SOZIALISMUS IST Doslovně: „Německá demokra­tická republika je domovem hu­manismu a humanistické vědy, po něvadž je domovem socialismu.“ To je závěr, který list vyvozuje z rozhodnutí tří západoněmec­­kých vědců — dr. Ehrenfrieda Petrase; pracovníka Ústavu pro aerobiologii v Grafschaf tu (Sár­­sko), diplomovaného fyzika Her­berts Patze]ta, pracovníka středis­ka pro atomové bádáni v Karls­ruhe, a prof. dr. Petra Mälbuse, pracovníka Ústavu pro teoretic­kou fyziku v Karlsruhe — opustit své stolice v NSR a pokračovat ve své vědecké práci v Německé demokratické republice. Závěr jistě správný. A zvlášť potěšitelný přiznáním, že domov socialismu nemůže být než domo­vem humanismu, jak to na jaře loňského roku vyjádřil první ta­jemník ŰV KSC Alexander Dubček svým projevem o „socialismu s lidskou tváři“. A tento humanis­mus, tento socialistický humanis­mus jaksi dosti dlouho právě listu „Neues Deutschland“ nešel pod vousy. Má-li být článek s pyšným titul­kem signálem k změně stanoviska, vítáme jej. h. MYŠLENKY KLASICKÉ Méně bombastických frází, více drobné všední práce. LENIN Nemůžeme milovat toho, kohn ca bojíme, ani toho, kdo se boji nás. CICERO Spravedlnost a moc musí být jedno, aby spravedlnost se stala mocí a moc spravedlností. PASCAL Není takový jízdní řád, aby se nedal změnit. GORKIJ Vzácných předků potomek často bývá holomek. České přísloví Rošťáctví se možná jednou po­vede, ale na dlouho je lepší po­ctivost. Anglické přísloví K ČESKÉMU SVĚDOMÍ Nic pravého není bez stálostí; řekne-li vám někdo „věřte“, říká vám tím: Buďte stálí a co nej­­ctálejšl. KAREL ČAPEK Deset bolestí sečtených, sto tisíc kladů spojených, milión rukou zkroucených jsou síla a jsou kladivo. Slabí, slabí, slabí — spolu jste silní. JOSEF HORA Jako příslušníci malého národa lneme víc ke své historii než ti, kteří přináleží k národům velkým, a kteří neprožili stavy poddanosti kteří neprožili tolik úzkostí o bytí svého národa jako my. JAROSLAV SEIFERT K DNEŠKU Vy všichni víte, že prožíváme neobvykle těžkou a složitou si­tuaci. Nikdo z nás však nesmí kle­sat na mysli. Hledáme a postupně nacházíme cestu k dalšímu roz­víjení socialismu v naší zemi, ke zvýšení přitažlivosti socialistických ideálů a jejich myšlenek. 0. CERNlK, předseda vlády Bylo by jistě nerealistické do­mnívat se, že mohou existovat jed­notné recepty pro organizaci so­ciálních vztahů a vedení společ­nosti, a že by bylo možné vybu­dovat socialismus uniformními způsoby a metodami... Socialis­mu je vlastní stále širší uplatňo­vání demokracie v celém spole­čenském životě. G. MAURER, předseda rumunské vlády 1 PŮVODNÍ ZPRÁVA HLASU REVOLUCE Potíže s delegací knessetu JSOU POZVÁNI, která vzbuzuji znač­né. rozpaky. Trápi se jimi právě izra­elský „knesset“, který na pozváni zá­­padoněmeckého bundestágu má vyslat svou parlamentní delegaci do Bonnu. Pod nátlakem vlády knesset sice po­zváni přijal, ale zda se návštěva bun­destágu uskuteční, je dosud ve hvěz­dách. Poslanci zdvihli nepříliš -ochot­ně ruce, teprve když vláda naléhavě argumentovala „nynější delikátní me­zinárodní situací“, v níž je Izrael „nu­cen spolupracovat s každým, kdo pro­jevuje přání spolupracovat s ním“ a „vyhnout se komplikacím, jež by mě­lo za následek odmítnutí bonnského pozváni“. Je nepochybné, že oficiální návště­va parlamentní delegace židovského státu na německé půdě vyvolává mra­zení v zádech i 25 let po vyhasnutí osvětimských peci — na půdě němec­kého státu, v němž jsou osvobozováni i masoví nacističtí vrahové. Poslanec vládní strany práce, profesor jeruza­lémské university D. Sadan, považoval kladné rozhodnutí o přijetí bonnského