Hlas Revoluce, 1969 (XXII/1-51)
1969-01-10 / No. 1
DOMOV HUMANISMU V BERLÍNSKÉM LISTÉ „Neuss Deutschland“, oficiálním orgánu strany SED („Sozialistische Einheitspartei Deutschlands“), jsme 27. prosince I960 nalezli tento titulek: DIE DDR IST HEIMSTATT DES HUMANISMUS UND HUMANISTI SCHER WISSENSCHAFT, WEIL SIE HEIMSTATT DES SOZIALISMUS IST Doslovně: „Německá demokratická republika je domovem humanismu a humanistické vědy, po něvadž je domovem socialismu.“ To je závěr, který list vyvozuje z rozhodnutí tří západoněmeckých vědců — dr. Ehrenfrieda Petrase; pracovníka Ústavu pro aerobiologii v Grafschaf tu (Sársko), diplomovaného fyzika Herberts Patze]ta, pracovníka střediska pro atomové bádáni v Karlsruhe, a prof. dr. Petra Mälbuse, pracovníka Ústavu pro teoretickou fyziku v Karlsruhe — opustit své stolice v NSR a pokračovat ve své vědecké práci v Německé demokratické republice. Závěr jistě správný. A zvlášť potěšitelný přiznáním, že domov socialismu nemůže být než domovem humanismu, jak to na jaře loňského roku vyjádřil první tajemník ŰV KSC Alexander Dubček svým projevem o „socialismu s lidskou tváři“. A tento humanismus, tento socialistický humanismus jaksi dosti dlouho právě listu „Neues Deutschland“ nešel pod vousy. Má-li být článek s pyšným titulkem signálem k změně stanoviska, vítáme jej. h. MYŠLENKY KLASICKÉ Méně bombastických frází, více drobné všední práce. LENIN Nemůžeme milovat toho, kohn ca bojíme, ani toho, kdo se boji nás. CICERO Spravedlnost a moc musí být jedno, aby spravedlnost se stala mocí a moc spravedlností. PASCAL Není takový jízdní řád, aby se nedal změnit. GORKIJ Vzácných předků potomek často bývá holomek. České přísloví Rošťáctví se možná jednou povede, ale na dlouho je lepší poctivost. Anglické přísloví K ČESKÉMU SVĚDOMÍ Nic pravého není bez stálostí; řekne-li vám někdo „věřte“, říká vám tím: Buďte stálí a co nejctálejšl. KAREL ČAPEK Deset bolestí sečtených, sto tisíc kladů spojených, milión rukou zkroucených jsou síla a jsou kladivo. Slabí, slabí, slabí — spolu jste silní. JOSEF HORA Jako příslušníci malého národa lneme víc ke své historii než ti, kteří přináleží k národům velkým, a kteří neprožili stavy poddanosti kteří neprožili tolik úzkostí o bytí svého národa jako my. JAROSLAV SEIFERT K DNEŠKU Vy všichni víte, že prožíváme neobvykle těžkou a složitou situaci. Nikdo z nás však nesmí klesat na mysli. Hledáme a postupně nacházíme cestu k dalšímu rozvíjení socialismu v naší zemi, ke zvýšení přitažlivosti socialistických ideálů a jejich myšlenek. 0. CERNlK, předseda vlády Bylo by jistě nerealistické domnívat se, že mohou existovat jednotné recepty pro organizaci sociálních vztahů a vedení společnosti, a že by bylo možné vybudovat socialismus uniformními způsoby a metodami... Socialismu je vlastní stále širší uplatňování demokracie v celém společenském životě. G. MAURER, předseda rumunské vlády 1 PŮVODNÍ ZPRÁVA HLASU REVOLUCE Potíže s delegací knessetu JSOU POZVÁNI, která vzbuzuji značné. rozpaky. Trápi se jimi právě izraelský „knesset“, který na pozváni západoněmeckého bundestágu má vyslat svou parlamentní delegaci do Bonnu. Pod nátlakem vlády knesset sice pozváni přijal, ale zda se návštěva bundestágu uskuteční, je dosud ve hvězdách. Poslanci zdvihli nepříliš -ochotně ruce, teprve když vláda naléhavě argumentovala „nynější delikátní mezinárodní situací“, v níž je Izrael „nucen spolupracovat s každým, kdo projevuje přání spolupracovat s ním“ a „vyhnout se komplikacím, jež by mělo za následek odmítnutí bonnského pozváni“. Je nepochybné, že oficiální návštěva parlamentní delegace židovského státu na německé půdě vyvolává mrazení v zádech