Hlas Revoluce, 1973 (XXVI/27-52)
1973-07-07 / No. 27
KOMENTUJEME ... „Jakkoli je těžké překonat setrvačnost studené války, jsou zde pře ce všechny důvody, abychom na ni pohlíželi jako na něco, co odchá zl.’ To jsou slova L. Brežněva která vyslovil při své nedávné návště vě u francouzského presidenta Pompidoua v Paříži. Je to pohled opti mistický, který zároveň v sobě zabírá i Široký úhel dohod a spoluprá ce, jež v současné době dávají směr celkovému převratnému meziná rodnímu ovzduší. ■ Lidé, kteří žili ze studené války a kteří byli jejími propagátory, jsou ovšem dále ve významných pozicích a nehodlá jí se smířit s novými cestami rozvoje v podmínkách mírové spoluprá ce. Nemohou přenést přes srdce, že během pouhého roku, který uply přes překážky nu! od návštěvy Nixona v Moskvě k pobytu Brežněva v USA bylo mezi oběma státy uzavřeno více dohod, než za všechna předcházející léta od navázání diplomatických styků v roce 1933. ■ Nepřátelé mírového soužití sídlí v mrakodrapech amerických militaristů a monopolistů, výrobců zbraní a stratégů světové nadvlády. Jejich ruce tlačí stále knoflíky na létajících bombardovacích pevnostech nad územím Kambodže a ohromují tuto oblast Indočíny detonacemi a smrtí. Jejich pokladny spekulují výzbrojí útočných paktů a diktátorských režimů kdekoliv na světě. ■ Strategickým odpůrcem uvolňování napětí jsou i představitelé agresívni politiky Izraele na Středním východě. Mírovým řešením se nesmiřují ani síly, ovládající strategický pakt CENTO (Irán, Pákistán, Turecko a Británie), který usiluje o nadvládu nad dvěma třetinami světových zásob nafty, které jsou soustředěny v oblasti Arabského zálivu. Také vojenské kruhy v NATO a konzervativní reakční kruhy v západoevropských zemích mají k intenzivní práci na vytvořeni spolehlivé evropské bezpečnosti své výhrady. A k nim se přirozeně přidávají i nejrůznějšl revanšisté a revizionisté evropského poválečného uspořádání. ■ Jako nová síla mezi starými stoupenci studené války a mezinárodního napětí se objevuje čím dále tím důrazněji i Čína. Mírovou ofenzívu sovětské diplomacie označuje jako „podvod a past“. Přimlouvá se za vytvoření nové atlantické charty proti „sovětskému expanzionalismu“. Propaguje silnou západoevropskou politiku jako protiváhu vfiči SSSR. Čínští diplomaté se pokouší uvádět v pochybnost i současnou konferenci o evropské bezpečnosti. Svůj hlas dávají i paktu CENTO a snaží se, aby byl zaměřen především proti Sovětskému svazu, nebo proti „sověty inspirované podvratné činnosti.“ ■ Boj o realizaci mírových předsevzetí a smluvních závazků, které vyplynuly v poslední době z velkolepé mírové inciativy SSSR a socialistických zemi, bnde trvat ještě dlouho a bude k němu zapotřebí hodně sil. Nejen pro mírovou ofenzívu, ale i pro obranu jejich ideálů. Důvěra mezi evropskými zeměmi, která se rodila v protifašistcikých bojích druhé světo vé války, musí býti obnovena na vyšší úrovni mírové spolupráce. Zde řeknou svoje slovo i protifašističtí bojovníci. Jejich zkušenosti jsou velmi významné a aktuální. Nástroje míru jsou přijatelnější a činí větší potěšení i užitek, než když si národy cestu k přátelství musily vybojovávat krvavými zbraněmi a strádáním. I přes tyto překážky však dojdeme k vítězství. Cesty zpět neníl DR. GLOSATOR Nový předseda - zastaralý bojovník Profesor Karl Cartens, který vystřídal Reinera Barzela ve funkci předsedy frakse CDU/CSU v bundestagu, není v západoněmecké politice žádným nováčkem. Naopak, své ostruhy si vysloužil jako podporovatel Adenauera a Kiesingera a jejich studené války. Svou politickou dráhu začal však ještě mnohem dříve, v nacistickém Německu. V roce 1937, v době největšího rozkvětu fašismu, k plné spokojenosti svých nacistických profesorů obhájil diplomovou práci na právnické fakultě. Ve válce byl důstojníkem protiletadlového dělostřelectva. Ihned po porážce nacistů však sundal rychle uniformu a začal se věnovat právnické praxi. A také politice. V letech 1949 až 1954 byl zástupcem země Brémy ve spolkovém