pozvání za tolik odporující svému mo­rálnímu cítění, že na protest proti němu složil svůj poslanecký mandát. Jeho reslgnace našla v izraelské ve­řejnosti hluboký ohlas. Jiní poslanci se sice mandátu ne­vzdali, ale předsednictvo knessetu ne­ní zatím s to delegaci sestavit. Vy­hlédnuti poslanci odmítli vesměs funkci vedoucího delegace a odmítají i prostou účast. Některé parlamentní frakce, jako například strana komu­nistická, levicová Mapam i nacionalis­tická Cherut, zaujaly kolektivně sta­novisko negativní, jiné frakce, které v zásadě souhlasily, nedokáží praktic­ky vyhledat vhodné kandidáty. V kraj­ním případě půjde tedy o málo repre­zentativní torzo delegace knessetu a toto vědomí ještě znásobuje pochyb­nosti poslanců o vhodnosti jejich účasti v delegaci. Ke všemu se může stát, že izraelská delegace přijede do NSR až po letošních parlamentních volbách, kdy v bonnském bundestágu bude už patrně zastoupena také neo­­naclstická NPD... Poslanci na pokusy stranických se­kretariátů donutit je k účasti v dele­gaci odpovídají tím, že sice v knesse­tu disciplinovaně hlasovali, aby po­zvání bylo přijato, že však žádná stra­nická disciplina je nemůže donutit k účasti na tak nepopulárním podni­ku. Rozpaky rostou. Někteří z funk­cionářů, kteří vyvinuli hodně úsilí, aby knesset hlasoval podle přání vlá­ny, sl nyní kladou otázku, zda bylo rozumné vynutit v knessetu většinu pro rozhodnutí, které narazilo na tak velké potíže. Jehuda LAHAV, Tel Aviv NOVÝ SACHSENHAU S ENSKÝ PROCES V NSR Z KOMPETENTNÍCH MlST západo­­německé justice bylo oznámeno, že 20. ledna bude v Kolíně n. R. zahá­jeno trestní řízení proti devíti SS- dozorcům bývalého nacistického kon­centračního tábora v Sachsenhause­­nu. Jsou to esesáci R. Hofmann, E. Seifert, W. Busse, K. Simke, J. Näge­le, H. W. Beerbaum, A. Braun, H. Zímmermann a býv. SS-oberscharfiih­­rer Otto Kaiser, který už v květnu roku 1965 byl pro účast na vraždách v šesti případech odsouzen k 15 le­tům káznice. Jde tu o nová zjištěni, která vyšla najevo při vyšetřování zločinné čin­nosti esesáků v Sachsenhausenu. Pět z nich — Hofmann, Seifert, Nägele, Zimmermann a Braun — je obžalo­váno z účasti na masových popra­vách sovětských válečných zajatců v Sachsenhausenu. K novému procesu je povoláno na 180 svědků, mezi nimi 40 ze zahra­ničí (Severní a Jižní Ameriky, Austrá­lie, Izraele, Polska, Československa a Holandska). Předpokládá se, že pro­ces potrvá až do října 1969. Rozsu­dek lze očekávat až koncem roku. Karl SAUER, Frankfurt n. Mott. PŘÍZNIVÝ VÍTR PRO NEONÁCISTY MNOHO HLUKU se v Bonnu nadě­lalo s „vážným úmyslem“ vlády roz­hodnout o zákazu Thaddenovy neo­­nacistické strany NPD. jak však uká­zalo poslední zasedání bonnského ka­binetu, šlo jen o klamání veřejnosti. Vláda rozhodnutí znovu „odložila“ pod záminkou, že ministr vnitra Ben­da má za úkol opatřit další „prů­kazné materiály“ o škodlivé činnosti NPD pro motivaci eventuálního záka­zu a „co možná brzy“ podat o nich zprávu vládě. Hned nato podal tiskový vládní mluvčí Diehl „výklad“ vládního usne­sení. Výslovná prohlásil, že ministr Benda nebyl pověřen připravit snad nějaký podklad pro obžalobu NPD před spolkovým ústavním soudem, nýbrž jen „materiál pro hlubší dis­kusí ve vládě“. Je ostatně známo, že se proti zákazu NPD rozhodně vy­slovil „silný muž“ vládního režimu, ministr financí Strauss a spolu s nim i generální tajemník vedoucí strany CDU Heck. Není pochyb o tom, že se před ve­řejností hraje jen zastírací manévr. Vždyť právě ministr vnitra Benda je lně oprávněn stranu NPD likvidovat, lánek 139 ústavy přímo ukládá lik­vidaci všech nástupnických