Hlas Revoluce, 1975 (XXVIII/27-52)
1975-07-05 / No. 27
/ ' ”" 1 .......*"• ■ ' ' nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu SPARTAKIÁDA - manifestace síly a jednoty TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKA nositele Řádu republiky V neděli 29. Června vyvrcholil v hlavním městě naší republiky v Praze největší svátek naší jednotné tělovýchovy — Československá spartakiáda 1973. Bylo to dílo statisíců cviěenců a cviěenek, trenérů, učitelů, společné dílo Československého svazu tělesné výchovy a všech složek Národní fronty i státních orgánů, jímž vyvrcholily důstojné oslavy 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Spartakiáda se stala mohutnou manifestací, vyjadřující plnou podporu Komunistické strany Československa, vysokou politickou, morálni a fyzickou zdatnost naší mládeže i starší generace. Brána borců na největším stadiónu světa se opět zavřela. Vlajky už nevlají na tribunách a v ulicích Prahy, statisíce cvičenců a spartakiádních návštěvníků se vrátilo do svých domovů, obohaceno o krásné a nezapomenutelné dojmy. Ale spartakiáda byla příliš silná, příliš podmaňující, než aby zcela patřila jen minulosti. Spartakiáda 1973 nesporně představovala významný vrchol vývoje tělesné výchovy v Československu. Ve více než stoleté bohaté historii masových tělovýchovných vystoupení u nás nikdy dosud nebylo dosaženo tak vynikajících výsledků. Je to skvělé vítězství kolektivu statisíců lidí, svědectví o morálně politické jednotě našeho lidu. Důstojný hold k třicátým narozeninám republiky a k 30 výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého zápasu českého a slovenského lidu s nacistickými okupanty. Vynikající výsledek obětavé, dobrovolné práce, vzorné kázně a nadšení. A právě proto, že o rozvoj takových vlastností usiluje celá naše socialistická společnost, je v těchto snahách průběh okrskových, okresních a zejména celostátní spartakiády nesmírně cenným přínosem. Je i pádnou odpovědí všem těm doma i v zahraničí, kdo předpovídali spartakiádě neúspěch, kdo toužebně očekávali, že ji cvičenci i diváci budou bojkotovat. A nejen vystoupení na Strahovském stadiónu, ale také průvod sto dvaceti tisíců cvičenců, sportovců a turistů Prahou jasně prokázal angažovaný vztah všech jeho účastníků i přihlížejících diváků k socialismu. Byla to vpravdě obrovská politická manifestace, poděkování Komunistické straně Československa za život v socialismu a míru. > O tom, že cvičenci nepřijeli do Prahy jen proto, aby na Strahově předvedli své skladby, svědčí i jejich pietni položení věnců a čerstvých květů u hrobu neznámého vojína v Národním památníku v Praze na Žižkově, u památníku obětem zavražděných na střelnici v Kobylisích, v sekyrárně ve věznici na Pankráci, v Petschkově paláci, v Židovském muzeu, kde na stěnách je napsáno desetitisíce jmen obětí nacismu, aj. Dčastníci spartakiády položili věnce a uctili památku sovětských vojáků, padlých v bojích za osvobození Československa, poklonili se u hrobů předních bojovníků proti fašismu Kl. Gottwalda a A. Zápotockého, cvičící děti pokládali květiny u pomníčků a desek padlých ve dnech Povstání pražského lidu. Spartakiádní cvičenci mysleli i na utrpení chilského lidu, kde krůtě vládne fašistická vojenská junta, a spontánně protestovali a žádali propuštění Luise Corvalána^ dalších chilských vlastenců, na besedách v ubytovnách hovořili a odsuzovali snahy západoněmeckých revanšistů a narušování spolupráce a mírového spolužití evropských národů aj. Svědčí to o dobré ideově politické práci v tělovýchově. Československá spartakiáda 1973 dnes už sice patří vzpomínkám, ale má trvalé a nemalé hodnoty. Přinesla statisícům lidí radost z pohybu, utvrdila v nich vědomí, že jsou zdraví, přivedla je na myšlenku účelně a zdravě využívat volného