Hlas Revoluce, 1977 (XXX/26-52)

1977-07-02 / No. 26

Od počátku proti O Setkání po 32 letech € Malíř, který číslem byl Tažení proti banderovcům < Před 35 lety v Buzuluku««.. Za několik dní tomu bude 35 let, kdy v přiuralském městě Buzuluku, tisíce kilo­metrů od vlasti porobené nacistickými okupanty, vznikl 1. čs. samostatný prapor v Sovětském svazu který byl v té době jedinou zahraniční vojenskou jednotkou jež se po boku Rudé armády aktivně zapojila do boje na rozhodující frontě druhé světové války. U příležitosti výročí tak významné události v dějinách našich národů, naše ho osvobozovacího revolučního zápasu, sešlo se 23. června v Praze 230 oývo lých zakládajících příslušníků 1. čs. sa­mostatného praporu v SSSR na slavnost ním shromáždění. Poznáváme mezi nimi řadu známých tváří- Františko Němce Ladislava Kiliána, Vojtu Erbana, Štefana Bunzáka, Danutu Drnkovou, Grétu Smol dasovou, Emanuela Gramiše, Sergeje Pe­­trase, Jaroslava Perného, Rudolfa Bei kovského, Rudolfa Šimóčka, Dimitrije Hegeduše, Josefa Krna a další; ze so větských hostů tajemníka městského so větu Buzuluku A. P Julina a bývalého instruktora 1 čs. praporu v Buzuluku P. I Krjukova, vojenského a leteckého při dělence velvyslanectví SSSR v ČSSR, hrdinu Sovětského svazu S. Sokolova, pracovníka ClV KSČ Antonína Liptáka, představitele federálního ÜV ČSSPB předsedu Františka Mišeje, úřadujícího místopředsedu Jaroslava Maška, místo předsedu Petra Dudáše aj. Mezi přísluš­níky sboru je i řada žen. Většina účast níků setkání se dostavila s četnými vy­znamenáními udělenými jim za bojovou statečnost i za poválečné budování naší vlasti. Slavnostní shromáždění bylo zahájeno za zvuků husitského chorálu nástupem čestné vojenské jednotky s historickou zástavou, která naše příslušníxy prová zela z Buzuluku přes Sokolovo, Kyjev, Bílou Cerkev až do Prahy, a recitací za sloužilého umělce Oldřicha Lukeše. Hlavní projev přednesl předseda fede­rálního ClV ČSSPB František Mišeje. V úvodu připomněl, že letos 15. červen­ce uplyne 35 let, kdy v sovětském měs tě Buzuluku pod Uralem dosáhla česko­slovenská jednotka dostatečný počet svých příslušníků, aby pod vedením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svo­body mohla ustavit 1. čs. samostatný prapor v SSSR. Formování čs. jednotky v Sovětském svazu a její aktivní účast v boji po bo­ku Rudé armády naráželo na houževna­tý odpor čs. emigrantské vlády v Lon­dýně, která usilovala o to, vybudovat si z armády mocenský nástroj, jenž měl rozhodujícím způsobem ovlivnit politic­kou situaci v osvobozeném území. Obá vala se také, že bojový svazek čs vojsk s Rudou armádou zákonitě povede k pře tvoření politického charakteru našich ozbrojených sil a ke vzniku demokratic­ké armády v poválečném Českosloven­sku. Moskevské vedení KSČ svedlo v této otázce s londýnskou buržoázni repre­zentací úporný boj. neboť příslušníci na­ší jednotky formované v Buzuluku chtě­li svým aktivním bojem přispět k po­rážce nenáviděného nepřítele a urych­lit osvobození porobené vlasti. Vytvoření čs. samostatného praporu v SSSR a jeho pozdější rozvinuti na brigádu a armádní sbor mělo i velký vojenskopolitický význam. Před celým světem prokázalo, že naše národy se nikdy nesmířily s rozbitím Českosloven­ska, a svým bojem významně posílilo i domácí odboj a jeho zahraničně politic­kou orientaci na