organiza­ci nacistické NSDAP — a mezi ně patří právě Thaddenova NPD. Thad­­^den konečně velmi dobře ví, že pro jeho stranu vane z Bonnu příznivý vítr a rozpoutal již dobře financova­nou kampaň NPD k letošním parla­mentním volbám. Záleží na západo­­německé veřejnosti, zda si její zvý­šený nátlak zákaz NPD vynutí. pí. Nová strana „Akce pro demokratický pokrok“ byla založena koncem mlnnléhn oku ve Frankfurtu n. M. Nová strana ve které sT. soustřeďuji znpaďoněinecke pok kikc síly, hodlá vystoupit se svou kandidátkou v příštích parlamentních volbách v \SK. ke kterým má dojít letos na podzim. Odpovéd bonnské vlády studentům, demonstrujícím za demokratickou reformu zá­­padonémeckého školství. Na obrázku zásah jízdní policie v hesenském Wiesbarienu, kde se studenti shromáždili u budovy ministerstva školství, aby manifestovali za své požadavky. Z odbojárského světa MEZINÁRODNI FEDERACE OD­­B O JÁRO (FIR) se k prvnímu za­sedání svého byra po událostech v Československu sešla ve dnech 7.-9. prosince 1968 ve Vídni, a to za účasti delegátů ze 16 evrop­ských zemí Západu i Východu. Podle vydaného komuniké byro přes rozdílná stanoviska delegaci ke vstupu vojsk pětt zemí Varšav­ské smlouvy do Československa vyjádřilo společnou vůli odbojářů „rozvíjet bratrství, zpečetěné v na­cistických táborech smrti a ve společném boji proti fašismu“. NA PODZIM 1969 projektuje FIR celoevropský odbojářský sjezd, tia jehož programu budou aktuální otázky evropské bezpečnosti a světového míru. OFICIÁLNÍ ZÁKROK italské vlá­dy požadují italští odbojáři proti rozsudku západoněmeckého soudu v Karlsruhe, jímž bylo dáno práv­ní „placet“ knize býv. Goebbelso­­va náměstka, SS ulici .íurmbann­­fiihrera H. Sündermanna „Südti rol wohin“. Autor v této knize schvaluje a velebí zločiny nacis­tických teroristů proti obyvatel­stvu italské provincie „Horní Adi­­že“. „ABAJO LA DICTATURA“ („Pryč s diktaturou“) je heslo, s nímž vstoupilo 50.080 španělských stu­dentů do stávky proti Frankovu fašistickému režimu. Se stávknu vyhlásili španělští, lt»nooiK?fcti a italští odbojáři svou solidaritu. m SVAZ PRONÁSLEDOVANÝCH NA­CISMEM (VVN) v NSR pranýřuje západoberlínského soudce Oske, který osvobodil krvavého soudce H. J. Rehse, člena pověstného hit­lerovského nacistického lidového soudu, ač má na svědomí desítky poprav odbojářů. „Tento rozsudek právně a politicky schvaluje hit­lerovský režim a je výrazem neo­­nacismu v západoberlínské a zá­­padoněmecké justici“ — praví se v prohlášení, jež VVN zaslal od­­bojářským organizaoím, bonnské­mu bundestágu, odborům a všem významným osobnostem veřejného života v NSR. z Vídně Aféra rakouské V RAKOUSKÉM PARLAMENTĚ pro­běhla koncem loňského roku velmi vzrušená debata o povážlivé špionážni aféře v kruzích rakouské státní po­licie, jejíž nitky vedou do západního Německa. Ministr vnitra musel při­pustit, že nejen bývalý vysoký funk­cionář státní policie J. Ableittnger, jakož l bývalý osobní tiskový referent ministra vnitra Euler — kteří oba by­lí zatím odsouzeni k delším trestům vězení — poskytli za vysoké úplatky jisté západní tajné službě důležité Informace, nýbrž že se v této sou­vislosti připravují zatykače proti dal­ším 17 funkcionářům státní policie. V debatě přišly na přetřes některé mimořádně trapné otázky. Tak mi­nistr vnitra ohlásil, že je v běhu ta­ké vyšetřováni proti přednostovi stát­ní policie, sekěnímu šéfu minister­stva vnitra dr. Peterlungerovi. Předseda železničářských odborů po­slanec Ulrich vystoupil v parlamentě s tvrzením, že státní policie odpo­slouchává v odborech telefonické ho­vory. Vešlo také ve známost, že v mi­nisterstvu vnitra