Hlas Revoluce, 1973 (XXVI/27-52)

1973-07-07 / No. 27

KOMENTUJEME ... „Jakkoli je těžké překonat setrvačnost studené války, jsou zde pře ce všechny důvody, abychom na ni pohlíželi jako na něco, co odchá zl.’ To jsou slova L. Brežněva která vyslovil při své nedávné návště vě u francouzského presidenta Pompidoua v Paříži. Je to pohled opti mistický, který zároveň v sobě zabírá i Široký úhel dohod a spoluprá ce, jež v současné době dávají směr celkovému převratnému meziná rodnímu ovzduší. ■ Lidé, kteří žili ze studené války a kteří byli její­mi propagátory, jsou ovšem dále ve významných pozicích a nehodlá jí se smířit s novými cestami rozvoje v podmínkách mírové spoluprá ce. Nemohou přenést přes srdce, že během pouhého roku, který uply­ přes překážky nu! od návštěvy Nixona v Moskvě k pobytu Brežněva v USA bylo mezi oběma státy uzavřeno více dohod, než za všechna předcházející léta od navázání diplomatických styků v roce 1933. ■ Nepřátelé mírového soužití sídlí v mrakodrapech amerických militaristů a monopolistů, vý­robců zbraní a stratégů světové nadvlády. Jejich ruce tlačí stále kno­flíky na létajících bombardovacích pevnostech nad územím Kambodže a ohromují tuto oblast Indočíny detonacemi a smrtí. Jejich pokladny spekulují výzbrojí útočných paktů a diktátorských režimů kdekoliv na světě. ■ Strategickým odpůrcem uvolňování napětí jsou i před­stavitelé agresívni politiky Izraele na Středním východě. Mírovým ře­šením se nesmiřují ani síly, ovládající strategický pakt CENTO (Irán, Pákistán, Turecko a Británie), který usiluje o nadvládu nad dvěma třetinami světových zásob nafty, které jsou soustředěny v oblasti Arab­ského zálivu. Také vojenské kruhy v NATO a konzervativní reakční kruhy v západoevropských zemích mají k intenzivní práci na vytvo­řeni spolehlivé evropské bezpečnosti své výhrady. A k nim se přiro­zeně přidávají i nejrůznějšl revanšisté a revizionisté evropského po­válečného uspořádání. ■ Jako nová síla mezi starými stoupenci stu­dené války a mezinárodního napětí se objevuje čím dále tím důrazně­ji i Čína. Mírovou ofenzívu sovětské diplomacie označuje jako „podvod a past“. Přimlouvá se za vytvoření nové atlantické charty proti „so­větskému expanzionalismu“. Propaguje silnou západoevropskou politi­ku jako protiváhu vfiči SSSR. Čínští diplomaté se pokouší uvádět v pochyb­nost i současnou konferenci o evropské bezpečnosti. Svůj hlas dávají i paktu CENTO a snaží se, aby byl zaměřen především proti Sovětskému svazu, nebo proti „sověty inspirované podvratné činnosti.“ ■ Boj o rea­lizaci mírových předsevzetí a smluvních závazků, které vyplynuly v po­slední době z velkolepé mírové inciativy SSSR a socialistických zemi, bnde trvat ještě dlouho a bude k němu zapotřebí hodně sil. Nejen pro mírovou ofenzívu, ale i pro obranu jejich ideálů. Důvěra mezi evrop­skými zeměmi, která se rodila v protifašistcikých bojích druhé světo vé války, musí býti obnovena na vyšší úrovni mírové spolupráce. Zde řeknou svoje slovo i protifašističtí bojovníci. Jejich zkušenosti jsou vel­mi významné a aktuální. Nástroje míru jsou přijatelnější a činí větší potěšení i užitek, než když si národy cestu k přátelství musily vybo­jovávat krvavými zbraněmi a strádáním. I přes tyto překážky