hlavním městě. To byl ještě členem sociálně-demokratické strany. Ale chytil vítr a přestoupil do strany Konráda Adenauera. Již v roce 1960 byl druhým státním tajemníkem ministerstva vedení bylo zahraničních věcí, jehož tehdá takřka výlučně v rukou bývalých nacistických diplomatů. O rok později byl již stálým zástupcem svého kolegy z CDU, ministra zahraničí Schrödra. Přestože vstoupil do bundestagu jako poslanec teprve v roce 1972, zná dokonale politické praktiky. Je věrným spojencem Franze Josefa Strausse a jeho politiky zastrašování. O této strategii se nakonec vyslovil pochvalně před časem v zpátečníckém „Oesterreichischer militärischer Zeitschrift“. Pro svoje časté útoky proti smlouvám mezi NSR a NDR je ve spolkovém sněmu nazýván „Halsteinem 7. bundestagu“. Otočil 1 proti nedávné návštěvě generálního tajemníka KSSS ve Spolkové republice. Vytýkal vládě Brandt/Scheel, že „soustavně vychází vstříc přáním Sovětského svazu“. Profesor JUDr. Karl Cartens je tédy novým předsedou frakce CDU/CSU ve spolkovém sněmu, ale starým bojovníkem studené války. V ČSSR dlela paní Yoshiko Yamasaki, japonská spolupracovnice čs. velvyslancovi v Tokiu. Yosiko Yamasaki je vdovou po jugoslávském rozvědčíkovi Vukeličovi, jednom z legendární skupiny dr. Sorgeho. HO jam V hlavním městě Chile — v Santiago de Chile — došlo 29. června 1973 k pokusu o puč. Ozbrojená kontrarevoluce získala část obrněného pluku a vytáhla proti presidentskému paláci. Po několika hodinách přestřelky byl však pokus reakce o ozbrojený převrat potlačen. Na snímku jsou vládní jednotky, které doprovázejí chilského ministra obrany José Toha Gonzálese. Telefoto CTK-UPI HISTORIE SOUDCE U Nejvyššího zemského soudu v Bavorsku je členem senátu a soudcem jistý Karl Günther STEMPEL. Je to muž dnes ctihodný, byl však od 4. října 1934 členem bojové nacistické organizace SS. Jak známo, byla tato organizace mezinárodním tribunálem v Norimberku prohlášena roku 1947 za zločineckou. Ve svém životopisu Stempel kdysi napsal: „Moje přání vstoupit do SS bylo určeno již od doby převzetí moci četnými styky s kamarády z SS, kteří mi dokonce umožnili, abych se zúčastnil se zbraní obsazení odborového domu.“ Avšak nedosti na tom. Snad aby do kázal, že nic nezapomněl a ničemu se nepřiučil, dal se pan soudce Stempel na podzim roku 1972 zvolit presidentem pravicově radikální organizace „Deutsches Kulturwerk Europäischen Geistes“ (Německé kulturní dílo ev- O Hlas revoluce 27/73 ropského ducha). Tato organizace byla založena v době studené války, v roce 1950. Její zakladatel a první president prof. Herbert Böhme býval za nacismu vedoucím říšského odboru pro lyriku v říšské komoře pro literaturu. Po válce se zachránil do Bavorska a tam po roce 1950 začal opět veřejně působit. V roce 1970 se jeho „Kulturní dílo“ podílelo na založení známé neofašistické a revanšlstické organizace „Aktion Widerstand“. Po smrti BOhmově se stal tedy soudce Stempel Jeho nástupcem. Ze skutečně nic nezapomněl a ničemu se nepřiučil, dokázal nově zvolený president Kulturního díla Stem pel při svém nástupním projevu v Planeggu dne 22. října 1972. Použil v něm známého nabubřelého slohu neonacistického ražení a výrazů, které byly běžné za Hitlera, jako „rassisches Problem“ nebo „Untermenschentum“. Řekl mimo jiné: „Zkaženost životní substance se stala novým rasovým problémem.“ Dále: „Podiidstvl všude nachází své bratry k ukojení okamžitých potřeb...“ „Avšak“, dodává Stempel, „ještě existují povolání, zbytky elit..., kteří mohou vyzvednout archetypické vědění z prastarých vrstev bytí do vědomí.“ A nakonec prohlásil: „Nejen hrozba Východu, ale také vlastní bezobsažnosti byla konečně pocítěna naším národem a lako národ středu Jsme dosud Ještě zavázáni celé Evropě: zneuznáváni, obáváni a milováni — ale také požehnáni utrpením, tak chceme znovu vyrazit!