času. A jak to řekl generální tajemník DV KSČ a prezident republiky soudruh Gustáv Husák: nebyla to jen vrcholná tělovýchovná událost, ale také velká politická událost. Manifestace síly, zdraví a jednoty všeho našeho lidu. (vp) % vedoucím politicko organizačního oddělení OV CSPB JOSEFEM HORALKEM Redakce: Byl jsi, soudruhu Horálku, přítomen většině krajských aktivů. Co podle tebe bylo společné a typické pro všechny tyto aktivy? Josef Horálek: Že až na nepatrné výjimky se krajských aktivů zúčastnili všichni pozvaní funkcionáři. Kdo nemohl přijet, byl řádně omluven. Dalším takovým společným rysem bylo, že všichni přišli připraveni sě stanovisky svých OV a s dokonalými znalostmi z činnosti celé okresní organizace. Bylo proto možné všude přistoupit k projednávání stanovených bodů programů se znalostí problematiky a zejména s bohatými zkušenostmi a náměty jak politickoorganizátorskou práci ještě dále zlepšovat. Redakce: Co považuješ za největší klad těchto krajských aktivů? Josef Horálek: Především bohaa tou a otevřenou diskusi. Věcnost konkrétnost při projednávání zkušeností z organizování akcí k 30. víročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Ukázalo se, že funkcionáři ČSPB považovali 30. výročí osvobození za 0 KRAJSKÝCH AKTIVECH svůj svátek a proto také do toho vložili maximum svých politických znalostí, organizátorských zkušeností a nadšení, které překlenulo léta každému vlastní. Že politicko organizátorská činnost našich funkcionářů byla velkým příspěvkem k těmto oslavám dokazují především výsledky na úseku politicko výchovné činností zejména mezi mládeží. Ať už to byla spolupráce s SSM a jeho pionýrskou organizací při Expedici 30, společně organizované čtenářské besedy s odbojářskou tematikou a nebo putování po památných místech odboje. Významně se také podíleli na spolupráci s orgány Národní fronty a se členskými organizacemi NF při zabezpečování velkých masově politických akcí. jakými byla například shromáždění bývalých příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR, bývalých vězňů koncentračních táborů partyzánů. A to nejen v celostáta ním měřítku,’ ale i v okresním a v základních, organizacích. Po zásluze proto kladně hodnotili jejich činnost představitelé KSČ a orgánů NF. A nejen to. Po zásluze mnoho našich funkcionářů obdrželo pamětní medaile k 30. výročí osvobození, svazové vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu. Čestný odznak ČSPB a jiná uznání. Redakce: Dá se tedy o kraj ských aktivech říci, že byly dobrým . ástupem k plnění dalších úkolů, zejména pro přípravu výročních členských schůzí ZO ČSPB a konferencí okresů? Josef Horálek: Rozhodně ano. Uplynulé velmi náročné období ukázalo velkou politickou aktivitu všech svazových orgánů a organizací i celého funkcionářského aktivu. To můžeme považovat za záruku, že budou dobře zvládnuty všechny úkoly spojené se zajišťováním výročních členských schůzí, které se uskuteční v období od 15. září do konce října 1 s okresními konferencemi, které následují ve zkráceném období a končí 15. prosincem letošního roku Domnívám se, že všechny obtíže, které souvisejí se zkrácením lhůt proti původnímu plánu, budou vyřešeny a úkrly plně zvládnuty a beze zbytku splněny. Podle diskuse na krajských aktivech 1 ostatních informa ', které na našem oddělení m e, budou výroční členské schůze nejen hodnotit ve likou politickou a organizátorskou činnost za uplynulé období, ale budou také velikým nástupem do náročných politických úkolů roku 1976. Nástup do této práce byl na krajských aktivech velmi dohrý a iá věřím, že závěr bude neméně úspěšný. Redakce: Děkujeme ti, soudruhu Horálku, za rozhovor. HUSITSKÉ REVOLUČNÍ TRADICE Naši bojovníci za svobodu proti německým okupantům šit stopou Tábora. V tradicích Tábora a národního