však do­jdeme k vítězství. Cesty zpět neníl DR. GLOSATOR Nový předseda - zastaralý bojovník Profesor Karl Cartens, který vystří­dal Reinera Barzela ve funkci předse­dy frakse CDU/CSU v bundestagu, není v západoněmecké politice žád­ným nováčkem. Naopak, své ostruhy si vysloužil jako podporovatel Ade­­nauera a Kiesingera a jejich studené války. Svou politickou dráhu začal však ještě mnohem dříve, v nacistic­kém Německu. V roce 1937, v době největšího rozkvětu fašismu, k plné spokojenosti svých nacistických pro­fesorů obhájil diplomovou práci na právnické fakultě. Ve válce byl dů­stojníkem protiletadlového dělostře­lectva. Ihned po porážce nacistů však sundal rychle uniformu a začal se věnovat právnické praxi. A také po­litice. V letech 1949 až 1954 byl zá­stupcem země Brémy ve spolkovém hlavním městě. To byl ještě členem sociálně-demokratické strany. Ale chytil vítr a přestoupil do strany Konráda Adenauera. Již v roce 1960 byl druhým státním tajemníkem mi­nisterstva vedení bylo zahraničních věcí, jehož tehdá takřka výlučně v rukou bývalých nacistických diplo­matů. O rok později byl již stálým zástupcem svého kolegy z CDU, mini­stra zahraničí Schrödra. Přestože vstoupil do bundestagu jako poslanec teprve v roce 1972, zná dokonale po­litické praktiky. Je věrným spojen­cem Franze Josefa Strausse a jeho politiky zastrašování. O této strate­gii se nakonec vyslovil pochvalně před časem v zpátečníckém „Oesterrei­­chischer militärischer Zeitschrift“. Pro svoje časté útoky proti smlouvám mezi NSR a NDR je ve spolkovém sněmu nazýván „Halsteinem 7. bun­destagu“. Otočil 1 proti nedávné ná­vštěvě generálního tajemníka KSSS ve Spolkové republice. Vytýkal vládě Brandt/Scheel, že „soustavně vychází vstříc přáním Sovětského svazu“. Profesor JUDr. Karl Cartens je tédy novým předsedou frakce CDU/CSU ve spolkovém sněmu, ale starým bojov­níkem studené války. V ČSSR dlela paní Yoshiko Yamasaki, japonská spolupra­covnice čs. velvyslancovi v To­kiu. Yosiko Yamasaki je vdovou po jugoslávském rozvědčíkovi Vukeličovi, jednom z legendár­ní skupiny dr. Sorgeho. HO jam V hlavním městě Chile — v Santiago de Chile — došlo 29. června 1973 k pokusu o puč. Ozbrojená kontrarevoluce získala část obrněného pluku a vytáhla proti presidentskému paláci. Po několika hodinách přestřelky byl však pokus reakce o ozbrojený převrat potlačen. Na snímku jsou vládní jed­notky, které doprovázejí chilského ministra obrany José Toha Gonzálese. Telefoto CTK-UPI HISTORIE SOUDCE U Nejvyššího zemského soudu v Ba­vorsku je členem senátu a soudcem jistý Karl Günther STEMPEL. Je to muž dnes ctihodný, byl však od 4. října 1934 členem bojové nacistické organizace SS. Jak známo, byla tato organizace mezinárodním tribunálem v Norimberku prohlášena roku 1947 za zločineckou. Ve svém životopisu Stempel kdysi napsal: „Moje přání vstoupit do SS bylo určeno již od do­by převzetí moci četnými styky s ka­marády z SS, kteří mi dokonce umož­nili, abych se zúčastnil se zbraní ob­sazení odborového domu.