i 25 let po vyhasnutí osvětimských peci — na půdě německého státu, v němž jsou osvobozováni i masoví nacističtí vrahové. Poslanec vládní strany práce, profesor jeruzalémské university D. Sadan, považoval kladné rozhodnutí o přijetí bonnského pozvání za tolik odporující svému morálnímu cítění, že na protest proti němu složil svůj poslanecký mandát. Jeho reslgnace našla v izraelské veřejnosti hluboký ohlas. Jiní poslanci se sice mandátu nevzdali, ale předsednictvo knessetu není zatím s to delegaci sestavit. Vyhlédnuti poslanci odmítli vesměs funkci vedoucího delegace a odmítají i prostou účast. Některé parlamentní frakce, jako například strana komunistická, levicová Mapam i nacionalistická Cherut, zaujaly kolektivně stanovisko negativní, jiné frakce, které v zásadě souhlasily, nedokáží prakticky vyhledat vhodné kandidáty. V krajním případě půjde tedy o málo reprezentativní torzo delegace knessetu a toto vědomí ještě znásobuje pochybnosti poslanců o vhodnosti jejich účasti v delegaci. Ke všemu se může stát, že izraelská delegace přijede do NSR až po letošních parlamentních volbách, kdy v bonnském bundestágu bude už patrně zastoupena také neonaclstická NPD... Poslanci na pokusy stranických sekretariátů donutit je k účasti v delegaci odpovídají tím, že sice v knessetu disciplinovaně hlasovali, aby pozvání bylo přijato, že však žádná stranická disciplina je nemůže donutit k účasti na tak nepopulárním podniku. Rozpaky rostou. Někteří z funkcionářů, kteří vyvinuli hodně úsilí, aby knesset hlasoval podle přání vlány, sl nyní kladou otázku, zda bylo rozumné vynutit v knessetu většinu pro rozhodnutí, které narazilo na tak velké potíže. Jehuda LAHAV, Tel Aviv NOVÝ SACHSENHAU S ENSKÝ PROCES V NSR Z KOMPETENTNÍCH MlST západoněmecké justice bylo oznámeno, že 20. ledna bude v Kolíně n. R. zahájeno trestní řízení proti devíti SS- dozorcům bývalého nacistického koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Jsou to esesáci R. Hofmann, E. Seifert, W. Busse, K. Simke, J. Nägele, H. W. Beerbaum, A. Braun, H. Zímmermann a býv. SS-oberscharfiihrer Otto Kaiser, který už v květnu roku 1965 byl pro účast na vraždách v šesti případech odsouzen k 15 letům káznice. Jde tu o nová zjištěni, která vyšla najevo při vyšetřování zločinné činnosti esesáků v Sachsenhausenu. Pět z nich — Hofmann, Seifert, Nägele, Zimmermann a Braun — je obžalováno z účasti na masových popravách sovětských válečných zajatců v Sachsenhausenu. K novému procesu je povoláno na 180 svědků, mezi nimi 40 ze zahraničí (Severní a Jižní Ameriky, Austrálie, Izraele, Polska, Československa a Holandska). Předpokládá se, že proces potrvá až do října 1969. Rozsudek lze očekávat až koncem roku. Karl SAUER, Frankfurt n. Mott. PŘÍZNIVÝ VÍTR PRO NEONÁCISTY MNOHO HLUKU se v Bonnu nadělalo s „vážným úmyslem“ vlády rozhodnout o zákazu Thaddenovy neonacistické strany NPD. jak však ukázalo poslední zasedání bonnského kabinetu, šlo jen o klamání veřejnosti. Vláda rozhodnutí znovu „odložila“ pod záminkou, že ministr vnitra Benda má za úkol opatřit další „průkazné materiály“ o škodlivé činnosti NPD pro motivaci eventuálního zákazu a „co možná brzy“ podat o nich zprávu vládě. Hned nato podal tiskový vládní mluvčí Diehl „výklad“ vládního usnesení. Výslovná prohlásil, že ministr Benda nebyl pověřen připravit snad nějaký podklad pro obžalobu NPD před spolkovým ústavním soudem, nýbrž jen „materiál pro hlubší diskusí ve vládě“. Je ostatně známo, že se proti zákazu NPD rozhodně vyslovil „silný muž“ vládního režimu, ministr financí Strauss a spolu s nim i generální tajemník vedoucí strany CDU Heck. Není pochyb o tom, že se před veřejností