obrození budujeme i náš nový lidový stát. Kl. GOTTWALD Když mocní středověké Evropy nechali před 560 lety zapá.it. hranici pod mistrem pražského vysokého učení, netušili, že její plameny roznítí oheň největšího a nejrozsáhlejšího revolučního hnutí tehdejší doby a že pravda Jana Husa se stane pravdou lidových zástupů, jejichž odhodlání bojovat za lepší, spravedlivější svět bude i po staletí burcovat k zápasu za lidská práva, proti útisku a nesvobodě. Husova smrt 6. července 1415 se stala bezprostředním podnětem k mohutnému hnutí, jaké nemělo nikde svým dosahem a historickým významem obdoby. Lavina lidové nenávisti a odhodlání skoncovat se vším nespravedlivým se rozlila celou zemí. Překonala svou nacionálni omezenost a dala lidovému bojí třídní punc, který jen umocnilo budování Tábora a formování bojovných houfů. Pod vedením jihočeského zemana Jana Žižky naháněly tyto houfy strach sjednocené reakci celé tehdejší Evropy. Jejich bojové odhodlání, síla revolučních myšlenek a vědomí boje za spravedlivou věc daly vzniknout v českých dějinách tradici, která nemá ve světě obdoby. Po více než půl tisíciletí inspiruje myšlení i jednání národa, pomáhá mu v boji proti utiskovatelům, za národní svobodu i společenský pokrok. Husitské revoluční hnutí bylo skutečnou lidovou revolucí, nejmohutnějším bojem utlačovaného lidu proti vykořisťovatelům. I přes Lipany bylo hnutím vítězným, poznamenalo další osudy země a národa. Nejen tím, že vydobylo právo svobodného výkladu bible, což ryl tehdy čin dalekosáhlého revolučního významu, že demokratisovalo celou tehdejší českou společnost 1 s její kulturou a politickou sorávou, ale především tím, že ukázalo sílu jednotného lidu a jeho vlastenecký postoj. Byl to boj proti utlačovatelům a cizím vetřelcům, boj za pravdu. Právem již před sto lety prohlásil Bedřich Engels, že každé národní a sociální hnutí u nás bude na husitství navazovat a bude mít jeho příchuť. A právem prohlásil náš největší znalec husitství Zdeněk Nejed- 1'-: „Řekni ml, co soudíš o husitství, a řeknu ti, kdo jsi.“ Na vztahu k husitství krystalizovalo po celých pět století myšlení a jednání všech příslušníků národa. Tento vztah pomáhal tříbit třídní a národní tábory všech jeho příslušníků, pomáhal mezi nimi diferencovat skutečné vlastence, revolucionáře, bojovníky za pokrok. A byl to právě lid, který se k tomuto odkazu lidového hnutí upřímně hlásil, cítil se jeho pokračovatelem a v jeho jménu bojoval za svá práva, která naplňuje až naše socialistická přítomnost. Již ve velkém povstání pražské chudiny v roce 1483 pomáhala jména Husa ä Žižkv burcovat do boje proti klášterům a patricijům, symbolům křivdy a bezpráví. Pomáhala v boji proti náboženskému útisku i při formování protihabsburské opozice stejně jako předtím Jiřímu z Poděbrad v jeho mírových snahách a odrážení křižáckého nebezpečí. Tradice Husa, Žižky a Tábora posilovala lid i v pobělohorském období. Žižkovo jméno strašilo panstvo i v selských bouřích a povstáních nevolného lidu proti feudální zvůli. Vzbouření poddaní si na svých praporcích připomenuli sílu a odhodlání husitského lidu a právě před dvěma sty léty, v roce 1775 vyvrcholili svůj boj, který sice znamenal porážku u Chlumce, ale také počátek reforem a uvolnění poddanských povinností. V plné šíři a hloubce pak husitská tradice ožila v duDě národního obrození, kdy Josef Dobrovský postihl význam husitství jako celonárodního hnutí i pro český jazyk a národní kulturu. Palackého Dějiny národu českého a revoluční rok 1848 pak v plné míře ozřejmily dosah husitství pro vývoj národ(POKRAČOVÁNI NA STR. 7) V červnu začalo v Lisabonu první zasedání ůstavodárného shromáždění, jehož 250 poslanců bylo zvoleno letos v dubnu. Má vypracovat novou demokratickou ústavu Portugalské republiky Telefoto ČTK—UM