“ Avšak nedosti na tom. Snad aby do kázal, že nic nezapomněl a ničemu se nepřiučil, dal se pan soudce Stempel na podzim roku 1972 zvolit presiden­tem pravicově radikální organizace „Deutsches Kulturwerk Europäischen Geistes“ (Německé kulturní dílo ev- O Hlas revoluce 27/73 ropského ducha). Tato organizace by­la založena v době studené války, v roce 1950. Její zakladatel a první president prof. Herbert Böhme býval za nacismu vedoucím říšského odbo­ru pro lyriku v říšské komoře pro li­teraturu. Po válce se zachránil do Ba­vorska a tam po roce 1950 začal opět veřejně působit. V roce 1970 se jeho „Kulturní dílo“ podílelo na založení známé neofašistické a revanšlstické organizace „Aktion Widerstand“. Po smrti BOhmově se stal tedy soudce Stempel Jeho nástupcem. Ze skutečně nic nezapomněl a ni­čemu se nepřiučil, dokázal nově zvo­lený president Kulturního díla Stem pel při svém nástupním projevu v Planeggu dne 22. října 1972. Použil v něm známého nabubřelého slohu neo­­nacistického ražení a výrazů, které byly běžné za Hitlera, jako „rassisches Problem“ nebo „Untermenschentum“. Řekl mimo jiné: „Zkaženost životní substance se stala novým rasovým problémem.“ Dále: „Podiidstvl všude nachází své bratry k ukojení okamži­tých potřeb...“ „Avšak“, dodává Stem­pel, „ještě existují povolání, zbytky elit..., kteří mohou vyzvednout ar­­chetypické vědění z prastarých vrstev bytí do vědomí.“ A nakonec prohlásil: „Nejen hrozba Východu, ale také vlastní bezobsažnosti byla konečně pocítěna naším národem a lako národ středu Jsme dosud Ještě zavázáni celé Evropě: zneuznáváni, obáváni a milo­váni — ale také požehnáni utrpením, tak chceme znovu vyrazit!“ Když tisková služba Demokratické akce v NSR uveřejnila některé výroky Stempelovy, vyvolalo to v západoně­mecké veřejnosti značnou pozornost. Pod jejím tlakem se Stempel vzdal své funkce presidenta Kulturního dí­la. Avšak soudcem Nejvyššího zem­ského soudu v Bavorsku zůstal. A tak bývalý člen zločinecké organizace SS má nadále v nejvyšší instanci soudit své někdejší bratry ve zbrani, nacis­tické zločince z řad SS. Jak asi takové procesy před soudem mohou dopad­nout?! J. B. Orientační a akční program VVN Západoněmečtí antifašisté na svém nedávném kongresu v Hannoveru přijali obsáhlý dokument, nazvaný Orientační a akční program VVN — Svazu antifašistů. Je určen současné západoněmecké veřejnosti, především mladé generaci, která prodělává vážný proces změny smýšlení jak uvnitř NSR, tak i vůči zahraničí, především socialistickému. Je to jakés! postupné osvobozování od dogmat studené války, revanše a re­­vizionismu, která vládla v západoně­­meckém státu vlastně již od jeho za­ložení v r. 1949. Svaz pronásledovaných nacismem a jeho propagační činnost 1 časopis Die Tat, který vychází týdně, mají značný podíl na tomto procesu zmír­ňování napětí a normalizace vztahů mezí NSR a SSSR, Polskou lidovou republikou, Československem a zvláš­tě s Německou demokratickou repub­likou. Uskutečňuje se tak politika, pro kterou VVN po více než dvacet let pracovala. Je to jisté zadostiuči­nění činnosti západoněmeckých anti­fašistů. Také se tím zlepšují i pod­mínky k dalšímu boji, ve kterém ani pro budoucnost neustávají. Prohlášení kongresu VVN charakte­rizuje i současný vývoj v NSR jako jisté nebezpečí, kdy by se za změny podmínek a slabosti demokratické vlády mohly dostat k moci autorita­tivní síly s fašistickým systémem. V přítomné době sice není reálné ne­bezpečí otevřeného neonacistického