Sovětský svaz. V další části svého projevu vzdal sou­druh Mišeje dík a hlubokou úctu všem, kdo z příslušníků 1. čs. vojenské jed­notky položili životy za svobodu vlasti; srdečně poděkoval těm, kdo prošli bojo­vou cestu až do svobodné Prahy a svou prací přispívají k budování naší socialis­tické vlasti. Na adresu dnešní mladé generace řekl, že díky leninské mírové politice So­větského svazu .nepoznala válečné hrů­zy, takže nemusí své hrdinství proje­vovat v bojích. Mladí lidé jsou však po­kračovateli rozvíjení velkého revolučního díla předcházejících generací a dále po­nesou prapor slávy k neustálému rozkvě­tu naší země, k plnějšímu a bohatšímu životu všeho lidu. Současné potřeby na­ší společnosti jim poskytují dostatek možností k projevům občanské stateč­ností a hrdinství na poli práce a budová­ní. Vhodnou příležitostí k tomu jim bu­de i letošní 60. výročí Velké říjnové so­cialistické revoluce. Poté pozdravili 35. výročí vzniku 1. čs. samostatného praporu jménem sovětské­ho Výboru bývalých účastníků války ta­jemník městského sovětu Buzuluku A. P. Julin, který předal soudruhovi Mišejemu prsť z města Buzuluku, a vojenský při­­dělenec velvyslanectví SSSR v Praze S. Sokolov. Účastníci shromáždění pak shválili odeslání pozdravných dopisů ÚV KSČ, armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi, sovětskému Výboru bývalých účastníků války v Moskvě a občanům města Buzuluku. Pa československé a so­větské státní hymně byl promítnut dvou­dílný film Osvobození Prahy a účastní­ci slavnostního shromáždění potom spolu dlouho přátelsky poseděli. Př V pražském kině Kyjev se konalo 23. června slavnostní shromáždění bývalých zakládajících příslušníků 1. česko­slovenského samostatného praporu o SSSR. Setkání, které se uskutečnilo u příležitosti 35. výročí vzniku této jednot­ky, se zúčastnili také zástupci Ov KSČ a OSLA. Na snímku ČTK celkový pohled při projevu F. Mišejeho Zámeček a Ležáky Dvě jména, dvě místa, která od období tzv. heydrichiády na přelomu jara a léta roku 1942 nerozlučně patři k sobě. Svou hrůzou a zločinem, který zde spáchali nacističtí okupanti. Letos uplynulo od těchto dnů již 35 let. A přesto v paměti našeho lidu tyto neblahé události jsou stále živé, stále si je připomínáme. Neboť varují! Také letos 24. června — právě ve výroční den barbarského krvavého teroru v Ležákách — uspořádaly okresní výbory Českého svazu proti fašistických bojovníků, KSČ, Národní fronty a ONV velkou Mírovou maní festaci na Zámečku, které předcházel více než sedmitisícový průvod dospě lých a mládeže z Pardubic. Pochodo váli v něm i všichni představitelé okresních složek v čele s vedoucím tajemníkem OV KSČ Miloslavem Va­­šinou, který přerušil zasedání okres­ního orgánu strany, aby se všichni JeJio členové mohli zúčastnit mani festace; v průvodu šel místopředseda MNV Ota Skala, který předtím přijal na radnici delegaci FŰV ČSSPB a OV ČSPB, úřadující místopředseda fede­rálního ŰV ČSSPB genpor. doc. Jaro­slav Mašek, předseda Ó.V ČSPB Fran-tišek Bačina, delegace posádky So­větské armády, představitelé složek NF, zástupci závodů a podniků, pří­slušníci odboje, mládež, občané Par­dubic i z okolí. Na bývalém popravčím místě, kde péčí bývalého Svazu osvobozených politických vězňů je postaven památ­ník z červené žuly, která pochází z lomu u Ležáků, bylo v úvodu mani­festace položeno deset