jsou shromážděny zprávy tajných agentů o všech důle­ státní policie žitých rakouských politických osob­nostech. Před třemi roky bylo sice na 36 000 těchto šptclovských zpráv, vyvolavších velký veřejný skandál, zničeno, avšak nejdůležltější akta zů­stala nadále zachována. Tato akta obsahují především různé osobní in­timní údaje, jež jsou mnohdy v pří­krém rozporu s pravdou, ale mohly sloužit k různým formám nátlaku a teroru. Zejména tehdy, když se staly majetkem agentur zahraničních taj­ných služeb. Tiskový referent Euler měl přístup k mnohým materiálům z těchto tajných aktů a prodával je­jich opisy západoněmecké tajné službě. Bývalý vysoký funkcionář státní po­licie f. Ablettinger st dokonce ve Vídni zařídil svůj „tajný“ detekttvnf ústav. Od svých bývalých kolegů vé státní policii dostával žádoucí „in­formace“ , které posílal do Mnichova. Nalezla se u něho listina se jmény 12 úředníků státní policie spolu se se­znamem „odměn“. Skandál vypukl nikoli diky bdělostí bezpečnostních orgánů, nýbrž k odhalení došlo čirou náhodou. Jedna ze zásilek, ve které Ableittnger dával Mnichovu k dispo­zici opisy zpráv tajných agentů ra­kouské státní policie, byla špatně adresována a tak přišla jako nedo­ručitelná do Vídně zpět. To se stalo Ableitlngerovt osudným. Zásilka byla otevřena, byl zjištěn úředník, který ji odesílal, a ten prozradil, že jednal ve službách Ableltingera ... Špionážní aféra, usvědčující čini­tele z nejvyšších kruhů rakouské státní policie, vzrušuje přirozeně ši­rokou rakouskou veřejnost a s jisto­tou se očekávají ještě další skandální odhalení. Důležitější je však politické pozadí, ukazující, v jakém bahně se octl rakouský antlkomunlsmus. Tisko­vý referent Euler patřil řadu let k producentům nejdivočejších antiko­­munistických bajek a vysoký funkcio­nář státní policie Ableittnger byl ve­doucím pracovníkem speciálního od­dělení státní poličte, zorganizovaného proti rakouské komunistické straně. Jak se takovíhle lidé mohli dostat ke svým funkcím? Po válce byl novým vybudováním a vedením ministerstva vnitra v roce 1945 pověřen ministr František Hon­­ner. Honner byl významný protifaši­stický bojovník, který ve Španělsku založil rakouský dobrovolnický pra­por „12. únor“ a za druhé světové války byl iniciátorem praporů rakous­kých bojovníků za svobodu v jugo­slávské osvobozenecké armádě. Séfem státní policie byl španělský bojovník a bývalý vězeň nacistických koncen­tračních táborů v Osvětimi a Maut­hausenu dr. H. Dürrmayer. Za éry studené války, kdy ovládl pole mezi­národní antikomunismus, se stal v Rakousku ministrem vnitra pravi­cový sociální demokrat Oskar Helmer. Prvním Helmerovým krokem, jakmile nastoupil svůj úřad, bylo propuštění šéfa státní policie dr. Dürrmayera, na jehož místo byl dosazen dr. Peterlun­­ger. V zápětí následovala další „opatření“. Ze státní policie byli od­straněni všichni anťtfašisté a postup­ně museli odejít ze všech policejních funkcí. Ministr Helmer přijal do po­licejních služeb opět důstojníky býva­lé nacistické poličte. O nacistické minulosti mnohých z nich vyšlo hod­s ně najevo při pozdějších procesech nacistickými válečnými zločinci, proti některým je vedeno soudní vy­šetřování v současné době. Nelze se divit — v bahně politiky protidemo­kratických a protikomunistických sil nemohly bujet jiné plody. Poněvadž špionážní politický skan­dál dosáhl překvapujících rozměrů, usnesl se rakouský parlament ustavit vlastní vyšetřující výbor. V zájmu dobrého jména Rakouska očekáváme, že ustavený výbor provede vyšetřo­vání od základu a s největší odpo­vědností. Johann MÜLLER, Vídeň hlas revoluce T

Next