“ Když tisková služba Demokratické akce v NSR uveřejnila některé výroky Stempelovy, vyvolalo to v západoněmecké veřejnosti značnou pozornost. Pod jejím tlakem se Stempel vzdal své funkce presidenta Kulturního díla. Avšak soudcem Nejvyššího zemského soudu v Bavorsku zůstal. A tak bývalý člen zločinecké organizace SS má nadále v nejvyšší instanci soudit své někdejší bratry ve zbrani, nacistické zločince z řad SS. Jak asi takové procesy před soudem mohou dopadnout?! J. B. Orientační a akční program VVN Západoněmečtí antifašisté na svém nedávném kongresu v Hannoveru přijali obsáhlý dokument, nazvaný Orientační a akční program VVN — Svazu antifašistů. Je určen současné západoněmecké veřejnosti, především mladé generaci, která prodělává vážný proces změny smýšlení jak uvnitř NSR, tak i vůči zahraničí, především socialistickému. Je to jakés! postupné osvobozování od dogmat studené války, revanše a revizionismu, která vládla v západoněmeckém státu vlastně již od jeho založení v r. 1949. Svaz pronásledovaných nacismem a jeho propagační činnost 1 časopis Die Tat, který vychází týdně, mají značný podíl na tomto procesu zmírňování napětí a normalizace vztahů mezí NSR a SSSR, Polskou lidovou republikou, Československem a zvláště s Německou demokratickou republikou. Uskutečňuje se tak politika, pro kterou VVN po více než dvacet let pracovala. Je to jisté zadostiučinění činnosti západoněmeckých antifašistů. Také se tím zlepšují i podmínky k dalšímu boji, ve kterém ani pro budoucnost neustávají. Prohlášení kongresu VVN charakterizuje i současný vývoj v NSR jako jisté nebezpečí, kdy by se za změny podmínek a slabosti demokratické vlády mohly dostat k moci autoritativní síly s fašistickým systémem. V přítomné době sice není reálné nebezpečí otevřeného neonacistického nástupu. Avšak proti rozšířeným a hluboko usazeným revanšistickým a nacistickým pozůstatkům je nutno věsti denně obranný boj a stále tuto mentalitu z veřejného mínění vytlačovat. Zkušeností z roku 1928 — kdy nebyla ani NSDAP, ani hitlerovská politika zvláště silná — učí, že ale o dva tři roky později ve spojení s velkou kapitalistickou reakcí dosáhla nacistická strana značného vlivu na masy a posléze i ve vládě. Z tohoto poučení musí vycházet 1 dnes a pokroková západoněmecké veřejnost nedopustit, aby se nepřátelské, štvavé a revanšlstické síly pomocí nacionalismu a sociální demagogie seskupovaly kolem nejpravicovějšf opozice CDU/CSU v čele s J. F. Straussem a Dreggerem. Jedna věc jsou demokratická kázání — druhá pak skutečně zakotvená moc monopolistického kapitálu, která v klíčových situacích rozhoduje. Tyto kořeny, ze kterých fašismus vyrůstá, v Německé spolkové republice vymýceny nebyly. A dokud bude tato ekonomická tendence k politice síly, diktatury a fašismu trvat — do té doby nesmí ustat ani boj západoněmeckých antifašistů. Proto si do svého akčního programu VVN — Svaz antifašistů pro budoucnost vytyčuje následující požadavky: • nutnost růstu a posilování Svazu antifašistů • pokračovat v boji za zmírňování napětí, za evropskou bezpečnost a mírovou spolupráci • bojovat za snížení vojenských rozpočtů a za odzbrojení • žádat stále širší demokratizaci občanského života • zabránit zneužití hospodářské moci reakcí • rozšířit demokratickou základnu spolurozhodování ve všech oblastech hospodářství • bránit ústavní práva • přijat konkrétní opatření proti neofašismu • provést důslednou demokratizaci justice, policejního a státního aparátu • mládež vychovávat v duchu antifašismu, míru a přátelství mezi národy • být solidární se všemi národy, které bojují proti cizí nadvládě za svobodu své země a proti domácí diktatuře monopolů, militaristů a fašistů- Dr. J. St. ITÄLIE Městská rada Empoli (provincie Florencie) uspořádala ve spolupráci s Italskou společností pro kulturní styky s Československem přednášku na téma „Českoslovenští partyzáni v italském odboji“, při které byl promítnut dokumentární film. Referoval dr. Trino de Lazzarl, generální tajemník Italské společnosti pro styk s ČSSR. ★ Ve Floridu na Sicílii uspořádala společnost přátel Československa přednášku: „Příspěvek Čechoslováků ve válce 1915—1918“. V přednášce byla vyzvednuta