věnců — mezi nimi i věnec OV ČSPB Pardubice. K účastníkům setkání promluvil úřa­dující místopředseda federálního ÜV ČSSPB soudruh Jaroslav Mašek. Vzdal čest hrdinství českých mužů a žen, obyvatel obce Ležáků i celého Pardubicka, kteří na tomto posvát­ném místě skončili před 35 lety své životy vrahů. rukou fašistických tyranů a Nenávistný nepřítel našich národů, rozzuřen k nepríčetnosti od­porem, který spontánně projevoval český lid obklopený fašistickou nad­vládou a esesáky, rozzuřen atentá­tem na Reinharda Heydricha, veden slepou touhou po krvi a odplatě, se rozhodl ke krutému bezohlednému úderu. Po likvidaci Lidic stejně bru­tálně zasáhl i proti malé kamenické osadě Ležáky. Jména našich dvou dosud nezná­mých obci se rázem stala heslem mo­bilizujícím celý svobodný svět do bo­­jé proti barbarství nacistů. Památka 194 mučedníků, z toho 33 obyvatel Le­žáků, kteří právě zde na Zámečku skončili svůj život z rukou nacistic­kých katanů, zmobilizovala do boje pluky nových, mladých a statečných bojovníků. Se jménem této obce na rtech umírali hrdinové všech národů na frontách i v partyzánských oddí­lech a koncentračních táborech. By­la to hrdá a přirozená odpověd svo­bodomyslného lidstva barbarské vý­(POKRAČOVÁNl NA STR. 3) Konec války v nedohlednu O 2. ČERVENCE 1977 CENA 0.80 Kčs nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu TÝDENÍK českého svazu protifašistických bojovníků nositele Řádu republiky VSTUPUJEME DO PŘÍPRAV SJEZDU Jak jsme již oznámili v minulém Čísle Hlasu revoluce, konalo se dne 22. Června v Praze plenárni zasedání ústředního výboru Českého svazu protifa­šistických bojovníků, rozšířené o předsedy okresních, obvodních a městských výborů svazu. Na zasedání byla přednesena správa předsednictva CV ČSPB o konáni výročních členských schůzí základních organizaci, okresních kon­ferencí, městské konference v Praze a sjezdu ČSPB. Jednání plenárního zasedání řídil úřadující místopředseda ŰV ČSPB ing. Ladislav Kilián, který v úvodu srdeč­ně přivítal všechny přítomné a hosty soudruhy Antonína Liptáka, pracovní­ka ÚV KSČ, Františka Švihlíka, in­struktora ÚV Národní fronty ČSR a gen. Jaroslava Maška, úřadujícího místopředsedu federálního ÚV ČSSPB. Poté účastnici zasedání uctili povstá­ním památku zemřelého člena před­sednictva Josefa Koťána. Po schválení programu pléna a volbě návrhové ko-in is e přednesl zprávu předseda ÚV ČSPB doc. Josef Nikl. Podstatnou část zprávy jsme otiskli v minulém čísle. V DISKUSI VYSTOUPILO CELKEM 17, SOUDRUHŮ a SOUDRUŽEK, kteří hovořili převážně k přednesené zprá­vě předsednictva. Z jejich projevů přinášíme několik krátkých výňatků: Ke směrnicím VČS hovořili nejprve soudruzi Krejčí z Litoměřic a Tren­­čianský z Hradce Králové. Jménem sekretariátu ÚV KSČ poděkoval všem (POKRAČOVÁNI NA STR. 2) NSR A LIDICE POZNATKY Z ANKETY RADIO PRAHA K 35. VÝROČÍ VYHLAZENÍ LIDIC Zahraniční vysílání Čs. rozhlasu Radio Praha vyhlásilo k 35. výročí vyhla­zení Lidic anketu, v níž měli posluchači odpovědět na otázku, jaký význam mají Lidice pro dnešek. Z celého světa, ze všech kontinentů, došly stovky odpovědi. Ze Španělska napsalo více než 500 posluchačů, z arabských zami několik set. Ze země, kde dodnes žijí mnozí z těch, kdo se v řadách SS 1 Ji­ných nacistických organizací podíleli na Lidicích i jiných teroristických akcích, došlo odpovědí