nástupu. Avšak proti rozšířeným a hluboko usazeným revanšistickým a nacistickým pozůstatkům je nutno věsti denně obranný boj a stále tuto mentalitu z veřejného mínění vytla­čovat. Zkušeností z roku 1928 — kdy nebyla ani NSDAP, ani hitlerovská politika zvláště silná — učí, že ale o dva tři roky později ve spojení s velkou kapitalistickou reakcí do­sáhla nacistická strana značného vli­vu na masy a posléze i ve vládě. Z to­hoto poučení musí vycházet 1 dnes a pokroková západoněmecké veřejnost nedopustit, aby se nepřátelské, štvavé a revanšlstické síly pomocí na­cionalismu a sociální demagogie se­skupovaly kolem nejpravicovějšf opo­zice CDU/CSU v čele s J. F. Straus­­sem a Dreggerem. Jedna věc jsou demokratická kázá­ní — druhá pak skutečně zakotvená moc monopolistického kapitálu, která v klíčových situacích rozhoduje. Tyto kořeny, ze kterých fašismus vyrůstá, v Německé spolkové republice vymý­ceny nebyly. A dokud bude tato eko­nomická tendence k politice síly, dik­tatury a fašismu trvat — do té doby nesmí ustat ani boj západoněmeckých antifašistů. Proto si do svého akčního progra­mu VVN — Svaz antifašistů pro bu­doucnost vytyčuje následující poža­davky: • nutnost růstu a posilování Svazu antifašistů • pokračovat v boji za zmírňování napětí, za evropskou bezpečnost a mírovou spolupráci • bojovat za snížení vojenských rozpočtů a za odzbrojení • žádat stále širší demokratizaci občanského života • zabránit zneužití hospodářské moci reakcí • rozšířit demokratickou základnu spolurozhodování ve všech oblastech hospodářství • bránit ústavní práva • přijat konkrétní opatření proti neofašismu • provést důslednou demokratiza­ci justice, policejního a státního apa­rátu • mládež vychovávat v duchu anti­­fašismu, míru a přátelství mezi náro­dy • být solidární se všemi národy, které bojují proti cizí nadvládě za svobodu své země a proti domácí dik­tatuře monopolů, militaristů a fašis­tů- Dr. J. St. ITÄLIE Městská rada Empoli (provincie Florencie) uspořádala ve spolupráci s Italskou společností pro kulturní styky s Československem přednášku na téma „Českoslovenští partyzáni v italském odboji“, při které byl pro­mítnut dokumentární film. Referoval dr. Trino de Lazzarl, generální tajem­ník Italské společnosti pro styk s ČSSR. ★ Ve Floridu na Sicílii uspořádala společnost přátel Československa přednášku: „Příspěvek Čechoslováků ve válce 1915—1918“. V přednášce byla vyzvednuta myšlenka boje proti společnému nepříteli a upevnění přá­telství mezi lidem oobu zemí. (k) ★ Sportovní" výraz pravicově nacio­nálni organizace Itálie Ke stíhání válečných zločinců Místopředseda Federálního shro­máždění — předseda Čs. vládní ko­mise pro stíhání nacistických váleč­ných zločinců dr. Bohuslav Kučera přijal 29. června úřadujícího místo­předsedu federálního ústředního vý­boru Československého svazu protifa­šistických bojovníků generálporučíka doc. ing. Jaroslava Maška, CSc. Bě­hem rozhovoru byla zejména projed­nána otázka spolupráce při odhalová­ní a stíhání nacistických válečných zločinců v duchu závěrů sjezdu ČSSPB. NEVÍTANÍ HOSTÉ V osmitisícovém bavorském měs­­ečku Bad Windsheimu, které leií mezi Norimberkem a WUrzbergem, se prý zastavil čas. Nejen na věší barokního městského kostela, ale i ve starobylé