Hlas Revoluce, 1977 (XXX/26-52)
1977-07-02 / No. 26
Od počátku proti O Setkání po 32 letech € Malíř, který číslem byl Tažení proti banderovcům < Před 35 lety v Buzuluku««.. Za několik dní tomu bude 35 let, kdy v přiuralském městě Buzuluku, tisíce kilometrů od vlasti porobené nacistickými okupanty, vznikl 1. čs. samostatný prapor v Sovětském svazu který byl v té době jedinou zahraniční vojenskou jednotkou jež se po boku Rudé armády aktivně zapojila do boje na rozhodující frontě druhé světové války. U příležitosti výročí tak významné události v dějinách našich národů, naše ho osvobozovacího revolučního zápasu, sešlo se 23. června v Praze 230 oývo lých zakládajících příslušníků 1. čs. samostatného praporu v SSSR na slavnost ním shromáždění. Poznáváme mezi nimi řadu známých tváří- Františko Němce Ladislava Kiliána, Vojtu Erbana, Štefana Bunzáka, Danutu Drnkovou, Grétu Smol dasovou, Emanuela Gramiše, Sergeje Petrase, Jaroslava Perného, Rudolfa Bei kovského, Rudolfa Šimóčka, Dimitrije Hegeduše, Josefa Krna a další; ze so větských hostů tajemníka městského so větu Buzuluku A. P Julina a bývalého instruktora 1 čs. praporu v Buzuluku P. I Krjukova, vojenského a leteckého při dělence velvyslanectví SSSR v ČSSR, hrdinu Sovětského svazu S. Sokolova, pracovníka ClV KSČ Antonína Liptáka, představitele federálního ÜV ČSSPB předsedu Františka Mišeje, úřadujícího místopředsedu Jaroslava Maška, místo předsedu Petra Dudáše aj. Mezi příslušníky sboru je i řada žen. Většina účast níků setkání se dostavila s četnými vyznamenáními udělenými jim za bojovou statečnost i za poválečné budování naší vlasti. Slavnostní shromáždění bylo zahájeno za zvuků husitského chorálu nástupem čestné vojenské jednotky s historickou zástavou, která naše příslušníxy prová zela z Buzuluku přes Sokolovo, Kyjev, Bílou Cerkev až do Prahy, a recitací za sloužilého umělce Oldřicha Lukeše. Hlavní projev přednesl předseda federálního ClV ČSSPB František Mišeje. V úvodu připomněl, že letos 15. července uplyne 35 let, kdy v sovětském měs tě Buzuluku pod Uralem dosáhla československá jednotka dostatečný počet svých příslušníků, aby pod vedením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svobody mohla ustavit 1. čs. samostatný prapor v SSSR. Formování čs. jednotky v Sovětském svazu a její aktivní účast v boji po boku Rudé armády naráželo na houževnatý odpor čs. emigrantské vlády v Londýně, která usilovala o to, vybudovat si z armády mocenský nástroj, jenž měl rozhodujícím způsobem ovlivnit politickou situaci v osvobozeném území. Obá vala se také, že bojový svazek čs vojsk s Rudou armádou zákonitě povede k pře tvoření politického charakteru našich ozbrojených sil a ke vzniku demokratické armády v poválečném Československu. Moskevské vedení KSČ svedlo v této otázce s londýnskou buržoázni reprezentací úporný boj. neboť příslušníci naší jednotky formované v Buzuluku chtěli svým aktivním bojem přispět k porážce nenáviděného nepřítele a urychlit osvobození porobené vlasti. Vytvoření čs. samostatného praporu v SSSR a jeho pozdější rozvinuti na brigádu a armádní sbor mělo i velký vojenskopolitický význam. Před celým světem prokázalo, že naše národy se nikdy nesmířily s rozbitím Československa, a svým bojem významně posílilo i domácí odboj a jeho zahraničně politickou orientaci