ani ne sto. Daleko méně než běžně dochází z NSR do jiných soutěží, vypisovaných každoročně čs. zahraničním vysíláním, méné než z řady jiných evropských zemi. V čem je důvod poměrně malé účasti posluchačů z NSR? Někteří posluchači se zřejmě stydí za barbar­ský terorismus hitlerovského Němec­ka a proto raději mlčí. Jiní se dodnes k nacismu tajně a stále častěji i ve­řejně (v různých neonacistických or­ganizacích) hlásí, tl ale nejsou poslu­chači československého zahraničního vysílání. Odpovědi těch, kdo do ankety své názory poslali, byly vesměs zajímavé a poučné. Ukazují, že i v NSR jsou lidé, kteří si vzali z minulosti pouče­ní. Ze všech hlasů uvedme alespoň dva. B. Klink z Hildenu píše; „Tragé­die Lidic se stala mementem, varují­cím před fašismem a podněcujícím k boji za mír, proti opakování tako­vých zločinů proti lidskostí, jakým Lidice byly.“ Mladý posluchač F. Kässl z Greifingu u Mnichova; „Na­léhavost odkazu Lidic spočívá přede­vším v tom, abychom všemi silami bojovali proti válce a fašismu. Minu­lost se nesmí opakovat.“ Posluchač H. Paulerberg z Reinhei­­mu napsal: „Jsem přesvědčen, že jen moc málo občanů v NSR kdy slyšelo jméno Lidice, ještě méně jich ví, kde Lidice leží a ještě daleko méně zná, jaký význam tato obec vůbec má.“ Tento názor se bohužel blíží pravdě. V NSR jsou silné vlivné kruhy, které by nejraději jméno Lidic skutečně vy­mazaly z mysli lidí a proto potlačují jakoukoliv zmínku o Lidicích v tisku, rozhlasu i televizi, v učebnicích 1 kni­hách. Proto také došlo dost dopisů, ve kterých pisatelé píší, že sice po­slouchali ve vysílání Radio Praha sdě­lení o anketě, nemohou se ale vyjád­řit — o Udicích nic nevědí. Jeden z dopisů tohoto druhu: W. Behde z Ronnenberg*, letošní maturant, ne­psal: „Přestože se zajímám o dějiny, tak přes usilovné pátráni se mi nepo­dařilo zjistit, kde Lidice leží a co se tam před 35 lety událo. Ani můj učitel dějepisu mi nemohl dát odpověd.“ Při vyhlašování ankety jsme poslu­chače požádali, aby nám také napsa­li, zda se někde v NSR jmenuje ně­jaká ulice nebo náměstí po Lidicích, zda se konají u příležitosti výročí přednášky, co se píše o Lidicích ve školních učebnicích apod. Na tuto otázku došlo mnohem víc odpovědí, než na vlastní anketní otázku. Odpo­vědi jsou pro vztah NSR k nacistické minulosti opravdu příznačné. Jediný posluchač, student gymnasto p. Federleln, napsal: „Před třemi tý­­. dny se konala ve Schwabachu před­náška s dia{K>zitivy na téma Lidice.“ Desítky dalších ale uvedly, že nikdy žádnou přednášku nebo výklad o Ll­­dicích neslyšely a nic se nikde neko­ná. L. Langebirg z Ratingenu uvádí: „Ve školním slovníku je uvedeno, že Lidice je obec v Čechách nedaleko Prahy, známá hroznou odvetnou akcí SS za atentát na Reichsprotektora Heydricha. Lidice byly zničeny, větši­na osob byla zavražděna.“ Podobně M. Horn ze Stuttgartu píše: „V našich učebnicích dějepisu i jiných dějepis­ných knihách jsem našel pasáže o Ll­­dicích, které tento čin ostře kritizu­jí.“ To byly ale ojedinělé dva hlasy, většina ostatních uvádí, že v učebni­cích žádné zmínky o Lidicích nejeou. K. Meyer z Dtisseldorfu píše: „Pro­hlédl jsem učebnice svých tří dětí, v žádné jsem o Lidicích nic nenašel* G. Wihberg z Memmingenu: „U nás v NSR neexistuje téměř žádný mate­­rlfll o Lidicích, ani o Oradouru nebo o Oněmit»!. ItfOKRAOOVA»} m 52«. 4

Next