radnici, kterou st občané tohoto kdysi říšského měs­tečka postavili v roce 1717. Idylické městečko má nejen lá­zeňské hosty, kteří se pomoct místních pramenů minerálních vod snaží zbavit nemocí ledvin, jater a látkové výměny, anebo slečny, které se zase snaží zmíněné pa­cienty zbavit co největší částky peněz; častými hosty města jsou také postarší pánové, kteří pokud snad nějakou nemoc mají, rozhod­ně jí nevystavují na veřejnost. Na­opak; chodí v elegantním civilu, ale vzpřímeně, jako tehdy chodí­vali po celé Evropě v šedozelené uniformě s dvěma blesky na vý­ložkách a páskou „Ľas Reich" na rukávu. „Das Reich" byla jednou z nej­­elitnějších divizí z elitních zbraní SS. Prošla mnoha bitvami. Své „hrdinství" prokázala například 10. června 1944 v jisté francouz­ské obci jménem Oradour, kde za jediný den zlikvidovala 1500 oby­vatel. Mezi „statečné" činy této divize patřilo i nahánění žen a dětí do kostelů, stodol či jiných budov, které byly při ruce. A pak jediná sirka s trochou slámy do­kázala udělat velkolepý ohňo­stroj ... Tito výtečníci měli mít v Bad Windsheimu kamarádský sraz. Se souhlasem rady města, ve které má většinu SCU. „Svobodné vo­lební společenství" je dokonce ofi­ciálně označilo za „hosty města“. Docela jinými názvy označoval příslušníky SS — divize „Das Reich" leták okresního výboru Ně­meckého odborového svazu, který žádal, aby sraz esesáckých hrdlo­řezů byl zakázán. A právě tento leták byl před­mětem živé debaty na staré rad­nici. Hovořil t radní Strauss. Pěl slova chvály na příslušníky „hrdin­né" divize. Také starosta městečka žádal, aby se rada od letáku odbo­rářů distancovala, protože je uráž­kou hostů lázeňského městečka. Ze sedmi radních sociální demo­kracie jen dva — Kohler a Schrei­­belmayer — podpořili protest od­borářů. A tak v lázeňském městečku Windsheimu se budou mezi pa­cienty nadále procházet muži vo­jenského držení. A večer v míst­ních hostincích budou vzpomínat na akce SS—divize „Das Reich" o době druhé světové války, jam Fašista v exilu Již třetí desítku let žije ve Franco­vě Španělsku v exilu předák belgic­kých fašistů, vysoký důstojník SS Leon Degrelle. I když bydlí v boháč­­ském centru Madridu a jeho obchody mu zaručují dobré živobytí, nemůže zapomenout na staré časy. Ve slun­ném Španělsku sní o své vlasti, o Bel­gii, kterou kdysi zradil Hitlerovi. Nyní zatoužil „dát o sobě vědět Bel­gičanům.“ Jak se zdá, Belgičané, kteří po válce Degrella odsoudili k trestu smrti, neměli o jeho televizní vystou­pení příliš zájem. Protože v pohra­ničních oblastech Belgie se ve značné míře poslouchá holandské televizní vysílání, obrátil se neúnavný Degrelle se svou žádostí do Nizozemí. A uspěl. Holandská televize pozvání přijala a vyslala své reportéry do Madridu. Degrelle se cítil zase důležitým jako s tehdy, když chodil v černé uniformě dvěma blesky na výložkách. ........Hitler byl největším státníkem dvacátého století. Lituji jen, že jeho snahy neskončily s úspěchem. Kdy­bych mohl, začal bych všechno znovu a do své činnosti bych šel s ještě větším nadšením.“ Televizním wsilá ním byl ale Degrelle zklamán Pro­radní holandští reportéři nepěli chvá­lu na bývalého generála SS, ale řekli o něm pravdu. Ze byl, je a bude vždy fašistou jam

Next