myšlenka boje proti společnému nepříteli a upevnění přátelství mezi lidem oobu zemí. (k) ★ Sportovní" výraz pravicově nacionálni organizace Itálie Ke stíhání válečných zločinců Místopředseda Federálního shromáždění — předseda Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců dr. Bohuslav Kučera přijal 29. června úřadujícího místopředsedu federálního ústředního výboru Československého svazu protifašistických bojovníků generálporučíka doc. ing. Jaroslava Maška, CSc. Během rozhovoru byla zejména projednána otázka spolupráce při odhalování a stíhání nacistických válečných zločinců v duchu závěrů sjezdu ČSSPB. NEVÍTANÍ HOSTÉ V osmitisícovém bavorském měsečku Bad Windsheimu, které leií mezi Norimberkem a WUrzbergem, se prý zastavil čas. Nejen na věší barokního městského kostela, ale i ve starobylé radnici, kterou st občané tohoto kdysi říšského městečka postavili v roce 1717. Idylické městečko má nejen lázeňské hosty, kteří se pomoct místních pramenů minerálních vod snaží zbavit nemocí ledvin, jater a látkové výměny, anebo slečny, které se zase snaží zmíněné pacienty zbavit co největší částky peněz; častými hosty města jsou také postarší pánové, kteří pokud snad nějakou nemoc mají, rozhodně jí nevystavují na veřejnost. Naopak; chodí v elegantním civilu, ale vzpřímeně, jako tehdy chodívali po celé Evropě v šedozelené uniformě s dvěma blesky na výložkách a páskou „Ľas Reich" na rukávu. „Das Reich" byla jednou z nejelitnějších divizí z elitních zbraní SS. Prošla mnoha bitvami. Své „hrdinství" prokázala například 10. června 1944 v jisté francouzské obci jménem Oradour, kde za jediný den zlikvidovala 1500 obyvatel. Mezi „statečné" činy této divize patřilo i nahánění žen a dětí do kostelů, stodol či jiných budov, které byly při ruce. A pak jediná sirka s trochou slámy dokázala udělat velkolepý ohňostroj ... Tito výtečníci měli mít v Bad Windsheimu kamarádský sraz. Se souhlasem rady města, ve které má většinu SCU. „Svobodné volební společenství" je dokonce oficiálně označilo za „hosty města“. Docela jinými názvy označoval příslušníky SS — divize „Das Reich" leták okresního výboru Německého odborového svazu, který žádal, aby sraz esesáckých hrdlořezů byl zakázán. A právě tento leták byl předmětem živé debaty na staré radnici. Hovořil t radní Strauss. Pěl slova chvály na příslušníky „hrdinné" divize. Také starosta městečka žádal, aby se rada od letáku odborářů distancovala, protože je urážkou hostů lázeňského městečka. Ze sedmi radních sociální demokracie jen dva — Kohler a Schreibelmayer — podpořili protest odborářů. A tak v lázeňském městečku Windsheimu se budou mezi pacienty nadále procházet muži vojenského držení. A večer v místních hostincích budou vzpomínat na akce SS—divize „Das Reich" o době druhé světové války, jam Fašista v exilu Již třetí desítku let žije ve Francově Španělsku v exilu předák belgických fašistů, vysoký důstojník SS Leon Degrelle. I když bydlí v boháčském centru Madridu a jeho obchody mu zaručují dobré živobytí, nemůže zapomenout na staré časy. Ve slunném Španělsku sní o své vlasti, o Belgii, kterou kdysi zradil Hitlerovi. Nyní zatoužil „dát o sobě vědět Belgičanům.“ Jak se zdá, Belgičané, kteří po válce Degrella odsoudili k trestu smrti, neměli o jeho televizní vystoupení příliš zájem. Protože v pohraničních oblastech Belgie se ve značné míře poslouchá holandské televizní vysílání, obrátil se neúnavný Degrelle se svou žádostí do Nizozemí. A uspěl. Holandská televize pozvání přijala a vyslala své reportéry do Madridu. Degrelle se cítil zase důležitým jako s tehdy, když chodil v černé uniformě dvěma blesky na výložkách. ........Hitler byl největším státníkem dvacátého století. Lituji jen, že jeho snahy neskončily s úspěchem. Kdybych mohl, začal bych všechno znovu a do své činnosti bych šel s ještě větším nadšením.“ Televizním wsilá ním byl ale Degrelle zklamán Proradní holandští reportéři nepěli chválu na bývalého generála SS, ale řekli o něm pravdu. Ze byl, je a bude vždy fašistou jam