na Sovětský svaz. V další části svého projevu vzdal soudruh Mišeje dík a hlubokou úctu všem, kdo z příslušníků 1. čs. vojenské jednotky položili životy za svobodu vlasti; srdečně poděkoval těm, kdo prošli bojovou cestu až do svobodné Prahy a svou prací přispívají k budování naší socialistické vlasti. Na adresu dnešní mladé generace řekl, že díky leninské mírové politice Sovětského svazu .nepoznala válečné hrůzy, takže nemusí své hrdinství projevovat v bojích. Mladí lidé jsou však pokračovateli rozvíjení velkého revolučního díla předcházejících generací a dále ponesou prapor slávy k neustálému rozkvětu naší země, k plnějšímu a bohatšímu životu všeho lidu. Současné potřeby naší společnosti jim poskytují dostatek možností k projevům občanské statečností a hrdinství na poli práce a budování. Vhodnou příležitostí k tomu jim bude i letošní 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Poté pozdravili 35. výročí vzniku 1. čs. samostatného praporu jménem sovětského Výboru bývalých účastníků války tajemník městského sovětu Buzuluku A. P. Julin, který předal soudruhovi Mišejemu prsť z města Buzuluku, a vojenský přidělenec velvyslanectví SSSR v Praze S. Sokolov. Účastníci shromáždění pak shválili odeslání pozdravných dopisů ÚV KSČ, armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi, sovětskému Výboru bývalých účastníků války v Moskvě a občanům města Buzuluku. Pa československé a sovětské státní hymně byl promítnut dvoudílný film Osvobození Prahy a účastníci slavnostního shromáždění potom spolu dlouho přátelsky poseděli. Př V pražském kině Kyjev se konalo 23. června slavnostní shromáždění bývalých zakládajících příslušníků 1. československého samostatného praporu o SSSR. Setkání, které se uskutečnilo u příležitosti 35. výročí vzniku této jednotky, se zúčastnili také zástupci Ov KSČ a OSLA. Na snímku ČTK celkový pohled při projevu F. Mišejeho Zámeček a Ležáky Dvě jména, dvě místa, která od období tzv. heydrichiády na přelomu jara a léta roku 1942 nerozlučně patři k sobě. Svou hrůzou a zločinem, který zde spáchali nacističtí okupanti. Letos uplynulo od těchto dnů již 35 let. A přesto v paměti našeho lidu tyto neblahé události jsou stále živé, stále si je připomínáme. Neboť varují! Také letos 24. června — právě ve výroční den barbarského krvavého teroru v Ležákách — uspořádaly okresní výbory Českého svazu proti fašistických bojovníků, KSČ, Národní fronty a ONV velkou Mírovou maní festaci na Zámečku, které předcházel více než sedmitisícový průvod dospě lých a mládeže z Pardubic. Pochodo váli v něm i všichni představitelé okresních složek v čele s vedoucím tajemníkem OV KSČ Miloslavem Vašinou, který přerušil zasedání okresního orgánu strany, aby se všichni JeJio členové mohli zúčastnit mani festace; v průvodu šel místopředseda MNV Ota Skala, který předtím přijal na radnici delegaci FŰV ČSSPB a OV ČSPB, úřadující místopředseda federálního ŰV ČSSPB genpor. doc. Jaroslav Mašek, předseda Ó.V ČSPB Fran-tišek Bačina, delegace posádky Sovětské armády, představitelé složek NF, zástupci závodů a podniků, příslušníci odboje, mládež, občané Pardubic i z okolí. Na bývalém popravčím místě, kde péčí bývalého Svazu osvobozených politických vězňů je postaven památník z červené žuly, která pochází z lomu u Ležáků, bylo v úvodu manifestace