hraje jen zastírací manévr. Vždyť právě ministr vnitra Benda je lně oprávněn stranu NPD likvidovat, lánek 139 ústavy přímo ukládá likvidaci všech nástupnických organizaci nacistické NSDAP — a mezi ně patří právě Thaddenova NPD. Thad^den konečně velmi dobře ví, že pro jeho stranu vane z Bonnu příznivý vítr a rozpoutal již dobře financovanou kampaň NPD k letošním parlamentním volbám. Záleží na západoněmecké veřejnosti, zda si její zvýšený nátlak zákaz NPD vynutí. pí. Nová strana „Akce pro demokratický pokrok“ byla založena koncem mlnnléhn oku ve Frankfurtu n. M. Nová strana ve které sT. soustřeďuji znpaďoněinecke pok kikc síly, hodlá vystoupit se svou kandidátkou v příštích parlamentních volbách v \SK. ke kterým má dojít letos na podzim. Odpovéd bonnské vlády studentům, demonstrujícím za demokratickou reformu západonémeckého školství. Na obrázku zásah jízdní policie v hesenském Wiesbarienu, kde se studenti shromáždili u budovy ministerstva školství, aby manifestovali za své požadavky. Z odbojárského světa MEZINÁRODNI FEDERACE ODB O JÁRO (FIR) se k prvnímu zasedání svého byra po událostech v Československu sešla ve dnech 7.-9. prosince 1968 ve Vídni, a to za účasti delegátů ze 16 evropských zemí Západu i Východu. Podle vydaného komuniké byro přes rozdílná stanoviska delegaci ke vstupu vojsk pětt zemí Varšavské smlouvy do Československa vyjádřilo společnou vůli odbojářů „rozvíjet bratrství, zpečetěné v nacistických táborech smrti a ve společném boji proti fašismu“. NA PODZIM 1969 projektuje FIR celoevropský odbojářský sjezd, tia jehož programu budou aktuální otázky evropské bezpečnosti a světového míru. OFICIÁLNÍ ZÁKROK italské vlády požadují italští odbojáři proti rozsudku západoněmeckého soudu v Karlsruhe, jímž bylo dáno právní „placet“ knize býv. Goebbelsova náměstka, SS ulici .íurmbannfiihrera H. Sündermanna „Südti rol wohin“. Autor v této knize schvaluje a velebí zločiny nacistických teroristů proti obyvatelstvu italské provincie „Horní Adiže“. „ABAJO LA DICTATURA“ („Pryč s diktaturou“) je heslo, s nímž vstoupilo 50.080 španělských studentů do stávky proti Frankovu fašistickému režimu. Se stávknu vyhlásili španělští, lt»nooiK?fcti a italští odbojáři svou solidaritu. m SVAZ PRONÁSLEDOVANÝCH NACISMEM (VVN) v NSR pranýřuje západoberlínského soudce Oske, který osvobodil krvavého soudce H. J. Rehse, člena pověstného hitlerovského nacistického lidového soudu, ač má na svědomí desítky poprav odbojářů. „Tento rozsudek právně a politicky schvaluje hitlerovský režim a je výrazem neonacismu v západoberlínské a západoněmecké justici“ — praví se v prohlášení, jež VVN zaslal odbojářským organizaoím, bonnskému bundestágu, odborům a všem významným osobnostem veřejného života v NSR. z Vídně Aféra rakouské V RAKOUSKÉM PARLAMENTĚ proběhla koncem loňského roku velmi vzrušená debata o povážlivé špionážni aféře v kruzích rakouské státní policie, jejíž nitky vedou do západního Německa. Ministr vnitra musel připustit, že nejen bývalý vysoký funkcionář státní policie J. Ableittnger, jakož l bývalý osobní tiskový referent ministra vnitra Euler — kteří oba bylí zatím odsouzeni k delším trestům vězení — poskytli za vysoké úplatky jisté západní tajné službě důležité Informace, nýbrž že se v této souvislosti připravují zatykače proti dalším 17 funkcionářům státní policie. V debatě přišly na přetřes některé mimořádně trapné otázky. Tak ministr vnitra ohlásil, že je v běhu také vyšetřováni proti přednostovi státní policie, sekěnímu šéfu ministerstva vnitra dr. Peterlungerovi. Předseda železničářských odborů poslanec Ulrich vystoupil v parlamentě s tvrzením, že státní policie