položeno deset věnců — mezi nimi i věnec OV ČSPB Pardubice. K účastníkům setkání promluvil úřadující místopředseda federálního ÜV ČSSPB soudruh Jaroslav Mašek. Vzdal čest hrdinství českých mužů a žen, obyvatel obce Ležáků i celého Pardubicka, kteří na tomto posvátném místě skončili před 35 lety své životy vrahů. rukou fašistických tyranů a Nenávistný nepřítel našich národů, rozzuřen k nepríčetnosti odporem, který spontánně projevoval český lid obklopený fašistickou nadvládou a esesáky, rozzuřen atentátem na Reinharda Heydricha, veden slepou touhou po krvi a odplatě, se rozhodl ke krutému bezohlednému úderu. Po likvidaci Lidic stejně brutálně zasáhl i proti malé kamenické osadě Ležáky. Jména našich dvou dosud neznámých obci se rázem stala heslem mobilizujícím celý svobodný svět do bojé proti barbarství nacistů. Památka 194 mučedníků, z toho 33 obyvatel Ležáků, kteří právě zde na Zámečku skončili svůj život z rukou nacistických katanů, zmobilizovala do boje pluky nových, mladých a statečných bojovníků. Se jménem této obce na rtech umírali hrdinové všech národů na frontách i v partyzánských oddílech a koncentračních táborech. Byla to hrdá a přirozená odpověd svobodomyslného lidstva barbarské vý(POKRAČOVÁNl NA STR. 3) Konec války v nedohlednu O 2. ČERVENCE 1977 CENA 0.80 Kčs nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu TÝDENÍK českého svazu protifašistických bojovníků nositele Řádu republiky VSTUPUJEME DO PŘÍPRAV SJEZDU Jak jsme již oznámili v minulém Čísle Hlasu revoluce, konalo se dne 22. Června v Praze plenárni zasedání ústředního výboru Českého svazu protifašistických bojovníků, rozšířené o předsedy okresních, obvodních a městských výborů svazu. Na zasedání byla přednesena správa předsednictva CV ČSPB o konáni výročních členských schůzí základních organizaci, okresních konferencí, městské konference v Praze a sjezdu ČSPB. Jednání plenárního zasedání řídil úřadující místopředseda ŰV ČSPB ing. Ladislav Kilián, který v úvodu srdečně přivítal všechny přítomné a hosty soudruhy Antonína Liptáka, pracovníka ÚV KSČ, Františka Švihlíka, instruktora ÚV Národní fronty ČSR a gen. Jaroslava Maška, úřadujícího místopředsedu federálního ÚV ČSSPB. Poté účastnici zasedání uctili povstáním památku zemřelého člena předsednictva Josefa Koťána. Po schválení programu pléna a volbě návrhové ko-in is e přednesl zprávu předseda ÚV ČSPB doc. Josef Nikl. Podstatnou část zprávy jsme otiskli v minulém čísle. V DISKUSI VYSTOUPILO CELKEM 17, SOUDRUHŮ a SOUDRUŽEK, kteří hovořili převážně k přednesené zprávě předsednictva. Z jejich projevů přinášíme několik krátkých výňatků: Ke směrnicím VČS hovořili nejprve soudruzi Krejčí z Litoměřic a Trenčianský z Hradce Králové. Jménem sekretariátu ÚV KSČ poděkoval všem (POKRAČOVÁNI NA STR. 2) NSR A LIDICE POZNATKY Z ANKETY RADIO PRAHA K 35. VÝROČÍ VYHLAZENÍ LIDIC Zahraniční vysílání Čs. rozhlasu Radio Praha vyhlásilo k 35. výročí vyhlazení Lidic anketu, v níž měli posluchači odpovědět na otázku, jaký význam mají Lidice pro dnešek. Z celého světa, ze všech kontinentů, došly stovky odpovědi. Ze Španělska napsalo více než 500 posluchačů, z arabských zami několik set. Ze země, kde dodnes žijí mnozí z těch, kdo se v řadách SS 1 Jiných nacistických organizací podíleli na Lidicích i jiných teroristických akcích, došlo odpovědí ani ne sto. Daleko méně než běžně dochází z NSR do jiných soutěží, vypisovaných každoročně čs. zahraničním vysíláním, méné než z řady jiných evropských zemi. V čem je důvod poměrně malé účasti posluchačů z NSR? Někteří posluchači se zřejmě stydí za barbarský terorismus hitlerovského Německa a proto raději mlčí. Jiní se dodnes k nacismu tajně a stále častěji i veřejně (v různých neonacistických organizacích) hlásí, tl ale nejsou posluchači československého zahraničního vysílání. Odpovědi těch, kdo do ankety své názory poslali, byly vesměs zajímavé a poučné. Ukazují, že i v NSR jsou lidé, kteří si vzali z minulosti poučení. Ze všech hlasů uvedme alespoň dva. B. Klink z Hildenu píše; „Tragédie Lidic se stala mementem, varujícím před fašismem a podněcujícím k boji za mír, proti opakování takových zločinů proti lidskostí, jakým Lidice byly.“ Mladý posluchač F. Kässl z Greifingu u Mnichova; „Naléhavost odkazu Lidic spočívá především v tom, abychom všemi silami bojovali proti válce a fašismu. Minulost se nesmí opakovat.“ Posluchač H. Paulerberg z Reinheimu napsal: „Jsem přesvědčen, že jen moc málo občanů v NSR kdy slyšelo jméno Lidice, ještě méně jich ví, kde Lidice leží a ještě daleko méně zná, jaký význam tato obec vůbec má.“ Tento názor se bohužel blíží pravdě. V NSR jsou silné vlivné kruhy, které by nejraději jméno Lidic skutečně vymazaly z mysli lidí a proto potlačují jakoukoliv zmínku o Lidicích v tisku, rozhlasu i televizi, v učebnicích 1 knihách. Proto také došlo dost dopisů, ve kterých pisatelé píší, že sice poslouchali ve vysílání Radio Praha sdělení o anketě, nemohou se ale vyjádřit — o Udicích nic nevědí. Jeden z dopisů tohoto druhu: W. Behde z Ronnenberg*, letošní maturant, nepsal: „Přestože se zajímám o dějiny, tak přes usilovné pátráni se mi nepodařilo zjistit, kde Lidice leží a co se tam před 35 lety událo. Ani můj učitel dějepisu mi nemohl dát odpověd.“ Při vyhlašování ankety jsme posluchače požádali, aby nám také napsali, zda se někde v NSR jmenuje nějaká ulice nebo náměstí po Lidicích, zda se konají u příležitosti výročí přednášky, co se píše o Lidicích ve školních učebnicích apod. Na tuto otázku došlo mnohem víc odpovědí, než na vlastní anketní otázku. Odpovědi jsou pro vztah NSR k nacistické minulosti opravdu příznačné. Jediný posluchač, student gymnasto p. Federleln, napsal: „Před třemi tý. dny se konala ve Schwabachu přednáška s dia{K>zitivy na téma Lidice.“ Desítky dalších ale uvedly, že nikdy žádnou přednášku nebo výklad o Lldicích neslyšely a nic se nikde nekoná. L. Langebirg z Ratingenu uvádí: „Ve školním slovníku je uvedeno, že Lidice je obec v Čechách nedaleko Prahy, známá hroznou odvetnou akcí SS za atentát na Reichsprotektora Heydricha. Lidice byly zničeny, většina osob byla zavražděna.“ Podobně M. Horn ze Stuttgartu píše: „V našich učebnicích dějepisu i jiných dějepisných knihách jsem našel pasáže o Lldicích, které tento čin ostře kritizují.“ To byly ale ojedinělé dva hlasy, většina ostatních uvádí, že v učebnicích žádné zmínky o Lidicích nejeou. K. Meyer z Dtisseldorfu píše: „Prohlédl jsem učebnice svých tří dětí, v žádné jsem o Lidicích nic nenašel* G. Wihberg z Memmingenu: „U nás v NSR neexistuje téměř žádný materlfll o Lidicích, ani o Oradouru nebo o Oněmit»!. ItfOKRAOOVA»} m 52«. 4