odposlouchává v odborech telefonické hovory. Vešlo také ve známost, že v ministerstvu vnitra jsou shromážděny zprávy tajných agentů o všech důle státní policie žitých rakouských politických osobnostech. Před třemi roky bylo sice na 36 000 těchto šptclovských zpráv, vyvolavších velký veřejný skandál, zničeno, avšak nejdůležltější akta zůstala nadále zachována. Tato akta obsahují především různé osobní intimní údaje, jež jsou mnohdy v příkrém rozporu s pravdou, ale mohly sloužit k různým formám nátlaku a teroru. Zejména tehdy, když se staly majetkem agentur zahraničních tajných služeb. Tiskový referent Euler měl přístup k mnohým materiálům z těchto tajných aktů a prodával jejich opisy západoněmecké tajné službě. Bývalý vysoký funkcionář státní policie f. Ablettinger st dokonce ve Vídni zařídil svůj „tajný“ detekttvnf ústav. Od svých bývalých kolegů vé státní policii dostával žádoucí „informace“ , které posílal do Mnichova. Nalezla se u něho listina se jmény 12 úředníků státní policie spolu se seznamem „odměn“. Skandál vypukl nikoli diky bdělostí bezpečnostních orgánů, nýbrž k odhalení došlo čirou náhodou. Jedna ze zásilek, ve které Ableittnger dával Mnichovu k dispozici opisy zpráv tajných agentů rakouské státní policie, byla špatně adresována a tak přišla jako nedoručitelná do Vídně zpět. To se stalo Ableitlngerovt osudným. Zásilka byla otevřena, byl zjištěn úředník, který ji odesílal, a ten prozradil, že jednal ve službách Ableltingera ... Špionážní aféra, usvědčující činitele z nejvyšších kruhů rakouské státní policie, vzrušuje přirozeně širokou rakouskou veřejnost a s jistotou se očekávají ještě další skandální odhalení. Důležitější je však politické pozadí, ukazující, v jakém bahně se octl rakouský antlkomunlsmus. Tiskový referent Euler patřil řadu let k producentům nejdivočejších antikomunistických bajek a vysoký funkcionář státní policie Ableittnger byl vedoucím pracovníkem speciálního oddělení státní poličte, zorganizovaného proti rakouské komunistické straně. Jak se takovíhle lidé mohli dostat ke svým funkcím? Po válce byl novým vybudováním a vedením ministerstva vnitra v roce 1945 pověřen ministr František Honner. Honner byl významný protifašistický bojovník, který ve Španělsku založil rakouský dobrovolnický prapor „12. únor“ a za druhé světové války byl iniciátorem praporů rakouských bojovníků za svobodu v jugoslávské osvobozenecké armádě. Séfem státní policie byl španělský bojovník a bývalý vězeň nacistických koncentračních táborů v Osvětimi a Mauthausenu dr. H. Dürrmayer. Za éry studené války, kdy ovládl pole mezinárodní antikomunismus, se stal v Rakousku ministrem vnitra pravicový sociální demokrat Oskar Helmer. Prvním Helmerovým krokem, jakmile nastoupil svůj úřad, bylo propuštění šéfa státní policie dr. Dürrmayera, na jehož místo byl dosazen dr. Peterlunger. V zápětí následovala další „opatření“. Ze státní policie byli odstraněni všichni anťtfašisté a postupně museli odejít ze všech policejních funkcí. Ministr Helmer přijal do policejních služeb opět důstojníky bývalé nacistické poličte. O nacistické minulosti mnohých z nich vyšlo hods ně najevo při pozdějších procesech nacistickými válečnými zločinci, proti některým je vedeno soudní vyšetřování v současné době. Nelze se divit — v bahně politiky protidemokratických a protikomunistických sil nemohly bujet jiné plody. Poněvadž špionážní politický skandál dosáhl překvapujících rozměrů, usnesl se rakouský parlament ustavit vlastní vyšetřující výbor. V zájmu dobrého jména Rakouska očekáváme, že ustavený výbor provede vyšetřování od základu a s největší odpovědností. Johann MÜLLER, Vídeň hlas revoluce T